PenelopaW píše:

Co se týče toho, že překvapil, neříkej, že jsi čekala, že jí ty tanečky jen tak odpustí, bude dělat jakože nic, nedejbože padne na kolena, a ještě jí bude dávat dárek...

Výše popsanou reakci jsem od něj opravdu nečekala. Anne ale na druhou stranu nemusel být jeho způsob "napomínání" příjemný. Je to přece šestnáctiletá ( x - letá ??) začátečnice.
Na základě přímé úměrnosti deset dní : 12x přes zadek = téměř rok : ?????????????? si kladu otázku, jak by asi v jeho rukách dopadla nebohá Angelika .

PenelopaW píše:

Včera mne dostal názor prince de Condé, který se také nikdy nelísal k něžnému pohlaví: "Nikdy jsem nesváděl ženy. Pokládám za zbytečné dělat tolik cavyků, aby se dospělo k jedné a téže otázce: Chcete, nebo nechcete?"

(Takhle pokrokově to praktikoval jeden kamarád na VŠ. Bohužel se ovšem setkal s tím, že děvčata v baru k tomu ty tanečky vyžadovala, takže na tuto prostou otázku dostal vždy zápornou odpověď .)

Jeden můj kamarád na VŠ, který měl neskutečné charisma , praktikoval stejný přístup. Nechodil ale do baru, přisedl si ke stolu u večeře v kolejní menze , a otázku Chceš, nechceš? ani nekladl. A téměř vždy dostal mlčky kladnou odpověď.

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Včera mne dostal názor prince de Condé, který se také nikdy nelísal k něžnému pohlaví: "Nikdy jsem nesváděl ženy. Pokládám za zbytečné dělat tolik cavyků, aby se dospělo k jedné a téže otázce: Chcete, nebo nechcete?"

(Takhle pokrokově to praktikoval jeden kamarád na VŠ. Bohužel se ovšem setkal s tím, že děvčata v baru k tomu ty tanečky vyžadovala, takže na tuto prostou otázku dostal vždy zápornou odpověď .)

Jeden můj kamarád na VŠ, který měl neskutečné charisma , praktikoval stejný přístup. Nechodil ale do baru, přisedl si ke stolu u večeře, a otázku Chceš, nechceš? ani nekladl. A téměř vždy dostal mlčky kladnou odpověď.

To charisma asi bude jádrem pudla... Takový princ de Condé v novém filmu, kdyby se mne takto zeptal, tak bych se asi jen zarděla (a to to neumím, protože od malička vypadám jako stižená chudokrevností) a upejpavě bych kývla .

Tereza píše:

Takovou reakci jsem od něj opravdu nečekala. Anne na druhou stranu nemusel být jeho způsob "napomínání" příjemný. Je to přece šestnáctiletá ( x - letá ??) začátečnice.
Na základě přímé úměrnosti deset dní : 12x přes zadek = téměř rok : ?????????????? si kladu otázku, jak by asi v jeho rukách dopadla nebohá Angelika .

Četla jsem zrovna včera nebo předevčírem výslech Markýzy andělů na Pont Notre-Dame a on se s ní sakra nemazlil... (Možná že lázeňský mistr Georges nepoužil argument, že když se Angelika nesvlékne, zavolá na ni "jejího přítele", aby jí dal na zadek, jako planou výhružku ) Jediné štěstí těch ženských je, že vždycky vyměknou, Desgrez dostane to, co chce, a vyklidní se... (Ačkoli nejděsivější na tom všem je, že on je vždy po celou dobu naprosto klidný; to není žádný brutální afekt á la Filip s jezdeckým bičíkem, ale naprosto chladný kalkul.)

Co se Anny týče, vztek a spravedlivé rozhořčení tam byly, ale nakonec zvítězila zvědavost a nechala se obalamutit galantním gestem. (Jak píšeš, holka jedna zamilovaná...) Kdyby ten medailon nevytáhnul, možná by proběhla ještě nějaká scénka, kdy by vyhrožovala, že přivolá tesaře a sluhu, aby ho vyvedli, zatímco Desgrez by se jej chechtal a v ruce točil její košilkou .

PenelopaW píše:

Četla jsem zrovna včera nebo předevčírem výslech Markýzy andělů na Pont Notre-Dame a on se s ní sakra nemazlil... (Možná že lázeňský mistr Georges nepoužil argument, že když se Angelika nesvlékne, zavolá na ni "jejího přítele", aby jí dal na zadek, jako planou výhružku ) Jediné štěstí těch ženských je, že vždycky vyměknou, Desgrez dostane to, co chce, a vyklidní se... .

To si moc dobře pamatuju, ale to už měla Angelika nejednu lekci od pana Dokonalého za sebou.
Možná, že kdyby stála ona na místě Anne, švihla by v zápalu bojovnosti ten dárek po něm ...

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Četla jsem zrovna včera nebo předevčírem výslech Markýzy andělů na Pont Notre-Dame a on se s ní sakra nemazlil... (Možná že lázeňský mistr Georges nepoužil argument, že když se Angelika nesvlékne, zavolá na ni "jejího přítele", aby jí dal na zadek, jako planou výhružku ) Jediné štěstí těch ženských je, že vždycky vyměknou, Desgrez dostane to, co chce, a vyklidní se... .

To si moc dobře pamatuju, ale to už měla Angelika nejednu lekci od pana Dokonalého za sebou.
Možná, že kdyby stála ona na místě Anne, švihla by v zápalu bojovnosti ten dárek po něm ...

A to by pak Mersonovi nezbylo než přivolat hlídku, protože takový bugr by v podkroví nezažil . Slyšet navíc tu krásnou a důstojnou dámu nadávat pařížským argotem... z toho už by se rue Jean-Beausire jen tak nevzapamatovala .

Off topic: Ještě se nikdo nevyjádřil, zda zítřejší překvápko chcete komplet nebo naporcovat...

Vzhledem k tomu, že zítřejší překvapení přečtu na 99% bohužel nejdřív pozitří, nemohu se zodpovědně vyjádřit.

Penelopo, já už zapomněla, na jaké téma to překvápko bude. Protože od 2. ledna už budu časově opět zaneprázdněná, tak raději celé.

Jinak princ de Condé v novém filmu byl mnohem přitažlivější než v Borderiho Angelice.

Tereza píše:

Já naivka měla vždy Colberta za většího dobráka a on a všichni tam okolo jsou nachlup stejní, jako ti tady okolo.

Ke vztahu Colbert vs. Fouquet jsem narazila v prvním svazku knihy Angelika a král na následující:

„To vy jste najala korzára Guinana jako kapitána?“
„Ano.“
„Věděla jste, když jste ho brala do svých služeb, že patřil k Fouquetovi, který je dnes ve vězení? Pomyslela jste, madame, do jakého nebezpečí se pouštíte, nebo vám Fouquet radil?“
„Nikdy jsem neměla příležitost s panem Fouquetem mluvit,“ prohlásila Angelika.
Ale znepokojilo ji to. Colbert byl vždycky Fouquetův zarytý nepřítel a velice lstivě spřádal pavučinu, do níž se Fouquet nakonec chytil. Všechno, co se týkalo bývalého správce financí, znamenalo horkou půdu pod nohama.

Samotný Colbert zde není líčen moc jako sympaťák,

Cukla sebou leknutím, protože ucítila na rameni jakousi ruku. Stál před ní muž v tmavých šatech, kterého přes veškerou snahu nebyla schopna hned zařadit. V uších jí zazněl skřípavý, tichý, a přesto naléhavý a autoritativní hlas.

byť při soukromém rozhovoru o obchodech s novopečenou markýzou du Plessis nakonec i on roztál (a to je co říct!):

Colbertův obličej, plný vrásek z nevyspání, se rozzářil náznakem úsměvu, který se zračil v očích, ale nezvlnil rty.
„To, co tady říkáte, je do jisté míry i moje heslo: Práce je všechno…“
„…a jen pevná vůle vnáší potěšení do všeho, co musíme udělat,“ vysypala ze sebe Angelika jedním dechem a zvedla prst, „a dobrý výsledek přináší radost.“
Úsměv rozzářil ministrův nevzhledný obličej natolik, že najednou vypadal téměř příjemně.
„Vy dokonce znáte slova z mé zprávy o té zmíněné námořní společnosti!“ drmolil s nadšeným údivem. „Zajímalo by mě, zdaje mezi společníky Východoindické mnoho takových, kteří si dali tu námahu si mou zprávu vůbec přečíst.“


Přidávám dnes konec deváté kapitoly, kde se dočkáme druhého probíraného lázeňského tématu, obligátní erotiky a trochu té romantiky .

Bylo to opravdu pěkné a romantické pokračování.
Anne Desgreze nejenom baví, ale i překvapuje. Hezky jim to spolu jde , jen co je pravda.
Vzhledem k práci, které se Desgrez v té době už asi věnuje, musí být pro něho ta dívka jako záblesk normálnosti v nenormálním světě.

Ale pořád nezapomínám, kdo ti dva jsou a odkud oba přišli.
Jestli se Anne vrátí zpátky mezi "své", pochybuju, že bude tak volná a šťastná, jako je teď. Vždyť se kterým šlechticem by mladá dvorní dáma mohla vést řeči o praktikách , o kterých slyšela v lázních?

Abych nezapomněla, jsem ráda, že s ní zůstává Sorbonne. Mám z toho dne, kdy má být sama doma, vážně divný pocit.

Penelopo, hezké čtení na začátek roku.

Desgrez chce Anně opravdu opatřit nějakého opeřence? Představa jak běhá po nábřeží a honí racky je rozkošná.

„Budete chtít toho racka?“ zeptal se, než si definitivně popřáli dobrou noc.

Odpovědí mu byl jen její tichý smích. Což nebylo ani ano, ale ani ne, takže než usnul, přemýšlel, kde nejvýhodněji sežene nějakou bytelnou klícku.

Další důkaz, že mu na Anně záleži. Teď, když mu přiznala, že už mu v duchu dávno říká Francois.

Tereza píše:

Anne Desgreze nejenom baví, ale i překvapuje. Vzhledem k práci, které se Desgrez v té době už asi věnuje, musí být pro něho ta dívka jako záblesk normálnosti v nenormálním světě.

Opět musím obdivovat Tvoji intuici a čich na to, jakým směrem se to bude vyvíjet .

Tereza píše:

Vždyť se kterým šlechticem by mladá dvorní dáma mohla vést řeči o praktikách, o kterých slyšela v lázních?

Nu, já myslím, že leckterý by si o tom popovídal, i to vyzkoušel rád . Mám rozečtenou Angeliku a krále a když vidím, jak kolem ní poletují Vivonne, De Brienne, bratr Vallierové i Louvois, o Lauzunovi nemluvě, vsadím se, že takové téma by leckterý z nich uvítal víc než debatu o vlastních úřadech a funkcích u dvora .

Zatím se o Annu bát nemusíš. Tak jako Kodet v Pelíškách prorokoval Bolševikovi rok, maximálně dva, i naši hrdinové budou ještě mít dobrých pár měsíců k budování romantiky i erotiky. Jen se bojím, že zklamu Mimi, neboť toho racka promlčíme .

jeanne píše:

...Jen už fakt nevím jak se zbavit neustálé vize Jeana Rocheforta, kterého ač miluju, tak mi k postavě "skutečného Desgreze" prostě nejde a už vůbec ne k tomuhle, co se už taky stává panem Grayem.

Třeba to je naopak . Jestli si třeba autorka těch "50" nejdřív nepřečetla sérii o Angelice a až pak, inspirována Desgrezem a panem D (charisma, úspěch ,nebezpečnost hraničící až s pocitem strachu ,pohádkové bohatství, jizvy!!!, hudební nadání, sexuální apetit, neutahatelnost, znalost všemožných praktik i "hrubější" zacházení, zaučování nezkušené panny atd.) , stvořila toho svého lamače ženských srdcí .

Tereza píše:

jeanne píše:

...Jen už fakt nevím jak se zbavit neustálé vize Jeana Rocheforta, kterého ač miluju, tak mi k postavě "skutečného Desgreze" prostě nejde a už vůbec ne k tomuhle, co se už taky stává panem Grayem.

Třeba to je naopak . Jestli si třeba autorka těch "50" nejdřív nepřečetla sérii o Angelice a až pak, inspirována Desgrezem a panem D (charisma, úspěch ,nebezpečnost hraničící až s pocitem strachu ,pohádkové bohatství, jizvy!!!, hudební nadání, sexuální apetit, neutahatelnost, znalost všemožných praktik i "hrubější" zacházení, zaučování nezkušené panny atd.) , stvořila toho svého lamače ženských srdcí .

Ač mne tato teorie upřímně vykouzlila na tváři pobavený úsměv, já bych do toho pana Greye úplně netahala . I když ty vypsané styčné body zdání podobnosti opravdu budí .

Sérii 50 odstínů jsem měla bohužel tu čest přečíst (a první dva filmy jsem bohužel viděla i v rámci nějaké akce v kině), takže mohu říct, že pan G. se s panem D.(okonalým) a D.(esgrezem) nemůže vůbec rovnat. Zálibou v mlácení ženských tak ještě možná s Filipem, ale pominu-li bohatství, dokonalé obleky a účes, včetně zahrnování "subinek" věcnými dary, veškerá podobnost zde končí. Díkybohu. Sama autorka se dala slyšet, že se při psaní a dějové lince prý inspirovala Stmíváním, čímž mi ho zkazila ještě víc. "Edward" v jejím pojetí akorát nemá problémy s pitím krve, ale s tím, že neumí spát s ženskou bez toho, aby jí u toho nenařezal, protože je (vlastními slovy) "totálně pojebaný". Samozřejmě že upřímná a čistá láska hlavní hrdinky ho nakonec vyléčí traumat z dětství a přivede ho k zjištění, že vlastně "vanilkový sex" není tak špatný...

Oproti tomu hrabě de Peyrac ví, že normální sex je dobrý sex, a umí z něj vytěžit maximum bez toho, aby u toho Angeliku svazoval, bičoval či vyžadoval, aby před ním nahá klečela v koutě a nedívala se mu do očí. Díkybohu za to! A to, že Desgrez to má podle všeho občas rád tvrdší, a v mojí fikci ho potěšilo Anně nabacat, z něj dominanta taky nedělá - naopak, Angelika rozhodně žádná subinka nebyla, a jak se mu líbila .

U toho bití mne napadla jediná paralela s Filipem, protože teď čtu první svazek Angeliky a krále. Ale krásnému markýzovi to ve finále taky nepřinášelo nějaké sexuální uspokojení (a kompenzaci nenávisti k ženám, kterou si vybudoval v dětství následkem citové frustrace), nýbrž to bral jako drezúru a trest vzpurné manželce. Takže i zde paralela končí, neboť byť nakonec s Angelikou dospěli k láskyplnému aktu, motivy jich dvou byly zcela odlišné než Any a Christiana. A já znovu říkám: díkybohu!

Nicméně teorie, že se autorka Padesáti inspirovala AG mne fakt pobavila. A co já vím, třeba jsem jen moc kritická a "pravda je tam někde venku"! Třeba jí ve finále jen bylo zatěžko přiznat coby inspirační zdroj něco tak ohavně zprofanovaného a romantického jako je Angelika, a raději se vymluvila na módní Stmívání!

Závěrem svého literárního rozboru mohu konstatovat jen to, že jsem z toho celá tumpachová . Ale protože v rámci odmítání duševního masochismu a ztrácení času nechci znovu číst 50 odstínů a hledat v nich potencionální důkazy, raději si půjdu dočíst tu Angeliku a krále, která mi poskytne alespoň nějaké trvalé hodnoty . A pan Grey ať si trhne nohou, na mužské hrdiny z pera AG (a na především, že ano ), nemá!

EDIT: Tak mne tak v návaznosti na Rescatora napadá, že si nevybavuji, že by Christian Grey nosil do "mučírny" masku?! Pamatuju si jen, že své partnerce zavazoval oči, ale tím paralela končí. Zkrátka mi z toho srovnání stále p. D. vychází jako mnohem lepší adept na cokoli .

Styčné body měly být jen pro pobavení . Za chvíli ten příspěvek smažu .

jeanne píše:

Tahle myslenka je ovsem zcela presna. A ja bych ji s chuti podsunula Nadje, to by bylo....

A do toho bych šla! Šikovný právník tam třeba ty podobnosti objeví, na "50 odstínech" už se dají vysoudit slušné tržby, a třeba nám to pak přinese další díly Integrale v češtině .

Přidávám dnes další kousek fikce - tentokrát s "menším" návratem v čase. Postupně v této kapitole společně odkryjeme něco z Desgrezovy minulosti .

Vím, že se úryvek zdá velmi krátký, ale přísahám, že ve Wordu má dvě strany A4! Též připojuji omluvu za jistou "neučesanost" tohoto textu - musím se přiznat, že se mi psal nejhůře a kdyby bylo víc indicií, asi by byl mnohem podrobnější a čtivější... Ale i tak obsahuje pár nových informací, které fanynky mého osobního idolu snad potěší .

PenelopaW píše:

Přidávám dnes další kousek fikce - tentokrát s "menším" návratem v čase. Postupně v této kapitole společně odkryjeme něco z Desgrezovy minulosti .

.

paráda!

dúfam že sa niečo dozvieme aj o Desgrezovom detstve a časoch teeneagerskych

skvelé že sa nám v hre objavujú aj dve osoby nám známe z kanónu: Desgrezova sestra a
Antoine Dreux d'Aubray - hlavný predseda civilného súdu a polície v Chatelete a otec Brinvillierky v jednej osobe

(nie, nejdem do tých hodností miešať rád hodinkových rytierov )

Desgrez teda opravdu neměl nikdy na růžích ustláno .Překvapilo mě, že když rodina dlužila, ocitli se ve vězení všichni. (i děti???)
A je vážně vtipné, že má Desgrez jméno po františkánském mnichovi. Zajímalo by mě , jestli se alespoň občas pomodlí.

Jsem zvědavá, které střípky z Desgrezova dětství budou zapadat do dalšího děje.
A protože jsem už tak trochu v archeo - věku a protože mě fungování přirozeného řádu věcí v nás i okolo nás velmi uklidňuje, těším se, až zase narazím na zamilovanou a tak trochu trucovitou Annu a silného a nebezpečného Desgreze.

Tereza píše:

Překvapilo mě, že když rodina dlužila, ocitli se ve vězení všichni. (i děti???)

Měla jsi mi také dělat betačtenářku . Ale pak bych to asi nikdy nedopsala, protože bych jen a jen hledala informace (viz moje debata s Moirrou kvůli baroknímu pečivu, týkající se úplně bezvýznamné věty o tom, že Desgrez Anně k snídani donesl housky...).

Na základě historizující beletrie usuzuji, že
A) buď šla celá rodina bručet (v tomhle kontextu mne napadá otázka, jak to ve vězení pro dlužníky bylo s úhradou stravy, když v klasických věznicích se pobyt hradil dle počtu osob bez ohledu na věk - k tomuhle jsem psala příspěvek v diskusi k fikci od Errnie o Joffreyovi),

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =30#p24439

B) nebo se do věznice zavřeli jen "zákonní zástupci" a o nezletilé děti se postaral (tam, kde nezafungovala širší rodina či nějaký poručník) některý z veřejných útulků v rámci prováděné charitativní činnosti (o tom ještě bude dál).

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Překvapilo mě, že když rodina dlužila, ocitli se ve vězení všichni. (i děti???)

Měla jsi mi také dělat betačtenářku . Ale pak bych to asi nikdy nedopsala, protože bych jen a jen hledala informace (viz moje debata s Moirrou kvůli baroknímu pečivu, týkající se úplně bezvýznamné věty o tom, že Desgrez Anně k snídani donesl housky...).

Na základě historizující beletrie usuzuji, že
A) buď šla celá rodina bručet (v tomhle kontextu mne napadá otázka, jak to ve vězení pro dlužníky bylo s úhradou stravy....
B) nebo se do věznice zavřeli jen "zákonní zástupci" a o nezletilé děti se postaral některý z veřejných útulků v rámci prováděné charitativní činnosti .......

1. Ad Housky: no od housek sme presli k Brioskam a nkoniec nasli celu knihu iba o pekarnach a o pecive

2. Ad pobyt rodiny vo väzení:

Zaujímavé ako su Angelikoložky prepojené, túto diskusiu sme mali aj s Dauphine ktorá u mňa bol na otočku na návšteve:

K téme sme vlastne prišli cez Pignerol a Lauzuna - ktorému sa podarilo v prísnej väznici napriek všetkým opatreniam
obrobiť Fouquetovú dcéru - pretože v tom čase mala vo väznici byt, v ktorom bývala aby mohla byť s otcom.

U šlachticov tej doby bežná prax ak chcel niekto z rodiny bývať s odsúdeným:

myslím že dobrý opis nájdeme aj v prípade madame Maintenon ktorá sa dokonca z tohto dôvodu vo väzení narodila

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 733#p24733

pochybujem ze Agripa ktorý nemal peniaze niečo za svoj pobyt a pobyt jeho rodiny vo väznici platil

PenelopaW píše:

B) nebo se do věznice zavřeli jen "zákonní zástupci" a o nezletilé děti se postaral (tam, kde nezafungovala širší rodina či nějaký poručník) některý z veřejných útulků v rámci prováděné charitativní činnosti (o tom ještě bude dál).

V tom případě by Dezgrez musel strávit část dětství v nějakém sirotčinci, a byl by to tedy takový francouzský Oliver Twist .

Retrospektivní skok v době, kdy jsme všechny zvyklé na svůj pravidelný přísun emocí dvojice Dezgrez - Anna, byl pro mě osobně tedy menší šok. Ale je vlastně zajímavé dozvědět se něco z raného dětství, a třeba objevit nějaké motivy, které ho formovaly v budoucnu. Já třeba osobně nenávidím seriál Chobotnice z 2. patra (což je bůhvíproči po letech vánoční stálice), tak doufám, že Dezgrez žádné tak zásadní trauma ze svého dětství nemá .

Penelopo, přiznej se, že ty ses teleporovala do domu AG a ukradla jí pár nepublikovaných rukopisů o Dezgrezově minulosti?!
DOKONALÉ!!!

To všechno sedí jak pr*** na hrnec!!! Důvod, proč je jeho sestra v klášteře...

tehdy si v plném dosahu uvědomila, že se nikdy neprovdá, protože o chudou nevěstu bez věna žádný ženich obvykle nestojí. Musel by se stát nějaký zázrak, aby jednoho dne mohla chovat vlastní dítě, a ona si ve svých šestnácti letech byla naprosto jistá, že zázraky se nedějí.

V kánonu jsem letmou zmínku o Dezgrezově sestře přešla bez zájmu, ale přiznám se, že její osudy psané tvým perem mě dojaly a přála bych si pro ni zázrak jako z Rozumu a citu - kéž by se našel muž, který by ji pojal z lásky za ženu .

Důvody, proč byl Dezgrez v podsvětí jako ryba ve vodě...

Françoisovým královstvím se stalo bludiště úzkých uliček u přístavu Grève, pitoreskní svět plný průchodů, dvorků, slepých uliček, zatuchlých chodeb a ubohých domků, kde žili ti nejchudší z nejchudších.

A přesně takového muže by Angelice její švagr doporučil - je jasné, že samotnému se mu do případu nechtělo, ale potřeboval se před fešnou švagrovou trochu ukázat:

Jeho slovutnější kolegové mu proto začali přihrávat případy, při nichž by sami riskovali poškození své nade vše ceněné pověsti, a tak postupně začal budovat renomé muže, který se neštítí obhajovat nejnuznější z nuzných, děvky i jejich pasáky, chudinu, služky či prosté řemeslníky.

Penelopo, jako vždy super.
Zajįmavý výlet do dětství a mládí pana Desgreze. To vše ho formovalo a připravovalo na budoucí život a povolání, která později vykonával. Dalo by se říci, že dětství a mládí byla ta nejlepší univerzita života.
Těšnįm se, co dalšího se příště dozvím.

dasha píše:

Penelopo, přiznej se, že ty ses teleporovala do domu AG a ukradla jí pár nepublikovaných rukopisů o Dezgrezově minulosti?!

Ó, děkuji!!
Nene, já se teleportovala jen na Pont Notre-Dame a těžila přímo u zdroje .

mimi píše:

Těšnįm se, co dalšího se příště dozvím.

Příště nás čeká pan d'Aubray . A slibuji, že s Desgrezovou sestrou se ještě párkrát v příběhu setkáme .

Desgrez musel mít jistě i osobní důvody pro vypořádání se s pouličními gangy a zlepšení bezpečnosti v Paříži. To jak zemřela jeho matka, ho jistě poznamenalo.
A pan d'Aubray mě začíná zajímat. Půjdu si znovu přečíst, co je tady na foru o něm napsáno.
Bylo to opět výborné čtení.
Jen ty paničky, co si berou mladé chlapce do postele, tak ty mi lezou krkem . Na pranýř s nimi !

Tereza píše:

Desgrez musel mít jistě i osobní důvody pro vypořádání se s pouličními gangy a zlepšení bezpečnosti v Paříži. To jak zemřela jeho matka, ho jistě poznamenalo.

Moirra mne sice za násilný způsob smrti Desgrezovy matky nařkla, že jsem deformovaná profesí svých rodičů, ale zase jsem si říkala, že rané trauma je hezký motiv pro budoucí kriminalistickou činnost .

Tereza píše:

Jen ty paničky, co si berou mladé chlapce do postele, tak ty mi lezou krkem . Na pranýř s nimi !

Oproti Filipovi jsem se snažila Desgrezovi dopřát alespoň trochu romantický vztah s onou dámou, která ho jako první svedla a zaučila. Holt tehdy se na to tolik nehledělo ... (Pro mě je tedy nemyslitelné, že by nějaká "Paní Robinsonová" svedla mého syna, až mu bude nějakých třináct čtrnáct... ).

Tereza píše:

A pan d'Aubray mě začíná zajímat. Půjdu si znovu přečíst, co je tady na foru o něm napsáno.

Přímo o panu d'Aubray toho zde moc není... Ono tedy toho o něm moc není ani po internetu a netuším, zda přímo pro něj existuje nějaké encyklopedické heslo - většinou, pokud je o něm někde psáno, tak v souvislosti s jeho dcerou. Možná by se o něm našlo více v nějakých specializovaných monografiích o policii.

Sice jsem to chtěla nechat na příště, ale proč ne už nyní:

Na fóru je velitel policejních sil města Paříže zmiňován zejména ve třech tématech:

Aféra z jedmi alias travičstvo v Kráľovstve Francúzskom: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=796
Marquise de Brinvilliers: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=469
Policie, justice a bezpečnost v Paříži: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=770

Samozřejmě jsme se o něj několikrát otřeli i v tématu Desgrez, mj. zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... ray#p22193

V kánonu je první Desgrezův nadřízený u policie titulován jako "policejní prefekt", což je však nepřesné označení jeho funkce. Prefektura jako taková byla zřízena až za Napoleona.

Samotný d'Aubray zastával dvě funkce, mj. úřad královského hrdelního soudce (lieutenant criminel), kterážto funkce byla zřízena Karlem VI. Lieutenant criminel, neboli "poručík" městského prévota pro kriminální záležitosti, však vedl mnohé kompetenční spory s královským civilním soudcem (lieutenant civil), jejich činnosti se hodně prolínaly a nebyly přesně vymezené. Nicméně od konce 14. století leželo jádro vyšetřování v rukách královského hrdelního soudce, který vyšetřoval a soudil nejzávažnější trestné činy, při kteréžto činnost mu pomáhali biřicové z Châteletu či místní policie. Po policejní reformě v roce 1667 byly jeho vyšetřovací pravomoci ještě zvýrazněny – vyslýchá svědky, ohledává místo činu, zajišťuje stopy a ostatní důkazy.

Několikrát zmiňovaný slavný policejní edikt, díky němuž se do čela policie dostal v nově zřízené funkci La Reynie, mj. vydělil vyšetřovací funkci policie od soudnictví, takže lieutenant criminel se nadále věnuje opravdu jen soudním záležitostem.

(Jaromír SLUŠNÝ: Světové dějiny policie: Středověk, novověk. Praha: Slávy dcera, 2006)


Antoine Dreux d’Aubray

Rodokmeny:
http://www.histoireeurope.fr/RechercheL ... d%27Aubray (zde i jeho portrét)
https://gw.geneanet.org/garric?lang=fr& ... &p=antoine
http://racineshistoire.free.fr/LGN/PDF/ ... Aubray.pdf (PDF soubor s podrobnějšími informacemi o Brinvilliersce)

Samozřejmě, že už v současnosti markýzy de Brinvilliers se debatovalo o motivech vraždy otce. Většina autorů bere za zlomový moment okamžik, kdy d’Aubray nechal zatknout rytíře de Sainte-Croix, protože nemohl vydýchat veřejný skandál, kdy jeho dcera žila v jedné domácnosti s manželem i milencem. Ovšem podle nejrůznějších narážek na zpověď, kterou Brinvilliers sepsala v Lutychu, se zdá, že kořeny mohly být mnohem staršího data - první sexuální zkušenosti podle všeho Brinvilliers získala se svými staršími bratry a podle některých zdrojů o tom otec věděl, a dokonce ji zneužíval také. Na praktiky sexu s nezletilci jsme nedávno narazili v tématu Filipa du Plessis, a u dvora to asi byla běžná praxe, ale incest za úplně běžný nebyl považován ani v této době. Pokud to nejsou fámy, ale pravda, tak dokážu pochopit, že dcera v takovéhle rodině to měla hodně těžké a poznamenalo ji to. (Z hlediska fikčního psaní jsem se ale rozhodla respektovat linii nastolenou AG a do tohoto moc nezabíhat, takže až se někdy propracujeme k Desgrezově zatčení slavné travičky, budu se striktně držet toho, že to prostě byla zkažená ženská a trávila kvůli majetku.)

Pro zájemce doporučuji nejen Pitavala, ale i Terezou objevenou povídku "Ďáblova hezká tvář" z knihy V. P. Borovičky Pařížská Surete pátrá.

Až budu mít pana d’Aubray víc utříděného (kdo by měl zájem, disponuji různými zdroji v AJ a FJ, včetně Dumasovy povídky), slibuji, že mu sepíšu lepší medailonek .

PenelopaW píše:

Moirra mne sice za násilný způsob smrti Desgrezovy matky nařkla, že jsem deformovaná profesí svých rodičů, ale zase jsem si říkala, že rané trauma je hezký motiv pro budoucí kriminalistickou činnost .
.

ha ha ha presne tak! chudák ty mu dávaš!

plus ma pobavilo že si jeho z jeho sestry spravila dokonalú extremistku (asi to majú v rodine) ktorá sa rozhodovala medzi
povolaním prostitutky a mníšky ako keby medzi týmito dvomi povolaniami nebolo ešte nespočet iných -
samozrejme podľa spoločenského postavenia - od spoločníčky komornej či slúžky cez krčmárku či predavačku až po gazdinú či vychovávateľku ešte istotne nejaké tie možnosti existovať museli .....

100 bodov ti zapisujem za to že sme sa dozvedeli odkiaľ mal Desgrez v byte jediný kus solídneho nábytku aj ako sa dostal
k ubytovaniu u sviečkára Jehana ....

a toto to by samozrejme vysvetľovalo čo ho okrem tých zelených očí primelo poriadne sa zakusnúť do obhajoby Peyraca ....

Citovat:

I když doufal v nějaký velký případ, který by jej proslavil a vrátil jeho rodinnému jménu zpátky úctu a váženost ......

nechcem predbiehať, pretože medzi tým bude istotne ešte sosť zaujímavého čítania, ale už sa dopredu teším na obdobie keď sa stretne z Angelikou pretože dúfam že sa dozvieme viacej z jeho pohľadu ako to všetko cítil a prežíval ....

pekné počtneníčko! stretnutie s Aubrayom, na ktoré som sa tešila nesklamalo, je skvele opísané

potešil aj Sorbonin príbeh

zostáva však otvorená otázka ktorú som si pokladala už dávnejšie pri čítani kníh od pani AG:

Citovat:

Historka o muži se psem se v pařížském podsvětí brzy rozšířila. Nikdo netušil, kdy nebo kde se objeví. Slabší povahy šeptaly, že je to sám ďábel, jiní se přeli, že je to člověk stejný jako oni, ale i ti nejotrlejší se občas ohlíželi přes rameno v obavě, jestli neslyší měkký zvuk běžících psích tlapek.

akoto, keďže sa zo psom prechádzal aj cez deň, a zrejme s ním chodil aj po krčmách, že si nikto nebol istý kto je ten nočný muž zo psom, a tiež že sa ho nikto z dvora zázrakov nepokúšal odstrániť ....

na túto otázku by som fakt rada dostala odpoveď

moirra píše:

PenelopaW píše:

Moirra mne sice za násilný způsob smrti Desgrezovy matky nařkla, že jsem deformovaná profesí svých rodičů, ale zase jsem si říkala, že rané trauma je hezký motiv pro budoucí kriminalistickou činnost .

ha ha ha presne tak! chudák ty mu dávaš!

Tak u smrti matky jsem ještě měla v nabídce úmrtí na nějakou infekční chorobu typu neštovic či moru, popř. úmrtí z bídy. Ať tak či onak, ze zmínky v kánonu, že ho vychovala sestra, jsem usoudila, že matka musela skonat v nějakém jeho hodně raném věku. Kdežto otec zanechal rodině dluhy a jemu odkázal povolání advokáta, takže ten si na světě ještě nějaký ten pátek pobyl... Je tedy pravda, že jsem příliš nezkoumala dědické právo v oblasti odkazu úřadů, jestli bylo např. možné odkázat povolání ještě nezletilému synovi, u něhož nebylo jisté, zda splní podmínku vzdělání (protože ta tam byla).
Na okraj: Vtipné je, že když jsem letmo zabrousila do tématu prodávání a kupování úřadů, dočetla jsem se, že advokátů se to vůbec netýkalo...

moirra píše:

plus ma pobavilo že si jeho z jeho sestry spravila dokonalú extremistku (asi to majú v rodine) ktorá sa rozhodovala medzi povolaním prostitutky a mníšky ako keby medzi týmito dvomi povolaniami nebolo ešte nespočet iných - samozrejme podľa spoločenského postavenia - od spoločníčky komornej či slúžky cez krčmárku či predavačku až po gazdinú či vychovávateľku ešte istotne nejaké tie možnosti existovať museli .....

To stojí za nějaké rešerše .

moirra píše:

a toto to by samozrejme vysvetľovalo čo ho okrem tých zelených očí primelo poriadne sa zakusnúť do obhajoby Peyraca ....

Citovat:

I když doufal v nějaký velký případ, který by jej proslavil a vrátil jeho rodinnému jménu zpátky úctu a váženost ......

Já si myslím, že Desgrez byl docela ambiciózní a měl nějaké sny o svém společenském postavení. Protože kupř. po soudním procesu poměrně rychle otočil a najednou se stal loajálním vůči králi (přestože při procesu mu de facto čelil). Anebo když Angeliku přesvědčoval, aby přestala distribuovat básníkovy pamflety po aféře u Rudé masky, uváděl jako jeden z argumentů, jak to pomůže všem stranám, co z toho vytěží ona a on že povýší . Ale samozřejmě, u procesu na 100 % véééliký vliv hrála osoba jeho klientky .

moirra píše:

nechcem predbiehať, pretože medzi tým bude istotne ešte sosť zaujímavého čítania, ale už sa dopredu teším na obdobie keď sa stretne z Angelikou pretože dúfam že sa dozvieme viacej z jeho pohľadu ako to všetko cítil a prežíval ....

Tady bojuji sama se sebou. Ono se nabízí převzít kupu scén z knih a přepsat je z Desgrezova pohledu, a vysvětlit tam jeho motivy tak, aby to do fikce zapadalo. Ale nevím, jestli to není nadbytečné. Sama navíc mám ráda, když má čtenář ještě nějaký manévrovací prostor pro fantazii a pro vložení vlastních pocitů, životní zkušenosti, prožitků... do motivace chování postav. Takže zatím to sice píšu tak, jak uvádím na začátku, ale uvidím, jestli to nakonec projde do ostré verze...

moirra píše:

zostáva však otvorená otázka ktorú som si pokladala už dávnejšie pri čítani kníh od pani AG:
akoto, keďže sa zo psom prechádzal aj cez deň, a zrejme s ním chodil aj po krčmách, že si nikto nebol istý kto je ten nočný muž zo psom, a tiež že sa ho nikto z dvora zázrakov nepokúšal odstrániť ....

na túto otázku by som fakt rada dostala odpoveď

Já taky . A taky už jsem několikrát tento dotaz kladla:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 135#p22781
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 165#p24483

Obávám se, že ode mne se vysvětlení nedočkáš... Ale můžeme hypotetizovat, že

a) po Paříži se běžně promenovali lidé se psy, takže spojit si zrovna toho jednoho s "Mužem se psem" nebylo možné
b) nikoho nenapadlo, že by si advokát mohl přivydělávat prací pro policii, takže opět si Desgrezovu denní a noční tvář nikdo nepropojil
c) pařížská spodina chodila do jiných podniků než Desgrez, takže nevěděla, že zrovna on má psa

Další vysvětlení nechávám na dalších čtenářkách .

jeanne píše:

d) heroizace neboli romantizace hrdiny

Souhlasím s romantizací (a na mne rozhodně funguje, včetně prvku tajemnosti a jisté "nebezpečnosti" hrdiny, určitého nebezpečí kolem něj). Ale pominu-li autorský spisovatelčin záměr, zajímala by mne vysvětlení opřená o realitu - přijmeme-li myšlenku, že někdo jako "muž se psem" existoval, tak jak je možné, že si jeho "denní" a "noční" tvář nikdo nepropojil .

Nechtěla jsem zanášet diskusi zbytečnými příspěvky, ale protože od středy ticho po pěšině, preventivně tak činím a informuji, že další dva kousky fikce jsou venku . Kdyby někoho napadla nějaká vhodná píseň, sem s ní!

Současně vyhlašuji další dlouhodobou soutěž - při psaní příběhu mi nějak chybí období od ledna do května 1660, takže kdyby někoho napadlo, co mohli hrdinové prožít, sem s tím . Jinak to sfouknu nějakým odstavečkem ve smyslu "čas utíkal jako voda a najednou tu byl červen" .

Je zde někdo kdo zkusil navrhnout Anniny modré šaty??

Po několikadenní totální paralýze způsobené chřipkou jsem si mohla konečně vychutnat další pokračování příběhu A+F .
Moc jsem se na ně těšila a moc pěkně jsem si početla.
A došlo mi, že jsem vlastně nikdy nepřemýšlela nad tím, proč dává Desgrez povely Sorbonně v němčině. Prima vysvětlení .

Také jsem se zaradovala, že Desgrez spadl do kategorie mužů (stejně jako pan hrabě v mých fikcích ) "Za vším hledej matku" :
..Snad to byla vzpomínka na smrt matky, co ho v červnu roku 1659 přimělo běžet za ženským voláním o pomoc. Marie-Claire, kterou zachránil a jejíž pravé jméno bylo Anna,....

Annin rychlý, nekoplikovaný a praktický přístup k řešení různých životních situací, navíc říznutý dávkou dívčí elegance, je mi velmi sympatický. Koučování v domku mistra tesaře je ale v podstatě radost, neboť zde narazila na jednoho rozumného s životním nadhledem(Merson), jednoho natěšeného a jednoho mírně flegmatického(Gilles). Nejen že se doplňují jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ale každý po svém k ní vzhlížejí jako ke svatému obrázku.

A romantický závěr s mírně páchnoucím Desgrezem se Ti moc povedl. Myslím, že se v tomto okamžiku dostalo Desgrezovi rozhřešení, se kterým si vystačil až do konce života :
Když se poprvé na delší dobu odmlčel, vyčkávajíc s napjatými zády na její reakci, pohladila ho po hlavě a konejšivě zašeptala: „Š-š-š.“
Krásné čtení .

P.S. Zpracovávám další teorii(je to myslím za e) ), proč si nikdo nespojoval Desgreze a Sorbonne s mužem, co chodí po nocích...

Píseň k poslední "páchnoucí" části :

Toto mohl Desgrez zpívat Anně jako omluvu za ten puch, který ani dešťovka nesmyla a který si stejně donesl až do postele :

https://www.youtube.com/watch?v=eQ6qdGmGbNA

Když jsem byl malý říkali mi naši
Dobře se uč a jez chytrou kaši
až jednou vyrosteš budeš doktorem práv
Takový doktor sedí pěkně v suchu
bere velký peníze a škrábe se v uchu
já jim ale na to řek Chci být hlídačem krav
Já chci mít čapku s bambulí nahoře
jíst kaštany mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen zpívat si
pam pam padam pam padá dam
pam pam padam pam padá dam
pam pa da da dam pa da da da-ám

Musím říct, že zvolená píseň mne pobavila z několika důvodů . Předně: jen představa, že si tohle Desgrez zpívá, je tak parádně komická, že se mi nedostává slov. Pak samozřejmě onen doktor práv - při dalších slovech přímo vidím pana Fallota, jak se šťourá v uchu, než nasazuje rozzářený úsměv při pohledu na sličnou švagrovou. A nakonec: obsah té písně je tak krásně spokojený a vyrovnaný, že by si ji jistě zvolil jako svoji osobní píseň, protože jeho způsob života "na pohodu" by tomu odpovídal .

Penelopo, opět moc krásné pokračování, až karmicky dojemné Dezgrez nejdřív Annu zachránil, aby mu pak pomohla dát rozhřešení. Před Angelikou machroval na téma "jsem mocný a samozvaný soudce", ale až při čtení tvé fikce mi došlo, že by to muselo pořádně zamávat s psychikou člověka, pokud to není psychopat. Je sice pravda, že mohl využít skvělou bezplatnou formu tehdejší psychoterapie, tj. zpověď, ale na to byl samozřejmě příliš cynický a přezíravý. Takže taková zpověď v dívčí náruči odvedla v podstatě stejnou práci a byla rozhodně příjemnější .

Tereza píše:

Annin rychlý, nekoplikovaný a praktický přístup k řešení různých životních situací, navíc říznutý dávkou dívčí elegance, je mi velmi sympatický. Koučování v domku mistra tesaře je ale v podstatě radost, neboť zde narazila na jednoho rozumného s životním nadhledem (Merson), jednoho natěšeného a jednoho mírně flegmatického(Gilles). Nejen že se doplňují jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ale každý po svém k ní vzhlížejí jako ke svatému obrázku.

Už dříve mne napadla tahle hravá písnička, ale Tvůj komentář mi ji vyloženě evokoval:
https://www.youtube.com/watch?v=wTxTKnI ... ghaOWXp0Gp (Klíč: "Lou z Lille")

dasha píše:

až při čtení tvé fikce mi došlo, že by to muselo pořádně zamávat s psychikou člověka, pokud to není psychopat.

Člověk asi před sebou dokáže ospravedlnit cokoli, pokud to správně pojmenuje a dá tomu dobrý důvod. Nevím, jak to měli v baroku ve Francii, ale třeba v USA policista, který je nucen okolnostmi použít služební zbraň, pak chodí na terapii, aby se s tím nějak srovnal...

dasha píše:

Je sice pravda, že mohl využít skvělou bezplatnou formu tehdejší psychoterapie, tj. zpověď, ale na to byl samozřejmě příliš cynický a přezíravý. Takže taková zpověď v dívčí náruči odvedla v podstatě stejnou práci a byla rozhodně příjemnější .

Vidíš, nad Desgrezem katolíkem jsem přemýšlela víckrát. S ohledem na Spolek svátosti oltářní a jiné instituce se určitě u zpovědi občas objevit musel, protože úplná bez bezvěrečnost mohla být potrestána až exemplární smrtí (viz v kánonu případ jednoho z hostů U Rudé masky, zkusím najít úryvek a vložit ho sem). A třeba v našem prostředí se při rekatolizaci pěkně kontrolovalo, kdo je opravdu katolík a kdo se k víře hlásí jen na oko, protože protestanti svátost zpovědi nevyznávají. Ale třeba v pozdějších letech Desgrezovi - významnému policistovi nad nepravidelnou docházkou oficiální místa přimhuřovala oči . Vzpomeňte si v tomto kontextu, jak byla kritizována paní Morensová za to, že jakožto správná dáma z Marais nechodí do kostela!

Desgrezova zpověď mi připomněla toto (trochu v lehčím tónu): https://www.youtube.com/watch?v=X42NdqiUOPY (Nohavica: "Haleluja")

No a co se rozhřešení v Annině náruči týče, navazuji následující kapitolou, kterou pro její obsah přikládám celou, neb by nebylo vhodné to těm dvěma rozkouskovat. Současně připojuji varování, že v několika následujících kapitolách nás čeká Desgrez lyrický a konající romantická gesta, než se sám před sebou trochu vzpamatuje, oklepe a nasadí trochu toho svého pragmatického a cynického přístupu k životu. Když se text čte v kuse, tak to čtenářky-milovnice pana drsného tolik nebolí, ale obávám se, že publikováním po kouscích to bude víc akcentováno. Byť mohu přislíbit, že jisté poťouchlosti se pan advokát ani ve stavech zamilovanosti nezbaví .

Po přečtení dnes vložené kapitoly se přímo nabízí označení "Pan Božský pro dolních deset tisíc", kterým v soukromé korespondenci označila jedna nejmenovaná angelikoložka. Doufám, že se teď s pokorou přizná, aby ji místní soudce lynč mohl trochu zpranýřovat .

K této kapitole mne svým vyzněním napadá Nohavicova píseň "Zatímco se koupeš", byť obsahově kapitola o lázních nepojednává.

https://www.youtube.com/watch?v=me9Z6vVHaro

P.S.: Pro úplnost dodávám, že text byl převzat z českého ekumenického překladu, vydání Bible z roku 1998.

Penelopo, tak jsem si přečetla zase další pokračování. Píšeš, že nás čeká lyrický Desgrez. Tak nato se těším.

Bylo to hezké vyprávění, jak Desgrez odhalil svou "druhou profesní tvář" a dočkal se u Anny něžného pochopení a tak dále.

Anna jako správná dcera Evina ví, že je třeba pochválit a pohladit mužské ego.


Po chvilce ještě z polospánku zašeptala: „Je mi u vás tak dobře… tak bezpečně.“

Desgrez něco nesrozumitelně zamručel a v odpověď ji na chvilku pevně přitiskl k sobě. Zatímco naslouchal jejímu zpomalujícímu se dechu, uvažoval nad tím, že po světě chodí jen málo dívek, které by mu šeptaly podobná slova.

Slova chvály padla na úrodnou půdu.

P.S. Aninny šaty. Chtěla jsem něco ušít, ale nemám vhodnou látku podle mých představ. Tak snad v budoucnu.

Jestli mi to vyjde, tak se o víkendu pokusím nakreslit svou skromnou představu. Ale ještě nevím, jestli to zvládnu.

Na Lyrického Desgreze bych si asi těžko zvykala, ale i on má právo vyzkoušet si jinou polohu ve vztahu ke krásné dívce. Doufám, že jí brzy bude v posteli šeptat místo Písně písní raději nějaké "prasečinky", třeba z nějakého pamfletu od Špíny,např. něco takového, jako "..kůzlátka ven, ať se pěkně provětráte..."

Na druhou stranu musím uznat, že se z rozebírání textu, např. jestli se dvojčátka gazelí mohou či nemohou pást v liliích, může vyklubat pořádná zábava.

PenelopaW píše:

Po přečtení dnes vložené kapitoly se přímo nabízí označení "Pan Božský pro dolních deset tisíc", kterým v soukromé korespondenci označila jedna nejmenovaná angelikoložka. Doufám, že se teď s pokorou přizná, aby ji místní soudce lynč mohl trochu zpranýřovat

Není k čemu se přiznávat, neb bylo to myšleno jako lichotka - dokonalý milenec, na požádání přiměřeně lascivní i citující biblickou klasiku, a přitom k mání pro služku i převlečenou šlechtičnu Dnes jsi nám dovolila nahlédnout do jeho nitra a už začínám jihnout i já...

Moc se mi líbila narážka na kánon:

Zatímco naslouchal jejímu zpomalujícímu se dechu, uvažoval nad tím, že po světě chodí jen málo dívek, které by mu šeptaly podobná slova.

dasha píše:

Moc se mi líbila narážka na kánon:

Zatímco naslouchal jejímu zpomalujícímu se dechu, uvažoval nad tím, že po světě chodí jen málo dívek, které by mu šeptaly podobná slova.

A mně se líbí, že ji tam někdo odhalil .

Objala ho kolem krku a opřela si tvář o jeho.
„Jak je člověku u vás dobře, Desgrezi. Ach, jak dobře.“
„…jen velice málo holek mi opakovalo tenhle refrén,“ bručel Desgrez. „Všechny by mě byly raději viděly jinde. Jenže ty, tys nikdy nebyla jako ostatní.“

Tereza píše:

Na Lyrického Desgreze bych si asi těžko zvykala, ale i on má právo vyzkoušet si jinou polohu ve vztahu ke krásné dívce. Doufám, že jí brzy bude v posteli šeptat místo Písně písní raději nějaké "prasečinky", třeba z nějakého pamfletu od Špíny,např. něco takového, jako "..kůzlátka ven, ať se pěkně provětráte..."

Na druhou stranu musím uznat, že se z rozebírání textu, např. jestli se dvojčátka gazelí mohou či nemohou pást v liliích, může vyklubat pořádná zábava.

napriek tomu že to všetko znelo ako nádherná romantika

súhlasím s tvojou teoriou Tereza - aj ja si myslím že tá Píseň písní , ak sa poriadne využije, môže byť aj pekne dvojzmyselná vo väčšine viet stačí zameniť jedno jediné slovo aby to bolo jasné:

xxxx tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují…
myslím že nejaký pubertálny kamarát k tomuto kedysi strašne dávno poznamenal, že to by ešte chýbalo aby ju mala zubatú

ako sa zdá Desgrezová sestra musela svojmu bračekovi nalievať biblické citáty do hlavy doslova lievikom a mne sa pri čítaní týchto riadkov okamžite zjavilo pred očami ako sa kedysi dospievajúci mladík potešil keď sa konečne dopracoval k pasážam
ktoré mu sestra ešte nepredčítavala ale sa im skôr vyhýbala ....a ako sa ich potom naučil naspamäť aby ju nimi pri každej príležitosti mohol naťahovať

som ale presvedčená, že keď už nie vo veku dospelom, ale za detstva pekne do kostola na dlhé kázania aspoň v nedeľu a na sviatky chodil

-------------------------------

Penelopa, to že si Desgrez musel niečim privyrábať je už len pri spotrebe žrádla dospelej nemeckej dogy (okolo 2 kíl denne) nad slnko jasnejšie ....preto to býval pes bohatých .....no možno mal aj nejaké kšefty so zamestnancami najväčších parížskych jatiek (Grande Boucherie) ktoré sa vtedy nachádzali priamo pri Chatelete a títo mu pre Sorbonu dávali odrezky .... neviem kedy v kánone Sorbonne zmizla zo scény ale táto rasa sa vraj nedožije viac ako 8 až 10 rokov ...

-------------------

a ešte na záver chcem dodať že nádhernej romantickej scéne rozhrešenia dávam 100 bodov

moirra píše:

.... neviem kedy v kánone Sorbonne zmizla zo scény ale táto rasa sa vraj nedožije viac ako 8 až 10 rokov ...

Přesně to v kánonu není, protože tou dobou se Angelika s Desgrezem nestýkala, ale počítám někdy na přelomu 60./70. let.

Na podzim roku 1667 při setkání s Angelikou v domě na Pont Notre-Dame Desgrez řekl: „(…) Sorbonna stárne. Až umře, už ji nebudu nahrazovat, protože dneska se už nejhorší vrahové nehledají v podsvětí. Dnes bydlí jinde.“ (Cesta do Versailles 2, s. 89)

Německé dogy se v průměru dožívají 7 let (8letá doga je raritou - http://blondpes.cz/index.php/clanky/250 ... plemen-psu). I kdybychom Sorbonně dopřáli 10 let, pokud vycházím z hypotézy, že si ji pořídil někdy koncem let padesátých, moc dlouho od toho setkání na Pont Notre-Dame už ji neměl . Stoprocentně už byl "Mužem bez psa" v době, kdy se stěhoval do paláce na rue Commanderie… Ostatně při Angeličině návštěvě kvůli otrávené košili Sorbonna již zmiňována není - kdyby ji měl, tak by o ní jistě padla zmínka. A to jsme v nějakém roce 1670, 1671...

I tohle obsahuje moje osobní desgrezologická časová osa .

Tereza píše:

Na Lyrického Desgreze bych si asi těžko zvykala, ale i on má právo vyzkoušet si jinou polohu ve vztahu ke krásné dívce. Doufám, že jí brzy bude v posteli šeptat místo Písně písní raději nějaké "prasečinky", třeba z nějakého pamfletu od Špíny,např. něco takového, jako "..kůzlátka ven, ať se pěkně provětráte..."

Ač musím na Váš účet konstatovat, že jste pěkně zkažené holky, a namísto slzičky v oku otírané decentně krajkovým kapesníčkem hned myslíte na čuňačinky, musím ihned vzápětí dodat, že mám někdy pocit, že tu fikci psala Tereza. Protože i na básníka Špínu a jeho tvorbu brzy dojde .

Penelopo, jak už jsem psala ve svém příspěvku výše, já jsem na lyrického Desgreze zvědavá a těším se. Čįm asi překvapí Annu a všechny pilné čtenářky jeho dobrodružství?
Kapesníky už jsem pro jistotu nakoupila. Jsou jen papírové, žádné hedvábí a krajky.
Anna by mu mohla nějaké ušįt, třeba plátėné a obroubit kraječkou.

Penelopo, hezká odborná kapitola. Vzpomněla jsem si na návštěvu Paříže, kdy jsem si most prohlédla. Socha dobrého krále Jindřicha vzala za své během revoluce. No to už tak bývá. Je dobře, že ji nechali znovu udělat. Tyhle historické vsuvky vedou čtenáře k hledání dalších informací a souvislostí. To je moc dobřě. Těším se na další pokračování.

Moirro, to je příspěvek spíše do Paříže po stopách Angeliky . A samozřejmě, že o obecní šibenici je zmínka i v kánonu - zde skončilo mnoho zatčených po Saint-Germainském jarmarku a doprovázel je sem náš známý, tehdy kariéru počínající, kapitán ze Chateletu…

Přestože byl jen podřízený policista, dosáhl toho, že ono ráno, kdy jarmark začínal, získal povolení shromáždit všechny policejní síly hlavního města kolem předměstí Saint-Germain.
Nemohl zabránit tomu, aby bitka vypukla a prudce a rychle se rozhořela, ale brutálními metodami ji omezil jen na tuto čtvrť – včas hasil požáry, organizoval obranné valy šlechticů s meči a zatýkal
všechny, kdo se tu vyskytli. Sotva začalo po krvavé noci svítat, a už vedl dvacet nejproslulejších banditů za město až k pověstné obecní šibenici na návrší Montfaucon a nechal je oběsit.


Jelikož o víkendu nebudu na příjmu, výjimečně přidávám další kousek dnes s tím, že ve čtvrtek přijde zbytek.

Pro zájemce o oplzlé prvorepublikové písně: kuplet "Tulipán" v podání Aloise Tichého opravdu existuje a kdo by si ji chtěl poslechnout, ať napíše a já mu ho pošlu . Musím se přiznat, že teď už na mne ten vliv nemá, ale když jsem píseň slyšela poprvé (a myslím, že v podání jiného zpěváka, jehož projev byl podstatně více oplzlý), byla jsem z ní stejně vydřená jako hrdinka.

Původní text:

Už ho nesu, už ho vleču, bych ukázal vám
na pavlači, v kořenáči, ten můj tulipán.
Jak se na něj podíváte, rozjasněte tvář,
že z vás nemá žádnej takhle velkej exemplář!

Já mám radost, že mně narost ten můj tulipán,
ten můj tulipán, ten můj tulipán.
Pohlédněte, jak mi kvete, pěstuju ho sám,
ten můj tuli, tuli, tuli, tulipán!

Dřív to byl jen malej prcek, já si práci dal,
aby rostl hodně rychle, já ho pěstoval,
teď si, lidi, pomyslete, co to za radost,
když si (tady jsem to poslechem nerozšifrovala)

Já mám radost, že mi vyrost…

Holky pro mě v celém domě večír běhají,
když s ním jdu venku na pavlač, hned ho chytají,
každá by ho ráda měla, nemůžu se hnout,
mohly by mně ho naposled ještě utrhnout.

Já mám radost…

Taky ke mně často přijde jeden starý pán,
ten mi pořád peněz dává za můj tulipán,
jeho tulipán mu zvadnul, chtěl by ten můj mít,
jářku, s tím je ámen, musej už ho zahodit.

Já mám radost…

https://open.spotify.com/album/2thncya2ZrladMH8P96I9J
https://audioteka.com/cz/audiobook/c-a- ... -1905-1913

Pokud by někoho zajímalo, jak jsem se k téhle ohavné písni dostala, tak na VŠ jsem navštěvovala volitelný kurz Dějiny zvukového záznamu, který vedl tehdejší ředitel městského archivu, sběratel gramodesek. V rámci jedné z hodin nám pouštěl i nahrávky "pornofonické", sestávající zejména z obdobných dvojsmyslně laděných kupletů a scének. Sama jich pár mám ve své digitální sbírce .

Pokud by téma někoho zaujalo, doporučuji knihy Gabriela Gössela Fonogram a Fonogram 2, které se dotýkají i této kapitoly dějin zvukových nahrávek .

PenelopaW píše:

Moirro, to je příspěvek spíše do Paříže po stopách Angeliky . A samozřejmě, že o obecní šibenici je zmínka i v kánonu - zde skončilo mnoho zatčených po Saint-Germainském jarmarku a doprovázel je sem náš známý, tehdy kariéru počínající, kapitán ze Chateletu…

prispevky ktore tam patrili som presunula
a uvahy o Sorbonne som presunula k Desgrezovi

Konec 12té kapitoly a hudební doprovod je jasný. Kromě tulipánu je to píseň o drátenících:

Šel dráteník po ulici, ba jo,
selka na něj volala,
aby jí šel zadrátovat,
hrnec s dvouma uchama.

On jí na to odpověděl, ba jo,
že má na to krátkej drát,
že jde za ním jeho kamarád,
ten že ho má akorát.

Ty můj malej dráteníčku, ba jo,
pojď už rychle drátovat,
nepustím tě za jinejma,
jiným hrnce spravovat.

Drátovali půl hodiny, ba jo,
drátovali hodinu,
až si z toho zdrátovali,
drátenickou rodinu.

https://www.youtube.com/watch?v=yUbkQyH5OVc

V jedné verzi jsem se dokonce setkala s tím, že dráteník odpověděl, že nemá metr dlouhej drát (s ohledem na převod měr se jedná cca o jeden loket ).

P.S.: Co se dalšího čtení týče, do půlky příštího týdne máte utrum .

Říkám si, jestli se mi to zdá nebo je Desgrez opravdu podezřele krotký? Je zamilovaný až po uši, kupuje Anně hračky, zpívá....
A pak si vzpomenu, že je mu teprve 21- 22 let (božínku, mám přece dva syny) a že ten životní zlom, kterým byl Peyracův proces a kdy možná defintivně přišel o zbytek nějakých iluzí, má teprve před sebou.
Tak ať si užívá ještě něco z (relativně) bezstarostného života.

Na takové dřevěné hračky, jakou dostala Anne, si dobře z dětství pamatuju. Snažila jsem se je najít někde na internetu. Marně, jen někde na bazarech jsem objevila cvičícího klauna z 60 let a panáčky na žebříku a datla na tyči.
Děkuji za tu milou vzpomíku .

PenelopaW píše:

Pokud by někoho zajímalo, jak jsem se k téhle ohavné písni dostala, tak na VŠ jsem navštěvovala volitelný kurz Dějiny zvukového záznamu, který vedl tehdejší ředitel městského archivu, sběratel gramodesek. V rámci jedné z hodin nám pouštěl i nahrávky "pornofonické", sestávající zejména z obdobných dvojsmyslně laděných kupletů a scének. Sama jich pár mám ve své digitální sbírce .

Hm... to bol nezvyčajný ale istotne zaujímavý kurz

aj u mňa, podobne ako u Terezy, opička na paličkách vyvoláva nostalgické spomienky

našla som akurát tak návod ako si vyrobiť z kartónu:

http://www.gunook.com/pappe-spielzeug-der-lustige-affe/

Tereza píše:

Na takové dřevěné hračky, jakou dostala Anne, si dobře z dětství pamatuju. Snažila jsem se je najít někde na internetu. Marně, jen někde na bazarech jsem objevila cvičícího klauna z 60 let a panáčky na žebříku a datla na tyči.

Přikládám obrázky do přílohy - já je našla jen na nějakých španělských stránkách. Na severu našeho kraje funguje továrna na dřevěné hračky DETOA, možná by zde "retro hračku" dokázali udělat .

Pokud by někoho zajímalo, na jakém principu hračka funguje, tak i toto jsem v rámci rešeršování konzultovala . Odpověď odborníka zde:

Opice / artista/ něco má ruce připojené ve dvou bodech k rámu pomocí provázků, které jsou v klidové poloze překřížené (na obou stranách stejně). Ve momentě, kdy se rám dole zmáčkne, nahoře se snaží rozevřít a napíná tak provázek. Ten se snaží narovnat, což způsobí, že se artistovy ruce obrací z původní polohy (visí z ukotvení dolů) do polohy, kdy jsou od ukotvení směrem vzhůru. Pokud by se to udělalo pomalu, jediné, co se stane, je, že se artista jakoby přitáhne a už nevisí ale opírá se rukama o ukotvení / hrazdu. Pokud se rám zmáčkne rychle, projeví se odstředivá síla, která způsobí, že artistovo tělo i nohy "vlají" za rukama a artista se tak otočí celý.
Samozřejmě po uvolnění rámu se čistě gravitací vrací artista do visící polohy a provázky se tak znovu překříží (zkroutí).
Zařízení vlastně mění lineární pohyb (stlačení rámu) na rotační (artistovy ruce).

https://www.youtube.com/watch?v=V5803sJ ... .be&t=8m3s


Dnes kousek z další kapitoly. Původně to bylo součástí kapitoly s opicí, ale protože to na sebe moc nenavazuje, nakonec jsem rozdělila do dvou kratších kapitolek.

V textu je zmíněn hlavně Justiční palác, jehož ilustrační obrázky naleznete zde:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =30#p19636
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =60#p22541

A o hospodě dcery pařížského kata pana Aubina zde:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =60#p22536 (včetně výstřižků z Turgotovy mapy)

Jen na okraj: katovou jsem původně měla snědou a tmavovlasou. Ale když jsem narazila na to, že ostatní katovy dcerky byly plavé, její vzezření se proměnilo .

Místnost, kam ji Oprátka dovedl, byla čistá a pěkně zařízená. Svítily tu svíčky. Kolem stolu seděly tři holčičky s blonďatými vlásky, v čistých vlněných šatech a spořádaně jedly z dřevěných misek polévku.

A když už jsme u kata Aubina - kontrolní otázka pro bystré čtenáře Angeliky: Pročpak si vzal do učení Oprátku?

Penelopo, potěšila mě další pokračování o našich hrdinech. Poznævání nových míst v Paříži po boku Desgreze si Anně užívá.
Lįbilo se mi důkladné popsání fungování dřevěných hraček.

Penelopo, vezmu to popořadě.
Zapomněla jsem i na postavu Oprátky , tedy nemám tušení, proč šel právě on k mistru katovi do učení.

Při pohledu na cvičící opičky na dřívku jsem zamáčkla slzu. Tyto hračky patřily k mému dětství.

Toto pokračování mi Desgreze opět trochu "zcivilnilo". A z Anne opět sálalo mnoho pozitivní energie. Nedivím se, že za ní chodí dobíjet baterky.

A také jsem zase přemýšlela nad Sorbonne a skutečností, že zůstávala při Desgrezově práci venku na ulici. Myslím, že v 17.století, v Paříži, kde bylo plno hladových krků, byl pes - s prominutím - také jídlo, kterým se nepohrdalo. Přetáhnout psa zezadu po hřbetě by nebyl problém. Takže si myslím, že to se Sorbonnou Desgrez řešil možná i jinak - třeba jí měl přes den častěji doma a vyrážel s ní spíš večer či v noci.

Těším se na další pokračování.