
Mně samotnou čtení přineslo nejen jednu z mých literárních lásek, ale i poměrně dobrou znalost reálií Ludvíkovy Francie, kterou jsem v dějepise mohla zúročit. Ještě i při čtení "amerických dílů" jsem ve škole excelovala, když jsem znala Irokéze


Angelika se pro mne stala hrdinkou, která je až neuvěřitelná tím, čím vším si prošla, a přesto zůstala nezlomená, stále krásná, hrdá a silná. Pojmenovala jsem podle ní svoji barbínku a maminka mi pro "Kena" ušila košili s fiží a černé kalhoty. Jedinou vadou bylo to, že Joffrey nebyl originál od Mattela, takže mu občas odpadly nohy





Nepamatuji si, kdy jsem pak filmy viděla naposledy (možná jsem je pak už tak nesledovala), ale knihy jsem rozhodně od té doby znovu do ruky nevzala. Ani nevím, co bylo teď tím impulzem - někde jsem zjistila, že byl natočený remake a ze zvědavosti si ho stáhla. Přiznám se, že děj se mi líbil o dost víc díky větší podobnosti s knihou, přesto jsem si však vybavovala jisté nesrovnalosti (například vyloženě kladné zobrazení Filipa). Takže jsem se začala shánět po knihách, které máma při odchodu do důchodu nemilosrdně přestěhovala na půdu. Půjčila jsem si klíč, prohrabala odporně zaprášené krabice a všechny díly, co jsme měli doma, postupně vytáhla na světlo boží, očistila a včlenila do naší knihovny (a to je co říct, protože manžel knihovnu, kterou máme přes celou stěnu, zanesl právnickou literaturou a nejrůznějšími slovníky, takže knihy z ní spíše stěhuji pryč, než abych police plnila). A pak jsem začala číst a zatím nepřestala

Při vyhledávání informací o remaku jsem narazila i na tyto stránky, které musím obdivovat pro jejich propracovanost. Kdyby v mých 13 letech internet nabízel tyto možnosti, možná bych byla mnohem větší zarytou "angelikofilkou". Ale přesto ve mně tato hrdinka zanechala hodně hluboký dojem, který se nyní opětovným čtením vrací. Tehdy jsem měla jen jednu kamarádku, se kterou jsem o tom všem mohla mluvit, tady je "spřízněných duší" víc, takže jsem ráda, že jsem sem zabrousila
