S „úchylkou“ jménem Angelika, jak to vnímalo moje okolí, jsem začala ve 12 letech. Kromě aktivního sportu (basketbal, volejbal, běh), který zabíral dost velkou část mého času, jsem milovala různé knihy, tou dobou jsem ale hltala hlavně Karla Maye, Emilia Salgariho a Alexandra Dumase. Další mojí velkou zálibou byly filmy. Nejoblíbenějšími byly hlavně francouzské, italské a samozřejmě i německé „Vinnetuovky“. Filmy 60. let. Pravidelně jsem kupovala časopis Kino a občas Film a divadlo, abych nepropásla nějakou novinku. Sbírala jsem obrázky herců a hereček. Měla jsem jich opravdu spoustu.
Když jsem navštěvovala 6. třídu uviděla jsem filmovou sérii „Angelik“. Samozřejmě mě ihned očarovala. Po filmech s de Funèsem, Belmondem, Bardotovou, Lorenovou, Lolobrigidou... najednou tak velkolepý historicko-romantický kostýmní pětidílný film. Měl vše, co si divák mohl přát. Dobrodružství, napětí, trochu násilí, erotiky, souboje, smyslné ženy, sympatické muže, krásné (i když ne dobové) kostýmy a účesy, prokládáno rychle se střídajícím prostředím nádhery a luxusu v tajemných palácích kontrastující s chudobou podsvětí, nádhernou romantikou pirátských lodí a drsného i voňavého Orientu, vše celkem umě dávkováno a završeno okouzlující, sugestivní hudbou M. Magne, která vháněla až slzy do očí. Nechala jsem se unášet krásnou pohádkou a přiznávám, dostalo mě to. Od této chvíle jsem nevynechala žádné představení ať bylo v místním či okolním kině či náhodou v televizi.
Čas ubíhal, já měla 15 let a začala jsem dojíždět do školy v Brně. Tehdy jsem začala pátrat po předloze, ze které scénář přece musel vycházet. Internet neexistoval, informace se hůře sháněly. Na otázku kdo jsou autoři A. a S. Golon mi nikdo nedokázal odpovědět, ve slovnících také nebyla zmínka. Časem se ale štěstí pousmálo, za výkladem jsem objevila v tehdejším nakladatelství Naše vojsko 1. díl. ve slovenštině Angelika markíza anjelov, vydaného roku 1972. Pak jsem jen četla a četla.. Rázem jsem pochopila, že filmová a knižní se od samého začátku od sebe podstatně liší. Je jiná, opravdová, s hlubokými city, ... Najednou se přede mnou otevřel úplně jiný svět. Ihned jsem vyrazila shánět další díly ale vždy stejná odpověď: „V češtině ještě nikdy nevyšla a ve slovenštině se tady objevil v omezeném množství jen 1. díl. V době, kdy každé knihkupectví dostávalo jen omezené množství různých žádaných knih a stávaly se fronty od časných hodin, to byl pro mě na Slovensku problém. Štěstí se ale usmálo i podruhé. Našla jsem mezi spolužačkami kamarádku, která mi prozradila, že její maminka je Slovenka a na Slovensku žije její sestra s rodinou. Ihned jsem reagovala: „Prosím a neměla by Angeliku?“ Podařilo se mi ji sugestivně vysvětlit, jak bezvadné to musí být knihy, že ji půjčím 1. díl. Štěstí bylo, že teta měla a od té doby nám vždy po přečtení každého dílu po jednom posílala. To jsme už byly tři, které četly jak o život doma, ve škole pod lavicí a všude kde se dalo. Bohužel, vše končilo 6. dílem.
Život plynul dál. Postupně se mi lety podařilo sehnat sem tam nějaký díl v českém vydání. Vdala jsem se, měla děti, různé problémy. Ale Angelika mě silně ovlivnila. Ač jsem se v životě dostávala do jakkoli složité, těžké nebo nepříjemné situace a mnohdy si říkala, že to nezvládnu a vše vzdám, vždy jsem si říkala, jak by na mém místě jednala ona. Kolikrát už mi pomohla přežít, zvednout se, zase jít dál. Nic nevzdat, dát do toho vše a stále bojovat. Dává mi ohromnou sílu. Když je mi moc smutno, vím, že stačí otevřít knihu, přečíst si kousek vtipných slovních přestřelek mezi Angelikou a Joffreyem a zase dostávám dávku optimismu, že vše přeci zvládnu. Mnohdy si při čtení uvědomuji i úplně stejné pocity, prožitky.
Okolí mě dlouho moc nechápalo. Každý se pousměje, jakýže brak to mám ráda. I u mojí nejbližší rodiny to vždy budilo úsměv a smích. Moje dvě dcery, když viděly, že sahám po knize Angelika nebo zrovna běžela v televizi, vždy utíkaly pryč. Nerozuměly mi. Nevnucovala jsem jim to. Chápu, že každá kniha někoho osloví, jinému neřekne nic ale to musí přijít samo.
Potom jednoho dne moje starší dcera sama sáhla do police a přečetla si díl „Angelika a král.“ Nadchlo ji to, začala o tom mluvit a shánět se po dalších dílech. Najednou jsme měly společné téma. Angelice se podařilo sblížit mě s mojí dcerou. Od té doby jsme si ještě daleko více rozuměly. Začaly jsme spolu shánět chybějící knihy, Jana se naučila jazyky a vypátrala existenci Anne a Nadji Golonových, celé prázdniny jsme si užily sestavováním seznamu postav, ...ale podrobné pokračování již najdete v příběhu Jeanne. :-) Nyní i moje druhá, mladší dcera, která kolem nás chodila s neskrývaným smíchem, s nadšením pročítá Angeliku. Takže lety se podařilo Angelice propojit mě i s mladší dcerou. Jsem šťastná, že především spojuje sestry a ony se nadšeně baví, například jakou barvu zvolit aby stránky Angeliky vypadaly co nejlépe, co vylepšit... Angelika je fenomén, dokáže vše! |
a ještě v 50 vypadat takhle 
