Děkuji Errnie. Nápad s třemi Joffreyovými ženami u jednoho stolu byl hrozně rychlý a bylo mi líto, že jsem pro Angeliku víc než ty slzy nedokázala vymyslet.

moirra píše:

taká menšia karma postihla aj pána Rescátora keď si myslel že Angelika zahynula v púšti a vraj ju dokonca podľa vlastných slov "oplakával" aaach
plačúci pán Rescator to je niečo pre pána Rochata

moja drahá, ľúbil som ťa, tak veľmi nekonečne, oplakával som ťa a keď som ťa našiel živú, nezovrel som ťa v náručí... človek je už taký, trpí, potom sa uzdraví, . zabudne, že bolesťou zmúdrel, ....... myslím, že nejako tak bola citácia zo 6. dielu, čo si pamätám

Tereza píše:

Děkuji Errnie. Nápad s třemi Joffreyovými ženami u jednoho stolu byl hrozně rychlý a bylo mi líto, že jsem pro Angeliku víc než ty slzy nedokázala vymyslet.

keď ona bola určite veľmi smutná bez neho....
ale ja viem, že tebe vnukne ešte nejaká krásna veselá myšlienka,zápletka, príbeh, kde už budú znova spolu

Ach, ach, ach! Terezo, ani nevíš jak moc jsem vzdychala a jakou radost jsi mi udělala, když jsi nás z ničeho nic, najednou zavedla na poušť za Joffreyem! Ty fikce s mnoha dějstvími současně ti jdou skvěle!

Někdy ji napadala myšlenka, že ty první měsíce manželství, kdy mu vzdorovala a on jí nechával volnost, potřeboval získat čas on sám. Jako by se rozmýšlel, jak s tím novým životem naloží. Jako by zkoušel, kam až může v důvěrnostech s ní zajít a kde jsou hranice v jejich vztahu. A jestli vůbec nějaké existovaly, pak je v den, na který nikdy nezapomene, definitivně zbořil.

Díky. Musel se tu noc zase probudit a vzpomínat, když na něho tolik lidí myslelo. Taková ta telepatie, jako když o někom, koho jsme dlouho neviděli , mluvíme a vzpomínáme na něho a na druhý den ho potkáme.

Opět další z nejkrásnějších povídek, jaké jsem četla A vždy mě napadá stejná otázka jako Dashu – jak to děláš? Nejen námět, který tě napadl, ale především obsah považuji za geniální.
Slzy mi tekly už od chvíle, kdy Angelika mluví o tom, že ji „opustit musel“...

Já jsem teda na rozdíl o ostatních čtenářek ráda, že se Angelika v této fázi života nedozvěděla, že všechny ženy vyprávěly o jednom jediném muži. Pokud by se tohle měla někdy dozvědět, tak snad jedině až po návratu do Francie, kdy už bude mít prožité jiné zkušenosti, které takovou informaci dělají malichernou. V době života v Paříži by se její bolest ještě víc umocnila – zkrátka jsem názoru, že někdy je lepší nevědět, alespoň po určitou dobu.

Moc se mi líbilo zhodnocení žen panem Pierrem, kterému také asi nikdy nedojde, že se ve vyprávění jednalo o jednu a tu samou osobu, protože si prostě nepřipustí, že by mohl existovat takový dokonalý muž, ve kterém by byly ukryty schopnosti na splnění různorodých ženských požadavků

Jedna touží po muži s dokonalým tělem, druhá vzpomíná na někoho, kdo uměl dobře naslouchat a tu třetí okouzlil skvělý vypravěč.

Šestý příběh na závěr povídky prostě neměl chybu. Nejsem si tedy úplně jistá, zda v mých očích dostatečně omlouvá jeho chování po setkání na lodi, ale dokonale mě dojal. Napsala jsi to překrásně.

dasha píše:

Kdyby "opravdová" Angelika v kánonu měla takovouto možnost vzpomínat na muže s velkým "M", kdoví, jestli by jí pak ten Filip nakonec nepřipadal nanicovatý...

No, to on jí asi připadal... ono v Cestě do Versailles těch jejích vzpomínek na Joffreye je relativně hodně a jedna z nejkrásnějších pasáží, kdy na něho vzpomíná, je právě po té tragické svatební noci s Filipem.. tam právě bilancuje, proč miluje právě Joffreye. Jen je mi líto německých čtenářů, protože ti o to nejdůležitější v této pasáži byly v překladu ochuzeni.

Děkuji za hodnocení. Nápad byl hrozně rychlý po přečtení Dobývání Paříže, říkala jsem si, co by se stalo, kdyby se Ninon, Diane i Angelika sešly v salonu a vyprávěly o své lásce.
Jsme velká rodina, kde drtivě převažují muži a když se sejdeme, často se hrají šachy, karty, poker a každou chvíli padne věta : "Tak se vsaď!" - jako v Pelíšcích. Proto ten Molines a šachy, Angelika a karty a teď se pokouším psát o nějaké sázce.

fantina píše:

Šestý příběh na závěr povídky prostě neměl chybu. Nejsem si tedy úplně jistá, zda v mých očích dostatečně omlouvá jeho chování po setkání na lodi, ale dokonale mě dojal.

Protože mě na té lodi taky štval, opravdu jsem se mu tím příběhem pokusila napsat omluvenku. Jak je vidět z reakcí, zase z toho pan Dokonalý vyšel jako vítěz. Doufám, že ho Moirra konečně dostane na kolena.

Tereza píše:

Protože mě na té lodi taky štval, opravdu jsem se mu tím příběhem pokusila napsat omluvenku. Jak je vidět z reakcí, zase z toho pan Dokonalý vyšel jako vítěz. Doufám, že ho Moirra konečně dostane na kolena.

Desgrez nieje jediný od koho sa dozvie pár vecí ktoré ani len netušil. cestovanie rozširuje obzory...
Myslím že ani Ninon ho nebude šetriť a ešte je tu pár ukecaných ľudí....
obzory pána Peyraca + sa rozširia na domácej pôde tento krát oveľa viacej , ako keby ešte raz pobehal celý svet....

Citovat:

Moje kamarádka plavala v moři a „potkala“ ve vlnách spolužačku, kterou neviděla dvacet let.

Tereza, na toto som ti už dhšie chcela napísať že život píše často príbehy, ktoré by človek v románe považoval za
prehnane konštruované.
Jeden môj kamarát, mal kamaráta s ktorým dávnejšie mali v Luxenburgu spoločnú firmu, potom sa ich životné cesty
rozišli a on sa vrátil do Rakúska. keď bol starší, pokúsil sa ho znovu kontaktovať, ale bezúspešne. Najal preto súkromných detektívov, ale keď ani títo po vyše roku pátrania neboli schopní zistiť o jeho priateľovi celkom nič, vzdal to.
Potom odletel na Safari do Afriky a ako tak pobehoval po buši hľadaný priateľ sa tam pred jeho nosom vynoril z kríkov.

Ja sama som vo svojom živote zažila nemálo "neuveriteľných" príhod a náhod. neraz som čítala kritiky k Angelike,
kde sa hovorilo že taká žena do ktorej by sa zamilovali vladári a ako na bežiacom páse je hlúpy výmysel.
No treba si prečítať napríklad skutočné osudy jednej z neterí Mazarina, Hortensie Mancini ale aj iných šialených dám.

moirra píše:

Tereza, na toto som ti už dhšie chcela napísať že život píše často príbehy, ktoré by človek v románe považoval za
prehnane konštruované.

Jeden takový úsměvný příběh , který bude možná vypadat vykonstruovaný,ale opravdu se stal, mám v hlavě do letního bláznivého příběhu. Budete litovat mého hrdinu.

Nádherný příběh!

Nečekané setkání žen, kterým všem Joffrey vstoupil do života a zanechal v něm nesmazatelnou stopu... A jen Angelika netušila, že všechny vyprávějí o stejném muži. Moc se mi líbila dohra v podobě toho, nad čím každý z účastníků setkání přemýšlel, když se rozešli domů.

A opět doplnění slepých míst z knihy... AG se moc dopodrobna nevěnuje tomu, jaké to pro Angeliku muselo být coby pro vdovu, nakolik byly její noci osamělé, jak ji pronásledovaly vzpomínky... Úplně z toho na mne padl smutek. Ale konec to vyrovnal.

Terezo, krásné fikce píšeš!

Děkuji .
Už když jsem četla knížku, říkala jsem si, jak je možné, že mezi Ninon a Angelikou nikdy nedošlo na řeč o Joffreyovi. A dát ty tři ženy dohromady mě napadlo při čtení Dobývání Paříže po jižansku. Příběh Ninon a Joffreye a potom i Diane a Joffreye byl úžasný a inspirující.
A mladý Peyrac byl jako James Bond - stačilo mu s pár sekund a žádná žena v tom románu neměla šanci. Bylo mi líto takové vzpomínky nechat zapadnout.

veru áno, pri spomínajúcej Angelike a snívajúcom Rescatorovi v púšti
nám zrejme všetkým poskočilo srdiečko

myslela som že ťa možno nainšpiruje na volľné pokračovanie Rescatora snívajúceho v púšti

naša spoločná vízia s Fantinou kde sme spojili to čo nikdy nebolo:
Jofreya ako Rescatora v pirátskom odeve unášajúceho si Angeliku v povestných zlatých šatoch .....


http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 944#p21944

také romantické, zároveň také dojímavé. Normálne ma bolelo srdce, keď som prežívala Angelikinu bolesť. Ona ho tak veľmi ľúbila, že bez neho pre ňu život naozaj nemal zmysel. viackrát som rozmýšľala, aké by to bolo, keby Joffrey vyhľadal Angeliku skôr. Ale musím sa zmieriť s tým, že AG to takto chcela a určite na to mala svoje dôvody.

Nepoctíš nás opäť svojou tvorbou, Terezka? Veľmi sa mi páči tvoj štýl, romanticky krásny a presvedčivý. Tú púšť v závere som priam cítila okolo seba, aj Angelikinu prázdnotu, smútok a samotu predtým.

Precious píše: *

09 črc 2021, 19:57

Normálne ma bolelo srdce, keď som prežívala Angelikinu bolesť.... Tú púšť v závere som priam cítila okolo seba, aj Angelikinu prázdnotu, smútok a samotu predtým.

Mám radost, kdy někomu udělám radost - děkuji tedy za krásná slova.

Nové čtenářce vždy doporučuji, že pokud bude mít chuť číst další fikce, ať čte od nejstarších a pokud možno nepřeskakovat.Ony totiž na sebe navazují, takže když je někdo čte na přeskáčku, nemusí pobrat souvislosti. A tato fikce navazuje na parádní knihu od Jeanne, která tu už na foru bohužel není - Ninon i Diane Charlotte de Caumont byly v té knize milenkami výstředního toulouského hraběte a Louis de Mornay, markýz de Villarceaux a také i známý malíř má v té knize rovněž své místo. Padnou tam vzpomínky i na Vánoce (rovněž předešlé fikce) a také na mramorovou koupelnu, která se stala dříve předmětem zábavy a diskuze :
viewtopic.php?p=17686#p17686

Co se psaní týká, není to v mém případě vůbec jednoduché. Jsem naprostý amatér, co napsal jen to, co je tady na foru a času na nějaké psaní je pramálo. Ale inspirovaly mě fikce, které jsem tady náhodou objevila a tak jsem se odvážila a přidala se. Snažila jsem se zaplnit nějaká "bílá" místa, taková, která mi ležela v hlavě. Třeba první společné Vánoce, narozeniny, vztah Angeliky a Ninon. Do Ameriky se nepouštím, tam jsem hodně ztrácela nit. Krásně pro mě ty chaotické události dává do souvislostí Moirra svými příspěvky, zač jí patří velký dík.

Ale je pravda, že mám v hlavě ještě jednu nezodpovězenou otázku - ta ale musí dozrát...

Krásný závěr !!! Joffrey touží získat svou ženu zpět, ale ještě si počká, než se jeho touha náplní. Velká škoda, že se okamžitě nepokusil svou touhu zrealizovat. Byla by to zajímavá alternativa příběhu. Jaká otázka ti leží v hlavě, Terezo ? Těším se na tvou další fikci

Sob píše: *

10 črc 2021, 12:21

Krásný závěr !!! Joffrey touží získat svou ženu zpět, ale ještě si počká, než se jeho touha náplní. Velká škoda, že se okamžitě nepokusil svou touhu zrealizovat. Byla by to zajímavá alternativa příběhu. Jaká otázka ti leží v hlavě, Terezo ? Těším se na tvou další fikci

Děkuji za pochvalu fikce. Myslím, že než Joffrey vyslal posla, který mu měl přinést informace o manželce a dětech, musel na ně už často myslet.

Oprostit se při čtení takovýchto knih od našeho myšlení z 21. století je někdy zajímavé - jakou informaci my získáme či někam doručíme několika kliknutím v telefonu jim trvalo měsíce nebo i roky, a to nemluvím o tom, že zpráva "občas" nedoputovala z nejrůznějších důvodů tam, kam měla.

Jaká otázka mi leží v hlavě,omlouvám se, ale to neprozradím. Vím kam ten příběh patří, jak skončí, kdo v něm bude vystupovat, ale než si atmosféru tohoto příběhu doladím a hlavně než to napíšu , tak to pěkně dlouho potrvá - nemám teď vůbec, ale vůbec čas.

Terezo,O pokroku a rozdílech v oblasti šíření a předávání informací v 17.a 21.století jsem v souvislosti s Angelikou přemýšlela mnohokrát. Dnes by měl vše jako dlani díky sociálním sítím.