„Pokaždé když otočíte dvojici stejných symbolů, máte mě po dobu jednoho přesypání písku v hodinách ve své moci, když se totéž podaří mně, můžu s vámi celou tu dobu dělat, co uznám já za vhodné.“
„Pane, je tady hrabě de Puyguilhem,“ uvedl osobní sluha malou postavu, která za velkým černochem nebyla skoro vidět.
tady mě napadla podobnost s Formanovým zvrhlým malinkatým Mozartem...
„Taky jsem o něčem přemýšlel,“ odpověděl a hodil na postel svoji černou masku.
no tak to je opravdu vydařený konec, jen si nejsem jistá, jestli nežárlím na toulouské časy, chtělo by se mi věřit že masku začal používat až v rescatorských časech, i když je to asi nereálné... 
