Tak. Já to s tou Kopretinou tušila! A v souvislostí s ní mě napadá tato smuteční píseň (i když je to píseň o skonu muže), zejména slova
špatně ho zabili, špatně pochovali...:
https://www.youtube.com/watch?v=FjHC2bRcFcI
Kopretinu jsem, pravda, příliš nezašifrovala
, ta došla i každému z betačtenářů
. Ale, ač je mi jí líto, Anna aspoň zůstala naživu.
Díky za píseň! Konečně se to hudebně hnulo!
Ovšem já bych měla už konečně vyhledat terapeuta, neboť mne ihned začala napadat nový text:
Zabili, zabili, dívku Kopretinu,
míří teď v Chatelet, místo na hostinu.
Byla tu, není tu, Sorbonna u plotu...
A myslím, že Desgrez podcenil sebe i Annu
Příběh ještě nekončí, tak uvidíme...
Myslím, že v knize Řeka Bohů vyřešila hlavní hrdinka kamufláž ztráty panenství tak, že si dala nožík pod matraci a řízla se po aktu někam ke kotníku . Ženich byl navíc lehce podroušen, svalil se a usnul, takže čest byla zachráněna.
Je fakt, že kdybych po své svatební noci chodila se zabandážovaným kotníkem, můj muž by si - podobně jako citovaný ženich - nevšiml naprosto ničeho...
Někde jsem četla recept, jak to prováděli v nevěstinci, tuším, že to bylo ve Fanny Hillové, ale připadalo mi to těžce jako autorova fantazie. Hrdinka tam myslím měla v pelesti nějakou skrytou dutinu, kde měla ampulku s husí krví. Po celou dobu hrozně vyváděla a ač byl zákazník podměrečný chudák, řvala u toho, jak to šíleně bolí, takže nakonec se ani pořádně nedostal dovnitř, a potěšen svými rozměry se nechal opít rohlíkem a skončil i na tu ampulku. Ale jak píšu výše, řekla bych, že Cleland, když to v tom vězení pro dlužníky psal, hodně popustil uzdu fantazii
.
Hospodyně sepisovaly pracovní smlouvu? A nová služebná se musela hlásit na radnici? Sice je to už chvíle, co jsem četla román, ale budu muset příležitostně některé části románu oprášit, mám na mysli ty okolo hospody pana Bourjuse, Angeliky a cechů.
Ha! Abych citovala klasika: Nemám tě ráda, mlékaři Dane
.
Přiznám se bez mučení páně Aubinova, že toto jsem nijak dopodrobna nezkoumala a vycházela z vlastních pochybných představ, získaných povrchní znalostí historie a z četby beletrie, jak to v té době fungovalo. Angelika se např. v době Joffreyova zatčení hlásila na radnici v Templu. V tuhle chvíli lze argumentovat tím, že Temple byl "město ve městě", ale obdobně to měly i jiné pařížské čtvrti, z nichž některé sledovaly pohyb lidí a např. v nájemních domech policie vykonávala kontroly a zjišťovala, jestli tam třeba nelegálně nekvete prostituce apod. Ale na druhou stranu, neexistovaly doklady totožnosti a už Pitaval píše o tom, že stačilo uvést falešné jméno a člověk se policii a úřadům úspěšně ztratil v moři obyvatel. (Stejně tak Angelika uvedla jméno paní Martinová a až nějakou dobu po procesu opat Templu poslal rychtáře, že už není žádoucí, aby tam bydlela, protože zjistili, že ve skutečnosti je to vdova po odsouzeném čaroději.)
Tipuji, že každá z pařížských čtvrtí to mohla mít trochu jinak, protože správa města byla hodně rozdrobená (což jsem četla v souvislosti s nástupem La Reynieho do funkce u Bluche, který píše, že nový policejní velitel to měl hodně složité, protože v každé části města měl trochu jiné kompetence od samosprávy), takže můžeme zavřít obě oči a představovat si, že v Marais si hlídali i nově nastoupivší služky
.
Co se uzavírání smlouvy týče, říkám si, že to asi nebylo ve smyslu dnešního pracovního práva, ale nějaká dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem proběhnout musela. Ústní domluva by však později mohla činit potíže, takže si mohli na počátku vyjasnit očekávání a podmínky písemně, což bylo výhodné pro obě strany. Každopádně pasáže týkající se zaměstnávání služebnictva a podmínek výkonu služby berte do budoucna s rezervou, protože v tomto ohledu to nemám podložené a je to opravu FIKCE.
V odkazu na
Cestu do Versailles a práci v hostinci mne naopak napadlo, že když se Angelika vyšvihla a získala palác v ulici Beautreillis, najímala za služebnictvo bývalé kumpány ze Dvora zázraků. A to taky muselo nějakou "právní" cestou proběhnout. Jak to tak vidím, tak místo žehlení dnes budu hledat zmínky o pracovním právu v období baroka
.
P.S.: Čekala jsem spíše, že se někdo chytne na
vdovu Trianonovou, ale očividně Travičská aféra frčí jako téma hlavně mezi mnou a Moirrou
.
La Trianon byla reálně existující "čarodějnicí" (Francouzi pro tenhle typ živnosti mají dobové slovo
divineress, pro které v ČJ není ekvivalent, a jež označuje osobu /ženu/ která se legálně živí věštěním, tvorbou horoskopů, prodejem nějakých kouzelných lektvarů apod.), a pokud moje děti dají, tak se s ní ještě setkáme ve třetí části fikce. Jinak vystupuje v knize od Hamelové o dceři Voisinky a v jiných knihách, které se věnují Travičské aféře (velký prostor má např. v
The Oracle Glass od Rileyové, které mám pro ty, co disponují jazyky, v pdf v němčině a angličtině).