.Odmalička jsem hodně četla a co si pamatuji, tak k mým nejoblíbenějším žánrům patřily historické romány. Milovala jsem dějepis a prostě vše kolem dějin, takže i beletrie tomu odpovídala. Když mi bylo asi 10 let, dostala jsem od tatínka dárek - knihu Alexandra Dumase Tři mušketýři. Ta knížka u nás mnoho znamená, tatínek ji vyhrál na nějakém závodě ještě když byl na základní škole, takže mi ji předával jako rodiný poklad. Tři mušketýry jsem milovala. Tam začala má fascinace francouzskými dějinami a tím světem francouzského dvora a zvlášť obdobím vlády Ludvíka XIII. a XIV.
Když mi bylo 13 let, tak zrovna nakladatelství Ikar vydávalo Angeliku. Téměř jsem ji neznala. Filmy jsem viděla jednou a to velmi zběžně, vím, že mě nijak nezaujaly. Nelíbila se mi hrdinka, byla mi šíleně nesympatická. Protože jsem ale už dávno věděla, že film a kniha naprosto většinou nemá tu samou kvalitu a navíc se děj týká mého oblíbeného období, rozhodla jsem se, že si ji pořídím. Nakonec jsem dostala Markýzu Andělů a Cestu do Versailles ke 13. narozeninám od prarodičů. A tady začala má asi už věčná láska k téhle knižní sérii. Angelika mě úplně pohltila, strhla jsem s sebou i své dvě spolužačky a společně jsme prožívali její lásky i porážky a snily o tom, že někdy nalezneme nějakého svého Joffreye, Desgreze či Filipa (samozřejmě bez té brutality
). Ikar ovšem přestal po třetím díle vydávat, což byla rána pod pás. Zpětně si myslím, že to bylo štěstí, protože jsem díky tomu 8 let prožívala neuvěřitelnou radost pokaždé, když jsem někde narazila na staré vydání dílu, který mi ještě chyběl. Celou sérii jsem samozřejmě měla přečtenou dávno díky patřičně vybavené knihovně v Jablonci . Pamatuju si, že jsem kvůli Angelice prošla snad všechny antikvariáty v Liberci, Jablonci a ohromné množství antikvariátů v Praze a spolu s mojí babičkou, která mi vydatně pomáhala v pátrání, jsem shromáždila téměř celou sérii. Dnes mi chybí jen Nezkrotná Angelika.Angeliku jsem naposledy otevřela, když mi bylo asi 17. Dnes je mi 21 a asi před měsícem jsem se k ní vrátila. Začal mě znovu přitahovat ten svět, který mám tak ráda a který dokonale znám, ale přesto mě stále dojímá. Překvapilo mě, že mě knihy pohltily úplně stejně jako tehdy, opět brečím, opět se směju, i když přesně vím, co mě čeká. Jsem vcelku náročný čtenář, na místo mých nej knih řadím bez rozmýšlení Dostojevského Zločin a trest a Orwellovo 1984. Angelika ale patří jinam, má naprosto ojedinělé a výjimečné postavení, je nejblíže srdci. Žádná hrdinka ani hrdina mě totiž tolik neovlivnili a s žádným z hrdinů jsem se nikdy nedokázala tak ztotožnit. Angeliku obdivuji, je pro mě v lecčem vzorem opravdové ženy. Vzpomínám si, že když jsem řešila jedno své milostné drama, často jsem myslela na to, jak by se k tomu postavila ona, a většinou mi ta myšlenka dodala odvahu... I díky Angelice jsem se začala učit francouzsky, chtěla jsem vědět, jak se vyslovují všechny ty názvy a jména, francouzština pro mě i díky ní získala ohromné kouzlo. Dodnes mě nejvíc z francouzské historie baví 16. - počátek 18. století, období vlády Ludvíka XIV. je ale právě díky Angelice nejaktraktivnější.
Je mi velice líto, že má Angelika obecně pověst laciného ženského románu. Nedávno jsem se kvůli tomu pohádala s velice dobrým kamarádem, protože on se posmíval, co že to čtu za brak. Laciný ženský román to určitě není, už jen proto, že ty mě nikdy nebavily, natož abych se k nim vracela už podesáté
. Ale rozhodla jsem se, že o Angeličiných kvalitách už nebudu nikoho přesvědčovat. Angelika je svým způsobem takovou mou součástí a jen já vím, co mi dala a stále dává. Ostatní ať si říkají, co chtějí.
.
). Protože vaše nadšení je docela nakažlivé 
.