.... ale Molines ten obraz oprel o stenu a Honorine bola celý čas s nimi.
A rozprávali sa o Plessis aj o všetkom čo sa kedysi stalo. A samé dobre viem aké skvelé mala Honorine uši
keď ju niečo zaujalo.
(a tie z nás čo majú deti vieme ako do seba deti v tomto veku všetko čo počujú a vidia nasávajú,
hoci dospelí sa často domnievajú že o ničom nevedia)
Keď doplávali do Goldsbora, Angelika rozprávala Florimondovi že zabili jeho malého bratčeka a Abého tiež.
Honorina okolo nich behala a hádzala jej do sukne mušle. Pýtam sa koľko z toho už rozumela vtedy.
Honorine bola chytré a odvážne dieťa.
Ja si spomínam že v jej veku som sa vždy bavila na tom ako si tí hlúpi dospelí môžu myslieť že nič z toho čo
predomnou rozprávajú nerozumiem či nepochopím.
Preto som ja osobne presvedčená že toto sú veci ktoré Honorine už vie, najneskoršie od Quebecu.
A tady je krásně vidět, jak každý z nás vnímá na základě osobních zkušeností (...ty tvé s dědou a babičkou
) příběh pod jiným pohledem.
Hodně jsem před napsáním toho rozhovoru mezi Honorine a otcem přemýšlela, jestli jí Charlese-Henriho takto zatlouct. Já si naopak stále myslím, že se o něm na americké půdě nedozvěděla. Že si některé události z velmi ranného dětství pamatujeme, o tom nepochybuju, ale obsah rozhovorů v složitějších souvislostech dle mého názoru ne. Na pláži byla čtyřletá. Možná, či spíš určitě si na nějaký takový den ani nepamatuje. (I když já se jí na to ve fikci zeptám
)
V Quebecu byla šestiletá. Hrála si u krbu a že jedním uchem poslouchala a vnímala po svém naturelu, je jasné :
– To nie je možné! – znova skríkla Angelika. – Kráľ to nemôže urobiť!… To nemôže starému otcovi spraviť.
Molines sa usmial nad typicky ženskou úvahou.
– Áno! – pridala sa malá Honorine. – Ak to starému otcovi spraví, zabijem ho…
Myslím tedy , že obsah rozhovoru- pro ni spíš většinou nudného- si šestiletá holčička v tu chvíli třídila zcela po svém a v paměti ho udržela možná tak do druhého dne. Kdyby byla starší, tak to už by bylo jiné ...
A pak byl ještě krásný moment na Hromnice v Quebecu, kdy si Angelika s dětmi povídala o dětství Florimonda a Cantora. Ale skončili jen u čokoládovny a ve Versailles.
Že se u Peyraců o minulosti moc nemluvilo,se mi nabízelo i při tom dalším
rozhovoru mezi Angelikou a Cantorem o jejím znásilnění.
A i ta Florimondova poznámka v tom
rozhovoru v bílé pustině s otcem vypadala, že si často na toto ožehavé téma nepokecali:
Nenávidím muže, kteří zabili mého bratra Charlese-
Henriho. Toho jsem měl rád…“
Florimond začal vysvětlovat.
„Byl to můj nevlastní bratr, matka ho měla s maršálem du Plessis-Belličre.“
„Já vím.“
Spíš jsem tedy přemýšlela, co se stane, kdy a jak se to dozví, až se vrátí rodina domů.
I přes nepříjemná slova, která jsem jí vložila do úst a která představují spíš selhání dospělých než její, mám to děvče strašně ráda. Rve se o od narození o své místo na světě jako lvice. A to, že se snad jako jediný člověk na světě dokázala dostat do Rescatorova trezoru, ukrást mu drahokam a on si s ní absolutně nebyl schopen sám poradit, to u mě patří mezi top 10.
Otázka Plessis mi v hlavě ležela už strašně dlouho - Molines byl jako správce majetku na Plessis od roku 1678 přece v Americe. Kdo a jak ho pak spravoval, komu nakonec připadl, jestli se tam někdy Angelika vypravila, jak se vlastně oficiálně postavit k manželství s Filipem atd.....
Pokud se někdy někdo vypravíte teleportem k Rescatorovi či zralému panu hraběti ( malá poznámka - zase u nás po květu mrzlo a zase nemáme
trnky a dokonce ani jabka
) neříkejte mu, že jeho majetkové poměry stále nevidím v tak růžových barvách.
Ne že bych o něm tak silně pochybovala, ale řídit firmu na dálku bez mobilního telefonu vzhledem k množství proměnných (úmrtí obchodních parterů,malé či větší podvody, šup sem šup tam malá do kapsy,ztroskotání lodí,protestanti na odpis, krach na burze,atd.... )vnímám objektivně jako záležitost s možností občasných ztrát. A kdyby se to nějakým nedopatřením dozvěděl
a já bych se tam třeba za ním někdy kvůli něčemu vydala,pak by mě za to určitě definitivně zavřel někam do podpalubí nebo do nejhroznější díry v paláci a nechal by mě místo Abduláha či Kouassi-Ba čistit boty. A to fakt nesnáším.