jeanne píše:

Bude pokračko?
Věřím, že v tom je promyšlená koncepce nějakého směřování a závěru, protože mě tento úvodní vstup vzhledem k věku a letopočtu mate. Chtělo by to do budoucna zabrousit buď do vlastních vzpomínek na období staršího školního věku nebo pro ty, komu se nechce vzpomínat, tak aspoň do základů vývojové psychologie, protože v tomto období už rodiče a vychovatelé přestávají být těmi nenahraditelnými hrdiny a jedinec se chce podobat svým vrstevníkům, od rodičů se naopak chce odlišovat, přibývají konflikty, které jsou nutné pro utvoření autonomní osobnosti... A nepochybujeme, že pěkně nekonvenční osobností jednou Honorina bude. Plus víme, jak těžké to mají děti takovýchto populárních rodičů, se kterými je každý srovnává. Musejí ve snaze o nalezení vlastní cesty mnohokrát zakopnout a buď se jim to podaří a uspějí v něčem vlastním a nakonec najdou i porozumění s rodiči nebo naopak končí špatně, protože se nesmíří s tím, že jsou pořád jen v jejich stínu.

dauphine píše:

Ahoj Ado, prajem pekné meniny a jsem ráda, že sis k nám po letech opět našla cestu. Pokračko jsem si samozřejmě užila a stále doufám, že nám dopíšeš naší milovanou Katarínu.

mimi píše:

Ado, zdravím. Také přeji pěkné jmeniny.
Pokračko se mi líbilo a doufám, že brzy bude další.

Připojuji se k prosbě na dopsání osudů Kataríny.

PenelopaW píše:

Osobně bych si ráda přečetla Honorinina dobrodružství na lodi i cestě kolem světa, a samozřejmě setkání s jejím panem dokonalým .

jeanne píše:

PenelopaW píše:

Sice mi některé Honorininy projevy zavánějí Elektřiným komplexem, jinak je to ale výborný nápad a doufám, že ho Ado rozvedeš a budeme se moci těšit na pokračování. Osobně bych si ráda přečetla Honorinina dobrodružství na lodi i cestě kolem světa, a samozřejmě setkání s jejím panem dokonalým .

Ano, srdce nás všech pedagogicky orientovaných čtenářek jsou nadšená nad nadhozeným tématem extrémního uchopení adoptivní výchovy (vida, i pan dokonalý se někdy utne), která vede k extrémním reakcím u dítěte (nejdřív jsem myslela, že jsou Honorině vzhledem k myšlenkovým pochodům a reakcím 3 roky, než mi došla ta celá geniální myšlenka ztvárnění Elektřina komplexu. Pánové Jung, Freud a spol., by si to snad ani neužili víc.). S napětím se těším na pokračko.

Tereza píše:

Při čtení jakýchkoliv fikcíI, kde vystupovala Honorine, mi někde vzadu v hlavě vždycky blikalo červené světýlko. Toto téma jsem uchopila do pokračování "Výročí", mám ho napsané už 2 měsíce, ale bohužel nebyl z mnoha důvodů čas učesat závěr. Sedla jsem si v klidu k počítači teprve teprve teď po svátcích. Brzy ho vypustím ven.

PenelopaW píše:

V tom istom case sa v jednej z komnat ležala krasna mladá dievčina. Vlastne este iba dieta, ale jej črty uz nadobudali kontury dospelej zeny. Vlasy farby ohna, zelene oči ziariace sta smaragdy, ruzovkasta plet a krasne tvarovane pery davali tusit, ze z nej vyrastie krasavica.

Krásný popis!

Lenze dievcina vôbec nemyslela na svoju krasu. V duchu si predstavila samu seba ako neohrozenu velitelku jednej z ockovych lodí. Oblecena v tmavych nohavicia, stihle nohy v zamatovych čižmach, biela bavlnena košela, maršalsky klobuk, spod ktoreho vialy rysave kučery. Stredozemnym morom sa este neplavila lod s krajsou kapitankou.

Haha, tohle by byla opravdová slečna Rescatorová .

Ovšem za mne dva momenty, s nimiž nesouhlasím

„Myslite si, ze by mi Honorine bola schopna ublizit?“
Jej manzel prikyvol.
„Ale ved je to moja dcera!“

to mi už přijde trochu přehnané...

„Cantor… Cantor povedal, ze nie som Vasa. Vraj som iba obycajny pankhart!“ rozplakala sa.

Pokud jí to Cantor řekl v době, kdy se fikce odehrává, tedy kdy už je Honorina velká slečna, tak se mi to nepozdává. On ji sice jako dítě nesnášel, ale z poslední knihy to na mne působí tak, že si k ní nakonec našel cestu a miloval ji - viz jak ji zachránil před Ďáblicí a dovedl do Wapassu. V tomhle ohledu se mi líbí, jak jejich "starší" vztah popsala Tereza.

ada1987 píše:

moirra-bohuzial musim ta sklamat, ale vztah s Cantorom sa len tak lahko neurovna