Angelika 21. 6. 2024 - Letní kino na zámku v Teplicích
Dostávám se k tomu, sepsat svoje dojmy z pátečního muzikálu v Teplicích. Na ten den, a zejm. večer byla předpověď počasí velice nejasná a měnila se každý den. Jisté bylo jen to, že pokud nebude bouřka, bude zřejmě alespoň pršet. Do Teplic jsme proto – po instrukcích paní z pokladny – dorazili vybaveni pláštěnkami a něčím pod zadek, kdyby byly mokré lavičky. Zuzka mi volala ve čtvrtek, že nakonec nedorazí, takže jsem její lístek udala bývalému kolegovi (tomu, co se mnou byl už na Jeanne du Barry, a který nedávno zhlédl první čtyři Borderieho filmy).
S Fantinou a Moirrou jsme se setkali v restauraci hotelu Monopol, kam nás kdysi vzal na jídlo spolužák z VŠ, a kterou mi doporučovalo nezávisle na sobě i potom víc lidí. Ceny zde byly vyšší, obsluha spíše úsměvná (Na dotaz, jaká je omáčka dne, slečna spontánně vyhrkla: „Ty vado, to nevim.“), ale jídlo bylo skutečně dobré. Když jsme s kamarádem dorazili, bylo dusno a vedro, svítilo sluníčko, v průběhu večeře se zvedala oblačnost a když jsme se vraceli k autu, zaparkovanému pro jistotu v krytém parkovišti, začalo pršet. Navlékli jsme tedy pláštěnky, aby záhy přeháňka skončila. Takto to bylo v podstatě po celou dobu. Žádná přeprška nebyla tak silná, aby bylo nutno muzikál přerušit, a pod stromy utíkali jen ti, co neměli pořádnou pláštěnku.
Představení se konalo v prostorách teplického zámku. Angeliku ztvárnila Kamila Nývltová. Peyraka Marian Vojtko, Carmencitu (v muzikálu mme Contoir) Linda Finková, v rolích Nicolase a krále / básníka Špíny Josef Vágner a Peter Pecha + ještě dvě tanečnice a dva tanečníci, kteří představovali různé vedlejší postavy. Muzikál jako takový byl upravený pro skromnější podmínky, a to nejen co se týká scény, ale i co do postav. Z důvodu nepříznivého počasí se herci rozhodli ho zkrátit, takže ač má muzikál v divadle Brodway „stopáž“ 2 hodiny a 40 minut, my jsme za lístek á 690,- dostali necelou hodinku… Herci se samozřejmě soustředili hlavně na hudební čísla, děj byl vždy jen verbálně shrnut představitelkou Angeliky, a bez znalosti alespoň filmů příběh nemohl divákovi dávat absolutně žádný smysl. Kupříkladu Carmencitina píseň byla moc pěkná, patřila k highlightům představení, ale nikde nebylo vysvětleno, kdo to je, proč tam zpívá, natož aby pak její role pokračovala vystoupením v rámci čarodějnického procesu (což by její písni dodalo to správné vyznění zhrzené milenky)… Proces tam vůbec nebyl, takže tam nebyl ani Desgrez, vůbec nějakých 80 % postav bylo vypuštěno, a to – Precious odpustí – včetně Filipa… Pokud bych příběh posuzovala jen podle toho, co mi bylo nabídnuto, brala bych to jako Angeličinu řadu nešťastných příhod, kdy jí postupně umíral jeden chlap za druhým (Joffrey, Nicolas, básník Špína) a nakonec se vrátila do Toulouse, aniž by bylo explicitně řečeno, že se zde setkala s manželem…
Vojtko měl Peyrakovu jizvu nakreslenou na špatné líci (místní ústav jizvologie by zatínal zuby – veškerá akademická práce vniveč!) a kulhal á la Hossein (s přidržováním natažené nožičky)… ale taky na špatnou nohu. Když to Moirra herci po představení vytkla, bránil se, že to měl dobře. Celý příběh začíná úvodem, jak herečka vzpomíná na natáčení. Tohle nakonec vyznělo taky jako výkřik do tmy, protože bylo-li to celé o vzpomínání Mercierky na natáčení, pak to měli podobným způsobem uzavřít. Namísto toho rovnou hupsli do děje a odvedli divákovu pozornost směrem k Angelice (aniž by její příběh taky uspokojivě uzavřeli)… Po úvodu nás chtěla Kamila Nývltová přivítat a říct nám něco k organizaci, ale to už ze záznamu začal hovořit baron de Sancé, skočil jí do řeči, a Angeliku z kláštera vyzvedl Nicolas, se kterým si slibovali věčnou lásku (ehm). Následně jsme se z mluveného slova dozvěděli rekapitulaci, že Angelika byla svědkem komplotu na krále, sebrala truhličku s jedem a úpisy, aby ji za trest poslali do kláštera. O truhličce dále nepadlo ani slovo, takže si nejsem jistá, zda sami herci věděli, jaký měla pro děj a další hrdinčiny osudy význam
. Když se Angelika ocitla v Toulouse, Carmencita si odbyla svoje vystoupení, tak se A. okamžitě zamilovala do Joffreye a na návštěvu přijel král. Když vstoupil na scénu, původně jsem si myslela, že to má být Germontaz a dojde k souboji, ale kostým a paruka (nad kterou by pan Binet hořce zaplakal) napovídaly, že půjde o Ludvíka. Zlatý důstojný Jacques Toja! Tenhle vybuzněný král působil jako karikatura a já si jen představovala, jak se herec na zkoušce ptá: „Rejžo, a co kdybych udělal ještě tohle gesto, aby působil jako ještě větší trapák?“ Jeho ztvárnění Ludvíka mi přišlo jako výkon Seana Hayese v druhé sérii seriálu Smash:
https://www.youtube.com/watch?v=79MQUrUcdSQ Moirra pak se smíchem hodnotila, že si myslela, že je to Monsieur, a že tak, jako se Peyrac ženil v Andijosově zastoupení, i král do Toulouse za sebe poslal svého bratra. Pak by to možná smysl dávalo
.
(Přitom když tentýž herec později seriózně představoval básníka Špínu, byl fakt dobrý.)
Později má král svoji píseň, kdy zuřivě přesvědčuje sebe, svůj harém i diváky, že Angelika musí být jeho, protože on je král!, a Joffrey byl uvězněn jen kvůli tomu, aby ji dostal. To už jsem se smála nahlas, vytáhla papír a začala si psát, co všechno na tom bylo špatně. Můj vnitřní kat Aubin to prostě nedal a musel to zpranýřovat. Do toho mě začaly pálit oči, takže jsem se rozplakala, a když se Fantina ptala, jestli jsem v pořádku a nepotřebuji kapesník, vysvětlovala jsem, že mi to způsobila z nebe Anne Golon, abych se nedívala dál.
Angelika požádala podsvětí (jaké překvapení, žebráky vedl Nicolas!) o pomoc při záchraně Joffreye (zde zřejmá inspirace Zeitounovým filmem), ale a) na náměstí de Gréve nebyl upálen Peyrac (tak trochu jsem doufala, že když nám toto Angelika natvrdo prozradila, že později přijde nějaký Rescator – doufala jsem marně), b) „Nicolase při tom bohužel zavraždili“. Přestože byl Nicolas
zavražděn, nezabránilo mu to zazpívat si sólo a rozloučit se s kamarády. Angelika pak zpívala, že Bůh její jméno proklíná, k čemuž jsem si poznačila, že nikoli Bůh, ale na vině je cikánská kletba barona de Sancé z Intégrale! Nicméně naše hrdinka se rozhodla pomstít na králi (?!) a potkala dalšího muže, do něhož se zamilovala. Básníka Špínu. Jejich duet byl moc pěkný, ale následně vůbec nebylo vysvětleno, proč básník zpívá o „královských vrazích“ a píše nějaké dopisy, ani proč v dálce štěkl pes a tanečník z taneční company ho zastřelil bambitkou. Trintignan by nad takovouto básníkovou smrtí zaplakal; Angelika jen zoufale zvolala: „Špíno!“ což mě přesvědčilo o tom, že autor muzikálu ani netuší, že básník měl nějaké civilní jméno.
Fantina: „Chudák Filip, ho vystřihli.“ – Já: „To všechny…“
Nu, a pak už král rovnou vrátil Angelice panství v Toulouse výměnou za vyjednání smlouvy s Bachtiari bejem. Tam se zřejmě znovu setkala s Joffreyem, ale nahlas to nezaznělo, jen si znovu střihli duet, stejně jako nebylo vysvětleno, jak to, že tam Peyrak byl… Celou dobu jsem se taky ptala, KDE je to Peyrakovo dítě, o kterém Angelika mluvila s Nicolasem, když po ní výměnou za záchranu manžela žádal, aby se stala jeho, ale v tom chvatu a rychlosti, s jakou ten příběh vzali hopem, se asi ani nestihlo narodit.
Pokud bych muzikál brala jako dílo inspirované Angelikou, a kdybych si představila, že je to absolventské představení žáků 9. ročníků na konec školního roku, tak bych nad tím přivřela oči a nějak to tolerovala. Pokud to ale beru tak, že je to samostatné dílo, které vydělává peníze – a ne málo peněz – tak to akceptovat nemohu. Zkrácená nesmyslná verze plná neskutečných bot (a tím nemyslím okamžik, kdy (tuším) Nicolasovi nefungoval mikrofon a Angelika hbitě zareagovala tím, že mu zapůjčila svůj) mě rozhodně nenamotivovala k tomu, abych někdy v budoucnu šla na plnou verzi muzikálu. Za mě to byla komická opera v praxi a divím se, že ji Moirra disciplinovaně zvládla s vážnou tváří
. (V jednom momentu jsem Fantině šeptala do ucha, že čekám, kdy Moirra vyskočí, převezme na jevišti mikrofon a vše uvede na pravou míru – možná bychom to nedaly se zpěvem, ale z hlediska obohacení diváka by to rozhodně bylo víc).
Obecně nemám moc ráda české muzikály. Michal David, jak mám jeho písně ráda, není žádný Andrew Lloyd-Weber, čemuž odpovídala hudba (za mě nic moc, s výjimkou vykrádačky Magneho hlavního motivu) a bohužel i texty. Rýmy, to nebyl žádný Svěrák a Uhlíř. Verše byly hodně neumělé, aby vyšlo metrum a rým na konci, v jedné z písní se zpívalo i o tom, že Peyrac má jizvu na čele. David očividně vycházel pouze z filmů, nedal si práci zjišťovat o příběhu víc, a ještě i ty filmy zprznil. Hlavně ale muselo být zdůrazněno, že Angelika je de Sancé, že se s Joffreyem milují a že Nicolas byl její láska z dětství a král byl padouch. Tedy přesně to, co si většina lidí odnesla z filmů, které viděli jako děti, a proč Angeliku považují za sentimentální blbost.
Vlastně jsem i ráda za to, že Desgreze vypustili, protože v mých očích alespoň zůstal nezprzněn
.