Díky, Moirro.
Desgrez byl s dětmi skutečně v Bastile
, psala jsem to někde myslím v třetím pokračování, když pan D. vysvětloval Lauzunovi a mně, kde jsou všichni Peyracovci.
Na myšlenku udělat z Desgreze au-pair (bez ohledu na to, že jsem se snažila psát tak trochu "aprílově" se vším všudy) mě přivedly tvoje Tři návštěvy - toto jsem si dobře zapamatovala :
Slovo manželka Desgreza nevdojak znovu zasiahlo. Nikdy sa neoženil.......
A potom, dvojičky sú ešte také maličké. Pokračoval Peyrac.
- Nemal som to šťastie vychutnať si detstvo mojich synov. Avšak tentokrát sa o to nedám obrať.
- Desgrezovi zabehlo víno a prudko sa rozkašlal.
Netušil že toto stretnutie bude tak bolieť. Och aký si len hlupák, fízel! Ľudia sa ženia, spávajú spolu a majú deti....Angelika je predsa ešte taká mladá.
- Dvojičky? Opakoval bezzvučným hlasom cítiac sa veľmi hlúpo.
Desgrez stále dohlížel na Angeliku, tak musel mít pod palcem i její děti.
Tu báseň v knize Angelika určitě nedala svému muži číst, ale vzhledem k tomu, jaký měl s ní policajt vztah (opět cituji Tři návštěvy a Desgrezovy myšlenky):
Ak ju skutočne miluješ...aspoň tak veľmi ako ja...dnes v noci nebudeš spať.
, tak v Aprílové fikci ve
Čtenářských snech úplně vidím, jak ti dva chlapi zase pijí jako duha, už chabě artikulují, trumfují se kdo dál a výš, Peyrac vytáhne na Desgreze nějakou hllášku z Champelaina nebo něco ze škol lásky a ten mu na důkaz vlastní tvořivosti vyvalí třeba tu báseň. Vždyť ve víně je pravda.
Ti dva se přece navzájem neskutečně poměřovali.
A kabát jsem mu na lavičce nechala. Jednak je pro teleport těžký a jednak jsem mu viděla na očích, jaká citlivka je pan hrabě na své "hadry". To víš, Lidožrout.