Říkala jsem si, že by asi bylo nejlepší, kdybych k téhle fikci psala svoje pocity podle kapitol, jak je čtu, vzhledem k tomu, jak je dlouhá… Navíc mi to přišlo jako logické, vzhledem k tomu že jsem četla Školu lásky od Jeanne a ta vlastně vychází z jedné scény z této fikce. Aspoň to bude autentické, jako kdybych to četla, jak to postupně vycházelo, tady jsou teda mé pocity a názory k prvním pěti kapitolám…
-přátelství s Ninon docela překvapilo. I když dává smysl, že by se někdo jako Joffrey přátelil s někým jako Ninon. Tak si říkám, jestli mezi nimi bylo i něco víc, a jestli by to přátelství bylo skutečností i v kánonu od paní AG.
Anulace manželství… Vím, že si Moirro psala, že v této fikci to trvá dýl, než se Angelika a Joffrey dali dohromady, než v kánonu, kde to trvalo rok (sakryš, teď nad tím přemýšlím, a fakt to trvalo rok, nebo jsem někde na fóru četla, že jen půl roku?, teď fakt nevím). A tedy jeho návštěva v Paříži v kánonu se odehrála jen několik měsíců po svatbě. Ale tak si říkám, kolik času uplynulo u tebe… Nechce se mi totiž věřit, že by to někdo jako Joffrey vzdal tak brzo, zvlášť když mu na Angelice skutečně záleží a není to jen snaha dokázat si, že je schopen ji svést.
-Andijosův „pozorovací“ talent a roztomile krkolomná větička…
-Joffreyova poznámka, ohledně Angeličina pokusu sníst dort vidličkou, byla k nezaplacení.
Celá ta jejich konverzace v jídelně stála za to. Nevím, zda je to jen mými pocity, a nebo je na vině fakt, že v kánonu není tolik napsaných konverzací, ale tahle Angelika mi přijde odvážnější, než ta v knize. Například si knižní Angeliku nedovedu představit, jak rozkazuje Joffreyovi, aby jí dal přinést jídlo, které se jí vidličkou, aby se s ní naučila zacházet. Koneckonců v knize ji musel vždycky překvapit během různých slavností v Paláci trubadúrské poezie, aby se k ní mohl vůbec přiblížit… a ona mu neutekla.
-Angeličino rozčilení nad tím, že se nemůže zúčastnit Školy lásky pobavilo. Na druhou stranu rozhovor Angeliky a Joffreye potěšil. Musím říct, že pozměněný příběh toho, jak Joffrey přišel k chromé noze a jizvám byl zajímavý. Ale musím říct, že ta pasáž o „všech zlomených kostech“ se mi zdála trochu přehnaná. Takové zranění by ve většině případů nepřežil člověk ani v naší době, natož v 17. století, na druhou stranu by se zase dalo argumentovat, že je docela zvláštní, že v knize si po vyhození z okna zlomil pouze nohu, a to i když spadl do hlubokého a měkkého sněhu. A teď o něco málo později, jsem si uvědomila, že v knize je vlastně řečeno, že začal chodit až ve 12-ti letech, tak teda nevím… je to matoucí (to je tak, když člověk píše názor na kapitolu, a pak o tom začne zpětně opravdu přemýšlet
)
Hodně jsem se nasmála nad Joffreyovou větou o tom, že zařídí, aby Zlatý hlas zazpíval Angelice v soukromí… a ona vůbec netušila, že ve skutečnosti mluví o sobě. Mám to chápat tak, že tahle část se odehrála předtím, než jí zazpíval v letohrádku u Garony? Nebo k tomu došlo až později. Ono to totiž působí dojmem, že právě tohle následovalo.
-krásná kapitola, sbližování v knihovně bylo moc milé (tohle vyjádření mi přijde tak moc nedostačující…)
Neodvazujem sa mysliet nato aka bola vasa povodna farba predtym ako ste ma stretli, ked sa teraz povazujete za bledeho.
Zvrtla sa na opätku a vysla z dveri. Z dialky zacula ako sa steny kniznice otriasaju grofovym zvonivym smiechom.
Pokračování po přečtení dalších kapitol...