Přidávám poslední kapitolku příběhu, tak snad vás pobaví stejně, jako jsem se já bavila jejím psaním.

začnem skoro od konca: pre mňa bolo zariaďovanie vyhliadkovej veže nad zátokou špeciálnym bónusom veď

’Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.’ to nie človek sa rokmi vyvíja a mení

ale podľa vlastných slov sa Joffrey na palube Gouldsboro zamiloval do tej ženy ktorou sa Angelika stala

a Angelika, tiež podľa vlastných slov, do piráta Rescatora nikdajší velmož z Toulouse jej až tak veľmi nechýbal

“Jaká náhoda,” pomyslel si Joffrey vztekle, “že zrovna ten jeden kus papíru, na kterém mi tak záleží, se musí utopit uprostřed oceánu.”

pani AG nám tu nechala pár nedoriešených vecí aby nám všetko zapadalo do časovej osi, a toto si poriešila z bravúrne a z humorom

Sdělil tedy Jasonovi, že s nimi popluje do Evropy a že je dost pravděpodobné, že kromě Španělska, se zastaví také ve Francii.
Jason se na nic neptal. Předpokládal, že Rescator chce dokoupit věci, o které přišel vlivem ztroskotání oné lodi.

Zo všetkým ostatným súhlasím, zapadá to do kánonu ako ozubené kolečká, iba jedna malá výhrada: Tu sa mi tak trochu nechce veriť že by už dopredu plánoval pristáť vo Francii. To bolo obrovské riziko, lebo v prístavoch mohli pristávať iba lode zo špeciálnym povolením. Že by také dostal Rescator bojujúci proti lodiam Ľudovíta XIV je nemysliteľné. čiže sa čudujem že Jason sa nečudoval.

toto ma dokonale pobavilo, jak si to v hlave stbuľkoval o Colinovi a Angelike ha ha ha :

Proti vší logice ho nejvíc sžíral fakt, že ho tenkrát Colin Paturel předběhl, když on sám “ždímal” z lodi nejvyšší rychlost a málem uhnal koně, aby do Mekenésu dorazil včas. Kdyby to byl kdokoliv jiný, pravděpodobně by nad tou souhrou náhod pohrdlivě mávl rukou, ale ne v případě Normanďana.
Vzal do rukou velké kladivo, rozmáchl se a jedním pohybem rozdrtil kámen velký jako lidská hlava.



považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.

veľmi oceňujem opis prvej výpravy a zakladanie prvých dolov ako aj práce v laboratóriu Florimondove chemické pokusy a účebné pokroky - vidno že si rešerovacie domáce úlohy brala skutočne seriózne
Florimond z tvojho pera je miláček

PS: do pol pása vyzlečený Joffrey ktorý zúrivo do niečoho tlčie - skvelá scéna - normálne som to mala pred očami - to by si nám mala nakresliť

Ms_Rescator píše: *

05 srp 2024, 00:10

Přidávám poslední kapitolku příběhu, tak snad vás pobaví stejně, jako jsem se já bavila jejím psaním.

Moc pěkná poslední kapitola.
Líbí se mi takové to střídání dobrodružství a Joffreyových vzpomínek na Angeliku. Potom ty různé úvahy, jestli nemá dalšího manžela.
Také to, jak si celkem správně domyslel, jak to bylo během útěku s Colinem.
Popis hry svalů pana hraběte bez košile při namáhavé fyzické práci to jsem, prostě viděla, jako scénu ve filmu.
Přidávám se k Moirre s prosbou o kresbu.

Díky za feedback!

moirra píše: *

12 srp 2024, 17:09

Sdělil tedy Jasonovi, že s nimi popluje do Evropy a že je dost pravděpodobné, že kromě Španělska, se zastaví také ve Francii.
Jason se na nic neptal. Předpokládal, že Rescator chce dokoupit věci, o které přišel vlivem ztroskotání oné lodi.

Zo všetkým ostatným súhlasím, zapadá to do kánonu ako ozubené kolečká, iba jedna malá výhrada: Tu sa mi tak trochu nechce veriť že by už dopredu plánoval pristáť vo Francii. To bolo obrovské riziko, lebo v prístavoch mohli pristávať iba lode zo špeciálnym povolením. Že by také dostal Rescator bojujúci proti lodiam Ľudovíta XIV je nemysliteľné. čiže sa čudujem že Jason sa nečudoval.

Ach, to máš pravdu že jsem to trochu špatně zformulovala. Nicméně chtěla jsem tím říct, že Joffrey si v té době už musel pohrávat s verzí, že se bude muset vydat k francouzským břehům. A to nehledě na mou fikci. Když měl informace od Florimonda... A on promýšlel dopředu vždycky všechny alternativy. (Další alternativou by mohlo být třeba poslat za Angelikou posla a odvézt jí třeba do Španělska.)
A ne, nemyslím, že by měl v plánu přistát "oficiálně" v některém z přístavů ve Francii, samozřejmě jsem myslela přistát "načerno". Myslím, že to tak dělal i ve Středomoří, protože si neumím představit, že by třeba ty zajaté galejníky z Vivonnovy lodi vysadil oficiálně v benátském přístavu. Proto si nemyslím, že by tím Jason byl překvapený. Za ta léta byla Rescatorova posádka zvyklá na různé zvláštní příkazy a rychlé změny. Ale ano, v mém textu to vyznívá, jako že se vydají nakupovat do přístavu, což je samozřejmě nereálné. Možná bych to teda měla přepsat na to, že Jasonovi prostě nic neřekl a jen mu oznámil, že se s nimi vydá do Evropy, to by bylo jistější a pro chudáka Jasona pak větší šok. Díky za upozornění.

moirra píše: *

12 srp 2024, 17:09

toto ma dokonale pobavilo, jak si to v hlave stbuľkoval o Colinovi a Angelike ha ha ha :

Proti vší logice ho nejvíc sžíral fakt, že ho tenkrát Colin Paturel předběhl, když on sám “ždímal” z lodi nejvyšší rychlost a málem uhnal koně, aby do Mekenésu dorazil včas. Kdyby to byl kdokoliv jiný, pravděpodobně by nad tou souhrou náhod pohrdlivě mávl rukou, ale ne v případě Normanďana.
Vzal do rukou velké kladivo, rozmáchl se a jedním pohybem rozdrtil kámen velký jako lidská hlava.


považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.

No však to pro něj zřejmě bylo palčivé téma, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal, když se po patnácti letech setkali v La Rochelle. Myslím, že Colina bral vždycky tak trochu jako sobě rovného soka, možná právě proto, že věděl co je zač.
Já si to představuju takto: když se Joffrey dozvěděl, že Angelika zemřela, velkoryse na tohle všechno zapomněl. Po smrti blízké osoby máme tendenci nechávat to špatné v minulosti a vzpomínat jen na to dobré. Jenže když pak zjistil, že Angelika žije, odžil si první šok a začal nad tím vším realisticky přemýšlet, ozvalo se mu mužské ego.

Ms_Rescator píše: *

13 srp 2024, 10:57

moirra píše: *

12 srp 2024, 17:09

považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.

No však to pro něj zřejmě bylo palčivé téma, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal, když se po patnácti letech setkali v La Rochelle. Myslím, že Colina bral vždycky tak trochu jako sobě rovného soka, možná právě proto, že věděl co je zač.
Já si to představuju takto: když se Joffrey dozvěděl, že Angelika zemřela, velkoryse na tohle všechno zapomněl. Po smrti blízké osoby máme tendenci nechávat to špatné v minulosti a vzpomínat jen na to dobré. Jenže když pak zjistil, že Angelika žije, odžil si první šok a začal nad tím vším realisticky přemýšlet, ozvalo se mu mužské ego.

No ono z kánonu vyplýva že Joffrey a Colin s osobne poznali.
Ešte by som k tomuto chcela dodať že by ma vcelku zaujímalo čo mu hovoril Osman Feraji :

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 581#p34581

Rescator v Oriente:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 580#p34580

Děkuji za finále příběhu. Asi je skutečně dobře, že se dops s informacemi o Angeličině životě ztratil, ale na druhou stranu už si v sobě mohl vše trochu zpracovat cestou do Francie. Líbí se mi Rescátorova akceschopnost a rozhodnost ohledně plavby, ale souhlasím, s Moirou, že rozhodnutí o cestě do Francie přišlo později.

Teprve dnes jsem se dostala ke čtení finále toho příběhu a musím konstatovat, že bylo překvapivé.
Nechat ztroskotat loď s dopisem a zanechat Rescatora bez odpovědí na jeho palčivé otázky a donutit ho tak podniknout plavbu směr západ, to byl opravdu skvělý nápad . Toto elegantní řešení zapadlo do příběhu jako vidle do kupy hnoje.

I v knižní sérii jsem měla malinko problém s tím, jak lehce pronikal Joffrey do vnitrozemí. Mám ve svých představách spojené toto období se spoustou zrazených dohod a skalpovaných osadníků, prostě žádná selanka.

Souhlasím s poznámkou od Moirry, že plavbu do Francie asi opravdu neplánoval. Ne že bych měla hlubší znalosti o tom, za jakých podmínek a povolení bylo či nebylo možné vplout ve Francii do přístavů, ale spíš jsem nakloněná způsobit panu de Peyrac šok, kdy mu Rochat vyzvonil, že potkal v La Rochelle Angeliku.

Co mi ale ve fikci chybělo, byl nějaký rozhovor mezi bratry o matce, nebo i rozhovor všech tří Peyraců o ní. Mrzí mě jako matku dvou synů, že ji tak z mého pohledu docela lehce zazdili.

Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost .

Děkuji za poutavý příběh. Piš prosím dál, bylo to super čtení.

Sob, Terezo díky za feedback!

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Teprve dnes jsem se dostala ke čtení finále toho příběhu a musím konstatovat, že bylo překvapivé.
Nechat ztroskotat loď s dopisem a zanechat Rescatora bez odpovědí na jeho palčivé otázky a donutit ho tak podniknout plavbu směr západ, to byl opravdu skvělý nápad . Toto elegantní řešení zapadlo do příběhu jako vidle do kupy hnoje.

No muselo to zřejmě tak nějak být, jinak by nám děj v knize nenavazoval.

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Souhlasím s poznámkou od Moirry, že plavbu do Francie asi opravdu neplánoval. Ne že bych měla hlubší znalosti o tom, za jakých podmínek a povolení bylo či nebylo možné vplout ve Francii do přístavů, ale spíš jsem nakloněná způsobit panu de Peyrac šok, kdy mu Rochat vyzvonil, že potkal v La Rochelle Angeliku.

Ano, šok by byl rozhodně dramatičtější. Připouštím, že s Jasonem nemusel o Francii mluvit a že neměl přesnou představu, co v Evropě podnikne. Přesto si ale myslím, že zakotvení (na tajno) ve Francii muselo být jednou z možností, která mu prolítla hlavou, pokud jel do Evropy, aby zjistil co je s Angelikou. Jak už jsem psala výš, samozřejmě by mohl počkat ve Španělsku, ale jinak připadá v potaz jen ta Francie, když věděl, že se Angelika nedostěhovala zpět do Maroka.

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Co mi ale ve fikci chybělo, byl nějaký rozhovor mezi bratry o matce, nebo i rozhovor všech tří Peyraců o ní. Mrzí mě jako matku dvou synů, že ji tak z mého pohledu docela lehce zazdili.

Ano, souhlasím, že mohl být ještě nějaký rozhovor. Celé tohle období je samo o sobě téma klidně na několik knih a původní myšlenka byla, napsat fikci na tři strany...

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost .

Haha, no tak to rozhodně! Já taky. Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.

Ms_Rescator píše: *

20 srp 2024, 20:17

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost .

Haha, no tak to rozhodně! Já taky. Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.

No na tomto mieste sa Rescatora musím aspoň trochu zastať - vôbec nechápem pointu prečo by jej bol mal byť verný, a prečo by mal žiť osamelo bez ženskej spoločnosti a bez po tom čo s dozvedel že sa znovu vydala.

moirra píše: *

20 srp 2024, 22:25

Ms_Rescator píše: *

20 srp 2024, 20:17

Tereza píše: *

20 srp 2024, 11:50

Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost .

Haha, no tak to rozhodně! Já taky. Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.

No na tomto mieste sa Rescatora musím aspoň trochu zastať - vôbec nechápem pointu prečo by jej bol mal byť verný, a prečo by mal žiť osamelo bez ženskej spoločnosti a bez po tom čo s dozvedel že sa znovu vydala.

Nejde o to, že by Joffrey měl žít v celibátu. Jde spíš o dvojí metr, který nastavoval - zatímco jeho románky s jinými ženami byly v jeho očích pořádku, Angelice ty její vyčítal a žárlil na ně. Tím spíš, že ona si celou dobu myslela, že je mtrvý.
Jinak samozřejmě žárlit je povoleno a dělali to oba dva.

No ono väčšinou všeobecne majú chlapi na toto dvojaký meter

Ms_Rescator píše: *

21 srp 2024, 12:36

Jinak samozřejmě žárlit je povoleno a dělali to oba dva.

kto nežiarli nemiluje skutočne .... niečo také učil Joffrey vo svojej škole lásky. +

Nooo, takže som si konečne prečítala 2.-6. kapitolu a vravím: bravo! Ale iné som ani neočakávala! 

Čo je pre mňa najdôležitejšie je, že sa to číta ako kánon. Myslím si, že keby túto časť života JP popísala samotná AG, nebolo by to veľmi odlišné od toho, čo si vytvorila ty, milá Ms. Rescator! Toľko detailov, toľko vecí - a všetko do seba zapadá, všetko to, čo poznáme z "amerických dielov" knihy. A nielen to, čo sa deje u Joffreyho a jeho okolia, ale aj v jeho hlave, jeho myšlienkach, jeho srdci. Plus Florimond! Áno, áno, áno! Mám ho najradšej z Angelikiných detí a tu sa len potvrdzuje, prečo.

Ale trošku podrobnejšie ku veciam, ktoré beriem ako highlighty:
2. kapitola: Cantor a jeho život na lodi. Ako sa z malého chlapca stáva mladík, rastie na šikovného mornára. Vidím, že otec mu o smrti matky nepovedal (podľa deja z ďalších kapitol) a že ste toto už preberali v Cantorovom vlákne, vyjadrím sa teda neskôr tam aj ja k tejto téme.
Joffreyho postupné spoznávanie a aj podmaňovanie si Akádie: Když paní de La Roche Posay z Port-Royal zjistila, že jí došly látky pro letošní divadelní představení, ukázalo se, že v nákladní části lodi toho čarodějného hraběte se shodou okolností nachází několik štůčků pevného anglického sukna a jemného lyonského hedvábí. Toto je Rescator ako remeň! "Zhodou okolností", to určite!  
3. kapitola: toľko očakávané stretnutie otca a syna po rokoch vyzeralo veľmi podobne, ako som si vždy predstavovala. Aj keď - v mojej hlave bol Florimond taký šťastný a rozrušený, že otcovi tykal. Ale jeho nenútenosť a taká samozrejmá istota, že otca nájde, to je typický mladý de Peyrac z pera AG. Jediné, čo nesedí s mojimi predstavami je fakt, že Florimond hneď nepovedal Joffreymu o matke. Podľa mňa by "v skutočnosti" prišlo na to hneď počas prvého rozhovoru, nejakým spôsobom by sa k tomu dostali. Ba v tomto príbehu tomu priam nahrávajú Florimondove slová, že hľadá otca. Nespýtal by sa gróf, odkiaľ Florimond vie, že jeho otec žije? Ako to zistil, kto mu to povedal? Veď pokiaľ de Peyrac vie, všetci vo Francúzsku ho pokladajú za dávno mŕtveho, popraveného... V tomto čase si ešte JP nie je istý, že ho A hľadala v Stredomorí, veď si ani nie je istý tým, že sa dozvedela, že nebol upálený (ako si sama uviedla na začiatku tejto fanfiction)... Ale rozumiem, prečo si to takto napísala, samotné odhalenie pravdy malo byť "grand finale" a mala sa mu venovať osobitná kapitola, ako si zaslúži   
4. kapitola: opis Gouldsbora a hlavne Rescatorovej kúpeľne! Ja som na hygienu zaťažená a ixkrát myslím na to, ako to na takejto lodi fungovalo, aj potom, keď viezli toľkých cestujúcich z La Rochelle (možno k tomu niečo napíšem vo svojej fanfic). AG kúpeľňu nikdy nezmienila, ale niečo také tam Joffrey určite mal. V tejto súvislosti mi napadá scéna po tom, ako sa loď takmer potopila, ale búrku zvládli a de Peyrac odviedol Angeliku do svojej kajuty. Tam sa povyzliekal a začal sa sušiť uterákom. Ako človek, čo osobne neznesie byť dlho od slanej vody (ak je to pár hodín, cítim sa, ako keby som chcela vyskočiť z kože!) si vždy pomyslím, že asi sa musel gróf nejak ešte opláchnuť. Hoci... jemu by to po toľkých rokoch na mori asi už vôbec nevadilo ...   
Florimondovo zanietenie štúdiom a knihami a úloha grófa v jeho živote skôr ako učiteľa než otca je tiež v súlade s knihou. Veľmi sa mi páčilo, ako Joffrey vysvetľoval veci ohľadom dráhy planét. O tomto som nikdy netušila, a ani mi to nikdy nezišlo na um, keďže fyzika bola pre mňa vždy španielska dedina. Ak mám pravdu povedať, fyzikálno-matematické a chemické rozhovory, čo sa viedli medzi viacerými aktérmi v Toulouse, ma nudili a nikdy som sa ich nepokúšala hlbšie pochopiť. Zato tvoja krátka vsuvka mi pripadala úplne prirodzená, nenásilná a naozaj ma zaujala. A to, ako Cantora vzdelávali aj námorníci, konkrétne Jason a Erikson, bolo tiež skvelé! 
5. kapitola alias veľké odhalenie: teraz sa priznám, že len pomerne nedávno som napísala prvú kapitolu na túto istú scénu. Možno by som ju bola niekedy zverejnila, ale keďže si už ty publikovala svoju predstavu, nechám si ju u seba v počítačovom šuplíku Ale môžem povedať, že reakcia tvojho JP bola veľmi podobná tej u mňa Užila som si to naplno, aj tie jeho typické protichodné reakcie ohľadom Angeliky, také podobné tým, ktoré už poznáme z časti "Angelika a jej láska". Oceňujem tiež to, ako sa Joffrey pýtal Florimonda na to, či synom Angelika niekedy hovorila o otcovi a Florimondove odpovede naozaj mohli v grófovi vyvolať pocit, že Angelika naňho chcela zabudnúť (tak, ako to poznáme z Peyracových úvah z vyššie spomínanej časti)
6. kapitola: som sa pousmiala nad Florimondovou reakciou nad vzťahom jeho rodičov. Načo by sa nad tým zamýšľal, keď na svete je toľko oveľa zaujímavejších vecí! Přemýšlel o teorii heliocentrismu, o lovu medvědů s pomocíloveckého nože, o rozeznávání křemenů od živce a o vyrábění výbušnin z ledku.Tyhle otázky mu v současné chvíli přišly mnohem neodkladnější. Môj syn je v takom veku, ako aj náš mladý hrdina a tiež ho takéto veci absolútne nezaujímajú. Láska, vzťahy? Také zbytočnosti...
No a samozrejme, Joffrey a fyzická práca! Najradšej by tomu Colinovi rozbil hlavu, však? Ale nemôže, veď mu zachránil ženu ...Tak aspoň presmeruje svoju energiu a prebytočnú silu tam, kde bude užitočná.
Detail o Abd-el-Mešratovi a jeho plánovanom príchode na Gouldsboro tiež oceňujem!
No a zariaďovanie izby na veži v Goulsbore... ("Neodvažujem sa dúfať," šepkal,"že by ste sa zaujímali o kožušiny na tejto veľkej posteli. A jednako sú veľmi vzácne. Keď som ich vyberal, myslel som na to, aká v nich budete krásna."). Nech už Joffreym zmietali akékoľvek protichodné emócie, akékoľvek pochybnosti, hlboko v srdci - a napriek rozumným úvahám - vždy veril, že Angeliku nájde, že sa k nemu pripojí a budú sa opäť ľúbiť (tak, ako v mladosti) a budú šťastní...
A áno, na scénu nutne musí prísť pán Rochat!!!

Ďakujem za túto dokonalú fikciu - dúfam, že ešte nie je koniec?!

PS: Nečítala som žiaden feedback ohľadom kapitol 2.-6., ktorý tu zanechali ostatné dámy (aby som sa vyhla spoilerom), takže ak ste už mnohé z toho, čo som "vypichla" prediskutovali, nemusí na mňa nik reagovať. Ja si to už teraz konečne všetko poprečitujem a buďte si isté, že sa mi ústa nezavrú!

Milá Precious, děkuju za tak detailní zpětnou vazbu! Ta je skoro stejně dlouhá jako fikce samotná.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

Čo je pre mňa najdôležitejšie je, že sa to číta ako kánon. Myslím si, že keby túto časť života JP popísala samotná AG, nebolo by to veľmi odlišné od toho, čo si vytvorila ty, milá Ms. Rescator! Toľko detailov, toľko vecí - a všetko do seba zapadá, všetko to, čo poznáme z "amerických dielov" knihy. A nielen to, čo sa deje u Joffreyho a jeho okolia, ale aj v jeho hlave, jeho myšlienkach, jeho srdci. Plus Florimond! Áno, áno, áno! Mám ho najradšej z Angelikiných detí a tu sa len potvrdzuje, prečo.

Tak to je možná až příliš velký kompliment, ale nebudu tvrdit, že mě to nepotěšilo. I já mám nejraději Florimonda a musím říct, že se on také mnohem snadněji píše, na rozdíl od jeho příliš dokonalého a velmi komplikovaného otce.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

Aj keď - v mojej hlave bol Florimond taký šťastný a rozrušený, že otcovi tykal.

Ano, i tak může být. Já si tykání nechala na vypjatou situaci při rozhovoru o Angelice. Musím ale říct, že při psaní Florimonda, mám tendenci sklouzat s ním k příliš velké nenucenosti až trochu k přidrzlosti, což je sice v souladu s kánonem JENŽE tak se choval ke všem ostatním lidem. U chování k otci je vždycky popsána velká úcta a respekt, možná i trochu strach. Proto si umím představit, že si Flo k němu tolik nedovolil a tedy použil vykání. Chtěla jsem se tedy toho co nejvíc držet a v tomhle případu nezklouzávat k přílišné nenucenosti.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

Jediné, čo nesedí s mojimi predstavami je fakt, že Florimond hneď nepovedal Joffreymu o matke. Podľa mňa by "v skutočnosti" prišlo na to hneď počas prvého rozhovoru, nejakým spôsobom by sa k tomu dostali. Ba v tomto príbehu tomu priam nahrávajú Florimondove slová, že hľadá otca. Nespýtal by sa gróf, odkiaľ Florimond vie, že jeho otec žije? Ako to zistil, kto mu to povedal? Veď pokiaľ de Peyrac vie, všetci vo Francúzsku ho pokladajú za dávno mŕtveho, popraveného... V tomto čase si ešte JP nie je istý, že ho A hľadala v Stredomorí, veď si ani nie je istý tým, že sa dozvedela, že nebol upálený (ako si sama uviedla na začiatku tejto fanfiction)... Ale rozumiem, prečo si to takto napísala, samotné odhalenie pravdy malo byť "grand finale" a mala sa mu venovať osobitná kapitola, ako si zaslúži

Ano chtěla jsem to rozdělit do dvou kapitol, aby v tom byl trochu pořádek.
Původně jsem taky myslela, že to budou řešit hned při setkání. Jenže pak jsem si uvědomila, že Florimond cestoval skoro tři roky a mezi tím žil svůj život, jistě velmi jiný od toho, který žil do té doby. Nemohl celou tu dobu myslet na matku, na královy dragouny atd. atd. Takže jsem to přehodnotila, a při setkání řeší hlavně přítomnost, vzájemné shledání, minulost posledních měsíců, prostě aktuální život. A "stíny z minulosti" přijdou na řadu až poté, co si sebe pořádně užijí v nekomplikované přítomnosti.
A tvé otázky, které pokládáš jsou rozhodně logické a zeptat se na ně Joffrey mohl. Na druhou stranu to opravdu patří "do temné minulosti" a je to těžké téma o kterém se nemluví náhodně při prvním setkání, zvlášť u rozhovorů s dětmi. Představuju si, že je Joffrey rozhodně měl na jazyku, ale čekal s nimi na správnou chvíli, možná až potom, co si Florimonda "oťukne" a zjistí, jakou má vlastně povahu. Zvlášť když jsme stále v momentě, kdy má Angeliku za mrtvou.
Ostatně i v amerických dílech spolu J. a A. často nekomunikují dostatečně, jak bychom si představovaly.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

4. kapitola: opis Gouldsbora a hlavne Rescatorovej kúpeľne! Ja som na hygienu zaťažená a ixkrát myslím na to, ako to na takejto lodi fungovalo, aj potom, keď viezli toľkých cestujúcich z La Rochelle (možno k tomu niečo napíšem vo svojej fanfic). AG kúpeľňu nikdy nezmienila, ale niečo také tam Joffrey určite mal. V tejto súvislosti mi napadá scéna po tom, ako sa loď takmer potopila, ale búrku zvládli a de Peyrac odviedol Angeliku do svojej kajuty. Tam sa povyzliekal a začal sa sušiť uterákom. Ako človek, čo osobne neznesie byť dlho od slanej vody (ak je to pár hodín, cítim sa, ako keby som chcela vyskočiť z kože!) si vždy pomyslím, že asi sa musel gróf nejak ešte opláchnuť. Hoci... jemu by to po toľkých rokoch na mori asi už vôbec nevadilo ...

Tak myšlenka koupelny mě napadla na jaře, při čtení 6. dílu v momentě, kdy jsem přemítala nad tím, jak během vzpoury Rescator se svou posádkou žili na malé ploše v podpalubí, všichni vedle sebe. Asi tušíte, kam mířím...
Každopádně umístění kapitánské koupelny vzniklo v diskuzi s Moirrou, která to už zmapovala a dodala obrázky (už to tu taky někde je tuším). Jinak bych ale řekla, že se myli slanou vodou, pochybuju že by plýtvali sladkou. I prádlo přece prali ve slané. Takže nějaké svědění od soli asi museli přežít. Navíc na lodi voda pořád stříká, takže i kdyby se umyli ve sladké, hned by se zas "zasolili", řekla bych tedy, že to nemělo význam...
Jinak při první "bouřce", ještě než si Rescator sundal masku, si představuju, že mu Angelika koupelnu blokovala. Byla totiž v ložnici přes kterou se do ní šlo, odtud také poházené svršky v kapitánském salónku.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

Ale môžem povedať, že reakcia tvojho JP bola veľmi podobná tej u mňa Užila som si to naplno, aj tie jeho typické protichodné reakcie ohľadom Angeliky, také podobné tým, ktoré už poznáme z časti "Angelika a jej láska".

Jé tak to jsem ráda, že jsme se shodly! A klidně bych si ráda přečetla i tvou verzi!
Ano protichůdné pocity musely být, aby to navazovalo. Už jsem to tu napsala výše: jedinou možností, jak se z toho celého vylhat bylo, že Florimond Joffreyovi svými odpověďmi ještě víc zamotá hlavu. Však i on chudák nic moc o celé té historii nevěděl, tak to nebylo složité.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

6. kapitola: som sa pousmiala nad Florimondovou reakciou nad vzťahom jeho rodičov. Načo by sa nad tým zamýšľal, keď na svete je toľko oveľa zaujímavejších vecí! Láska, vzťahy? Také zbytočnosti...

Haha samozřejmě, kdo by se chtěl zaobírat milostnou historií svých rodičů, zvlášť jako teenager. Myslím, že Flo a Cantorovi bohatě stačilo ujištění na konci 6. dílu, že se jejich rodiče mají rádi.
Na druhou stranu Florimondovi bylo 16, říkám si, že v té době se mu už mohly začít bouřit hormony a zapalovat lýtka. Ale to je samozřejmě jiný typ "lásky a vztahů" a pro něj rozhodně mnohem atraktivnější téma.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

No a samozrejme, Joffrey a fyzická práca! Najradšej by tomu Colinovi rozbil hlavu, však? Ale nemôže, veď mu zachránil ženu ...Tak aspoň presmeruje svoju energiu a prebytočnú silu tam, kde bude užitočná.

No co k tomu říct, je to pan dokonalý, který zbůhdarma neplýtvá časem ani fyzickou silou. Ale věci kolem Colina ho musely hodně sžírat, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal hned ten první večer v La Rochelle. Řekla bych, že Colin byl jedinou opravdovou konkurencí, tam neměl za co Angelikou pohrdat, pouze žárlit.

Precious píše: *

06 zář 2024, 14:14

Ďakujem za túto dokonalú fikciu - dúfam, že ešte nie je koniec?!

Ano tohle je konec. U těhle kratších fikcí mám ráda, když jsou pěkně uzavřené. Každopádně mám další témata, která je potřeba zpracovat a osvětlit.