No konečne som sa dostala k tomu aby som ti napísala komentár - takmer celý september som bola
na cestách, čiastočne Angelikologických, dokonca som strávila 3 romanticko-Angeligologické dni
so zrejme posledným pravým trubadúrom pod slnkom.
Už som síce fikcie čítala ale teraz som si to zopakovala aby som mohla napísať zodpovedný komentár
POĎME TEDA K PRVEJ ČASTI:
Ach bože! Dúfam že sa Kouassi-Ba
na staré kolená nedožije toho ako mu Florimond z Cantorom budú páliť chodidlá
aby im prezradil odpoveď na toto:
„Když nás tady všichni peskujete, rád bych si od Vás otče poslechl, co jste dělal Vy v našem věku,“ vytáhl Cantor poslední obranný trumf z rukávu.
„Tak to ani nechtějte vědět, mladý pane,“ zakoulel očima Kouassi-Ba.
len mi prosím ťa nechci povedať že sa Joffrey na staré kolená stáva Ľudožrútom trieskajucím do stola.
Nemožem tomu vôbec uveriť.
Kam sa podelo jeho povestné sebaovládanie? Veď do stola nezvykol trieskať ani len ako Rescator!
Inak rodinka je to vskutku vydarená.
Toto je krásne:
... Jsou lepšími muži, než jsem byl v jejich věku já. Mohl jsem si dovolit jim ještě jako nedospělým svěřit bez obav loď i s posádkou. A je toho mnohem víc. Jako mladík jsem byl povinován jen sobě, zatímco pro ně je na prvním místě rodina. Vždyť Cantor okamžitě vyrazil přes oceán, aby zachránil Tebe i sestru. Jaký rozdíl oproti mně, který jsem byl v mládí tak zaneprázdněn vším pro mě novým a vzrušujícím, že jsem si na rodinu téměř ani nevzpomněl! A Florimond? Měl odvahu se jako první z Peyraců vrátit do Francie, postavit se před krále a vzít na svá bedra zodpovědnost za náš návrat.
No a zlatý klinec prichádza, ktorý poteší srdiečko každého poriadneho pološialeného
jazvológa: Achh!
Původ svého zmrzačení jí v podstatě vysvětlil oklikou při návštěvě arcibiskupa. Konverzoval s ním, ale ve skutečnosti směřovala jeho slova k mladé ženě. A když se později při jejich milování dotýkala jizev a přerývaným hlasem šeptala jeho jméno, měl dojem, že se ocitl v ráji.
Jenomže od jejich druhé šance v Novém světě hledá Angelika jeho šrámy z jiného důvodu . Snad pokaždé , než ve Wapassu usnula, vysunula bez ohledu na chlad zpod kožešin ruku, přejela hluboké stopy v jeho tváři a teprve potom se spokojeně oddala spánku. Rozuměl těm dotekům. Ujišťovala se, že muž, který leží vedle ní a se kterým se v mrazivé pustině milovala, je skutečně on. Nemohl tomu paradoxu uvěřit. Jizvy, které by býval po svatbě z obličeje nejraději vymazal byly jedinou jistotou, kterou jí mohl v Novém světě nabídnout.
A postel v Letohrádku ako vo Wapassu, to je proste bomba
taký šialený nápad mohol mať v skutku iba Peyrac
Proste až na tu moju výhradu z trieskaním do stola, veľmi vydarená fikcia, ktorá mi tentokrát už po druhý krát spríjemnila večer