Ke čtení na víkend jsem dala první část fikce o setkání se ženou, která by vedle Angeliky mohla ovlivnit jeho osud. Děj jsem vložila do období po útěku Angeliky z Paříže. Pod vlivem písně od Penelopy jsem jí dala jméno Marie-Claire. Držím se svého romantického stylu.

Fikce se mi líbila. Jsem zvědavá, jak bude pokračovat. To, že se Desgrez odmítl s Marií-Claire vyspat potěšilo, ale je to přesně v popisu toho, jaký byl člověk. On si užíval jen se ženami, kterým nešlo o nic jiného než o sex. Tedy s výjimkou Angeliky, jak víme

Taky si kladu otázku, jestli tvoji fikci Mimi nějak ovlivní Moiřino zjištění, že se skutečný Desgrez nejspíš oženil. I když mě vždycky přišlo, že byl natolik workoholic, že by nejspíš nebyl schopen se skutečně oddat roli manžela a případně otce. A že byl takový člověk, že by mu nebylo lhostejné, pokud by příliš často byl od nich pryč.

Taky tohle považuju za jedné z dílků celé té skládačky, proč ho láska k Angelice nezničila tak, jako mnohé ostatní (to že byl workholik).

Jak jsem napsala Mimi do soukromé zprávy: "Máááálo!" (tzn. též jsem zvědavá na pokračování!)

PenelopaW píše:

Jak jsem napsala Mimi do soukromé zprávy: "Máááálo!" (tzn. též jsem zvědavá na pokračování!)

To ano, bylo to kraťučké. Takový převelice krátký prolog k zajímavému příběhu. Rozhodně nalákal a namlsal na pokračování...

Claro a Penelopo, jsem moc ráda, že se Vám krátká úvodní ukázka v romantickém stylu líbila. :agre

Claro,
Desgrez měl bohaté zkušenosti se ženami a dokázal odhadnout jakou dívku potkal. Nevyužil proto situaci. Angelika byla vyjímka, tu miloval. Věděl ale dobře, že každý patří do jiného světa.

Ano, napsání příběhu opravdu ovlivnilo Moiřino zjištění, že skutečný Desgrez byl nejspíš ženatý a měl rodinu. Práce ho opravdu pohlcovala a musel se jí věnovat naplno. Rodina by pro něho mohla být přístav, kam by se vracel odpočívat a nabrat sil. Jeho manželka by měla být tolerantní a chápavá. Někdy raději nevědět všechno, co manžel dělá. To je někdy těžké.

Degrez, byl natolik silný a navíc oddaný práci, že dokázal ustát i nenaplněnou lásku k Angelice. Navíc byl realista, ne snílek.

Mne sa to páčilo a teším sa na pokračovanie

Veľmi pekná, romantická fikcia, ktorá nám tak trochu dokazuje že nikto nieje 100 percentne

dokonalý, ani náš miláčik Desgrez

a zlyhať dva krát po sebe (Angelika, napriek jeho snahe zachrániť ju pred katastrofou ktorá jej v Stredomorí jednoznačne hrozila, a on policajt sa ani nezobudil keď sa dievča obliekalo a potichu vyparilo)

mu určite na nálade nepridalo

PS: chcem iba upozorniť že v kanóne Desgrez v novom dome na předměstí Saint-Germain býval už na začiatku 4teho dielu,
ešte predtým ako sa mu Angelika zdôverila že jej manžel žije ... spomína sa to hneď na prvej strane

to však nieje až také dôležité ... je to pekná fikcia a teším sa na pokračko

Mairo, díky za pochvalu mého vyprávění. Jsem ráda, že se ti líbilo.

Moirro, děkuji za milou pochvalu a jsem moc ráda, že se ti fikce líbila.
To dvojí selhání, kdy mu dámy zmizely a Marie-Claire doslova přímo před jeho dlouhým nosem, to ho jistě rozhodilo.
Zapomněla jsem v úvodu napsat, že setkání se odehrálo na mostě, kde už v té době nebydlel a stěhování posunula.
Měla na mě vliv písnička, kterou mi poslala Penelopa. Zvolila jsem jméno Marie-Claire z písničky a setkání v domě na mostě nad Seinou mi přišlo romantičtější.

P.S. Včera jsem si ještě pročetla znovu pasáže o tom, co předcházelo Angeličině útěku. Díky za připomenutí, mohla jsem to teď dodatečně vysvětlit.

mimi píše:

Zapomněla jsem v úvodu napsat, že setkání se odehrálo na mostě, kde už v té době nebydlel a stěhování posunula.
Měla na mě vliv písnička, kterou mi poslala Penelopa. Zvolila jsem jméno Marie-Claire z písničky a setkání v domě na mostě nad Seinou mi přišlo romantičtější.

P.S. Včera jsem si ještě pročetla znovu pasáže o tom, co předcházelo Angeličině útěku. Díky za připomenutí, mohla jsem to teď dodatečně vysvětlit.

ano to sedí ... dom nad Seinou je oveľa romantickejší i keď nebol tak honosný ako ten posledný na predmestí
Saint-German kam sa nasťahoval keď postúpil na spoločenskom rebríčku

(inak on v kanóne dokonca býval v dvoch rozličných domoch na dvoch rozličných mostoch ako som už písala v sekcii o Desgrezovi)

ale vo fikcii sa dajú niektoré veci zámerne pozmeniť .... ja som vo svojej Polačkovskej fikcii tak zamotala udalosti z kníh a aj filmov Angelika a rôznych fikcií že som teraz zvedavá ako sa Polačka z toho všetkého ešte vymotá - ale v paródii je dovolené takmer všetko ...

napríkald v Kráľovstve Francúzskom sa naopak snažím striktne držať kanónu a historických udalostí - ako experiment
čo je niekedy dosť namáhavé

Moirro, já ve své fikci příběh umístila do domu na Pont Notre-Dame, to v ní také zmiňuji. Tam ho také jako milence poznala Angelika.
Ten už byl honosnější než předchozí příbytek na Petit Pont. S postupem v kariéře si proto pořizoval lepší bydlení.

P.S. Jak tu motanici Polačka vyřeší, jsem zvědavá a těším se.

Desgrez je krásné téma pro fikci. A ten románový je formát vysokého kalibru. Ten muž musel ve skutečnosti svádět nejeden vnitřní boj. Myslím si, že si často vážil mnohem víc některé z prostitutek než mnohé dámy u dvora. A také ho podezírám, že i v Marseille nechal Angeliku pláchnout s vědomím, že už ji možná neuvidí.
Jen ta dívka, která u něj přespala, se mi nezdála být tak nezkušená. Chovala se docela profesionálně.Líbat Desgreze ve chvíli, kdy je rozmrzelý z Angeliky,pít svařáka na prázdný žaludek, tisknout mu ruce pod košili....ta si koledovala o lekci

Terezo, souhlasím, že románový Desgrez je formát vysokého kalibru.

Morálka urozených dam u dvora a i mnoha šlechtičen mimo královský dvůr, byla možná někdy ještě uvolněnější než profesionálek. Vždyť mnoho těch z ulic a hospod mnohdy ani jinou možnost v té době chuděry neměly.
V mé fikci mu nejprve utekla Marie-Claire a teprve pak dostal úkol zastavit Angeliku. Já si ale myslím, že chtěl Angelice v odjezdu zabránit, aby ji ochránil před nebepečími. Ale nezastavil.

Návštěvnice podlehla Desgrezovu kouzlu osobnosti. Nebyla zvyklá na alkohol. On už byl taky trochu v náladě, ale z Angeliky rozmrzelý nebyl. Ta mu utekla až po Marie-Claire. Málem padly hráze bontonu.

mimi píše:

V mé fikci mu nejprve utekla Marie-Claire ....

Už jsem v obraze

mimi píše:

Já si ale myslím, že chtěl Angelice v odjezdu zabránit, aby ji ochránil před nebepečími. Ale nezastavil.

Ať tak nebo tak, musel tušit, že i kdyby ji přivedl zpět do Paříže v podstatě násilím, stejně králi zase uteče...

Tereza píše:

mimi píše:

Já si ale myslím, že chtěl Angelice v odjezdu zabránit, aby ji ochránil před nebepečími. Ale nezastavil.

Ať tak nebo tak, musel tušit, že i kdyby ji přivedl zpět do Paříže v podstatě násilím, stejně králi zase uteče...

To souhlasím. A určitě by si našla nějakého pomocníka.

Tereza píše:

mimi píše:

Já si ale myslím, že chtěl Angelice v odjezdu zabránit, aby ji ochránil před nebepečími. Ale nezastavil.

Ať tak nebo tak, musel tušit, že i kdyby ji přivedl zpět do Paříže v podstatě násilím, stejně králi zase uteče...

Při jejich setkání v La Rochelle v podstatě mluví o tom, že ji uprchnout nechal, právě proto, aby ji nemusel násilím přivézt / přivést do Paříže...

Jen jestli z něho nemluvila trochu uražená ješitnost, že jako policajt tak trochu selhal?

Už to bylo dlouho a tak si to mohl maličko přibarvit. On král ho za to určitě nepochválil. Ale i ten asi dovedl Angeliku odhadnout. Desgrez ji vždycky chránil a já myslím, že by jí chtěl trochu zabránit v útěku, aby ji ochránil před nebezpečími. On dělal to, co pro ni považoval za nejlepší v dané situaci. Před svatbou s Filipem jí taky zalhal. Pro její dobro.

PenelopaW píše:

Při jejich setkání v La Rochelle v podstatě mluví o tom, že ji uprchnout nechal, právě proto, aby ji nemusel násilím přivézt / přivést do Paříže...

Vy byste mi chtěl pomoci, Desgrezi?“
„Co jsem dělal jiného od chvíle, co vás znám? Ano, dokonce i když jsem se pokusil vás v Marseille zatknout, bylo to proto, abych vám pomohl. Co bych dal za to, abych vám zabránil vyplout na tu nebezpečnou výpravu, kterou jste tak draze zaplatila.“
„Ale… máte rozkaz mě zatknout.“
„Jistě… a spíš dva než jeden. Jenže já vás nezatknu.“
Sklopil hlavu.
„Protože tentokrát… by to pro vás bylo hrozné. Už byste neunikla. Musel bych vás odevzdat s rukama a nohama svázanýma, jehňátko moje. A dokonce si nejsem jist, jestli vám nejde o život. O svobodu určitě. Už nikdy byste neviděla světlo.“

Nějak mám pocit, že jí tady Desgrez v té první části rozhovoru pořád tak trochu lže. Přiznat se k celoživotní slabosti vůči ní mi k němu nejde. Teprve v té druhé části, kdy mluví o současnosti, kdy se život Angeliky ocitl v nejkritičtějším bodě, mluví naprosto upřímně. Proto to vyznání ve chvíli, kdy se s ní definitivně loučí.

Je kouzelné, jak každý čte jinak slova psaná mezi řádky.

Terezo, já to chápu také tak. Útěku v Marseille chtěl zabránit, aby jí ochránil. V té době byla urozená dáma a toužil po ní král.
V La Rochelle byla buřička z Poitou, to byl rozdíl. Proto ji Desgrez umožnil útěk. Riskoval, ale nechtěl nechat ženu, kterou miloval, hynout v nějaké vězeňské kobce.

Jen tak na okraj - Desgrez je už druhý chlap, který Angeliku oslovil "jehňátko"....

Tereza píše:

Jen tak na okraj - Desgrez je už druhý chlap, který Angeliku oslovil ...."jehňátko"

"jehňátko" tak ju oslovoval Colin, nie?

no treba sa zrejme pozrieť ako ju oslovoval v origináli

Angelika se bouří (ten celý úryvek je výše):
„Protože tentokrát… by to pro vás bylo hrozné. Už byste neunikla. Musel bych vás odevzdat s rukama a nohama svázanýma, jehňátko moje.
No právě, to byla především Colinova "hláška".

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Při jejich setkání v La Rochelle v podstatě mluví o tom, že ji uprchnout nechal, právě proto, aby ji nemusel násilím přivézt / přivést do Paříže...

Vy byste mi chtěl pomoci, Desgrezi?“
„Co jsem dělal jiného od chvíle, co vás znám? Ano, dokonce i když jsem se pokusil vás v Marseille zatknout, bylo to proto, abych vám pomohl. Co bych dal za to, abych vám zabránil vyplout na tu nebezpečnou výpravu, kterou jste tak draze zaplatila.“
„Ale… máte rozkaz mě zatknout.“
„Jistě… a spíš dva než jeden. Jenže já vás nezatknu.“
Sklopil hlavu.
„Protože tentokrát… by to pro vás bylo hrozné. Už byste neunikla. Musel bych vás odevzdat s rukama a nohama svázanýma, jehňátko moje. A dokonce si nejsem jist, jestli vám nejde o život. O svobodu určitě. Už nikdy byste neviděla světlo.“

Nějak mám pocit, že jí tady Desgrez v té první části rozhovoru pořád tak trochu lže. Přiznat se k celoživotní slabosti vůči ní mi k němu nejde. Teprve v té druhé části, kdy mluví o současnosti, kdy se život Angeliky ocitl v nejkritičtějším bodě, mluví naprosto upřímně. Proto to vyznání ve chvíli, kdy se s ní definitivně loučí.

Je kouzelné, jak každý čte jinak slova psaná mezi řádky.

Ako každá čítame knihu úplne inak ... Niedarmo sa hovorí že na tejto planéte má každý svoju vlastnú realitu

A ja si zasa myslím že si v podstate neustále priznával že má preňu veľkú slabosť ...

Viem už som to raz postla do desgreza, ale romantiky nieje nikdy dosť:

Desgrez Angeliku skutočne miloval a bol zároveň nezištne jej skutočný priateľ

toto ma dojalo:

Pěkný zmatek, napadlo ho. A přesto byla tady, za oponou ztracených let, a on ji znovu najde.
Za oponou, která se už neměla rozhrnout. Proč se vracela? Přivolala ji vášeň nepřiznaného
citu, kterým přetékalo jeho chlapské srdce.
„Lásko moje!“
Ten výkřik Angeliku znovu probudil, vyvrhl ji na hladinu a ona zvedla hlavu, aby pohlédla
do jeho tváře. Desgrez plný něhy! Desgrez skládající zbraně! Nemyslitelné! Viděla jeho černé zářící
oči blízko svých.
„Jednu jedinou hodinu,“ šeptal, „pro jednu jedinou ženu, v jednom jediném životě, můžeš si
to dovolit, policajte? Být jednu jedinou hodinu slabý a hloupý?“
„Ach ano,“ vydechla najednou, „ano, udělejte to, prosím vás!“
Objala ho kolem krku a opřela si tvář o jeho.
„Jak je člověku u vás dobře, Desgrezi. Ach, jak dobře.“

to bolo v druhej časti tretieho dielu


A potom ešte samozrejme toto, na konci 5 dielu:

Desgrez se zastavil na prahu. Vzal Angeliku do náručí, tak jak měl ve zvyku, pevně a bez
zábran, takže se mu nemohla vyvinout.
„Miluji vás,“ řekl. „Teď vám to mohu klidně prozradit, není to důležité.“
(...) Sklonil se k jejím rtům, ale nedotkl se jich.
„Sbohem, Markýzo andělů,“ zašeptal. Velice pomalu spustil paže. Vyklouzla mu, udělala pár kroků.
Pak jako by se zarazila. Zřejmě se ohlédla. Už ji neviděl. Jen slyšel její hlas: „Sbohem, příteli
Desgrezi… Díky. Díky.“

Tou poznámkou "Přiznat se k celoživotní slabosti vůči ní mi k němu nejde" jsem se asi špatně vyjádřila, měla jsem na mysli přiznání před ní, ne před sebou samým.
Ty dvě ukázky jsou skutečně nezapomenutelné a znám je moc dobře.
Ta první je kouzelná. A bylo mi ho líto. Dal si limit jedné jediné hodiny a pak si Angeliku zakázal. Právě toto jsem měla na mysli.
Zruinovala by ho. Věděl to a chtěl ji takových slov ušetřit. Vystupoval celá léta jako přítel, ale zejména jako policajt a tím si ji držel od těla. Zamlčoval před ní, jak jí pomáhá, jak na ni dohlíží, jak pátrá v minulosti a pokud později promluvil, pečlivě třídil, co jí odtajní a co si nechá pro sebe. Myslím, že i když se v knize neobjevoval, pořád byl někde za rohem nebo za tím rohem měl nějakého svého člověka. Dokonce mě po scéně, kdy před útěkem Angeliky z Paříže za ní vleze do paláce oknem a přibližuje jí podrobnosti okolo fingované popravy, napadlo, jakou asi mohl vést řeč o Angelice s králem. Ludvík by ho asi oběsil, kdyby se dozvěděl, že jí měl Desgrez v posteli.

Ta poslední slova mezi nimi jsou pro něho krutá - ví, že ji vidí naposledy a přinejmenším tuší, kdo je Rescator. Řekne tedy to, co jí chtěl říct asi mnohokrát.

Pokud z Desgreze dokáže Mimi v této fikci udělat muže zamilovaného do jiné ženy, zaslouží metál.

Tereza píše:

Je kouzelné, jak každý čte jinak slova psaná mezi řádky.

To nebylo čtení mezi řádky, jen blbě přečteno... Už z toho rešeršování trpím nějakou desgrezovskou mlhou .

Tereza píše:

Pokud z Desgreze dokáže Mimi v této fikci udělat muže zamilovaného do jiné ženy, zaslouží metál.

Kdo říká, že se ženil z lásky? Třeba to byl sňatek z rozumu, pro peníze, ... a to, že ho zaujala byl příjemný bonus navíc. Mnohá manželství tehdy neměla ani zrnko vzájemné náklonnosti, svatby z lásky jsou věcí měšťanstva až v 19. století... A pokud byla hrdinka povídky hezká, tak to byl určitě bonus, neboť:

„Dneska večer nemáš kliku, krasavice, musíš se s tím srovnat. Co chceš, velká ryba nejde každej večer. I když lidi tvrděj, že tenhle je na pěkný holky citlivej. Musím uznat, že bys měla mít naději. Prostě sis jen nevybrala pravej moment, to je všechno."

PenelopaW píše:

To nebylo čtení mezi řádky, jen blbě přečteno... Už z toho rešeršování trpím nějakou desgrezovskou mlhou .

Kdo říká, že se ženil z lásky? .

Nikdo. Ale jak znám Mimi, sázím na lásku.....

Tereza píše:

PenelopaW píše:

To nebylo čtení mezi řádky, jen blbě přečteno... Už z toho rešeršování trpím nějakou desgrezovskou mlhou .

Kdo říká, že se ženil z lásky? .

Nikdo. Ale jak znám Mimi, sázím na lásku.....

Desgrez byl realista a rád si užíval, tak mohl spojit příjemné s užitečným.
Pokusím se rozšířit své zatím stručné vyprávění. Romantika snad aspoň trochu bude.