Ale stejně, i kdybych napsala cokoli, budu už celý život ovlivněná atmosférou Angeliky a několika pár dalších knížek. Tuhle "vypůjčenou" atmosféru ze sebe nedostanu.
Jeanne, promiň, že Ti do toho budu tolik kecat, ale já Ti musím trochu oponovat.
„Vypůjčená“ atmosféra neexistuje. Každý je pod vlivem něčeho, co ho v životě utvářelo nebo s čím zrovna svůj život spojuje. A stejně tak to měl každý spisovatel, který kdy nějakou knihu vydal. Neexistuje nikdo, jehož tvorba by nebyla něčím ovlivněna, v jehož díle bys nenalezla podobnost s něčím jiným (dílem, životní zkušeností, vyprávěným příběhem někoho jiného atd.). A je jedno, jestli dotyčný talentovaný člověk vytváří dílo literární, hudební nebo obrazové apod. Tím chci říct, že pokud jsi podle svého názoru příliš ovlivněná dílem Angelika, je potřeba si uvědomit, jak je tento vliv na Tvojí tvorbu blahodárný. Vem si, co všechno jsi už pod tímto „vlivem“ ve svém životě dokázala. A hlavně, Tvůj styl psaní je jiný než paní AG, jak už tu bylo řečeno od Dashi:
nikoho nekopíruješ, píšeš za sebe .. a opravdu je to hodně znát.
A jestli máš pocit, že by si každý musel zákonitě všimnout, že motivem k Tvé knize bylo dílo AG, tak se prostě pleteš. Tento motiv osudové lásky, kdy se dva lidé po dlouhá léta míjejí, než se konečně naleznou, jak je jejich životní zkušenosti formují, aby si pak vlastně mohli rozumět, tak to už tu bylo ve světové literatuře popsáno snad tisíci autory, a to od té doby, co si lidé navykli zaznamenávat podobné příběhy pro budoucí generace, čili už po několik staletí.
Ne, je to zajímavá myšlenka, ušetřit si starosti s psaním "zlých fikcí" a psát vlastní knížku bez vypůjčených postav, ale jak by to vypadalo? Celé z pohledu muže?
No, jak by to vypadalo!? Určitě skvěle!
V první řadě Tě ráda uklidním, že rozhodně nepíšeš „z pohledu muže“. Pokud jsem si všimla, tak píšeš z pohledu „nezávislého pozorovatele, který se stává vypravěčem“. To, že píšeš převážně o činech, myšlenkách, slovech a plánech muže, ještě neznamená, že by to byla nuda nebo to vůbec na mužskou povahu nesedělo. Právě naopak! Zatím jsi u pana dokonalého vystihla vše přesně podle standardních mužských principů. Se svým postřehem, posbíranými životními zkušenostmi a vrozenou intuicí si můžeš dovolit všechno.
A určitě nemusí být v celém příběhu obrácena pozornost jen k němu. Mě osobně by třeba zajímaly i malé útržky a myšlenkové pochody jeho „obětí“. Co si asi myslela jeho milenka na jednu noc? Zanechalo jejich setkání nějaké známky na jejím těle, duši, srdci ... ? Cítila se opuštěná, zhrzená nebo pyšná, že si pan dokonalý vybral právě ji? Jak už jsi psala v jiné diskuzi, hodí se někdy více „rozebrat“ vedlejší postavy, i když se jedná o skutečné historické osobnosti.
V druhé řadě, pokud by ses odchýlila od fikce a začala psát vlastní román, výsledkem životního příběhu pana dokonalého by nemuselo být zákonitě setkání s „tou nejlepší“. Nemusí potkat osudovou lásku, která je „k mání“. Může se zamilovat do někoho, kdo už je zadaný a kdo je natolik „morální“, že svou rodinu opouštět nebude, nebo do někoho, kdo se v důsledku jistých zkušeností a principů nikdy nevdá (jako třeba Ninon). I taková zkušenost ho pak bude dál formovat a přetvářet. A vůbec, co to tady blbnu, vždyť Ty už to máš určitě dávno vymyšlený. Stejně jsem přesvědčená, že Ty se svým talentem dokážeš zázraky.
PS. Ano, v tomto uzavřeném soukromém klubu se mi opravdu líbí