Už dlouho si slibuji (a nejen sobě), že vám budu vyprávět, co mi Angelika přinesla a proč ji mám ráda. Stále jsem nevěděla, jak do toho. Až teď, kdy jsem už asi po sté, přečetla první tři díly, mě slova napadají tak rychle, jak venku padá první sních... A já jsem ráda, že konečně mohu "nahlas vykřičet" své tajemství...
Kdysi, jako malá holka, jsem poprvé viděla filmy o Angelice a přiznávám, že tehdy se mi líbily (teď už ne). O knižní podobě jsem veděla, neboť pár knížek měla teta. A právě na začátku mé puberty se to stalo. Bylo mi dvanáct, když naši rodinu zasáhla ruka osudu. "Ta s kosou" opravdu nezahálí a do svých služeb povolala mého bratra. Člověka, který hrozně moc chtěl žít, ale nebylo mu dopřáno. Tímto jsem ovšem neztratila jen jeho, ale i matku, která si pro svůj žal neuvědomila, že má ještě další dvě děti. A já byla najednou strašně sama. Potřebovala jsem si najít svůj svět, svůj kout, a tím se stala právě Angelika. Začetla jsem se do ní a naprosto mě uchvátila. Malá blondýnka (stejně jako já) mi navracela chuť a odvahu znovu žít. Lákal mě její život a představovala si na jejím místě sebe. Její život mi dal to nejvíc - ODVAHU. Za více než polovinu mého života, kdy jsem prožívala různé lásky, dramata a trápení, se stala mou oporou, návodem a při jakékoliv bolísce mi předala jakýsi recept na lepší budoucnost. Ale neříkám, že ji čtu, jen když mi je ouvej. To opravdu ne. Loni v říjnu se mi narodila holčička a když ji byl půlrok, přemýšlela jsem co číst. A vrátila se k Angelice. První tři díly mám doma, ale zatoužila jsem si přečíst pokračování. Díky knihovnám se tak stalo. Překvapilo mě má zapomětlivost, neboť při čtení Nezkrotné až po Její lásku jsem si uvědomila, že už jsem to kdysi četla. A zaujalo mě, jak v rozdílném věku prožívám různé pasáže. Ty které jsem kdysi přelítla, mě nyní hluboce braly - např. její dcera Honnorina.
Angelika mě naučila, že všechno zlé utváří člověka. Nakazila mě svým životním optimismem, svou odvahou a chutí bojovat s nepřízní osudu. A proč říkám tajemství? Poněvadž se mi vetšinou lidé smáli, když jsem jim řekla, že mám ráda Angeliku. Samozřejmě ji nikdy nečetli... Co jim tedy budu vyprávět... Až konečně se někdo našel, kdo mě vyslechl - můj manžel. A teď vy...