Dauphine, jsem ráda, že se ti fikce líbila. Popisy vzhledu pana dokonalého jsem si fakt užívala. Svaly, co se rýsují pod kabátcem.
A stvořila jsem trochu melodramatického Joffreye. Prostě jsem chtěla tu facku nahradit útokem otázek a výtek na city. Trochu jsem se nechala unést. Mně tahle část kánonu připadá hodně emotivní. A ještě k tomu ty verše. Tak mě to při psaní nějak pohltilo.
Ado, tak to mě nenapadlo, že chceš psát na stejné téma. Já původně pokračování neplánovala, ale diskuse o facce s Errnií a Katrou mě k tomu přivedly. A Errnie se už ptala na setkání Joffreye a Colina. Včera mě tak trochu něco napadlo, ale neplánuješ to zahrnout ve svých fikcích?
Jsem zvědavá na tvoje pojetí.
Jinak jsem ráda, že se ti fikce líbila.
Pokračování povídky o předčasně oženěném panu dokonalém mi nějak moc nejde. Něco málo mám, také proto jsem začala pročítat tu poezii. Snad se zase více rozjedu.
Jeanne, děkuji za pochvalu vývoje mého psaní. Moc mě to těší.
Co se týče emocí našeho pana dokonalého, tak jsem prostě vypustila trochu džina citů a prožitků. Mě ale zrovna tahle část o domnělé nevěře právě v kánonu přijde nabitá emocemi. Třeba ta část, kdy Angelika pláče a Joffrey hladí šaty, které pro ni nechal přivézt z Francie. Při psaní mě to trochu pohltilo, ale sama jsem si říkala, jestli tam není těch citových výlevů přece jen trochu víc. Ale nechala jsem to tak.
V kánonu to náš pan dokonalý řeší prostě tak po chlapsku. Bouchne do stolu a padne pořádná facka.
Já jsem chtěla tu facku nahradit monologem muže, který se cítí zrazen a hlavně zesměšněn. A zároveň si přeje, aby to tak nebylo. Říkala jsem si, jestli mohou tvrdě a dobře cílená slova mít stejný účinek jako právě ta pořádná facka.
