Už dlouho si slibuji (a nejen sobě), že vám budu vyprávět, co mi Angelika přinesla a proč ji mám ráda. Stále jsem nevěděla, jak do toho. Až teď, kdy jsem už asi po sté, přečetla první tři díly, mě slova napadají tak rychle, jak venku padá první sních... A já jsem ráda, že konečně mohu "nahlas vykřičet" své tajemství...
Kdysi, jako malá holka, jsem poprvé viděla filmy o Angelice a přiznávám, že tehdy se mi líbily (teď už ne). O knižní podobě jsem veděla, neboť pár knížek měla teta. A právě na začátku mé puberty se to stalo. Bylo mi dvanáct, když naši rodinu zasáhla ruka osudu. "Ta s kosou" opravdu nezahálí a do svých služeb povolala mého bratra. Člověka, který hrozně moc chtěl žít, ale nebylo mu dopřáno. Tímto jsem ovšem neztratila jen jeho, ale i matku, která si pro svůj žal neuvědomila, že má ještě další dvě děti. A já byla najednou strašně sama. Potřebovala jsem si najít svůj svět, svůj kout, a tím se stala právě Angelika. Začetla jsem se do ní a naprosto mě uchvátila. Malá blondýnka (stejně jako já) mi navracela chuť a odvahu znovu žít. Lákal mě její život a představovala si na jejím místě sebe. Její život mi dal to nejvíc - ODVAHU. Za více než polovinu mého života, kdy jsem prožívala různé lásky, dramata a trápení, se stala mou oporou, návodem a při jakékoliv bolísce mi předala jakýsi recept na lepší budoucnost. Ale neříkám, že ji čtu, jen když mi je ouvej. To opravdu ne. Loni v říjnu se mi narodila holčička a když ji byl půlrok, přemýšlela jsem co číst. A vrátila se k Angelice. První tři díly mám doma, ale zatoužila jsem si přečíst pokračování. Díky knihovnám se tak stalo. Překvapilo mě má zapomětlivost, neboť při čtení Nezkrotné až po Její lásku jsem si uvědomila, že už jsem to kdysi četla. A zaujalo mě, jak v rozdílném věku prožívám různé pasáže. Ty které jsem kdysi přelítla, mě nyní hluboce braly - např. její dcera Honnorina.
Angelika mě naučila, že všechno zlé utváří člověka. Nakazila mě svým životním optimismem, svou odvahou a chutí bojovat s nepřízní osudu. A proč říkám tajemství? Poněvadž se mi vetšinou lidé smáli, když jsem jim řekla, že mám ráda Angeliku. Samozřejmě ji nikdy nečetli... Co jim tedy budu vyprávět... Až konečně se někdo našel, kdo mě vyslechl - můj manžel. A teď vy...

Moc hezká zpověď Dano a krásný příběh. Přiznám se, a možná to tady ani tak moc nepatří, že i já jsem teď ve zvláštním období. Jednak mi vstoupilo do života Reiki, a jsem tzv. zasvěcená. V reálu to vypadá tak, že se ze mě sypou dlouho potlačované emoce kudy chodím. A za druhé mi znovu vstoupila do života Angelika. A jelikož s tím Reiki přišly i otázky o životě, o tom kdo jsem, co je v životě podstatné a jak to udělat, abych se zbavila svých strachů, často si taky říkám: Angelika předce neměla strach udělat to, nebo tohle. Angelika by to udělala a úplně suverénně. Angelika se naučila co je to život a jak ho žít a být při tom šťastná. Následujme ji.

Nádherný příběh... není co dodat

Díky.

Neuvěřitelně silný a dojemný příběh. Pročítám příběhy ostatních čtenářek a všechny se mi opravdu moc líbí, až uvažuji, že sem ten svůj ani nedám. Když vám ale zachrání život knížka, protože si myslím, že právě tohle se stalo...nemám slov. Věřím, že pro Anne Golon už jen pro ty příběhy tam nahoře připravili co nejkrásnější pokojíček. Určitě při psaní netušila, jaký dosah její dílo bude jednou mít.

Smutný a zároveň krásny príbeh, vďaka že si sa s nami oň podelila

Dana píše:

Malá blondýnka (stejně jako já) mi navracela chuť a odvahu znovu žít. Lákal mě její život a představovala si na jejím místě sebe. Její život mi dal to nejvíc - ODVAHU. Za více než polovinu mého života, kdy jsem prožívala různé lásky, dramata a trápení, se stala mou oporou, návodem a při jakékoliv bolísce mi předala jakýsi recept na lepší budoucnost. Ale neříkám, že ji čtu, jen když mi je ouvej.
(...)zaujalo mě, jak v rozdílném věku prožívám různé pasáže. Ty které jsem kdysi přelítla, mě nyní hluboce braly - např. její dcera Honnorina.Angelika mě naučila, že všechno zlé utváří člověka. Nakazila mě svým životním optimismem, svou odvahou a chutí bojovat s nepřízní osudu.

Nádherné vyznanie Angelike a knihám ktoré by istotne podpísala každá z nás ....

Dana píše:

A proč říkám tajemství? Poněvadž se mi vetšinou lidé smáli, když jsem jim řekla, že mám ráda Angeliku. Samozřejmě ji nikdy nečetli... Co jim tedy budu vyprávět...

Angeliku vraj nikto nečíta , (nepozerá a ani na muzikály samozrejme nikto nechodí )

keď teraz pominieme každoročné astronomické kvóty sledovanosti v televízii, na ktoré može zo závisťou pozerať nejeden tvorca blockbusterov a skvelú návštevnosť muzikálu, ktoré sú oboje iba slabým skomoleným odvarom diela pani AG ***

a venujeme sa iba knihám - pri obrovskom opakovanom náklade kníh je zvláštne že nimi niesu prepratané všetky antikvariáty
a že ich je v obehu na predaj v Česku aj na Slovensku vždy iba veľmi obmedzené množstvo

Ako ekonómka si to viem pekne spočítať a takýto je facit: Na Slovensku a Čechách sa Angelika číta a pozerá tajne,
ale priznať sa k tomu z nejakého priblého dôvodu veľa ľudí hambí ...hoci vďaka vynikajúcim a vyčerpávajúcim rešeršiam manželov Golonových sa z kníh o živote vo Francii a Európe 17 storočia dozvieme oveľa viac ako napríklad z mizerne zrešeršovaných bludov od Žáka

(*** Film od Bordiereho je však hodnotný svojim vlastným spôsobom)