26. kapitola - Čarodějnický proces / Otázka svědomí
pekne a výstižne napísané.
Bál se toho a nyní se mu to potvrdilo, že bude muset čelit zástupu omezených hlupáků, kteří dorazili především z touhy po senzaci. A přitom věděl, že Joffrey de Peyrac je jen obyčejný člověk, jako kdokoli jiný v místnosti. Při pohledu na něj necítil zadostiučinění, ale jen obyčejnou lidskou lítost. Pyšný pán Languedocu, který se chlubil svým bohatstvím a starobylým rodem, se tolik změnil od jejich prvního setkání na prašné cestě!
Baron de Masseneau potlačil povzdech. Rudá pelerínka, značící, že mu byla určena čest předsedat dnešnímu soudu, mu na ramenou ztěžkla.
Páčilo sa mi už aj v knihe že napriek tomu že sa kedysi nepekne pohádali, Massenau mal v sebe spravodlivosť a čestnosť. Preto bol u mňa vo fikci jeden z hostí gaskonského stretnutia.
No tak toto je pekné zhrnutie ako bol Tallon prekvapený:
Chudák, co obhajuje chudáky, s podprůměrnými schopnosti a bez jmění, za které by si alespoň pořídil slušnou paruku, když už ne odpovídající společenský status. Ovšem pak se tenhle chlapec chopil případu obviněného čaroděje a namísto toho, aby se snažil svého klienta hájit jen na oko, a pak smutně skasíroval vdovu a krčil rameny, že dělal, co mohl, se zdálo, že svoji úlohu obhájce myslí vážně.
To su ľudia čo pre iných bez toho aby s toho sami poriadne niečo mali, nepohnú ani prstom - a všetko robia iba z hladiska čo najväčšej výhody. Neštítia si pritom pomôcť hocakým podvodom či nejakou hnusnou podlosťou. Svedomie v sebe už dávno udupali a umlčali. Tých čo pre iných spravia niečo aj nezištne, považujú za hlupákov.
Obidva tipy, Massenau aj Tallon, sa samozrejme vyskytujú nielen v románoch ale stretávame ich aj v bežnom živote.
ešte nechutejší je ten Bourié - ktorý nám svojim "Teď nastala chvíle, kdy musí prokázat, že si zaslouží svá tři biskupství!"
a absolutným ignorovaním jedného z 10toro prikázaní "nebudeš krivo svedčiť" podáva jednoznačné vysvetlenie prečo dnes kostoly zívajú prázdnotou
veľmi pekne si podoplňala veci
tak že som sa napokon namíchla ešte viacej ako pri pôvodnom texte z knihy
musím sa priznať že som ten proces v knihe s Angelikou vždy dosť prežívala
Aspoň na tomto som sa s chuti zasmiala, Tvrdá kritika pána dokonalého
:
Masseneau se nakonec podrobil většině, ale vymínil si alespoň to, že „podezřelé listiny“ označil červeným křížkem. A protože spravedlnost existuje, byl pak - k Bouriého nemalé škodolibé radosti - při vedení výslechu po zásluze potrestán. Až dojemně se snažil řídit regulemi zákona, avšak samotný obžalovaný mu při tom stále házel klacky pod nohy. Nejenže zesměšňoval použití žabího kamene jako spolehlivé ochrany proti účinkům jedů, což pobouřilo polovinu sálu, ale dokonce se nepřímo přiznal ke zlovolným kouzlům, když uznal, že je proti jedům imunní. Jeho vrozená samolibost mu bránila v tom, aby nebyl ironický a drzý. Padělatel si v duchu mnul ruce: takhle sympatie sálu ani porotců, kteří snad ještě nebyli rozhodnuti, jak budou v závěru hlasovat, nezíská!
Advokát Desmars (nebo Desbleux?), jenž prve vyjádřil souhlas s předložením všech usvědčujících důkazů při přelíčení, se neustále drze pokoušel do výslechu vměšovat, jako kdyby neznal procedurální náležitosti. V jednu chvíli chtěl zřejmě chtěl svého povýšeného klienta varovat před příliš upřímnou odpovědí, ale stráž jej strhla zpátky. Masseneau zasáhl, aby obhájci nebylo bráněno v plnění jeho funkce, a obžalovaný se pak k Bouriého zklamání skutečně poněkud umírnil.
Conana Bechera a jeho život si opísala tak skvele až ťa podozrievam že si niekde vyhrabala jeho životopis. A zhrnutie jeho charkteru sadlo ako pokrievka na hrnec.
Ano, Conan Bécher byl opravdu přesvědčen, že koná ve jménu božím. Ani na okamžik si nepřipustil pochybnost, že by to mohl být právě on, kdo je tu posedlým a ovládaný lidskými slabostmi, které ďábel tak rád obrací proti nim: malostí vyvolávající závist, žárlivost a pomstychtivost.
Trochu šilhavé oči, posazené blízko sebe pod hustým prošedivělým obočím sálaly horečnatým a mystickým světlem....
Téměř nečekal na pobídku soudce Delmase, který se mírně zeptal, jaké důkazy pro toto tvrzení má, a sám začal líčit, kterak na vlastní oči viděl homunkuly vytvořené hrabětem de Peyrac, jak opouštějí jeho laboratoř, skřítky, víly a draky potulující se kolem zámku, což dosvědčili i mnozí ze sedláků, jejichž jména poctivě zaznamenal a jsou součástí spisu. Hovořil s takovým zápalem, že ze sálu museli vynést jeptišku, která při tom hrůzném svědectví omdlela.
toto už zasa raz potvrduje že ak sa nejaký psychopatický tupec dostane na miesto kde jeho nekonečná tuposť može neobmedzene škodiť býva to často osudné ... holokaust duší ktorý samotná cirkev napáchala počas vyše 2000 rokov pôsobenia by si nedal za klobúk ani tento tu:
Ten si akurátik môže mädliť ruky spolu s týmto pánom:
Jean Baptiste Bourié se tetelil radostí. Tohle je svědek, který zvrátí rozhodnutí soudu a vloží mu do rukou jeho tři biskupství!
Angelika dobre tušila že keby žil Vincent de Paul, jedna s tých spravodlivých duší, tak by také niečo nedopustil.
Pekné panoptikum
, pri ktorom sa osoby ktoré o sebe tvrdili že sú služobníkmi božími dopustili, lži, podvodov, krivého svedectva a napokon sa neštítili ani samotnej vraždy - keď sa zbavili otca Kirchera.
Olala!
niekto našiel aj životopis ohnivej Carmenčity, tak sa mi zdá
netušila som že nám takto skvele doplníš 1 diel. Moc sa to vydarilo. Tleskám.
Není nesmiřitelnějšího nepřítele než rozhněvané ženy. A Carmencita de Mérecourt měla pro svůj hněv důvodů na rozdávání. Její nenávist byla o to lítější, tím víc se hněvala i sama na sebe. Ó ano, není nesmiřitelnějšího nepřítele než rozhněvané ženy. Žárlivé a ponížené ženy, která si svůj osud do velké míry zapříčinila sama a je si toho dobře vědoma.
PS: to s tými krucifixami, to máš citát s filmu, nie?