dauphine píše:

Opět velice vydařený díl, Jeanne, a dokonce se přiznám, že mi více vyhovuje tahle kratší délka.

Suhlasim z Dauphine, aj mne.
vydarene pokracovanie ako z nejakeho akcneho filmu udalosti sa len tak (na Joffreya) sypu jedna za druhou
az ma z toho pocit ze uz to nieje on kto vsetko planuje a ovlada.

Nejdřív naplánovat něco jako únos Blaise Pascala z kláštera obleženého frondisty a potom rovnou partie s tím tlustým prasetem.

Nuz jeho konicek pomahat a zachranovat zufale damy , nieje jednoducha zalezitost
Markýza de Saint-Chamond usadil vynikajuco! Bravo Jeanne!

. Mladý markýz s ostrými rysy tváře a atletickou postavou v uvolněné košili se pousmál a natáhnul svou paži zpátky pro lahev. Pěknou chvíli jen tak seděli, mlčeli a střídavě pili............Takhle klidně pokračovali ještě pěknou chvíli, až se spolu někdejší sokové nadobro opili, takže konečně nemuseli vůbec na nic myslet.

Pekne od neho ze sa za svojho soka prihovoril u Ninon:
„Nenechte svůj strach z lásky, odvahu a touhu po samostatnosti, aby zatemnily váš úsudek. Někdy jsou všechny ty vlastnosti, které vás činí tak úžasnou, spíše na škodu…,“ zamyslel se nahlas. Prehovoril trubadur-filozof

To prve krat, na ktore "mala" sestra jeho ziaka istotne az do smrti nezabudne aaaach!

Přesto se pořád dál usmívala a on v ní už neviděl Péguilinovu malou sestru, ale dívku, která sice není prvoplánově krásná, ale je neuvěřitelně přitažlivá, když říká takové věci a kouše se do rtů, zatímco jí vesele jiskří v tmavých očích.


S povděkem si uvědomil, že po propité noci s Louisem de Mornay strávil dost času lazebnickými procedurami, aby v té mladé dívce zanechal ten nejlepší dojem o milování. Ať jí ho později zkazí jiní…
ano ano toto je typicke sebavedomie pana dokonaleho

Naozaj vydarena cast Jeanne

jeanne píše:

PS: Děkuji za převod do obrázkového vyprávění, hned je to všechno jasnější.

Tiez si myslim

jeanne píše:

Vlastně už jsem zkoušela rozkreslit vztahy a vývoj mezi postavami do přehledných grafů, ale nějak to zatím přehledné vůbec nebylo. Vypadá to, že řešení je obrázková síť!

Hi hi, a to máš na mysli grafy nebo diagramy?? A nechtěla bys třeba pomoc s tabulkou?? Umím vytvářet i obrázkové sítě – rozhodně mi to pořád jde líp, než sesmolit ff

Opožděně, ale přece... já mám ten problém, že bych na fikce od Jeanne potřebovala stylovou knihovnu, jednu z těch, co je Dauphine kdysi postovala na FB, abych se tam v klidu zavřela a oddala se četbě. Nebo aspoň chodit na jejich hlasité přdčítání, jak v Quebeku ke slečne de Cléves To by totiž konečně ta četba dostala úroveň, jakou si zaslouží a já bych třeba i pochopila i ten vztahový propletenec ( o třeba vytvořit něco v coogle? )

Oddělení filozofie p.D. s povděkem kvituje přítomnost hostujícího filozofa...

Citovat:

„Tedy můžete věřit Boha a Bůh existuje, v tom případě půjdete do nebe a váš zisk je nekonečný. Druhá možnost je věřit v Boha, ale Bůh neexistuje, v tom případě je váš zisk konečný a tedy zanedbatelný. Třetí možnost je, že nebudete věřit v Boha a Bůh neexistuje, v tom případě je váš zisk opět konečný a proto zanedbatelný. Čtvrtá možnost je, že nebudete věřit v Boha a Bůh existuje, v tom případě půjdete do pekla a vaše ztráta je nekonečná…“

.. a kdo mi teda objasní, co potká Pascala za dva roky?!

Citovat:

Od Oliviera d‘Ormesson dobře věděl, že se Pascal k smrti bojí dopravních nehod.

Montecristovská poloha našemu p.D. více než sluší, a zde ji použil dokonce v rámci záchrany dámy, jak stylové!

Citovat:

„Když odsud vypadnete, zařídím vám hladký prodej těch pozemků, jestli se však znovu objevíte u své ženy, informuji všechny vaše věřitele o tom, že jsou vaše směnky nekryté, majetek vyrabovaný a že vás dluhy zaživa pojídají,“ mluvil k němu už úplně klidně a tiše.
Henri Mitte de Miolans hledal vhodnou reakci, ale byl tím mocným mužem, který k němu sám přišel, upřímně vyděšený.

Ty poslední kapitoly jsou tak svižné, vtipné, všechno se to pěkně rozplétá. Paráda. Mezi svátky si to pěkně přečtu všechno od začátku.

Jsem naprosto zmatená. Co a proč by jsi chtěla přepracovávat? Nevím, jak ostatní, ale já se jasně přiznávám, že si velmi často postavy a historické souvislosti googlím , protože nevím, neznám a do pravidel českého pravopisu, hlavně na čárky ve větě, nahlížím taky.

Tedy dodávám poznámku, že doufám, že z tvé strany je to myšleno jako fór. Jako pragmatický člověk špatně čtu mezi řádky.

Jeanne, budu se opakovat, ale pořád obdivuju s jakou lehkostí píšeš dialogy - ať už to je duhaplná Ninon, bláznivý Lauzun, nebo kterákoliv z dalších postav, vždycky ty dialogy mají šťávu a dobře se čtou!

Diane je mi sympatická (jak jinak když zbožňuju jejího nezvedeného bratra ), vygooglila jsem si její portrét a příjde mi hezká (srovnáme-li to s obrazy jiných dam té doby) a dojala mě zmínka o stavbě paláce de Beautreillis .

Ta kratší délka je opravdu lepší, přece jen na tvé fikce je potřeba se hodně soustředit a to mi jde lépe, když jsou úseky kratší, vlastně si to tak i lépe vychutnám, takže díky, že jsi nám vyšla vstříct a těším se na další dva díly!

PS: na tabulky se moc těším, jen doufám, že se zas nebude Fantina realizovat v podobě číslíček jak tomu bylo na srazu ale barvičky a obrázky, to by mělo být fajn a můžeš se do toho pustit klidně toho lednového víkendu.

PS2: k tomu Pascalovi bych ještě dodala: on měl nehodu při které se jeho kočár dostal za okraj mostu, houpal se nad propastí a on v něm čekal, jestli to přežije nebo se zřítí. Nakonec to přežil, on to chápal jako boží zásah a to jej s definitivní platností utvrdilo v jeho předešlých myšlenkách oddat se bohu v klášterech, no a protože se tam v té době žádný pan dokonalý nevyskytoval, zbytek života opravdu v klášteře dožil.

Jo tak poznámka pod čarou, těch obrazů Diane je několik a na některých jí to sluší a jinde zas ne. Hmmm...

Hahahaha, Jeanne, tomu se říká pořádná outfitologická fikce! A s naprosto ďábelskou zápletkou, která mě fakt pobavila. Těší mě, že ses nedala znechutit a opět ses vrátila k úžasným popisům šatů, možná by jednou stálo za to, nám je nakreslit co? (mimochodem kde máme šafránový oblek, ha??)

Sám takhle neupravený, jen v modrých kalhotách, botách, nedopnuté košili a přes ni hozeným černým kabátcem nevypadal zrovna jako typický pan de Peyrac, ale krizová situace si žádala spíš jednání než dokonalou eleganci.
šokující!

(...) zatímco Diane se kochala pohledem na jeho vzdalující se zadek.

jeanne píše:

Jestli chci tohle dílko dotáhnout do nějaké komplexní podoby, potřebuji vědět, co a jak vnímá čtenář celku. V této fázi neřeším žádné čárky a slovosled, ale zásadní čtenářské dojmy typu "tady tenhle úsek je nuda a zbytečný", "tady chybí opodstatnit, proč se pak určitá postava chová nějakým způsobem", "tady chybí popis situace, aby si to člověk dokázal představit", "téhle postavě chybí vývoj nebo je třeba lépe definovat její výchozí charakteristiky" atd. atd.

Jeanne, dostavam sa vo Vianocnom a predvianocnom strese az teraz ku komentarom k 2 dielom 20 casti.

Pokracovanie sa mi velmi pacilo a dobre som sa bavila....

Mladý Gaskoněc rychle uvažoval. Co teď? Prostě potřebuje sehnat nové ženské šaty nebo aspoň živůtek.........
......Sáhnul zoufale po vedlejších dveřích k panu de Peyrac, ten by mohl mít zkušenosti s podobnými situacemi a něco mu poradit. V tom samém okamžiku mu v hraběcím předpokoji padl pohled na dámské šaty! Celý se rozzářil v neskonalé úlevě. Bez dalšího přemýšlení vzal šaty a zase za sebou zavřel.

ale kedze tu vyzyvas aby sme opisali co nam mozno chybalo a tak, tak ta beriem za slovo:

pises uzasnym tempom, ale pri tom som si aj vsimla ze niektore svoje brilliantne napady preto takymto tempom vobec nerozpracujes do dostatocnej diabolskosti, co je strasnaaaa skoda!

ja by som sa veru rada dozvedela akym sialenym cinom sa dostal Joffery k tym satom a tiez by som si zelala poriadne zamotanu skandaloznu scenu ked Diana zbada Marie Angeliku u pani Gondi v jej satoch ukradnutych z predizby....

neverim tomu ze by bolo vsetko prebiehalo tak hladko a sofistikovane a tento tvoj diabolsky napad
z rozrezanou snurovackou ukradnutymi satmi ako sa Joffrey plyzi palacom aby zohnal ine saty (dufala som ze pan Dokonaly co sa vzdy odlisuje nedonesie nieco take banalne ako jej vlasne saty) atd. sa doslova ponuka na super humorno-dramaticke dopilovanie - cize nieco ako tuning v style zamotanych Molierovych komedii
ako ked si dala napriklad Lauzounovi nastup na scenu pri suboji zamotenemu v plachte

dufam ze sa nehnevas za moju uprimnost opakujem ze som sa vynikajuco bavila ale viem ze ak by si to dopilovala budeme sa tu od smiechu valat po zemi

Jeanne, také mi nebylo jasné, kde Joffrey opatřil šaty pro Dianne Jinak je to velmi vtipné pokračování. Jak tito dva přátelé shánějí šaty pro své milenky. De Lauzun je ukradne své vlastní sestře. Představa, jak běhají po chodbách a hledají po předpokojích nějaké oblečení pro své milenky mě pobavila.

jeanne píše:

Takže jestli máš konkrétní molierovskou představu, jak se s tím Peyrac po ránu trápil, budeš mi s ní muset pomoct a pěkně to rozpracovat. Nic adekvátního této velikosti mě nenapadá. Můj plán byl tentokrát prostě jen ukázat rozdíl mezi mocným a tajemným Peyrakem a šíleným Lauzunem. Aneb co mu svou spontánní akcí nevědomky natropil Péguilin, pan dokonalý na rozdíl od něj vyřeší jemu typicky záhadně a s přehledem... A na rozdíl od Lauzuna, který tak daleko nepřemýšlí, nedostane Dianu do dalších problémů, kdyby se objevila v cizích šatech. Dost, že se škvařila Marie-Angélique.

No musim sa priznat ze mne sa okamzite zacali zjavovat vselijake fantazmagorie ... predstavovala som si ze
nebolo mozne dat priniest saty z Dianinej izby lebo tam niekto na nu cakal, tak Peyrac podplatil sluzku Marie-Angeliky, pretoze mali podobne postavy, ale nedal si ich doniest az do izby aby sluzka nevedela preco chel kupit tie saty.
Uvazoval tak, ze v nich moze prist aspon do svojej izby a tam si nejake rychlo prezliect.

Aby to bolo zamotanejsie niekto stretne neupraveneho Peyraca z damskymi satami v rukach plyzit sa chodbou a on
sa z toho vymota nejakou sialenou elegantne-diabolskou vyhovorkou.

Nuz ale po ceste do svojich komnat sa z nejakeho dovodu Diana na chodbach zrazi z Marie Angelique v jej satoch a este nejakou inou damou pred izbou pani Gondi okolo ktorej sa musi plyzit ak by sa chela dostat do tej svojej, a uz jej nezostane nic ine ako vojst a pani de Gondi asistovat pri rannej toalete. Pani Gondi sucho skonstatuje ze si tie dve dnes vymenili saty, a tie dve budu na seba nechapavo zazerat a celkom urcite z toho potom nema byt sofistikovany rozhovor ale nejaky sialene zamotany.

Samozrejme ze Peyrac mohol poprosit aj nejaku priatelku a ta by potom poslala dake vystredne saty, a to by potom Diana musela asi vysvetlovat preco ich ma na sebe...

Ale to su vsetko eln nevypracovane fantazmagorie....

V kazdom pripade genialne ako Lazun ukradol vlastnej sestre saty z Peyracovej predizby

Tak mě napadla jedna fantasmagorie, že pan Dokokonaly přemluvil některou z dam, že se jedná o sázku a ona mu šaty zapůjčila.

Hahaha, tos vymyslela moc hezky! Jednoduché a přitom ďábelské těším se, až se drahoušek Lauzun dozví, s kým se jeho nejlepší přítel a učitel tahá.

Co na to říká Tereza??

Připojím tedy svůj názor. Pan D. je dokonalý tím, že by nikdy v tak delikátní situaci nepověřil nikoho jiného, aby situaci vyřešil za něj, jako např. komorník.I za cenu ohrožení své dokonalosti dokonale situaci vyřeší sám. Plížení zámkem se mu bude později v budoucnu hodit, ráda ho v této pozici vidím. A protože mám ráda řešení jaké např. poskytuje Pascalův trojúhelník ( variace a kombinace) ty šaty by např. vzal u madam de Gondi, kterou právě obléká služka, tu on vyhodí, šaty ji opět sundá sám, nedotáhne samozřejmě situaci až do konce, takže si celou tu prekérku budou musel vyřeřit dámy samy.

A tipuju, že s Lauzunem na nic takového nedojde, oni to vyřeší bez řečí o láhve.

Jeanne: to s tym Lauzunom je dobre!

Avsak este by to chelo poriadnu vymenu nazorov Diane-Marie-Angelique ;-)

Tereza:


Milujem ked sa Joffrey plyzi palacom!

A jedina veta co by mohol Joffrey Lauzunovi povedat u lahve

Je: Prisla zamnou sama.

Z toho samozrejme vznikne jeho neskorsia verzia pana dokonaleho: Vsetky prisli. Aj vy pridete.

Ešteže Joffrey nemá žiadne sestry ... to by bolo ...

Jeanne, je mi být strašně líto, že tato tvoje povídka končí Vytvořila jsi nádherné dílo...
Chápu, že máš podvědomý pocit, že by bylo potřeba něco upravovat, ale věř, že i takto je to dokonalé

Mně se strašně líbí ten vývoj Diane, popisuješ to moc hezky. A jak už jsem psala dřív, moc se mi líbilo, že některé pasáže byly psány i z jejího pohledu. Protože románek s Ninon byl strašně moc krátký, skoro jsem už zapomněla, že vlastně toto dobývání Paříže vzniklo kvůli ní. Tak možná, pokud budeš mít potřebu něco upravovat, líbilo by se mi, kdyby ty dva dny, které spolu strávili, byly popsány víc do hloubky Ale radit ti nemůžu, sama se stydím za to, že nejsem schopná napsat ani řádku

Komickou situaci a zápletku s nedostatkem šatů jsi vymyslela bravurně Lauzun je opravdu číslo Myslím, že od této doby si pan dokonalý navykl mít ve svých obydlích vždy po ruce alespoň jedny dámské šaty – ne jako případný dar milence, ale jako záchranný kruh pro neočekávané situace

moirra píše:

A jedina veta co by mohol Joffrey Lauzunovi povedat u lahve je: Prisla za mnou sama.
Z toho samozrejme vznikne jeho neskorsia verzia pana dokonaleho: Vsetky prisli. Aj vy pridete.

Ha ha, trefa do černého

fantina píše:

ani řádku

Komickou situaci a zápletku s nedostatkem šatů jsi vymyslela bravurně Lauzun je opravdu číslo Myslím, že od této doby si pan dokonalý navykl mít ve svých obydlích vždy po ruce alespoň jedny dámské šaty – ne jako případný dar milence, ale jako záchranný kruh pro neočekávané situace

Kedze neskorsi pan dokonaly mysli na rozdiel od Lauzouna na vsetko, ma premysleny kazdy detail a rozmysla dopredu (okrem ked zbada Angeliku, vtedy sa mu stava ze nerozmysla vobec a vsetko mu vyleti z hlavy) istotne vedel ze ked nozikom, mecom ci noznicami roztriha snurovacku ci ine diely na satoch svojej damy, bude potrebna nahrada.
Dokonca ho podozrievam ze Lauzuna zamerne na tuto "malickost" neupozornil.

To zrejme vysvetluje preco mal Rescator na lodi truhlu plnu damskych siat, i ked sam v kanone vravi ze zeny
bral zo sebou na lod zriedka. A verim tomu ze aj pan skorodokonaly pred svadbou mal vo svojom palaci Veseleho poznania peknu zasobu damskych saticiek a doplnkov.

moirra píše:

To zrejme vysvetluje preco mal Rescator na lodi truhlu plnu damskych siat, i ked sam v kanone vravi ze zeny
bral zo sebou na lod zriedka. A verim tomu ze aj pan skorodokonaly pred svadbou mal vo svojom palaci Veseleho poznania peknu zasobu damskych saticiek a doplnkov.

No ktovie prečo

Na druhou stranu to mohlo napadnout dámu, když už Lauzun nemyslí hlavou

Komorník je elegantnější řešení, než aby se chudák pan Dokonalý plížil palácem. A když už jsme u toho, co kdyby Lauzuna v mezičase náhodou napadlo, že se dojde omluvit dámě za způsobené nepříjemnosti. A aha

jeanne píše:

A je to tady, konec roku 2014 a konec jednoho jara roku 1652...
PS: Stále žádné návrhy na nové jméno pro hlavního hrdinu? Co takhle třeba Bertrand či Philippe nebo Jean-Paul, ...de Parfait (s nadhledem a jednoznačným odlišením od historických postav)?

Chcem iba pripomenut ze ako som uz davnejsie zresersovala, Parfait bolo v tom case bezne krstne meno.
Co samozrejme nevylucuje aby ho mal v priezvisku.

Jeanne, škoda, že je konec
Krásné, jemné rozloučení s Paříží ... ještě, že si tam nechává stavět ten palác, alespoň je důvod ho tam zase někdy "popostrčit", že?
Bavilo mě na tom všechno, i ta rána pěstí, kterou p.D. schytal ...

Co se týče nového jména pro hlavního hrdinu, tak to je docela těžký. Mně by se asi líbilo i jméno Lionelle, ale ještě pořád to nějak není ono.
Tady je seznam 50 nejčastějších francouzských mužských jmen

A když se na této stránce překliknete do Generátoru fr. mužských jmen, tak se můžete probírat cca 2500 jmény .. a třeba vám nějaké příhodné jméno do oka padne

Mne sa vygenerovalo Raymond co by sa mi veru pacilo. Raymond de Parfait znie honosne. ;-)
A boli to aj mena Toulouskych grofov.

Ano, jméno Raymond mi také padlo do oka - strašně se mi totiž líbí. A máš pravdu, zní to opravdu honosně

Chtěla jsem původně navrhnout Charles, nebo Armand. Ale nyní jsem také pro Raymonda.

Henrich de Parfait
Julien de Parfait
Antoine de Parfait

ach, pekná symbolika, koniec roka, koniec Parížskych časov , aj keď sa priznám, vôbec som nečakala takú reakciu od Diany, myslela som,že bude viac naviazaná na p. D a nebude sa chcieť s ním rozlúčiť...

errnie píše:

ach, pekná symbolika, koniec roka, koniec Parížskych časov , aj keď sa priznám, vôbec som nečakala takú reakciu od Diany, myslela som,že bude viac naviazaná na p. D a nebude sa chcieť s ním rozlúčiť...

Ja som na tom podobne ... nejako mi ten koniec prišiel dosť smutný

Napadá mě Denis, Lucien, Marcel

Musím říct, mám ráda taková nostalgická "zakončení". Je to obrovský potenciál do budoucnosti, cesta vpřed všemi směry pro fantazii čtenáře je tak lákavá! A možná, že Jeanne podlehne a napíše ještě pokračování po návratu do Toulouse! Tolik možností, tolik temperamentních žen, přítel Andijos, nepřítel arcibiskup, spousta zkušeností...

A co se týká jména - líbí se mi Pierre. Obyčejné, francouzské, chlapské ... samozřejmě z mého pohledu.

Pierre se mi taky docela líbí, ale když Raymond neuspěl, bojovala za toho Charlese. Mám na jméno Karel slabost. A nositeli byli králové a císaři, prostě muži velkého světa.
Jinak nostalogické zakončení vyprávění o panu D. se mi také líbí. A z vánoční fikce víme, že tam tak úplný konec nebyl.

Jeanne, moc krásné uzavření fikce! I mně se moc líbila nostalgie, u tebe poněkud nezvyklá, a o to víc překvapivá a vítaná! Miluju impulzivního Lauzuna! ach!
„O co jde?“ zeptal se zvesela Péguilin a otočil se tím směrem, kam před chvílí pohlédl Peyrac. Výjev se svojí sestrou ve vedlejším pokoji – tedy v Peyrakově ložnici – měl teď dokonale zarámovaný mezi otevřenými dvoukřídlými dveřmi. Péguilin se ve zlé předtuše vzpřímil a vstal. Všechen humor byl pryč. Okamžitě na to vstal i Joffrey, který ho o celou hlavu převyšoval.
to musel být pohled!

Přitom byla asi jediná žena, se kterou kdy přirozeně používali tykání a ani to neohrožovalo pocit neřestného vychutnávání si zkažeností s někým „cizím“.
rozkošně zvrhlá větička

Dobývání Paříže jsem zatím nestihla přečíst jako celek, ale pár návrhů mám: klidně bych přidala víc emotivnějších okamžiků, možná více emocí u pana dokonalého, více vnitřních myšlenkových pochodů, tvé vyprávění na mě působí hodně seriózně a vědecky (i přesto že se u něj často a hodně nasměju), možná bych ho trochu "uvolnila/odlehčila" a klidně i přidala více okamžiků kdy vynikne dokonalost pana dokonalého případně "prohloubila" ty současné (to není nikdy na škodu ). A souhlasím s Fantinou, více bych rozebrala vztah s Ninon, aby čtenář měl jasno, jak moc to bylo zásadní. Dále bych určitě uvítala časovou osu (fikční mezníky i historické), jednoduché rodokmeny (třeba právě provázanost Gramont - Caumont atd.) a klidně i přílohu s portréty daných osob. A když by ti tohle všechno nestačilo, tak můžeš připsat víc zvrhlých historek o zvrhlících Lauznovi a Villarceauxovi, protože ti ti ty fikce opět zvedají o level výše. (Mimochodem Vivonne, tam v té době ještě nebyl, že? Škoda. )

Pokud jde o jména: de Parfait bych spíš nechala jako přízvisko, ironickou přezdívku, jak už jsem psala, tvé dílo je seriózní, proto bych nedávala hlavnímu hrdinovi komické příjmení. Co se týče křestního jména, ono je to vlastně asi i jedno, vlastně bych asi neměla nic ani proti Filipovi, hlavní je, aby se pan dokonalý choval dokonale a sálalo z něj ten pravé neopakovatelné, úchvatné charisma. Oblíbená jména máme stejně jen proto, že se nám pojí s nějakou oblíbenou osobou. Ale kdybych si měla vybrat. Asi bych nevybírala obyčejné, tuctové jméno, protože to ho nevystihuje. Klidně bych popustila uzdu fantazie a dala mu nějaké zvláštní, neotřelé, zajímavé... ono si ho pak stejně čtenář zamiluje jen podle toho, jestli mu daná postava bude sympatická (to je jako Florimond, to jméno mi přišlo nejdřív strašné, ale Florimonda jsem si zamilovala, takže i jeho jméno mám nakonec ráda). Taky se mi Raymond moc nelíbí, ale na Joffreye by mně pasovalo skvěle, ale pokud máš problém, docela by se mi líbila další "středověká jména" třeba Godefroy (teda pokud si to příliš nespojuješ s Návštěvníky) a nebo obměny jména Joffrey - to mi příjde dost ďábelské a rafinované: Geoffrey, Geoffroy. Také Guillaume není špatné. Ale rozhodně bych se vyhla jménům červené knihovny jako jsou Alexandre, Christian atd.

jeanne píše:

Není snad taky seriózní vědec, co emoce nedává moc najevo? (ehm, aspoň to teď zkouším ukecat na tebe).

tak jasně, ale čtenář by se s ním měl nějak identifikovat, pochopit ho..., ne? Když je pouze jako vedlejší postava v Angelice, má právo být tajemný, ale...

„Vím, co dělám,“ odvětil mu hrabě de Peyrac.
„Tohle nebudu poslouchat,“ mávnul rukou mladý Gaskoněc.
„A co chcete slyšet? Že se s ní ožením? Vidíte, to bych mohl! Cestou na jih se zastavím u vaší rodiny. Mladý hrabě ze starobylého rodu a ještě k tomu bohatý… Hm, vaši rodiče ze mne budou nadšení,“ maloval mu Joffrey ty nejšílenější představy.
„To byste neudělal,“ vydechnul Péguilin s hrůzou v očích.
„Neudělal a ani Diane by to nechtěla,“ vrátil ho do reality Peyrac.


vyborny zaver

Tvoju Parizsku seriu si vskutku elegantne uzavrela , a pritom este stale ostalo dost veci
s ktorymi sa da v buducnosti pohrat ...a to v kazdom zmysle tohoto slova

Jeanne, krásný závěr! Jistě, trochu smutné, ale zase s vyhlídkou na splněné sny. A ten epilog! Jak nemívám ráda epilogy, protože bývají pojaté ve stylu "romantika do skonání světa", tak mě tento pobavil.

Emoce jsou fajn, ale je skutečně potřeba vždy vysvětlovat, proč pan Dokonalý jedná tak, jak jedná? Když bude chudák rozebraný do poslední myšlenky, může přestat působit jako kompaktní vědec a naopak začít působit jako myšlenkový konstrukt. Pokud čtenář zná někoho, kdo je pD aspoň v něčem podobný, nebo sdílí s pD část vzorce chování, může si dofantazírovat zbytek myšlenek pD.

Jedna .

Ryhle jsem listovala a na toto jsem si vzpomněla, že mě pobavilo. Třeba Ti to k něčemu bude.

M + M , str 68 :
„Viděla jste, že ani ta poslední, kterou jsme pozvaly, nezabrala. Ženy ho úplně přestaly zajímat. Žije teď jen prací a stává se z něj zarytý obchodník bez smyslu pro zábavu, což je jistě dobré pro jeho peníze, ale ne pro jeho tělo a duši,“ oponovala jí kudrnatá paní de Montchevreuil.
„Budu o tom ještě přemýšlet a zkusím si vzpomenout na nějaké své přítelkyně, které by ho mohly zaujmout…,“ zakončila marný rozhovor dáma s pihami na nose.
„Mimochodem, proč tohle vlastně děláme? Pokud vím, tak jsme obě stejně dávno ze hry,“ otočila se ještě paní de Morant na odchodu z malé, ale elegantní místnosti.
„Přece pro tu potenciální možnost, drahoušku,“ zvolala za ní z pohodlného křesla paní de Montchevreuil a dodala „už jen pro to vědomí, že někde existuje muž jako on… A navíc, nikdy nevíte, co se může stát. Už proto ten pocit to za to stojí,“ odpověděla

Ninon str 48
„Líbilo se vám to trochu?“ zeptal se jí se zářivým úsměvem.
„Vy vždycky musíte být ten pan dokonalý, co má všechno pod kontrolou, že?“ řekla, zatímco se snažila zklidnit svůj dech.
„Nemůžu si pomoct,“ pokrčil rameny.
„Řekněte, kde jste se tohle všechno naučil?“ zeptala se se zvědavým úsměvem.
„Hodně jsem cestoval, poznával země Blízkého i Dálného východu a všude našel něco nového,“ řekl tak, že se v jeho odpovědi pojila přirozenost s povzneseností nad jakýmikoli maličkostmi.
„V tom případě by na dlouhé plavby měli posílat všechny muže,“ odpověděla Ninon a její společník se rozesmál.



madame de Montchevreuil, str.110
„Madame de Longueville bude letos třiatřicet a je stále krásnější,“ začala paní de Montchevreuil, protože věděla, že to je jistý způsob, jak ho pro téma zaujmout.
„A jistě je taky stále schopnější v intrikách a politice. Tahle dáma je pro mě nezajímavá,“ odpověděl.
„A proto spí jen s těmi, kteří jsou důležití pro její politické intriky. Pořád to není vzrušující výzva, být výjimkou, pro kterou vzplane bez dalších vyhlídek na revoluci?“ provokovala ho přítelkyně, která si stále přepudrovávala tváře.

Moja oblúbená kapitola bola tá v ktorej záhadne zmiznú šaty....

Inak myslím že som náhodou objavila celkom pekné ilustrácie k tvojmu Dobývání Paříže po jižansku:



Typicky Francúzke: Vysoko erotické a odvážne ale nie nevkusné či perverzné.







Obrázky kreslil Paul-Émile Bécat
Tu si môžete dievčatá pozrieť z akej knihy pochádzajú:
Choderlos de Laclos - Les liaisons dangereuses - Illustrations de Paul-Emile Bécat

http://veiling.catawiki.nl/kavels/93111 ... euses-1949

Takto si predstavujem lauzuna v staršom veku ako si píše na zadku nejakej dámy erotické básničky.



Ešte nejaké:

http://assets.catawiki.nl/assets/2014/1 ... c5079b.jpg

http://assets.catawiki.nl/assets/2014/1 ... 390b7a.jpg

http://assets.catawiki.nl/assets/2014/1 ... 1ffebd.jpg

http://assets.catawiki.nl/assets/2014/1 ... e8fcba.jpg

Dobývání Paříže po jižansku jsem četla už několikrát a moc se mi líbilo. Vlastně se mi líbilo tak moc, že jsem si ze zvědavosti nakonec koupila Paříž v extázi. Ohledně té bych měla jednu otázečku... Proč vlastně došlo k Joffreyovu postaršení? Vzhledem k tomu, že není oslovován jménem a dokonce má jen malou jizvu a nekulhá, což jsou pochopitelné změny, i změna věku, nedává moc smysl...

Snad jediné co mě na chování mladšího, Joffreye zaskočilo, bylo to, jak si užil s tou mladičkou služkou. Ale služtiny obavy, že tam v pokojí vraždí madame Morant, neskutečně pobavily

Taky mě tahle fikce přiměla k zamyšlení, jakpak by asi vypadala Joffreyova a Angeličina návštěva Paříže po králově svatbě, kdyby Joffrey nebyl zatčen. Jak by asi Angelika ustála ten nápor světaznalých zhýralých bývalých milenek. Je teda asi pravda, že s tím se musela asi potýkat už v Toulouse. Především v Toulouse. Ale paní Golonová se nám o tom moc nerozepsala. Teda kromě Carmencity. A pak to působí dojmem, jako by to byla jediná bývalá milenka, kterou měl, a která mu dělala problémy. Což je značně neuvěřitelné. Při tom, jaký byl.

Zachytila jsem v rádiu zprávu, že známá postava z Dobývání Paříže( která dala vlastně pana hraběte a Diane dohromady) Blaise Pascal, by měl být papežem Františkem blahořečen.

Jeanne, čtu si Dobývání Paříže při nočním kojení už druhý den, a prokousala jsem se sice zatím jen do poloviny, nicméně Ti musím složit hold . Dle zákulisní šeptandy jsem čekala explicitní P, takže mne (velmi příjemně!) překvapilo množství historických osobností, popisy osob, míst a veškerá rešeršní práce, co za povídkou stála. Někomu by vadilo prokousávat se množstvím textu k další "akci", ale já si to vyloženě užívám a alespoň trochu stimuluji svoji myšlenkovou kapacitu snahou zapamatovat si ve 4 ráno všechna jména a příbuzenské vazby. A s ohledem na přidělenou "roli" se bavím mladým Lauzunem .

A též některé narážky se mi velmi líbily (např. "kdo se může osudově zamilovat do dívky s klášterním jménem") .

Ovšem zatím jsem ještě nerozlouskla identitu maskované dámy, ale s ohledem na její znalosti stran těžby a obchodu tipuji, že jde o Katarínu!

O la lá, nevím, jestli chci svoji představivost popustit tak daleko . Mimochodem - nemohla se Katarína coby pokroková žena znát s Ninon minimálně korespondenčně? Předpokládám, že si nedopisovala jen s významnými vědci své doby, ale i s čelními představitelkami ženského hnutí v jiných evropských zemích... To je slovo do pranice! Nechcete se toho někdo ujmout a napsat fikci v dopisech?

Nicméně jsem zvědavá, co mi z další četby přejde do mléka .

Dočteno...

Za mne mi to přijde takové neuzavřené... Skoro bych čekala, že to skončí dobytím Joffreyova srdce po příjezdu malé "matky představené" z Poitou, ale uznávám, že tenhle příběh už naservíroval někdo jiný . Každopádně jsem čekala alespoň rozuzlení, kdo tedy nasbíral více bodů za svedené ženy .

jeanne píše:

Prestan pasivne cist, zacni psat.

Já u toho i píšu, ale potřebuji sehnat někoho na francouzskou gramatiku (google translator je zlo). Na slovíčka jsem oprášila slovník .

PenelopaW píše:

Ovšem zatím jsem ještě nerozlouskla identitu maskované dámy, ale s ohledem na její znalosti stran těžby a obchodu tipuji, že jde o Katarínu!

to je predsa nad slnko jasnejšie: dokonalé znalosti stran těžby a tvár si skrýva pod maskou ... kto iný by to mohol byť ako naša slávna Katarína ???

jeanne píše:

Haha, to mě těší, že se bavíš v nočních hodinách louskáním starých fikcí..., tak starých, že to už ani není pravda. Ach, teď jsi to odhalila: Katarína. Tenkrát jsme ještě o její existenci neměli tušení, asi bych tu fikci měla přepsat... (kdybych se jednou nudila). Hmm, Dobývání s Katarínou by konečně získalo na skutečné kvalitě!

Jeanne, Polačka ti veru na to tvoje "Katarína. Tenkrát jsme ještě o její existenci neměli tušení"
veru len tak ľahko nepadne ....

veď si sa tu inde sama pekne prezradila a rozpísala sa o tom, že Katarína je už roky rokúce tvoja stará dobrá známa

pár pokračiek so záhadnou maskovanou ženou by istotne potešilo srdiečka všetkých Kataríninych obdivovateliek ...