aj dnešné vojny majú totižto hodne spoločného s tými minulými a dnešné aliancie, zrady a úklady tiež
Začnem úplne od konca, citátom ktorý sa objavil v jednom článku o Požiari v Prahe.
Jaro roku 1689 bylo v Praze suché a horké, platilo to také o politické atmosféře?
Horko muselo být hlavně politikům a rádcům císaře Leopolda Habsburského i zemským úředníkům. V září 1688, kdy vojska francouzského „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. překročila Rýn, obsadila Rýnskou Falc a odstartovala tak devítiletou válku, tzv. o falcké dědictví, se totiž habsburská monarchie dostala do opravdu nezáviděníhodné situace, vojenského konfliktu na dvou frontách: s Francouzi na západě a Turky na východě.
Za pripomenutie stojí že v roku 1664 poslal kráľ SLNKO
vojsko proti Turkom. V roku 1683 už nie.V prvom prípade s podľa kánonu zúčastnil bitvy na Rakúsko-Maďarskej hranici aj mladý Filip du Plessis.
V druhom prípade už bol vo Viedni na scéne Prinz Eugen Savojský - syn nám s kánonu dobre známej grófky de Soisson.