Prolog
Stejně jako Tereza, ani já neměla ponětí o existenci Basila Fouqueta. Kromě toho, že jsem si našla jeho portrét (a vypadá jako pěkný úlisák), jsem si přečetla jeho stručný medailonek na francouzské wikipedii. Oni oba bratři Fouqetovi byli podle všeho pěkní výlupci! Ač byl Basil abbé, nebránilo mu to mít milenky z řad význačných kurtizán, nemluvě o tom, že byl špiclem v Mazarinových službách. Francie té doby je ještě spletitější a zkaženější, než jsem si myslela! 
14.1.
Tady si dovoluji nesouhlasit . Je to něco, o čem jsem Moiře psala do e-mailu a ona na to reagovala v tématu u Desgreze: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 781#p31781
Pro úplnost uvádím plnou citaci:
V Tvém textu mne zaujalo hlavně to, jakou oklikou si král nechal pořídit opis spisu. Myslím, že by na to šel příliš složitě a zainteresoval příliš mnoho lidí, osobně myslím, že cesta byla mnohem prostší. Desgrez byl v té době malá ryba, ten o tom ani vědět nemusel, a myslím, že tehdy se vůbec neřešilo, kdo si jaký opis dělá nebo nedělá. Král klidně mohl požádat některého ze soudců / porotců, kteří by pak pověřili písaře opisem, a nebo rovnou si spis vyžádat k sobě, nahlížet do něj sám a nechat udělat opisy někomu důvěryhodnému. Vycházím z toho, že král od začátku byl zainteresován v přípravách procesu, sledoval Fouquetův rukopis, učil se, ale neznamená to, že stál v pozadí a sám aktivně nekonal. Pokud jmenoval porotce, jistě se zajímal i o obvinění, a tedy si mohl někdy hotový spis zapůjčit k sobě a dle libosti si v něm číst. Pokud by angažoval pana Aubraye (a ten další osoby, přestože pro něj třeba důvěryhodné), je to moc složité a už to může zanechat stopy a vyvolat nežádoucí pozornost.
Když jsem teď četla fikci znovu a pozorněji, nesedí mi ani to, že by se Desgrez nezajímal o to, kdo si opis chce udělat, a smířil se s prostým „peníze nesmrdí“. Desgrez, jak jsem ho poznala, by se sakra zajímal, kdo je ten tajemný člověk, obzvlášť pokud by doufal, že bude intervenovat ve prospěch jeho klienta. Spíše by mi sedělo, že o celé akci „opis spisu“ vůbec nevěděl, dozvěděl se o ní až později, po svém nástupu k policii, kdy jak víme, začal v celé věci na vlastní pěsť šťourat ve svém osobním volnu. A co já vím, klidně tohle mohl být ten popud, proč v tom vůbec šťourat začal a nenechal tyhle události spát  .
Desgrez, jak víme, navíc neoplýval kdejakým majetkem, takže kdyby měl nějaké peníze navíc, tak bychom to věděli . Měšec by ale mohl být vysvětlením toho, kde vzal peníze pro kata, která dal před Templem Angelice. Tipuji, že po procesu bral rovnou roha a doma se nestavoval, v mé fikci mu koně u svatomartinské brány připravil pan Aubray, kde tedy Desgrez vzal měšec pro Angeliku??!!
16.1.
Líbí se mi, že kardinál měl v sobě dost pokory na to, aby se nesrovnával s Bohem. (Úprava doporučení Ludvíkovi na 9 namísto 10 bodů.) Překvapilo mne ovšem, jak zle na tom již touhle dobou byl. Myslela jsem, že jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil až později. Oproti tomu mne potěšily intervence toulouského arcibiskupa, který tu konečně není za komickou figurku, ze které si tropíme žerty, ale za člověk s charakterem, který – ač spolu měli spory – se do poslední chvíle zastává svého protivníka. I kdyby to bylo jen kvůli tomu, že se chce zbavit výčitek svědomí za to, že to celé rozjel, arcibiskup u mne stoupl v ceně.
Už při prvním čtení mi do očí udeřila věta: „Priznám sa že ten proces s Peyracom mi nedá pokoja. Nechcel by som už na začiatku mojej vlády zatažiť dušu zločinom.“
Shodou náhod jsme se pár dní zpátky bavily s mojí mámou, která mluvila o tom, že i když člověk později svoje hříchy „vykoupí“ dobrými skutky, ten jeden špatný skutek se tím neanuluje a pořád zůstává „zapsán“. Třeba vše, co Ludvík později dělal, veškerý velkolepý odkaz, který chtěl světu zanechat, měl zastínit tyhle staré výčitky svědomí?
Je otázkou do pranice, jestli mladý král proces skutečně takhle prožíval. Líbí se mi myšlenka, že ano, ale z kánonu to na mne spíše působí jako od začátku rozhodnutá věc – ostatně v Porcelánovém Trianonu Angelice sám říká, že šlo o odstranění mocného rivala, nikoli konkrétně Peyraka, a že kdyby to byl kdokoli jiný, udělal by to samé. Třeba měl Ludvík od začátku rozmyšleno, dát Peyrakovi jako osobě nakonec milost a upálit ho jen na oko. Vybavuje se mi ta scénka (tuším z dílu Angelika a král), kdy Angelika čeká na přijetí a vidí vycházet šlechtice, který je oficiálně v nemilosti a dav volá po jeho hlavě, ale který zůstává v králových službách.
Mazarinův výrok „Ak už raz nebudem....Nikdy sa s nikým nedeľte o moc! Žiadny minister, žiadny obľúbenec! Iba vy sám!“ se mi vryla do paměti při čtení příslušného dílu a přijde mi naprosto geniální jako odkaz umírajícího muže. AG to vypointovala naprosto dokonale:
Když Ludvík XIV. prolil poslední slzy mladého srdce, přestal se poddávat citu a pustil se do práce.
V předpokoji potkal představeného kněžské rady, který se ho otázal, na koho se teď mají obracet s problémy, které obvykle řešil pan kardinál, a král odpověděl:
"Na mě, pane arcibiskupe."
Žádný ministerský předseda... žádný mocný oblíbenec... Stát jsem já, pánové!
Udivení ministři stáli před tímto mladým mužem, jehož sklon k zábavám je naplňoval úplně jinými nadějemi. (...)
Dvůr se skepticky usmíval. Král si vypracoval rozvrh, hodinu po hodině, kam si zanesl veškeré své podnikání, i plesy a milenky, ale především práci, intenzívní, soustavnou, svědomitou práci. Potřásali hlavou. To nemůže dlouho trvat, tvrdili.
Trvalo to padesát let.
17.1.
Colbert mi ve srovnání s Fouquetem vychází líp i proto, že na rozdíl od Veverky nebyl tolik ovládám vlastními vášněmi a touhou po přepychu, kterými si Fouquet podřízl větev. Podle všeho to byl i solidní pragmatik, takže si jistě velice rychle spočítal, že Ludvík to někam dotáhne a že je dobré hrát v jeho týmu.
19.1.
Jak vidno, Colbert si to opravdu spočítal .
Nevěřím, že by Ludvík měl až takové obavy z toho, že by se zaprodal soudní frašce. O tom, že čarodějnictví v té době bylo ještě pořád v kurzu svědčí i případ nebohého Grandiera – a svědčí o tom i reakce publika na Carmencitino představení. (Zajímavé je, že přitom sama matka představená byla znechucená tím, co se v jejím klášteře děje, a při přelíčení představovala hlas rozumu.)
Králi jistě muselo vrtat hlavou, proč se Fouquet tak moc v procesu angažuje, a jsem ráda, že mu to tady naznačil Colbert, který sám Fouqetovy aktivity pozorně sledoval.
20.1.
Moc hezký nápad, ten kontrast - porovnání divadla skutečného a divadla v soudní síni  .
22.1.
Nad tím odložením popravy jsem také přemýšlela. Když si vezmeme, kdy došlo k vynesení rozsudku (po kterém Desgrez prchá z Paříže a Angelika stojí ve sněhu před Templem) a k samotné popravě, je to prodleva docela veliká. Možná k ní vedly praktické důvody typu připravit náměstí, sehnat dost dřeva, prodat dostatečné množství vstupenek, aby si kat přišel na své, určitě svůj vliv sehrálo i to, že i po samotném soudu a před vykonáním rozsudku byli vězni ještě mučeni. Tortura byla v té době v trestním soudnictví naprosto běžná, mučení se bralo jako zostření uloženého trestu. Tuším, že když Angelika navštívila kata a potkala tam abbého Antoina, mistr Aubin se abbému svěřuje o tom, že se vrátil z Joffreyova dalšího mučení. (Kdyžtak mne prosím opravte, nemám teď u sebe knihu.) Proto mne zaujala věta, že Ludvík s ohledem na Joffreyův původ zakázal další mučení. Jak to tedy s tím mučením Peyraka po procesu (a před popravou) vlastně bylo?
23.1.
Souhlasím s Precious, že Mazarin tady působí jako arci padouch.
26.1.
Tak přece jen má pan Colbert svoje ambice!
Když už teď víme, jak to bylo s upálením na náměstí Gréve, osobně doufám, že se ještě dozvíme i to, jak to bylo s utopencem u Gassincourtu. Protože pokud mělo být tohle tělo považováno za Peyrakovo, musel být utopenec aspoň podobně vysoký a obdobné konstituce + ideálně domlácený, aby ho bylo možno zaměnit s mučeným Peyrakem. Ledaže by ve vodě strávil dostatek času, aby ho ožraly ryby.
Jinak v době procesu probíhal nějaký spor s církví, který Raymond odjížděl řešit do Vatikánu, ale zatím jsem o tom nikde nic podrobnějšího nenašla. Kdyby tento spor nebyl a nebylo ho potřeba žehlit, církev by možná zakročila proti upálení - několik Joffreyových přátel z řad církve poslalo protestní dopisy králi. (Podobně jako toulouský biskup.) |
sa v prvom diely spomína vyše 50 krát - teda aspoň v nemeckom a francúzskom vydaní prvého dielu - takže k Angelike a kánonu neodmysliteľne patrí. V druhom diely sa spomína tiež. 
a pán Clopot tam majú svoje Cameo - a vysvetľuje to aj problémy zo skokom na časovej osi kánone. 
. Jaké kousky asi hrála jeho společnost před Angelikou, Joffreyem a dalšími členy toulouské smetánky? 
som rada že si si dala námahu to prečítať - a hneď mi aj napísala feedback.
+ 
dobre vedel prečo zdrhol 
Pani AG ho spomína v kánone nespočetne veľa krát, a tiež ho moc nešetrí. Ael čo som sa ja všetko dozvedela. pánečku, 900 stranová kniha zložená s kompilácií historikov sa číta ako super bestseller, nech idú niekam všetky slabé odvary Netflixu a Hollywoodu. Toto nevymyslíš. 
bohužiaľ, keď chceš byť v obraze musíš to čítať od začiatku lebo autorka zasa všetko pomiešala a dala to do jednoho vlákna
nikdy som si nespojila datumy, nenapadlo ma to. Takze dakujem za prekvapenie a zaroven aj vysvetlenie. 
Takze som zvedava, ako to vlastne cele bolo. 
a to som sa čudovala aj ja, ale ako ma poznáš ja vačšinou dôkladne rešeršujem, a že je to tak ako vidíme z dátumov tuto:
ale samozrejme že tá scéna v pokračovaní bude
![[ img ]](https://img.atlasobscura.com/weLFtcjiCmQhHVILIzrYSgU87Sr-HjsR8GKNjmt1gT0/rt:fit/h:390/q:81/sm:1/scp:1/ar:1/aHR0cHM6Ly9hdGxh/cy1kZXYuczMuYW1h/em9uYXdzLmNvbS91/cGxvYWRzL3BsYWNl/X2ltYWdlcy8wNGFj/MzcxZDdkNzY3OWM3/YTZfMTg0MzEzODE2/Ml84ZTc0NmVkOTA5/X3ouanBn.jpg)
![[ img ]](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8c/IsledIf_ChateaudIf_Marseille_NDDLG_11032007_JD.jpg/640px-IsledIf_ChateaudIf_Marseille_NDDLG_11032007_JD.jpg)
:
Je naozaj zázrak, že nedostal zápal či otravu krvi! Všetko bolo proti nemu a on sa nevzdal! 
Ale, veď, ako sa hovorí, na "každú sviňu sa varí voda", príde aj naňho. ![[ img ]](https://images-cdn.bridgemanimages.com/api/1.0/image/600wm.XXX.80370810.7055475/1804129.jpg)
