Penelopo, díky za obsáhlý komentář, na tvé všetečné otázky ráda odpovím.
Musím se ale přiznat, že největší radost mi udělalo, že tě fikce několikrát pobouřila.
Znova se budu opakovat: mám občas pocit, že máme tendence nahlížet na naše hrdiny a jejich chování z úhlu "jak by se měli ideálně zachovat" a ne vždy bereme v úvahu lidské vlastnosti jako jsou zkreslený pohled, zlost, žárlivost a další emoce, které jim zabraňují se chovat vždycky tak, jak je správné. Na díle AG mám právě ráda, že se postavy chovají občas špatně a tak jak by neměly a vyvolávají tak v nás to, že se s nimi vnitřně hádáme. Takže pokud jsi měla podobnou reakci a s Joffreyovými myšlenkovými pochody jsi nesouhlasila, fikce splnila svůj účel.
Říkám si, kolik lodí bylo podobně vybaveno, což mě vede k úvaze, jak to tehdy bylo. Vždyť na lodi lidé de facto bydleli, kolikrát i několik let s mezipřistáním na pevnině, vyplatilo se investovat do interiéru, aby se člověk „cítil jako doma“ i za cenu, že loď mohla jít ke dnu a spolu s ní veškerá luxusní výbava? Když pročítám Joffreyův mobiliář, nešlo o nic levného.
Parafrázuju Joffreye: to máš tak málo důvěry v jeho námořnické umění?
A pak představa, že by si pan hrabě odepřel luxusní a pohodlnou kajutu jen z obav, aby o drahocenné vybavení náhodou nepřišel, rozhodně není příliš joffreyovská. Však i své drahocenné vědecké vybavení v Katarunku bez mrknutí oka sám nechal vyhodit do vzduchu.
Úvaha: Florimond přišel k Joffreyovi vlastně skoro dospělý, na prahu dospělosti, už jako hotový člověk. Cantor oproti tomu dorazil jako dítě, a pokud přijmu za svoji myšlenku, že Peyrakovi se podíleli na výchově svých dětí (a ne že jim šoupli domácího učitele a nezajímali se o ně), musela někdy narazit i kosa na kámen, ne? Nebo bylo vše harmonické a rozuměli si, protože to byli muži? Cantor je poměrně složitá povaha, nechce se mi věřit, že by nikdy nedošlo k žádnému střetu osobností, názorů, puberty a autority otce, kterého v životě neviděl (mohl srovnávat jen s Filipem a ten moc otcovskou figurou nebyl). Co si o tom myslíte?
No střety občas měli. Třeba v 7. díle, kdy Florimonda rozčilovalo, že Joffrey s ním nesdílí nadšení, že Čínské moře je "kus za Quebekem". Cantora zas rozčilovalo, že mu otec nepovolil jít na výpravu s Florimondem a Cavellierem de La Salle. Jinak bych řekla, že Florimond byl celkem nekomplikovaný na domluvu, krom toho si s Joffreyem byli podobní, takže bych očekávala, že vycházeli dobře. A pokud jde o malého Cantora, ten taky nebyl problémový, třeba když si ho vybavím ve třetím díle. Řekla bych, že komplikovanou měl pak především pubertu a samotný vztah k Angelice.
Po dočtení jsem trochu zklamaná, tak trochu jsem doufala, že se k Florimondovi bude mít víc a třeba hodí do placu nějakou historku o Angelice. Ostatně od Kouassi-Ba mohl Joffrey mít další střípky skládanky o tom, jak Angelika žila v době jeho uvěznění a po procesu, že ji vyhnala vlastní sestra, že bydlela v Templu, musela Kouassi-Ba prodat, v jak nuzných podmínkách hraběnka žila s malým dítětem a těhotná s druhým.
Už jsem na podobný komentář odpovídala Tereze. Tohle téma je tak široké, že by se dalo napsat dalších 300 stránek o tom, kdo s kým měl jaký rozhovor a o čem. Ale souhlasím. Pokud budu někdy psát integrale na svou vlastní fikci, mám námět co doplnit.
Pokud jde o rozhovor Kouassi-Ba o tom, co se dělo po popravě: ať už mu ten řekl cokoliv, Joffrey si z toho nakonec udělal závěr, že se Angelika vrátila do Monteloupu nebo tak něco. Takže ve výsledku to mnoho zřejmě nezměnilo.
JP plánoval uzavřít spojenectví s Indiány rovnou? Žádné kulturní předsudky, představy o nadřazenosti bílého muže?
Kdo je myšlen „Kanaďany“?
Kanaďani jsou kanadští Francouzi, třeba Nicolas Perrot je často zkráceně označován za Kanaďana.
Nemyslím si, že Joffrey by měl jakékoliv předsudky, proti kterékoliv rase. Už jen z toho důvodu, že mnoho cestoval a hodně viděl.
Právě proto byl tak vyjimečný ve své době, protože předsudky neměl, respektoval ostatní a hlavně se s kýmkoliv byl schopný domluvit. Teď mě napadají příklady např. že dával Indiánům kvalitní dary a nechtěl je oblbnout nějakými tretkami, nebo že je nechtěl provokovat nošením vousů, které pro ně bylo něco obscénního.
A myslím, že to mírové spojenectví bylo nasnadě odjakživa a nejlépe se všemi. Jinak by v Maine nemohl dlouho existovat. Krom toho, v 7. díle zmiňuje, že minulý rok tzn. 1675 poslal posly k Irokézům s dárky.
Nevybavuji si už, jak to přesně bylo – opravdu toto Angelika řešila i se synem? Nebo jenom s Molinesem, který jí to doporučil? V hlavě už to mám hodně zestručněné, pamatuji si, že když se rozhodla, že se poddá, tak došlo k vydrancování Plessis, a že Florimond odjel jen krátce předtím.
Ano, Angelika měla rozhovor na tohle téma i s Florimondem. Ptal se jí, jestli jim hrozí nebezpečí a až když ho ubezpečila, že se všechno urovná, rozhodl se odjet.
"Kdyby se jí rozhodla podniknout v pobláznění z nové lásky, svěřila by se s tím synovi?"
Hlavně: Co by to muselo být za chlapa, aby za ním utekla z Francie, kde byla de facto novou favoritkou a měla prostředky i moc?
Z četby si nějak výrazněji nepamatuji, že by se Angelika dětem nějak extra s něčím svěřovala...
To byla spíš řečnická otázka s tím, že je na ní jen odpověď "ne". Angelika se synům příliš nesvěřovala, to souhlasím. O jakého chlapa by muselo jít, je podle mě vedlejší, spíš jde o to, jakýma očima jí Joffrey posuzoval. A on měl o jejím chování úplně zkreslenou představu.
"Je přece proslulá svou velkou spotřebou manželů, říkal si na svou obranu sarkasticky."
Ale fuj. Kdo o ní takovou pomluvu rozšířil?
Haha těší mě, že tě to pohoršilo.
Ale to je parafráze na kánonového Joffreye, který opravdu něco podobného vypustil z úst v 5. díle:
„Ale… vy si děláte legraci, drahoušku. Ostatně doufám, že už s tím žertováním přestanete.
Zajímá mě však jedna věc: jak to, že se markýza du Plessis-Belliere – neboť pod tímto jménem jsem vás myslím kupoval – najednou zajímá o osud hrstky bledých chudáků? Máte mezi nimi příbuzné? Milence?… I když to mi nepřipadá u bývalé odalisky moc pravděpodobné… no ale kdoví… možná jste si vybrala mezi kacíři nového manžela. Pokud mě paměť neklame, jste proslulá tím, že jich poměrně dost spotřebujete.“
Dokonce jsem si k tomu udělala poznámku, že v němčině je ten obrat ještě šťavnatější: "Máte v tomto ohledu pověst těžké konzumentky."
Pche, sluhu si pamatuje, ale v posledních dílech kánonu neví, kdo byl Desgrez.
Kde tohle bylo? Už jsi to tu někde nedávno zmiňovala. To mi přijde úplně zcestné, že by si nepamatoval Desgreze mi zní jako blbost.
Výbava místnosti v Gouldsboro mě vedla k úvaze – žil JP v celibátu?
Haha to ani náhodou! Jak nám ústy jednoho ze zálesáků v Katarunku prozradil drbna Saint-Castine, Joffrey měl indiánské milenky. Na druhou stranu se v kánonu mnohokrát zmiňuje, že se bez sexu dokázal dost dobře obejít, takže to zřejmě nebylo zas tak pravidelné.
"Poslouchej, příteli Pont-Briande, vidím, že se do něčeho namáčíš. Nezapomínej, že existuje hrabě de Peyrac. A má pěknou pověst, to mi věř. Castine tvrdí, zeje na ženský a že si dopřává divošky a všelijaké jiné, kdykoliv se mu zlíbí. Je to správný chlap, co se rád miluje a umí to.
Nepopírám, že ty malé páchnoucí ještěrky mohou být příležitostně lákavé... Ale čím by mohly přitahovat mě, když mám vás?
Nedělal si iluze. Sám nejlépe věděl, jak silné je kouzlo osobnosti, kterým paní du Plessis působí na muže ve svém okolí.
Tak tohle mi přijde od něj dost hnusný. Kde vzal tu jistotu? (Nemluvě o tom, že když už, Angelika si to mohla dávat s kýmkoli z té skupinky uprchlých otroků.
Samozřejmě že si to mohla dávat s kýmkoliv a podle vlastního uvážení. To ale Joffrey (zvlášť v 6. díle) nějak nedokáže pochopit a chápu, že ti to pije krev - mně taky.
Kde vzal tu jistotu nevím, já vycházím z toho, že ho tohle téma evidentně hodně zajímalo a že ho taky hodně štvalo. Jak už jsem zmiňovala, jedna z jeho prvních otázek při setkání v La Rochelle směrovala na Colina a Angelika u ní vycítila nebezpečí, takže o něm zjevně musel přemýšlet a musely ho všechny představy, co se mu honily v hlavě užírat. To je zas jeden z těch momentů, kdy naše postavy nejednají tak, jak by měly, ale podle svých lidských a někdy špatných vlastností.
„Odešlo vás z Meknesu deset. Kolik vás dorazilo do Ceuty?“
„Dva.“
„Kdo byl ten druhý?“
„Colin Paturel, král zajatců.“
Znovu ucítila atmosféru strachu. Nepojmenovatelné nebezpečí…
Z čeho vyplývá, že se JP s Colinem setkali a že ho znal? Pokud se s ním setkal, tak byl Colin v postavení mluvčího otroků, ale pořád otrok, měl by s ním Joffrey nějaké osobnější setkání? Mohl vědět, že Colin je vcelku schopný, inteligentní člověk s přirozenou autoritou? Nebo to, co o něm věděl, věděl jen od Muleje?
Mně toto nějak z četby nevyplynulo nebo uniklo.
Ano znali se. V 8. díle, když se potkali v Gouldsboru, tak hned jeden druhého poznali. Dokonce jsme jednou s Fantinou uvažovaly, jestli ho Colin v Maroku nemohl vidět dokonce i bez masky. Těžko říct... Každopádně myslím, že vzhledem k tomu, že Colin měl neustálé výstupy s Mulajem, tak ho Joffrey měl dost velkou šanci poznat, stejně jako ho poznala Angelika (viz třeba ta scéna kdy byl předhozený lvům a pak ho sultán vyzval aby si s ním dal oběd
) Takže Joffrey určitě i poznal, vnitřní sílu, charakter a autoritu, kterou Colin měl a řekla bych, že právě proto ho považoval za potenciálně nebezpečného soka v lásce. Protože byli dost vyrovnaní.