Když jsem viděla, co napsala Angie, inspirovalo mě to, abych vám také sdělila svůj příběh - jestli to ovšem někoho zajímá .

Filmy jsem poprvé viděla jako hodně malá - spíš to byly jen takové kousky, takže jsem si z toho nic moc neodnesla a ani nezapamatovala. Jelikož jsem se narodila až dva roky po revoluci, nebylo později problémem sehnat knížky nebo filmy (nevím jak to bylo před tím ).

O Angelice jsem měla přibližné povědomí, ale nijak zvlášť mě nezajímala. Když začla vycházet česká verze, naši ji celou kupovali. Oba to prý četli, ale jen do šestého dílu (čímž chci říct, že to není zdaleka jen pro ženy, když to četl i můj taťka - a ten si na romanťáky nepotrpí ). A tak jsem žila... sem tam jsem viděla nějaký ten film a nejvíc ze všech se mi líbil pátý - no hrůza, když bych to měla dneska komentovat.

Pak přišel velký zlom, když jsem roku 2006 nastoupila do prváku na gymnázium. Všechno v mém životě se obrátilo na ruby (nutno dodat, že jsem ráda, že to tak bylo ). Já, která vždycky docela hodně četla, jsem na to najednou neměla čas a sotva jsem stíhala číst (z větší části strašlivou) povinnou literaturu.

Pak přišel duben (nebo tak nějak) roku 2007 a v TV zase opakovali Angeliku. Jelikož mě před tím nijak výrazně neoslovila, ale chtěla jsem začít chápat souvislosti, které mi před tím unikaly, podívala jsem se na celý první díl. Dalšího dne jsem z naší obsáhlé knihovničky vytáhla knižní verzi a začala číst .

Docela mě to chytlo. Pěkně se to četlo a mě to zaujalo, takže za týden, když dávali druhý díl, jsem už byla o dva díly napřed a mohla jsem srovnávat. Filmy se mi celkem rychle přestaly líbit. A tak jsem každý týden toho měsíce a kousku (někdy mezi dubnem a květnem) trávila jeden večer u filmu a ostatní večery, rána a odpoledne u knížky - takže můj náskok se stupňoval . Nějaký týden dva po odvysílání všech dílů jsem skončila i já s četbou.

Celý ten měsíc jsem "jela" rychlostí 200-300 stran za den, což bylo asi díl za dva dny (a přesně 30 stran za hodinu, takže si můžete spočítat, kolik času jsem u toho strávila ). Nečetla jsem tak rychle protože bych to chtěla mít co nejdřív za sebou, ale protože jsem byla strašlivě zvědavá jak to skončí. V té době se mnou nemohlo být k vydržení - v hlavě mi neběželo nic jiného, nedělala jsem nic jiného než, že jsem četla a pokud možno, nemluvila jsem o ničem jiném. Nevím, jak jsem v té chvíli ještě zvládala náročnou školu .

Žádná filmová ani knižní postava mě v mém myšlení neovlivnila tak, jako Angelika (a že jich mohlo být hodně ). Ten "dávný" měsíc byl v mém životě zlomovým. Od té doby je Angelika (samozřejmě jen v některých věcech ) mým velkým vzorem.

No, to by bylo asi všechno. Teď už jsem měsíc a 13 dní ve druháku, Angelika mě stále ovlivňuje a strašně ráda se k ní vracím. Sice mě nepřivedla ke kreslení jako Angie, ale byla, je a bude pro mě vždycky velmi důležitá...

Zvláštní. Asi nás obě ovlivnilo stejné vysílání Angeliky. Ja si pamatuju jak to dávali v televizi,myslím, že to bylo o víkendu kolem čtvrté odpoledne. U mě to probíhalo trochu jinak. Zrovna tohle vysílání mě zaujalo a začala jsem stahovat filmy a pak až vlastně po roce začala číst, když už jsem to uměla nazpaměť. A havně svoje oblíbené scény Když to teď vnímám zpětně tak je film opravdu slátanina ale nezanevřela jsem na něj. Třeba se vždycky zasměju při scéně, kde Desgrez navštíví Angeliku v té její kavárně.. "Jistě, co já o tom vím, co si vzít na sebe, jaké šaty a účes podle poslední módy" A pak se společně rozemějou..

Tak to je fajn

ha, práve dnes som túto scénu pozerala. To je také sympatické!