![Smile :)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Jako holka na základce jsem byla taková, jak píše o sobě Dasha. Vysoká, všude jsem byla vidět, což mi tehdy moc sebevědomí nepřidalo. Četla jsem neustále, už od 4 let, což je mým absolutně největším koníčkem. Kolem 15 jsem četla Reise, Světlou atd.. Mamka mě jednou lákala ke sledování Angeliky, chtěla si udělat něco na způsob holčičí romantiky bez tatky a bráchy, ale já jí po scéně se sochou utekla. Prohlásila jsem, že je to největší kravina pod sluncem a hotovo. Dneska už vím, co mě tehdy popadlo. Byla jsem v celkem dravém kolektivu, kde se nějaké takové "sladkosti" moc nenosily, a když jsem se dívala na první díl, naprosto mě vyděsila síla těch emocí, ta krása, prostě to nádherné, co dělá Angeliku Angelikou
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
![Embarassed :oops:](./images/smilies/icon_redface.gif)
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
Pak mě A hodně dlouho míjela a další velké setkání proběhlo asi před měsícem. Nejlepší kamarádka začala o knížkách Anne Golon básnit. Že čte do pěti do rána, strašně ji to nadchlo, právě atmosférou, romantikou. Tak mě navnadila, že jsem klusala do knihovny zjistit, jak to teda je
![Smile :)](./images/smilies/icon_smile.gif)
![Smile :)](./images/smilies/icon_smile.gif)