DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)

Odpovědět   Stránka 2 z 2  [ 70 příspěvků ]
Klikněte pro přechod na stránku… « 1 2
Autor Zpráva
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 05 srp 2024, 00:10
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
4poziom.slask.pl
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Přidávám poslední kapitolku příběhu, tak snad vás pobaví stejně, jako jsem se já bavila jejím psaním. :)


Nahoru
Profil Citovat
moirra
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 12 srp 2024, 17:09
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 7301
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
 
začnem skoro od konca: pre mňa bolo zariaďovanie vyhliadkovej veže nad zátokou špeciálnym bónusom :ach: veď

’Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.’ to nie :D človek sa rokmi vyvíja a mení

ale podľa vlastných slov sa Joffrey na palube Gouldsboro zamiloval do tej ženy ktorou sa Angelika stala

a Angelika, tiež podľa vlastných slov, do piráta Rescatora :ship: nikdajší velmož z Toulouse jej až tak veľmi nechýbal :D

“Jaká náhoda,” pomyslel si Joffrey vztekle, “že zrovna ten jeden kus papíru, na kterém mi tak záleží, se musí utopit uprostřed oceánu.” :ok: :slzici: :slzici:

pani AG nám tu nechala pár nedoriešených vecí aby nám všetko zapadalo do časovej osi, a toto si poriešila z bravúrne a z humorom

Sdělil tedy Jasonovi, že s nimi popluje do Evropy a že je dost pravděpodobné, že kromě Španělska, se zastaví také ve Francii.
Jason se na nic neptal. Předpokládal, že Rescator chce dokoupit věci, o které přišel vlivem ztroskotání oné lodi.


Zo všetkým ostatným súhlasím, zapadá to do kánonu ako ozubené kolečká, iba jedna malá výhrada: Tu sa mi tak trochu nechce veriť že by už dopredu plánoval pristáť vo Francii. To bolo obrovské riziko, lebo v prístavoch mohli pristávať iba lode zo špeciálnym povolením. Že by také dostal Rescator bojujúci proti lodiam Ľudovíta XIV je nemysliteľné. čiže sa čudujem že Jason sa nečudoval. :P

toto ma dokonale pobavilo, jak si to v hlave stbuľkoval o Colinovi a Angelike ha ha ha :ok: :slzici: :

Proti vší logice ho nejvíc sžíral fakt, že ho tenkrát Colin Paturel předběhl, když on sám “ždímal” z lodi nejvyšší rychlost a málem uhnal koně, aby do Mekenésu dorazil včas. Kdyby to byl kdokoliv jiný, pravděpodobně by nad tou souhrou náhod pohrdlivě mávl rukou, ale ne v případě Normanďana.
Vzal do rukou velké kladivo, rozmáchl se a jedním pohybem rozdrtil kámen velký jako lidská hlava.



považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.

veľmi oceňujem opis prvej výpravy a zakladanie prvých dolov ako aj práce v laboratóriu Florimondove chemické pokusy a účebné pokroky :scientist: - vidno že si rešerovacie domáce úlohy brala skutočne seriózne :applaus:
Florimond z tvojho pera je miláček :ach:

PS: do pol pása vyzlečený Joffrey ktorý zúrivo do niečoho tlčie - skvelá scéna - normálne som to mala pred očami - to by si nám mala nakresliť

_________________

Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!🦄


Nahoru
Profil Citovat
mimi
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 12 srp 2024, 18:26
Královská rodina
Offline
 
Příspěvky: 2204
Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Ms_Rescator píše: *  05 srp 2024, 00:10
Přidávám poslední kapitolku příběhu, tak snad vás pobaví stejně, jako jsem se já bavila jejím psaním. :)
Moc pěkná poslední kapitola.
Líbí se mi takové to střídání dobrodružství a Joffreyových vzpomínek na Angeliku. Potom ty různé úvahy, jestli nemá dalšího manžela.
Také to, jak si celkem správně domyslel, jak to bylo během útěku s Colinem.
Popis hry svalů pana hraběte bez košile při namáhavé fyzické práci to jsem, prostě viděla, jako scénu ve filmu.
Přidávám se k Moirre s prosbou o kresbu. :prayer:


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 13 srp 2024, 10:57
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Díky za feedback!
moirra píše: *  12 srp 2024, 17:09
Sdělil tedy Jasonovi, že s nimi popluje do Evropy a že je dost pravděpodobné, že kromě Španělska, se zastaví také ve Francii.
Jason se na nic neptal. Předpokládal, že Rescator chce dokoupit věci, o které přišel vlivem ztroskotání oné lodi.


Zo všetkým ostatným súhlasím, zapadá to do kánonu ako ozubené kolečká, iba jedna malá výhrada: Tu sa mi tak trochu nechce veriť že by už dopredu plánoval pristáť vo Francii. To bolo obrovské riziko, lebo v prístavoch mohli pristávať iba lode zo špeciálnym povolením. Že by také dostal Rescator bojujúci proti lodiam Ľudovíta XIV je nemysliteľné. čiže sa čudujem že Jason sa nečudoval. :P
Ach, to máš pravdu že jsem to trochu špatně zformulovala. Nicméně chtěla jsem tím říct, že Joffrey si v té době už musel pohrávat s verzí, že se bude muset vydat k francouzským břehům. A to nehledě na mou fikci. Když měl informace od Florimonda... A on promýšlel dopředu vždycky všechny alternativy. (Další alternativou by mohlo být třeba poslat za Angelikou posla a odvézt jí třeba do Španělska.)
A ne, nemyslím, že by měl v plánu přistát "oficiálně" v některém z přístavů ve Francii, samozřejmě jsem myslela přistát "načerno". Myslím, že to tak dělal i ve Středomoří, protože si neumím představit, že by třeba ty zajaté galejníky z Vivonnovy lodi vysadil oficiálně v benátském přístavu. :mrgreen: Proto si nemyslím, že by tím Jason byl překvapený. Za ta léta byla Rescatorova posádka zvyklá na různé zvláštní příkazy a rychlé změny. Ale ano, v mém textu to vyznívá, jako že se vydají nakupovat do přístavu, což je samozřejmě nereálné. Možná bych to teda měla přepsat na to, že Jasonovi prostě nic neřekl a jen mu oznámil, že se s nimi vydá do Evropy, to by bylo jistější a pro chudáka Jasona pak větší šok. :mrgreen: Díky za upozornění. :agree:
moirra píše: *  12 srp 2024, 17:09
toto ma dokonale pobavilo, jak si to v hlave stbuľkoval o Colinovi a Angelike ha ha ha :ok: :slzici: :

Proti vší logice ho nejvíc sžíral fakt, že ho tenkrát Colin Paturel předběhl, když on sám “ždímal” z lodi nejvyšší rychlost a málem uhnal koně, aby do Mekenésu dorazil včas. Kdyby to byl kdokoliv jiný, pravděpodobně by nad tou souhrou náhod pohrdlivě mávl rukou, ale ne v případě Normanďana.
Vzal do rukou velké kladivo, rozmáchl se a jedním pohybem rozdrtil kámen velký jako lidská hlava.


považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.
No však to pro něj zřejmě bylo palčivé téma, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal, když se po patnácti letech setkali v La Rochelle. :D Myslím, že Colina bral vždycky tak trochu jako sobě rovného soka, možná právě proto, že věděl co je zač.
Já si to představuju takto: když se Joffrey dozvěděl, že Angelika zemřela, velkoryse na tohle všechno zapomněl. Po smrti blízké osoby máme tendenci nechávat to špatné v minulosti a vzpomínat jen na to dobré. Jenže když pak zjistil, že Angelika žije, odžil si první šok a začal nad tím vším realisticky přemýšlet, ozvalo se mu mužské ego. :D :twisted:


Nahoru
Profil Citovat
moirra
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 13 srp 2024, 13:04
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 7301
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Ms_Rescator píše: *  13 srp 2024, 10:57
moirra píše: *  12 srp 2024, 17:09
považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.
No však to pro něj zřejmě bylo palčivé téma, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal, když se po patnácti letech setkali v La Rochelle. :D Myslím, že Colina bral vždycky tak trochu jako sobě rovného soka, možná právě proto, že věděl co je zač.
Já si to představuju takto: když se Joffrey dozvěděl, že Angelika zemřela, velkoryse na tohle všechno zapomněl. Po smrti blízké osoby máme tendenci nechávat to špatné v minulosti a vzpomínat jen na to dobré. Jenže když pak zjistil, že Angelika žije, odžil si první šok a začal nad tím vším realisticky přemýšlet, ozvalo se mu mužské ego. :D :twisted:
No ono z kánonu vyplýva že Joffrey a Colin s osobne poznali.
Ešte by som k tomuto chcela dodať že by ma vcelku zaujímalo čo mu hovoril Osman Feraji :

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 581#p34581

Rescator v Oriente:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 580#p34580

_________________

Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!🦄


Nahoru
Profil Citovat
Sob
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 13 srp 2024, 13:09
Markýzové
Offline
 
Příspěvky: 363
Registrován: 15 pro 2020, 21:44
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Děkuji za finále příběhu. Asi je skutečně dobře, že se dops s informacemi o Angeličině životě ztratil, ale na druhou stranu už si v sobě mohl vše trochu zpracovat cestou do Francie. Líbí se mi Rescátorova akceschopnost a rozhodnost ohledně plavby, ale souhlasím, s Moirou, že rozhodnutí o cestě do Francie přišlo později.


Nahoru
Profil Citovat
Tereza
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 20 srp 2024, 11:50
Královská rodina
Offline
 
Příspěvky: 1407
Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Teprve dnes jsem se dostala ke čtení finále toho příběhu a musím konstatovat, že bylo překvapivé.
Nechat ztroskotat loď s dopisem a zanechat Rescatora bez odpovědí na jeho palčivé otázky a donutit ho tak podniknout plavbu směr západ, to byl opravdu skvělý nápad :ok: :ok: . Toto elegantní řešení zapadlo do příběhu jako vidle do kupy hnoje.

I v knižní sérii jsem měla malinko problém s tím, jak lehce pronikal Joffrey do vnitrozemí. Mám ve svých představách spojené toto období se spoustou zrazených dohod a skalpovaných osadníků, prostě žádná selanka.

Souhlasím s poznámkou od Moirry, že plavbu do Francie asi opravdu neplánoval. Ne že bych měla hlubší znalosti o tom, za jakých podmínek a povolení bylo či nebylo možné vplout ve Francii do přístavů, ale spíš jsem nakloněná způsobit panu de Peyrac šok, kdy mu Rochat vyzvonil, že potkal v La Rochelle Angeliku.

Co mi ale ve fikci chybělo, byl nějaký rozhovor mezi bratry o matce, nebo i rozhovor všech tří Peyraců o ní. Mrzí mě jako matku dvou synů, že ji tak z mého pohledu docela lehce zazdili.

Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem :zachrana: , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost :agree: .

Děkuji za poutavý příběh. Piš prosím dál, bylo to super čtení.


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 20 srp 2024, 20:17
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Sob, Terezo díky za feedback!
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Teprve dnes jsem se dostala ke čtení finále toho příběhu a musím konstatovat, že bylo překvapivé.
Nechat ztroskotat loď s dopisem a zanechat Rescatora bez odpovědí na jeho palčivé otázky a donutit ho tak podniknout plavbu směr západ, to byl opravdu skvělý nápad :ok: :ok: . Toto elegantní řešení zapadlo do příběhu jako vidle do kupy hnoje.
No muselo to zřejmě tak nějak být, jinak by nám děj v knize nenavazoval. :agree:
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Souhlasím s poznámkou od Moirry, že plavbu do Francie asi opravdu neplánoval. Ne že bych měla hlubší znalosti o tom, za jakých podmínek a povolení bylo či nebylo možné vplout ve Francii do přístavů, ale spíš jsem nakloněná způsobit panu de Peyrac šok, kdy mu Rochat vyzvonil, že potkal v La Rochelle Angeliku.
Ano, šok by byl rozhodně dramatičtější. :agree: Připouštím, že s Jasonem nemusel o Francii mluvit a že neměl přesnou představu, co v Evropě podnikne. Přesto si ale myslím, že zakotvení (na tajno) ve Francii muselo být jednou z možností, která mu prolítla hlavou, pokud jel do Evropy, aby zjistil co je s Angelikou. Jak už jsem psala výš, samozřejmě by mohl počkat ve Španělsku, ale jinak připadá v potaz jen ta Francie, když věděl, že se Angelika nedostěhovala zpět do Maroka. :mrgreen:
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Co mi ale ve fikci chybělo, byl nějaký rozhovor mezi bratry o matce, nebo i rozhovor všech tří Peyraců o ní. Mrzí mě jako matku dvou synů, že ji tak z mého pohledu docela lehce zazdili.
Ano, souhlasím, že mohl být ještě nějaký rozhovor. Celé tohle období je samo o sobě téma klidně na několik knih a původní myšlenka byla, napsat fikci na tři strany... :mrgreen:
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem :zachrana: , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost :agree: .
Haha, no tak to rozhodně! Já taky. :mrgreen: Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.


Nahoru
Profil Citovat
moirra
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 20 srp 2024, 22:25
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 7301
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Ms_Rescator píše: *  20 srp 2024, 20:17
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem :zachrana: , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost :agree: .
Haha, no tak to rozhodně! Já taky. :mrgreen: Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.
No na tomto mieste sa Rescatora musím aspoň trochu zastať :mask: - vôbec nechápem pointu prečo by jej bol mal byť verný, a prečo by mal žiť osamelo bez ženskej spoločnosti a bez :zachrana: po tom čo s dozvedel že sa znovu vydala. :roll:

_________________

Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!🦄


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 21 srp 2024, 12:36
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
moirra píše: *  20 srp 2024, 22:25
Ms_Rescator píše: *  20 srp 2024, 20:17
Tereza píše: *  20 srp 2024, 11:50
Rescatorovi bych na závěr doporučila sebereflexi- pokud se ho dotkly předvídatelné okolnosti a dopady Angeličina útěku s Colinem :zachrana: , měl by si vzpomenout na všechny ty ženy ve Středomoří, které mu dělaly společnost :agree: .
Haha, no tak to rozhodně! Já taky. :mrgreen: Ale jak víme, tu on dlouho postrádal, pokud šlo o Angeliku. A vlastně se mi líbí, když knižní postavy jednají lidsky (= s chybami) a ne tak, jak by se ideálně mělo.
No na tomto mieste sa Rescatora musím aspoň trochu zastať :mask: - vôbec nechápem pointu prečo by jej bol mal byť verný, a prečo by mal žiť osamelo bez ženskej spoločnosti a bez :zachrana: po tom čo s dozvedel že sa znovu vydala. :roll:
Nejde o to, že by Joffrey měl žít v celibátu. Jde spíš o dvojí metr, který nastavoval - zatímco jeho románky s jinými ženami byly v jeho očích pořádku, Angelice ty její vyčítal a žárlil na ně. Tím spíš, že ona si celou dobu myslela, že je mtrvý.
Jinak samozřejmě žárlit je povoleno a dělali to oba dva. :mrgreen:


Nahoru
Profil Citovat
moirra
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 21 srp 2024, 14:44
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 7301
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
 
No ono väčšinou všeobecne majú chlapi na toto dvojaký meter :wink:
Ms_Rescator píše: *  21 srp 2024, 12:36

Jinak samozřejmě žárlit je povoleno a dělali to oba dva. :mrgreen:
kto nežiarli nemiluje skutočne .... niečo také učil Joffrey vo svojej škole lásky. :mask: + :trubadur:

_________________

Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!🦄


Nahoru
Profil Citovat
Precious
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 06 zář 2024, 14:14
Královská rodina
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 1656
Registrován: 17 říj 2007, 15:19
Bydliště: Slovensko
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Nooo, takže som si konečne prečítala 2.-6. kapitolu a vravím: bravo! :applaus: :applaus: :applaus: Ale iné som ani neočakávala!  :ok:

Čo je pre mňa najdôležitejšie je, že sa to číta ako kánon. Myslím si, že keby túto časť života JP popísala samotná AG, nebolo by to veľmi odlišné od toho, čo si vytvorila ty, milá Ms. Rescator! Toľko detailov, toľko vecí - a všetko do seba zapadá, všetko to, čo poznáme z "amerických dielov" knihy. A nielen to, čo sa deje u Joffreyho a jeho okolia, ale aj v jeho hlave, jeho myšlienkach, jeho srdci. Plus Florimond! Áno, áno, áno! Mám ho najradšej z Angelikiných detí a tu sa len potvrdzuje, prečo. :ach:

Ale trošku podrobnejšie ku veciam, ktoré beriem ako highlighty:
2. kapitola: Cantor a jeho život na lodi. Ako sa z malého chlapca stáva mladík, rastie na šikovného mornára. Vidím, že otec mu o smrti matky nepovedal (podľa deja z ďalších kapitol) a že ste toto už preberali v Cantorovom vlákne, vyjadrím sa teda neskôr tam aj ja k tejto téme.
Joffreyho postupné spoznávanie a aj podmaňovanie si Akádie: Když paní de La Roche Posay z Port-Royal zjistila, že jí došly látky pro letošní divadelní představení, ukázalo se, že v nákladní části lodi toho čarodějného hraběte se shodou okolností nachází několik štůčků pevného anglického sukna a jemného lyonského hedvábí. Toto je Rescator ako remeň! "Zhodou okolností", to určite! :slzici:  
3. kapitola: toľko očakávané stretnutie otca a syna po rokoch vyzeralo veľmi podobne, ako som si vždy predstavovala. Aj keď - v mojej hlave bol Florimond taký šťastný a rozrušený, že otcovi tykal. :tongue: Ale jeho nenútenosť a taká samozrejmá istota, že otca nájde, to je typický mladý de Peyrac z pera AG. Jediné, čo nesedí s mojimi predstavami je fakt, že Florimond hneď nepovedal Joffreymu o matke. Podľa mňa by "v skutočnosti" prišlo na to hneď počas prvého rozhovoru, nejakým spôsobom by sa k tomu dostali. Ba v tomto príbehu tomu priam nahrávajú Florimondove slová, že hľadá otca. Nespýtal by sa gróf, odkiaľ Florimond vie, že jeho otec žije? Ako to zistil, kto mu to povedal? Veď pokiaľ de Peyrac vie, všetci vo Francúzsku ho pokladajú za dávno mŕtveho, popraveného... V tomto čase si ešte JP nie je istý, že ho A hľadala v Stredomorí, veď si ani nie je istý tým, že sa dozvedela, že nebol upálený (ako si sama uviedla na začiatku tejto fanfiction)... Ale rozumiem, prečo si to takto napísala, samotné odhalenie pravdy malo byť "grand finale" a mala sa mu venovať osobitná kapitola, ako si zaslúži ;)   
4. kapitola: opis Gouldsbora a hlavne Rescatorovej kúpeľne! Ja som na hygienu zaťažená a ixkrát myslím na to, ako to na takejto lodi fungovalo, aj potom, keď viezli toľkých cestujúcich z La Rochelle (možno k tomu niečo napíšem vo svojej fanfic). AG kúpeľňu nikdy nezmienila, ale niečo také tam Joffrey určite mal. V tejto súvislosti mi napadá scéna po tom, ako sa loď takmer potopila, ale búrku zvládli a de Peyrac odviedol Angeliku do svojej kajuty. Tam sa povyzliekal a začal sa sušiť uterákom. Ako človek, čo osobne neznesie byť dlho od slanej vody (ak je to pár hodín, cítim sa, ako keby som chcela vyskočiť z kože!) si vždy pomyslím, že asi sa musel gróf nejak ešte opláchnuť. Hoci... jemu by to po toľkých rokoch na mori asi už vôbec nevadilo ...  :D  
Florimondovo zanietenie štúdiom a knihami a úloha grófa v jeho živote skôr ako učiteľa než otca je tiež v súlade s knihou. Veľmi sa mi páčilo, ako Joffrey vysvetľoval veci ohľadom dráhy planét. O tomto som nikdy netušila, a ani mi to nikdy nezišlo na um, keďže fyzika bola pre mňa vždy španielska dedina. Ak mám pravdu povedať, fyzikálno-matematické a chemické rozhovory, čo sa viedli medzi viacerými aktérmi v Toulouse, ma nudili a nikdy som sa ich nepokúšala hlbšie pochopiť. Zato tvoja krátka vsuvka mi pripadala úplne prirodzená, nenásilná a naozaj ma zaujala. A to, ako Cantora vzdelávali aj námorníci, konkrétne Jason a Erikson, bolo tiež skvelé!  :ok:
5. kapitola alias veľké odhalenie: teraz sa priznám, že len pomerne nedávno som napísala prvú kapitolu na túto istú scénu. Možno by som ju bola niekedy zverejnila, ale keďže si už ty publikovala svoju predstavu, nechám si ju u seba v počítačovom šuplíku :) Ale môžem povedať, že reakcia tvojho JP bola veľmi podobná tej u mňa :agree: Užila som si to naplno, aj tie jeho typické protichodné reakcie ohľadom Angeliky, také podobné tým, ktoré už poznáme z časti "Angelika a jej láska". Oceňujem tiež to, ako sa Joffrey pýtal Florimonda na to, či synom Angelika niekedy hovorila o otcovi a Florimondove odpovede naozaj mohli v grófovi vyvolať pocit, že Angelika naňho chcela zabudnúť (tak, ako to poznáme z Peyracových úvah z vyššie spomínanej časti)
6. kapitola: som sa pousmiala nad Florimondovou reakciou nad vzťahom jeho rodičov. Načo by sa nad tým zamýšľal, keď na svete je toľko oveľa zaujímavejších vecí! Přemýšlel o teorii heliocentrismu, o lovu medvědů s pomocíloveckého nože, o rozeznávání křemenů od živce a o vyrábění výbušnin z ledku.Tyhle otázky mu v současné chvíli přišly mnohem neodkladnější. Môj syn je v takom veku, ako aj náš mladý hrdina a tiež ho takéto veci absolútne nezaujímajú. Láska, vzťahy? Také zbytočnosti... :roll:
No a samozrejme, Joffrey a fyzická práca! Najradšej by tomu Colinovi rozbil hlavu, však? Ale nemôže, veď mu zachránil ženu ...Tak aspoň presmeruje svoju energiu a prebytočnú silu tam, kde bude užitočná. :twisted:
Detail o Abd-el-Mešratovi a jeho plánovanom príchode na Gouldsboro tiež oceňujem!
No a zariaďovanie izby na veži v Goulsbore... ("Neodvažujem sa dúfať," šepkal,"že by ste sa zaujímali o kožušiny na tejto veľkej posteli. A jednako sú veľmi vzácne. Keď som ich vyberal, myslel som na to, aká v nich budete krásna."). Nech už Joffreym zmietali akékoľvek protichodné emócie, akékoľvek pochybnosti, hlboko v srdci - a napriek rozumným úvahám - vždy veril, že Angeliku nájde, že sa k nemu pripojí a budú sa opäť ľúbiť (tak, ako v mladosti) a budú šťastní... :love: :ach:
A áno, na scénu nutne musí prísť pán Rochat!!!

Ďakujem za túto dokonalú fikciu - dúfam, že ešte nie je koniec?!

PS: Nečítala som žiaden feedback ohľadom kapitol 2.-6., ktorý tu zanechali ostatné dámy (aby som sa vyhla spoilerom), takže ak ste už mnohé z toho, čo som "vypichla" prediskutovali, nemusí na mňa nik reagovať. Ja si to už teraz konečne všetko poprečitujem a buďte si isté, že sa mi ústa nezavrú! :writer: :writer: :writer:

_________________

“We're fickle, stupid beings with poor memories and a great gift for self destruction.” Suzanne Collins, Mockingjay.


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 06 zář 2024, 16:42
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Milá Precious, děkuju za tak detailní zpětnou vazbu! Ta je skoro stejně dlouhá jako fikce samotná. :mrgreen:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
Čo je pre mňa najdôležitejšie je, že sa to číta ako kánon. Myslím si, že keby túto časť života JP popísala samotná AG, nebolo by to veľmi odlišné od toho, čo si vytvorila ty, milá Ms. Rescator! Toľko detailov, toľko vecí - a všetko do seba zapadá, všetko to, čo poznáme z "amerických dielov" knihy. A nielen to, čo sa deje u Joffreyho a jeho okolia, ale aj v jeho hlave, jeho myšlienkach, jeho srdci. Plus Florimond! Áno, áno, áno! Mám ho najradšej z Angelikiných detí a tu sa len potvrdzuje, prečo. :ach:
Tak to je možná až příliš velký kompliment, ale nebudu tvrdit, že mě to nepotěšilo. :D I já mám nejraději Florimonda a musím říct, že se on také mnohem snadněji píše, na rozdíl od jeho příliš dokonalého a velmi komplikovaného otce. :mrgreen:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
Aj keď - v mojej hlave bol Florimond taký šťastný a rozrušený, že otcovi tykal. :tongue:
Ano, i tak může být. Já si tykání nechala na vypjatou situaci při rozhovoru o Angelice. Musím ale říct, že při psaní Florimonda, mám tendenci sklouzat s ním k příliš velké nenucenosti až trochu k přidrzlosti, což je sice v souladu s kánonem JENŽE tak se choval ke všem ostatním lidem. U chování k otci je vždycky popsána velká úcta a respekt, možná i trochu strach. Proto si umím představit, že si Flo k němu tolik nedovolil a tedy použil vykání. Chtěla jsem se tedy toho co nejvíc držet a v tomhle případu nezklouzávat k přílišné nenucenosti.
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
Jediné, čo nesedí s mojimi predstavami je fakt, že Florimond hneď nepovedal Joffreymu o matke. Podľa mňa by "v skutočnosti" prišlo na to hneď počas prvého rozhovoru, nejakým spôsobom by sa k tomu dostali. Ba v tomto príbehu tomu priam nahrávajú Florimondove slová, že hľadá otca. Nespýtal by sa gróf, odkiaľ Florimond vie, že jeho otec žije? Ako to zistil, kto mu to povedal? Veď pokiaľ de Peyrac vie, všetci vo Francúzsku ho pokladajú za dávno mŕtveho, popraveného... V tomto čase si ešte JP nie je istý, že ho A hľadala v Stredomorí, veď si ani nie je istý tým, že sa dozvedela, že nebol upálený (ako si sama uviedla na začiatku tejto fanfiction)... Ale rozumiem, prečo si to takto napísala, samotné odhalenie pravdy malo byť "grand finale" a mala sa mu venovať osobitná kapitola, ako si zaslúži ;)
Ano chtěla jsem to rozdělit do dvou kapitol, aby v tom byl trochu pořádek. :mrgreen:
Původně jsem taky myslela, že to budou řešit hned při setkání. Jenže pak jsem si uvědomila, že Florimond cestoval skoro tři roky a mezi tím žil svůj život, jistě velmi jiný od toho, který žil do té doby. Nemohl celou tu dobu myslet na matku, na královy dragouny atd. atd. Takže jsem to přehodnotila, a při setkání řeší hlavně přítomnost, vzájemné shledání, minulost posledních měsíců, prostě aktuální život. A "stíny z minulosti" přijdou na řadu až poté, co si sebe pořádně užijí v nekomplikované přítomnosti.
A tvé otázky, které pokládáš jsou rozhodně logické a zeptat se na ně Joffrey mohl. Na druhou stranu to opravdu patří "do temné minulosti" a je to těžké téma o kterém se nemluví náhodně při prvním setkání, zvlášť u rozhovorů s dětmi. Představuju si, že je Joffrey rozhodně měl na jazyku, ale čekal s nimi na správnou chvíli, možná až potom, co si Florimonda "oťukne" a zjistí, jakou má vlastně povahu. Zvlášť když jsme stále v momentě, kdy má Angeliku za mrtvou.
Ostatně i v amerických dílech spolu J. a A. často nekomunikují dostatečně, jak bychom si představovaly. :mrgreen:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
4. kapitola: opis Gouldsbora a hlavne Rescatorovej kúpeľne! Ja som na hygienu zaťažená a ixkrát myslím na to, ako to na takejto lodi fungovalo, aj potom, keď viezli toľkých cestujúcich z La Rochelle (možno k tomu niečo napíšem vo svojej fanfic). AG kúpeľňu nikdy nezmienila, ale niečo také tam Joffrey určite mal. V tejto súvislosti mi napadá scéna po tom, ako sa loď takmer potopila, ale búrku zvládli a de Peyrac odviedol Angeliku do svojej kajuty. Tam sa povyzliekal a začal sa sušiť uterákom. Ako človek, čo osobne neznesie byť dlho od slanej vody (ak je to pár hodín, cítim sa, ako keby som chcela vyskočiť z kože!) si vždy pomyslím, že asi sa musel gróf nejak ešte opláchnuť. Hoci... jemu by to po toľkých rokoch na mori asi už vôbec nevadilo ... :D
Tak myšlenka koupelny mě napadla na jaře, při čtení 6. dílu v momentě, kdy jsem přemítala nad tím, jak během vzpoury Rescator se svou posádkou žili na malé ploše v podpalubí, všichni vedle sebe. Asi tušíte, kam mířím... :D
Každopádně umístění kapitánské koupelny vzniklo v diskuzi s Moirrou, která to už zmapovala a dodala obrázky (už to tu taky někde je tuším). Jinak bych ale řekla, že se myli slanou vodou, pochybuju že by plýtvali sladkou. I prádlo přece prali ve slané. Takže nějaké svědění od soli asi museli přežít. Navíc na lodi voda pořád stříká, takže i kdyby se umyli ve sladké, hned by se zas "zasolili", řekla bych tedy, že to nemělo význam...
Jinak při první "bouřce", ještě než si Rescator sundal masku, si představuju, že mu Angelika koupelnu blokovala. :mrgreen: Byla totiž v ložnici přes kterou se do ní šlo, odtud také poházené svršky v kapitánském salónku. :agree:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
Ale môžem povedať, že reakcia tvojho JP bola veľmi podobná tej u mňa :agree: Užila som si to naplno, aj tie jeho typické protichodné reakcie ohľadom Angeliky, také podobné tým, ktoré už poznáme z časti "Angelika a jej láska".
Jé tak to jsem ráda, že jsme se shodly! :mrgreen: A klidně bych si ráda přečetla i tvou verzi!
Ano protichůdné pocity musely být, aby to navazovalo. Už jsem to tu napsala výše: jedinou možností, jak se z toho celého vylhat bylo, že Florimond Joffreyovi svými odpověďmi ještě víc zamotá hlavu. Však i on chudák nic moc o celé té historii nevěděl, tak to nebylo složité. :mrgreen:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
6. kapitola: som sa pousmiala nad Florimondovou reakciou nad vzťahom jeho rodičov. Načo by sa nad tým zamýšľal, keď na svete je toľko oveľa zaujímavejších vecí! Láska, vzťahy? Také zbytočnosti... :roll:
Haha samozřejmě, kdo by se chtěl zaobírat milostnou historií svých rodičů, zvlášť jako teenager. Myslím, že Flo a Cantorovi bohatě stačilo ujištění na konci 6. dílu, že se jejich rodiče mají rádi. :agree:
Na druhou stranu Florimondovi bylo 16, říkám si, že v té době se mu už mohly začít bouřit hormony a zapalovat lýtka. Ale to je samozřejmě jiný typ "lásky a vztahů" a pro něj rozhodně mnohem atraktivnější téma. :lol:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
No a samozrejme, Joffrey a fyzická práca! Najradšej by tomu Colinovi rozbil hlavu, však? Ale nemôže, veď mu zachránil ženu ...Tak aspoň presmeruje svoju energiu a prebytočnú silu tam, kde bude užitočná. :twisted:
No co k tomu říct, je to pan dokonalý, který zbůhdarma neplýtvá časem ani fyzickou silou. Ale věci kolem Colina ho musely hodně sžírat, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal hned ten první večer v La Rochelle. :lol: Řekla bych, že Colin byl jedinou opravdovou konkurencí, tam neměl za co Angelikou pohrdat, pouze žárlit. :wink:
Precious píše: *  06 zář 2024, 14:14
Ďakujem za túto dokonalú fikciu - dúfam, že ešte nie je koniec?!
Ano tohle je konec. U těhle kratších fikcí mám ráda, když jsou pěkně uzavřené. Každopádně mám další témata, která je potřeba zpracovat a osvětlit. :agree:


Nahoru
Profil Citovat
Delphine
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 13 říj 2024, 15:17
Rytíři
Offline
 
Příspěvky: 85
Registrován: 23 led 2021, 19:44
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Chodím sem v poslední době jen málo, takže jsem až teď narazila na tuhle fikci v už hotové podobě. A taky jsem měla pocit, že čtu stránky z knížky, které jenom zapomněli vytisknout. Část Florimondova hledání se v originále odbyla dost stručně a tohle jí opravdu slušelo.


Nahoru
Profil Citovat
PenelopaW
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 01 lis 2024, 12:54
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 3419
Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Zatím jsem nečetla předchozí komentáře a pouze doháním čtenářské resty. V průběhu čtení jsem vedla monolog, přela se s aktéry a obdivovala, jak hezky je to napsané. Zde moje glosy:


KAPITOLA 14.7.

Celý apartmán se skládal ze salonu, ložnice a malé koupelny.
Původně jsem se chtěla doptávat na detaily, protože zejména na koupelny jsem ujetá a zajímala mě tvá představa, ale předběhla jsi mě a vzápětí následoval popis jednotlivých místností. Vykreslila jsi je tak, jako bych je v duchu viděla, a nutno říct, že Joffrey byl nejen požitkář, ale i trochu provokatér. Říkám si, kolik lodí bylo podobně vybaveno, což mě vede k úvaze, jak to tehdy bylo. Vždyť na lodi lidé de facto bydleli, kolikrát i několik let s mezipřistáním na pevnině, vyplatilo se investovat do interiéru, aby se člověk „cítil jako doma“ i za cenu, že loď mohla jít ke dnu a spolu s ní veškerá luxusní výbava? Když pročítám Joffreyův mobiliář, nešlo o nic levného.

Florimond souhlasil, konečně mu někdo přednesl pádný důvod pro to, aby se pustil do studia jazyků. Bezdůvodné memorování ho nikdy moc nezajímalo.
Mnoho angelikoložek by mohlo říct do samé, protože jen díky osobnímu zájmu a vášni si vytříbily jazyky :).

Jen dvě jazykové vsuvky:
Když si představím mé učitele z koleje…” potřásl hlavou a ironicky se ušklíbl.
Zde by mělo být spíše „své učitele“.
Francouzska ze Středomoří – správná forma je Francouzka :oops:

Když se na palubě začalo stmívat a záď lodi osvětloval jas červených benátských luceren, nechával si Rescator připravovat arabskou kávu. V téhle dovednosti byl nejlepší jeho Maur Abdulláh.
Kde byl vlastně touhle dobou Kousassi-Ba?

Když po pár dnech vplouvali do zátoky Gouldsbora Florimond vyjekl překvapením:
“Ach, to je přece ta Země duhy, kterou jsem tak dlouho hledal!” vykřikl a obrátil se k otci a bratrovi, kteří stáli vedle něj.
A měl pravdu: růžové pláže protínala v oparu mlhy jasná duha.

Závěr kapitoly je naprosto úžasný! :ach: :ach: :ach:

Moc se mi líbilo, jak se projevily rozdílné povahy Peyrakovic synů, a jak jejich vlohy a nadání pomohly otci navázat s nimi hlubší vztah.

Úvaha: Florimond přišel k Joffreyovi vlastně skoro dospělý, na prahu dospělosti, už jako hotový člověk. Cantor oproti tomu dorazil jako dítě, a pokud přijmu za svoji myšlenku, že Peyrakovi se podíleli na výchově svých dětí (a ne že jim šoupli domácího učitele a nezajímali se o ně), musela někdy narazit i kosa na kámen, ne? Nebo bylo vše harmonické a rozuměli si, protože to byli muži? Cantor je poměrně složitá povaha, nechce se mi věřit, že by nikdy nedošlo k žádnému střetu osobností, názorů, puberty a autority otce, kterého v životě neviděl (mohl srovnávat jen s Filipem a ten moc otcovskou figurou nebyl). Co si o tom myslíte?

KAPITOLA 23.7.:

Aháá, tak jsi mě opět předběhla a nám známý Maur přišel na scénu :).
(Po dočtení jsem trochu zklamaná, tak trouchu jsem doufala, že se k Florimondovi bude mít víc a třeba hodí do placu nějakou historku o Angelice. Ostatně od Kouassi-Ba mohl Joffrey mít další střípky skládanky o tom, jak Angelika žila v době jeho uvěznění a po procesu, že ji vyhnala vlastní sestra, že bydlela v Templu, musela Kouassi-Ba prodat, v jak nuzných podmínkách hraběnka žila s malým dítětem a těhotná s druhým.)

Postupně se kolem šacht - šachet

Bude potřeba se domluvit s Irokézy, s Kanaďany…
JP plánoval uzavřít spojenectví s Indiány rovnou? Žádné kulturní předsudky, představy o nadřazenosti bílého muže?
Kdo je myšlen „Kanaďany“?

Ve snaze tomu uniknout prudce vstal, otočil se a udělal pár kroků k oknu za nímž se dál poklidně mihotala přístavní světla.
Život tam venku plynul líně dál, stále stejný. Ale tady, v pracovně přístavního domu, se najednou změnilo úplně všechno.

Nádherně napsáno.
Líbí se mi ten vnitřní úder, který JP obdržel, úplně cítím, jak se v něm vše sevřelo, jak ho zasáhl šok.

“Nakonec jsem si s matkou o všem promluvil. Říkala mi, že půjde za králem, že ho odprosí a vrátí se ke dvoru. A budeme mít zase klid.
Nevybavuji si už, jak to přesně bylo – opravdu toto Angelika řešila i se synem? Nebo jenom s Molinesem, který jí to doporučil? V hlavě už to mám hodně zestručněné, pamatuji si, že když se rozhodla, že se poddá, tak došlo k vydrancování Plessis, a že Florimond odjel jen krátce předtím.

Kdyby se jí rozhodla podniknout v pobláznění z nové lásky, svěřila by se s tím synovi?
Hlavně: Co by to muselo být za chlapa, aby za ním utekla z Francie, kde byla de facto novou favoritkou a měla prostředky i moc?
Z četby si nějak výrazněji nepamatuji, že by se Angelika dětem nějak extra s něčím svěřovala...

Je přece proslulá svou velkou spotřebou manželů, říkal si na svou obranu sarkasticky.
Ale fuj. Kdo o ní takovou pomluvu rozšířil?

“Ach, dobrák Pascalou, pokoj jeho duši…” žašeptal vděčně Joffrey při vzpomínce na sluhu, který mu zůstal dojemně věrný až do své smrti.
Pche, sluhu si pamatuje, ale v posledních dílech kánonu neví, kdo byl Desgrez.

“Počkáme, na zprávy z Francie,” uzavřel to.
Zajímalo by mě, jestli se veřejně vědělo, že to Angelika je buřičkou z Poitou nebo se to jen šeptalo. Sám král o tom neměl ponětí, dokud ho nedala pozdravovat „Ozdůbka“, do té doby klidně mohl panovat rozšířený názor, že zemřela při vyplenění Plessis spolu se synem a služebnictvem. (Což krále muselo dost brutálně drásat.)

KAPITOLA 5.8.

kde se nacházela zlatá žíla, a které mělo být doslova zlatým hřebem celé Peyrakovy těžařské sítě u Horního Kennebeku.
Dobrá hra se slovy! :D

Nedělal si iluze. Sám nejlépe věděl, jak silné je kouzlo osobnosti, kterým paní du Plessis působí na muže ve svém okolí.
Tak tohle mi přijde od něj dost hnusný. Kde vzal tu jistotu? (Nemluvě o tom, že když už, Angelika si to mohla dávat s kýmkoli z té skupinky uprchlých otroků.)

V jelenicovém kabátci a s tenkou šňůrkou okolo vlasů vypadal jako opravdový zálesák. Jenže když pak pomáhal obsluhovat své druhy u stolu, bylo z něj opět elegantní páže z Versailles s okouzlujícím úsměvem na rtech.
Krása! :ok: :ok: :ok:

Jak JP do Wapassu dopravil cenné laboratorní sklo? Měl ho z Evropy nebo ho vyráběl někdo v Americe?

Výbava místnosti v Gouldsboro mě vedla k úvaze – žil JP v celibátu?

Jak je možné, že stále po tolika letech sní o ženě, která vzpomínku na něj zradila všemi způsoby, jakými jen zradit lze?
Tak to pr, jak Tě zradila? Ty ses roky neozval a že se znovu provdala? Mluví z Tebe uražená ješitnost!

Ale všechno tedy teď záviselo na tom dopise.
Tohle mě zase přivedlo k úvaze, jak to bylo s korespondencí té doby. Pokud někdo přebýval na jednom místě, ideálně tam, kde byl přístav a probíhal čilý obousměrný ruch, asi nebyl problém s doručováním. Ale pokud se někdo na jenom místě nezdržoval, cestoval a pohyboval se i ve vnitrozemí, kde nefungovaly nějaká větší města či alespoň obchodní stanice, kde lidi neputovali v nějaké časté frekvenci, jak dlouho k němu mohl dopis putovat? Nebylo by jednodušší uložit ho třeba u nějaké důvěryhodné osoby ve městě s tím, že až (jestli) tam někdy adresát zavítá, psaní si vyzvedne?

“Jaká náhoda,” pomyslel si Joffrey vztekle, “že zrovna ten jeden kus papíru, na kterém mi tak záleží, se musí utopit uprostřed oceánu.”
Hehe.


Nahoru
Profil Citovat
PenelopaW
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 01 lis 2024, 13:47
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 3419
Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Pročetla jsem všechny předešlé komentáře, některé souzněly s mými myšlenkami, jiné ve mně další myšlenky vyvolaly :mrgreen: . Vstupuji tedy do diskuse:
Ms_Rescator píše: *  08 črc 2024, 16:38
Tereza píše: *  08 črc 2024, 15:09
Úvod se zlomeným Rescatorem a věrnými námořníky, kteří ale Angeliku moc v lásce v tuto chvíli nemají, byl velmi povedený.
Nicméně mi vyvstala další otázka - jestli Rescator pátral po Florimondovi a bylo mu informátorem zjištěno, že Florimond žil chvíli v Poitou a pak zmizel, že by mu zvěd nezjistil, že byl v Poitou se svou matkou? Protože si přece asi každý, kdo hledá dítě, položí otázku, s kým, u koho ten chlapec je?
No, tohle je jedna z těch plot holes, ze kterých jsem přemýšlela, jak se elegantně vykroutit tak, aby to bylo akceptovatelné. Taky by mi dávalo největší smysl, že by se poinformoval i o tom, jestli tam Angelika náhodou není. Popřípadě aby pátral ohledně povstání v Poitou - příčiny, kdo ho vedl, drby okolo. Jenže to podle kánonu zřejmě nic z toho neudělal.
moirra píše: *  10 črc 2024, 12:01
nachádzame sa v 17 storočí a cestovanie a tiež zisťovanie hodne trvalo. To nebolo že niekomu zavolám a vyzistím. Je dosť možné, ba dokonca aj veľmi pravdepodobné, že sa Joffrey správy dozvedal z medzerami a nie zo všetkými udalosťami čo sa medzi tým stali. Veď kto by riskoval a behal po vyplienenom Poitou a zisťoval detaily?
Napadla mne stejná úvaha jako Moirru. Je nutno uvědomit si, že v 17. století informace nekolovaly tak rychle jako dnes, kdy se z internetu dozvíme o něčem, co se stalo jen pár minut zpátky na druhém konci světa. Plus vzdálenosti tehdejšího světa byly mnohem větší, než je tomu dnes. Vycházím i z úvahy, že čím vzdálenější země a delší časový úsek, tím je informace stručnější a zaměřuje se jen na to podstatné. K Joffreyovi se tak mohly dostat novinky z Francie, tedy události, které tou dobou hýbaly, ale jen ve velmi stručné podobě. Např.: „V Poitou probíhá rozsáhlé povstání, vojsko tam tvrdě vystupuje proti Hugenotům, opět se sváří dvě náboženství.“ Ale určitě už ne detaily typu, že k propuknutí povstání došlo na Plessis, že zámek byl vyplněn a dědic zabit, matka je nezvěstná / stala se Buřičkou z Poitou a v čele sedláků trestá katolíky a vojáky.
Tereza píše: *  08 črc 2024, 15:09
Že by stále k dobře informovanému muži až do roku 1674 nedonesl drb, že se Madame du Plessis odmítla vrátit ke dvoru? A že by nekontaktoval třeba Molinese, důvěrného známého a spolehlivého přítele?
Tohle je otázka k zamyšlení – byl Joffrey s Molinesem tou dobou v kontaktu? Nebo to pro něj byla uzavřená kapitola? A z druhé strany: věděl Molines o tom, kdo je Rescator (a dostaly se k němu tyhle informace o pirátovi ze Středomoří vůbec), kde přebývá, jak se s ním spojit?
moirra píše: *  24 črc 2024, 18:20
Ešte že pán dokonalý je dokonalý a hneď položil tú jedinú správnu otázku. :ach:
Oč by ten rozhovor pro nás byl šťavnatější, kdyby ji nepoložil? :) Kdyby se na něco ptal tak dvojznačně, že by mu jeho syn stejně dvojznačně odpovídal, JP si to vykládal jinak, vyvozoval vlastní závěry a ke správné odpovědi se dobral až o hodně později?
moirra píše: *  24 črc 2024, 18:20
ja tu iba achám POZOR SPOILER :idea: :!:

Do očí se mu vehnaly dvě velké slzy.
V záchvěvu poslední zoufalé obrany zaťal prudce ruce v pěst. Nehty se mu zaryly do masa, ale z hrdla mu přesto unikl tichý, dlouho zadržovaný vzdech.
Když to beru tak, že ten vzdech zadržoval od rozhovoru s Mulejem, držel ho hodně dlouho.
Je to moc krásné, souhlasím.
moirra píše: *  29 črc 2024, 19:40
Tereza píše: *  29 črc 2024, 18:38
Jedno mi ale stále vrtá hlavou - někde jsme už tady rozebíraly, že byl hrabě při svém působení v Novém světě o dění ve Francii velmi dobře informován. Že by se mu nedonesl klep, že se po roce vrátila vdova po Filipovi, adeptka na milenku krále, která frnkla naštvanému králi z hlídaného paláce před nosem a zase mu vzdoruje? Možná se mýlím, možná jsem nyní ovlivněna Bridgertonovými, ale i tak myslím, že tohle bylo silné bulvární téma.
To že mu frnkla, to vedel samozrejme každý, ale kto vedel o tom že sa napokon vrátila, a kedy sa to dozvedli pri dvore, je otázka. :roll:
Ms_Rescator píše: *  30 črc 2024, 11:28
Koukám, že mě Moirra předběhla v tom, co jsem vlastně sama chtěla napsat. :D
Já vždycky měla pocit, že fakt, že paní du Plessis byla Buřičkou z Poitou, nebyl úplně veřejně známý. Tak mi to vyplývá z knih, protože v Americe se nestává, že by jí s tím lidé konfrontovali (byť i neverbálně), jako se jí to stávalo s podezřením, že je akadská ďáblice.
To je moc dobrá úvaha. To, že prchla, se ví. Dokonce na to téma prý vycházely i nějaké hanlivé pamflety, což muselo panovníka neskutečně štvát :). Ale ví se, že se Angelika vrátila zpátky? Vzpomeňme na scénu, kdy čeká v předpokoji a vyjde maskovaný šlechtic, ze kterého se vyklube účastník neúspěšné výpravy na Madagaskar – veřejně se myslelo, že je v nemilosti, ale v zákulisí dále pro panovníka a Colberta pracoval.
Je dost dobře možné, že nikdo veřejně nevěděl, že se Angelika vrátila, že na Plessis – jak skandální! – spí na zemi a opovrhuje tím, čím všechna správná nobilita žije, že se odmítá vrátit ke dvoru a tak dále.

Navíc, kdyby se veřejně vědělo, že je Buřičkou, byla by de facto i v Americe psancem a odsouzená k smrti. Jen proto, že se to nevědělo, mohla žít tak, jak v Novém světě žila. Ve Francii na ni byla vypsaná odměna - říkal to i Desgrez, který ji v La Rochelle pustil. (Moc by mě zajímalo, jestli se nakonec k tomuhle králi přiznal, že to opravdu byla ona a že ji nechal jít.)
moirra píše: *  12 srp 2024, 17:09
toto ma dokonale pobavilo, jak si to v hlave stbuľkoval o Colinovi a Angelike ha ha ha :ok: :slzici: :

považujem z viac ako autentické že mu bolo nad slnko jasnejšie že iba Angelikino kúzlo mohlo chlapov na úteku dohnať k šialenosti brať zo sebou ženskú, a to ešte k tomu Mulejovú favoritku z háremu.
Ms_Rescator píše: *  13 srp 2024, 10:57
No však to pro něj zřejmě bylo palčivé téma, když to byla jedna z prvních věcí, na které se Angeliky ptal, když se po patnácti letech setkali v La Rochelle. :D Myslím, že Colina bral vždycky tak trochu jako sobě rovného soka, možná právě proto, že věděl co je zač.
Z čeho vyplývá, že se JP s Colinem setkali a že ho znal? Pokud se s ním setkal, tak byl Colin v postavení mluvčího otroků, ale pořád otrok, měl by s ním Joffrey nějaké osobnější setkání? Mohl vědět, že Colin je vcelku schopný, inteligentní člověk s přirozenou autoritou? Nebo to, co o něm věděl, věděl jen od Muleje?
Mně toto nějak z četby nevyplynulo nebo uniklo. A proto nechápu ani tu žárlivou úvahu, že Angelika s Colinem něco měla. Naopak bych vycházela z toho, že soudný člověk si uvědomí, že žít v otroctví, natož pod orientálcem, kterým Mulej byl, není žádná lahoda, a tak raději riskuje velmi riskantní útěk než takto dále žít. Útěk, kde při dopadení hrozí okamžitá surová smrt, ale i útěk, při kterém hrozí různá nebezpečí – šelmy, hadi, žízeň, vedro, nutnost skrývat se… Já nevím, ale v takové situaci bych fakt nemyslela na to, že mám s sebou pěknou babu, ale hlavně na přežití. Jako ano, asi bych si všimla, že jde o krasavici, ale primárním cílem by pro mě bylo přežít. Takhle vnímám i Colina – zaznamenal, že je pěkná a že představuje potencionální riziko, a proto ji taky vzít nechtěl, ale vzít ji nechtěl i s ohledem na náročnost útěku a fakt, že je to žena. A i když si všímal jejího ženství, k nějakému intimnímu střetu došlo až vlivem útrap, kdy se vzájemně osobně poznali. Rozhodně na mě Colin nepůsobí jako trubec, na kterého by pěkná kočka mrkla a on řekl: Jo, tu musím vzít s sebou!


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 01 lis 2024, 16:53
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Penelopo, díky za obsáhlý komentář, na tvé všetečné otázky ráda odpovím. :D
Musím se ale přiznat, že největší radost mi udělalo, že tě fikce několikrát pobouřila. :twisted: Znova se budu opakovat: mám občas pocit, že máme tendence nahlížet na naše hrdiny a jejich chování z úhlu "jak by se měli ideálně zachovat" a ne vždy bereme v úvahu lidské vlastnosti jako jsou zkreslený pohled, zlost, žárlivost a další emoce, které jim zabraňují se chovat vždycky tak, jak je správné. Na díle AG mám právě ráda, že se postavy chovají občas špatně a tak jak by neměly a vyvolávají tak v nás to, že se s nimi vnitřně hádáme. Takže pokud jsi měla podobnou reakci a s Joffreyovými myšlenkovými pochody jsi nesouhlasila, fikce splnila svůj účel. :twisted: :D
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Říkám si, kolik lodí bylo podobně vybaveno, což mě vede k úvaze, jak to tehdy bylo. Vždyť na lodi lidé de facto bydleli, kolikrát i několik let s mezipřistáním na pevnině, vyplatilo se investovat do interiéru, aby se člověk „cítil jako doma“ i za cenu, že loď mohla jít ke dnu a spolu s ní veškerá luxusní výbava? Když pročítám Joffreyův mobiliář, nešlo o nic levného.
Parafrázuju Joffreye: to máš tak málo důvěry v jeho námořnické umění? :wink: A pak představa, že by si pan hrabě odepřel luxusní a pohodlnou kajutu jen z obav, aby o drahocenné vybavení náhodou nepřišel, rozhodně není příliš joffreyovská. Však i své drahocenné vědecké vybavení v Katarunku bez mrknutí oka sám nechal vyhodit do vzduchu.
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Úvaha: Florimond přišel k Joffreyovi vlastně skoro dospělý, na prahu dospělosti, už jako hotový člověk. Cantor oproti tomu dorazil jako dítě, a pokud přijmu za svoji myšlenku, že Peyrakovi se podíleli na výchově svých dětí (a ne že jim šoupli domácího učitele a nezajímali se o ně), musela někdy narazit i kosa na kámen, ne? Nebo bylo vše harmonické a rozuměli si, protože to byli muži? Cantor je poměrně složitá povaha, nechce se mi věřit, že by nikdy nedošlo k žádnému střetu osobností, názorů, puberty a autority otce, kterého v životě neviděl (mohl srovnávat jen s Filipem a ten moc otcovskou figurou nebyl). Co si o tom myslíte?
No střety občas měli. Třeba v 7. díle, kdy Florimonda rozčilovalo, že Joffrey s ním nesdílí nadšení, že Čínské moře je "kus za Quebekem". Cantora zas rozčilovalo, že mu otec nepovolil jít na výpravu s Florimondem a Cavellierem de La Salle. Jinak bych řekla, že Florimond byl celkem nekomplikovaný na domluvu, krom toho si s Joffreyem byli podobní, takže bych očekávala, že vycházeli dobře. A pokud jde o malého Cantora, ten taky nebyl problémový, třeba když si ho vybavím ve třetím díle. Řekla bych, že komplikovanou měl pak především pubertu a samotný vztah k Angelice. :mrgreen:
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Po dočtení jsem trochu zklamaná, tak trochu jsem doufala, že se k Florimondovi bude mít víc a třeba hodí do placu nějakou historku o Angelice. Ostatně od Kouassi-Ba mohl Joffrey mít další střípky skládanky o tom, jak Angelika žila v době jeho uvěznění a po procesu, že ji vyhnala vlastní sestra, že bydlela v Templu, musela Kouassi-Ba prodat, v jak nuzných podmínkách hraběnka žila s malým dítětem a těhotná s druhým.
Už jsem na podobný komentář odpovídala Tereze. Tohle téma je tak široké, že by se dalo napsat dalších 300 stránek o tom, kdo s kým měl jaký rozhovor a o čem. Ale souhlasím. Pokud budu někdy psát integrale na svou vlastní fikci, mám námět co doplnit. :mrgreen:
Pokud jde o rozhovor Kouassi-Ba o tom, co se dělo po popravě: ať už mu ten řekl cokoliv, Joffrey si z toho nakonec udělal závěr, že se Angelika vrátila do Monteloupu nebo tak něco. Takže ve výsledku to mnoho zřejmě nezměnilo.
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
JP plánoval uzavřít spojenectví s Indiány rovnou? Žádné kulturní předsudky, představy o nadřazenosti bílého muže?
Kdo je myšlen „Kanaďany“?
Kanaďani jsou kanadští Francouzi, třeba Nicolas Perrot je často zkráceně označován za Kanaďana.
Nemyslím si, že Joffrey by měl jakékoliv předsudky, proti kterékoliv rase. Už jen z toho důvodu, že mnoho cestoval a hodně viděl. ;) Právě proto byl tak vyjimečný ve své době, protože předsudky neměl, respektoval ostatní a hlavně se s kýmkoliv byl schopný domluvit. Teď mě napadají příklady např. že dával Indiánům kvalitní dary a nechtěl je oblbnout nějakými tretkami, nebo že je nechtěl provokovat nošením vousů, které pro ně bylo něco obscénního.
A myslím, že to mírové spojenectví bylo nasnadě odjakživa a nejlépe se všemi. Jinak by v Maine nemohl dlouho existovat. Krom toho, v 7. díle zmiňuje, že minulý rok tzn. 1675 poslal posly k Irokézům s dárky.
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Nevybavuji si už, jak to přesně bylo – opravdu toto Angelika řešila i se synem? Nebo jenom s Molinesem, který jí to doporučil? V hlavě už to mám hodně zestručněné, pamatuji si, že když se rozhodla, že se poddá, tak došlo k vydrancování Plessis, a že Florimond odjel jen krátce předtím.
Ano, Angelika měla rozhovor na tohle téma i s Florimondem. Ptal se jí, jestli jim hrozí nebezpečí a až když ho ubezpečila, že se všechno urovná, rozhodl se odjet.
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
"Kdyby se jí rozhodla podniknout v pobláznění z nové lásky, svěřila by se s tím synovi?"
Hlavně: Co by to muselo být za chlapa, aby za ním utekla z Francie, kde byla de facto novou favoritkou a měla prostředky i moc?
Z četby si nějak výrazněji nepamatuji, že by se Angelika dětem nějak extra s něčím svěřovala...
To byla spíš řečnická otázka s tím, že je na ní jen odpověď "ne". Angelika se synům příliš nesvěřovala, to souhlasím. O jakého chlapa by muselo jít, je podle mě vedlejší, spíš jde o to, jakýma očima jí Joffrey posuzoval. A on měl o jejím chování úplně zkreslenou představu. :mrgreen:
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
"Je přece proslulá svou velkou spotřebou manželů, říkal si na svou obranu sarkasticky."
Ale fuj. Kdo o ní takovou pomluvu rozšířil?
Haha těší mě, že tě to pohoršilo. :twisted: Ale to je parafráze na kánonového Joffreye, který opravdu něco podobného vypustil z úst v 5. díle:

„Ale… vy si děláte legraci, drahoušku. Ostatně doufám, že už s tím žertováním přestanete.
Zajímá mě však jedna věc: jak to, že se markýza du Plessis-Belliere – neboť pod tímto jménem jsem vás myslím kupoval – najednou zajímá o osud hrstky bledých chudáků? Máte mezi nimi příbuzné? Milence?… I když to mi nepřipadá u bývalé odalisky moc pravděpodobné… no ale kdoví… možná jste si vybrala mezi kacíři nového manžela. Pokud mě paměť neklame, jste proslulá tím, že jich poměrně dost spotřebujete.


Dokonce jsem si k tomu udělala poznámku, že v němčině je ten obrat ještě šťavnatější: "Máte v tomto ohledu pověst těžké konzumentky."
:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Pche, sluhu si pamatuje, ale v posledních dílech kánonu neví, kdo byl Desgrez.
Kde tohle bylo? Už jsi to tu někde nedávno zmiňovala. To mi přijde úplně zcestné, že by si nepamatoval Desgreze mi zní jako blbost. :roll:
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Výbava místnosti v Gouldsboro mě vedla k úvaze – žil JP v celibátu?
Haha to ani náhodou! Jak nám ústy jednoho ze zálesáků v Katarunku prozradil drbna Saint-Castine, Joffrey měl indiánské milenky. Na druhou stranu se v kánonu mnohokrát zmiňuje, že se bez sexu dokázal dost dobře obejít, takže to zřejmě nebylo zas tak pravidelné.
"Poslouchej, příteli Pont-Briande, vidím, že se do něčeho namáčíš. Nezapomínej, že existuje hrabě de Peyrac. A má pěknou pověst, to mi věř. Castine tvrdí, zeje na ženský a že si dopřává divošky a všelijaké jiné, kdykoliv se mu zlíbí. Je to správný chlap, co se rád miluje a umí to.

Nepopírám, že ty malé páchnoucí ještěrky mohou být příležitostně lákavé... Ale čím by mohly přitahovat mě, když mám vás?
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Nedělal si iluze. Sám nejlépe věděl, jak silné je kouzlo osobnosti, kterým paní du Plessis působí na muže ve svém okolí.
Tak tohle mi přijde od něj dost hnusný. Kde vzal tu jistotu? (Nemluvě o tom, že když už, Angelika si to mohla dávat s kýmkoli z té skupinky uprchlých otroků.
Samozřejmě že si to mohla dávat s kýmkoliv a podle vlastního uvážení. To ale Joffrey (zvlášť v 6. díle) nějak nedokáže pochopit a chápu, že ti to pije krev - mně taky. :mrgreen: Kde vzal tu jistotu nevím, já vycházím z toho, že ho tohle téma evidentně hodně zajímalo a že ho taky hodně štvalo. Jak už jsem zmiňovala, jedna z jeho prvních otázek při setkání v La Rochelle směrovala na Colina a Angelika u ní vycítila nebezpečí, takže o něm zjevně musel přemýšlet a musely ho všechny představy, co se mu honily v hlavě užírat. To je zas jeden z těch momentů, kdy naše postavy nejednají tak, jak by měly, ale podle svých lidských a někdy špatných vlastností.

„Odešlo vás z Meknesu deset. Kolik vás dorazilo do Ceuty?“
„Dva.“
„Kdo byl ten druhý?“
„Colin Paturel, král zajatců.“
Znovu ucítila atmosféru strachu. Nepojmenovatelné nebezpečí…

PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Z čeho vyplývá, že se JP s Colinem setkali a že ho znal? Pokud se s ním setkal, tak byl Colin v postavení mluvčího otroků, ale pořád otrok, měl by s ním Joffrey nějaké osobnější setkání? Mohl vědět, že Colin je vcelku schopný, inteligentní člověk s přirozenou autoritou? Nebo to, co o něm věděl, věděl jen od Muleje?
Mně toto nějak z četby nevyplynulo nebo uniklo.
Ano znali se. V 8. díle, když se potkali v Gouldsboru, tak hned jeden druhého poznali. Dokonce jsme jednou s Fantinou uvažovaly, jestli ho Colin v Maroku nemohl vidět dokonce i bez masky. Těžko říct... Každopádně myslím, že vzhledem k tomu, že Colin měl neustálé výstupy s Mulajem, tak ho Joffrey měl dost velkou šanci poznat, stejně jako ho poznala Angelika (viz třeba ta scéna kdy byl předhozený lvům a pak ho sultán vyzval aby si s ním dal oběd :mrgreen: ) Takže Joffrey určitě i poznal, vnitřní sílu, charakter a autoritu, kterou Colin měl a řekla bych, že právě proto ho považoval za potenciálně nebezpečného soka v lásce. Protože byli dost vyrovnaní. :mrgreen:


Nahoru
Profil Citovat
moirra
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 01 lis 2024, 23:03
Moderátor
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 7301
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Ms_Rescator píše: *  01 lis 2024, 16:53
PenelopaW píše: *  01 lis 2024, 12:54
Z čeho vyplývá, že se JP s Colinem setkali a že ho znal? Pokud se s ním setkal, tak byl Colin v postavení mluvčího otroků, ale pořád otrok, měl by s ním Joffrey nějaké osobnější setkání? Mohl vědět, že Colin je vcelku schopný, inteligentní člověk s přirozenou autoritou? Nebo to, co o něm věděl, věděl jen od Muleje?
Mně toto nějak z četby nevyplynulo nebo uniklo.
Ano znali se. V 8. díle, když se potkali v Gouldsboru, tak hned jeden druhého poznali. Dokonce jsme jednou s Fantinou uvažovaly, jestli ho Colin v Maroku nemohl vidět dokonce i bez masky. Těžko říct... Každopádně myslím, že vzhledem k tomu, že Colin měl neustálé výstupy s Mulajem, tak ho Joffrey měl dost velkou šanci poznat, stejně jako ho poznala Angelika (viz třeba ta scéna kdy byl předhozený lvům a pak ho sultán vyzval aby si s ním dal oběd :mrgreen: ) Takže Joffrey určitě i poznal, vnitřní sílu, charakter a autoritu, kterou Colin měl a řekla bych, že právě proto ho považoval za potenciálně nebezpečného soka v lásce. Protože byli dost vyrovnaní. :mrgreen:
To je dobrá pointa! Nad tým som ešte vôbec neuvažovala, brala som to ako samozrejmosť že sa poznali. Podľa mňa ho Colin u Muleja videl bez masky. Čo znamená že aj Osman Feraji ho poznal bez masky.
Veď Joffrey začal nosiť masku až po tom čo sa vrátil zo Sudánu a Mulej ho poslal za Sultánom Sultánov do Konstantinopola. :mask:
Colin mu vraví: Spoznávam ťa.
Samozrejme alternatíva by bola že ho spoznal podľa charizmatického chrapláku. :D

_________________

Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!🦄


Nahoru
Profil Citovat
Ms_Rescator
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 02 lis 2024, 10:49
Hrabata
Uživatelský avatar
Offline
 
Příspěvky: 264
Registrován: 18 led 2024, 22:28
Kontaktovat uživatele: SZ
 
moirra píše: *  01 lis 2024, 23:03
To je dobrá pointa! Nad tým som ešte vôbec neuvažovala, brala som to ako samozrejmosť že sa poznali. Podľa mňa ho Colin u Muleja videl bez masky. Čo znamená že aj Osman Feraji ho poznal bez masky.
Veď Joffrey začal nosiť masku až po tom čo sa vrátil zo Sudánu a Mulej ho poslal za Sultánom Sultánov do Konstantinopola. :mask:
Colin mu vraví: Spoznávam ťa.
Samozrejme alternatíva by bola že ho spoznal podľa charizmatického chlapláku. :D
Tak Osman Joffreye určitě znal bez masky. Colin ho mohl potkat až po návratu ze Sudánu nebo až jako Rescatora. A vzhledem k tomu, že ho v Gouldsboru oslovil jako "Rescatora" tak ho pravděpodobně znal tak. Hlavní otázkou je, jestli Joffrey, už jako Rescator, při svých zastávkách u marockého dvora odkládal masku. :?:

Ještě teoreticky ho Colin mohl poznat podle jeho image, gest, osobnosti. Joffrey byl dost výrazná osobnost, takže by možná ani nemusel znát jeho obličej, aby ho poznal. Otázkou je, jestli by to Colinovi došlo za těch pár minut, než k nim Joffrey došel a než se pozdravili. Možná i jo, když ho pozdravil arabsky. :D
Co se časové osy týče, Colin musel dorazit do Mekenésu někdy v roce 1662 (dva první roky strávil v Xaouenu). To už byl Joffrey pryč ve střední Africe. Vrátil se až někdy kolem roku 1666. Takže první setkání muselo proběhnout až tehdy a pak měli dalších 5-6 let na to, se dál poznávat. :twisted:


Nahoru
Profil Citovat
Sob
Předmět příspěvku: Re: DISKUZE: Setkání v Bostonu a jiné příhody (1672 - 1676)
Napsal: 02 lis 2024, 21:27
Markýzové
Offline
 
Příspěvky: 363
Registrován: 15 pro 2020, 21:44
Kontaktovat uživatele: SZ
 
Taky myslím, Colin už dříve někdy viděl Joffreye bez masky


Nahoru
Profil Citovat
Zobrazit: Seřadit podle: Směr:
Odpovědět   Stránka 2 z 2  [ 70 příspěvků ]
Zpět na „Čtenářské sny: diskuse“ | Klikněte pro přechod na stránku… « 1 2
Přejít na:

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host
cron