No... bylo tam všude nádherně a je to tak... věděla bych co s balíkem peněz
PenelopaW píše: 6. díl - La Rochelle
Při popisu města, ale hlavně pobřeží, se mi v hlavě opět zhmotnily představy. Nikoli však Angeliky prchající, aby stihla v šibeniční lhůtě zachránit lidi jí drahé, ale Angeliky - obyčejné služebné rodiny Bernových, jak v čepci vyráží do ulic, aby sehnala vše potřebné k přípravě oběda, za ruku vede svoji dcerku a možná vedle ní kráčí i vážná Severina...
7. díl - Toulouse
Setkání s "hrabětem Macalanem" zní úžasně. Slovy klasika: "Dávej pozor na to, co si přeješ, může se ti to splnit," a taky: "To nevymyslíš!" Líbí se mi takováto prostá setkání s prostými lidmi, z nichž ale dýchá lidskost a přátelskost i vůči naprostým cizincům.
Tahle věta se mi moc líbila: Jestliže byla Paříž zlatá a modrá, Poitou zelené a La Rochell křídově bílé, patří Toulouse rudá s růžovou.
A závěr...
Tom je už v autě, čeká na mě. Vyjedeme z města, já se otáčím a vím, že se sem ještě jednou určitě vrátím.
Rozhodně optimističtější, než když z Toulouse odjížděla Angelika! Tvá věta mi voní zapadajícím sluníčkem a takovou tou prázdninovou nostalgií, kdy něco krásného končí, ale zároveň nadějí, že se člověk může vrátit zpátky a jednou se i vrátí.
Zkrat emocí už jsem párkrát také zažila, a proto Tě plně chápu. Asi by se tomu dalo předejít, kdybyste na Toulouse měli větší časovou dotaci a pobyli si v něm pár dní, ale když je člověk limitován časem (a financemi), tak toho musí stihnout hodně v málo dnech a nemá čas všechny pocity zpracovat. Takže se prostě budete muset vrátit .
Ještě dopíšu co zbývá dodat o cestě a pak už donutím syna, aby mi vytvořil film. Moc všem děkuji za milá slova