Jsem byla vždy do malička velká čtenářka, milovala jsme fantasy. Vyrostla jsme na Harry Potterovi a ještě jsme prožila tu hezkou část, kdy se mnou tyto knihy dozpívali. Měla jsme ráda historická dramata ale taky muzikály. Jednou v 15 letech mě mamka vzala do Prahy do Divadla Brodway na Angelika. Jako do té doby jsme jen věděla, že se to furt opakuje a že je to francouzský, hlavní hrdinka je přece "děvka." a to bylo víceméně vše. Ted na muzikál koukám jinak, ale tenkrát mě ten příběh dost zaujal a asi možná protože hrdinky nebyl úplně to co jsme si myslela do té doby, ale žena zkoušená svou dobou. Abych si po cestě ke klenotu ke knižní série prošla úplným odpadem, tak mamka měla doma českou knížku Angelika 6x jinak, který obsahově je prostě jen výcuc z knih že? No a když jsme zjistila, že knížek je mnohem více plán byl jasný. A tak jsme se vydala do knihovny. Myslím si, že v těch 15 - 17 let mě to hodně ovlivnilo spíš jako nějakou touhou. Být taky silná a nezávislá na názorech ostatních a zvládnou své zkoušky. Taky je puberťačka, který zažívala první lásky jsem milovala vztah Angelika a Joffrey, tenkrát ani nevím jestli jsem mu úplně rozuměla. Měla jsem vždy ráda části, kdy se Angelika dostává do Severní Ameriky a naprosto si zamilovala představu Kanady. A tak jsme si četla a chodila stále na gympl, stala jsme pseudo- intelektuálkou co ráda, čte povinou četbu, a tak nějak žila si ve své škatulce, ale nějak jsou asi toužila po spontánnosti hlavní hrdinů.
Na vysoké jsem sice na knihy pozapomněla, ale tak se tak nějak celkově odpoutala a začala chodit mezi lidi a možná se víc projevovat? Nevím každopádně to dopadlo to tak že z uťáplé intelektuálky se stala mnou. Kým jsem teď? Mám pocit, že jsem blíže tomu ideálu co jsme chtěla být jsme blíže. Nejsme asi vždy tak hrdá, ale mám pocit, že v sobě nacházím hodně z knižní hrdinky. Sama mám teď dlouhé vlasy do půli pasu. Místo nenápadné černé nosím barevné a květinové oblečení, a tak nějak si tvoří místo pro sebe. A vedle sebe možná i mám něco podobného jako měla Angelika. Nevím jestli jsou stejný, ale jako kytarista z psychadelické kapely a ještě k tomu programátor, který se rád baví tak něco z Jofreye tam má. Není důležitý jak je mu podobný, ale to že mám pocit že něco podobně "osudové jsem sama našla." Když jsem četla knihu po druhé, tak jsem si uvědomila v čem mě vlastně objevila a v čem chci já pokračovat. Pro mě je to boj s pokrytectvím rychlými soudy, možná i nějakým způsobem proti pravidlům a nastavení, kterou jsou z mého pohledu hloupé. A co si budeme povídat trochu toho Bohémství ze školy lásky je taky fajn.. Jednoduše postavy v díle jsou pro mě vnitřně svobodné silné osobnosti, kterými se chci velmi ráda inspirovat.
.
Je krásne, že si si z Angeliky vzala práve toto, tú túžbu po slobode, nezávislosti, živote podľa vlastných predstáv. Nechcem moralizovať, ale podľa mňa je človek spokojný naozaj až vtedy, keď mu prestane záležať na názore ostatných a ide si za svojím, resp. kladie na prvé miesto to, čo chce on, a nie to, čo si predstavuje jeho najbližšie okolie a vyžaduje od neho. (samozrejme, musí potom vedieť niesť za svoje činy aj zodpovednosť) Chce to vždy veľkú dávku odvahy (a áno, aj štipku sebectva), preto ti prajem, aby si pokračovala ako naša hrdinka a nedala sa odradiť okolnosťami!
A taky je vzhledem bohužel nejvíc podobný hlavnímu hrdinovi aniž by to kdy bylo plánované, tak se mi to takhle otisklo. A i to jak se nebojí extravagance. Jo myslím, že mě ten příběh v mnohem inspiroval i když je pravda, že někdy mě napadá, že být více konformní je možná v něčem jednoduší, ale samozřejmě se moje patálie nedají srovnat s tím, co řešili lidi v 17 století.