Sofinava1 píše: Ahoj, zdravím všechny zde! Ani nevíte a byly jste na výletěPrávě jsem se totiž vrátila z mojí opravdu velké cesty, kterou jsem dostala k narozeninám. Dostala jsem mapu Francie a lístek, že mohu naplánovat trasu zcela ve stylu románu Anne Golon. Myslela jsem, že se zblázním radostí a zároveň se mi trochu sevřelo srdce zvláštní úzkostí, protože když o něčem od svých třinácti let jen sníte a chcete ta místa vidět ve svém okolí a fantazírujete, říkáte si, jaké to bude, stát opravdu TAM! A stalo se. A já na vás myslela moc a v duchu spřádala plán, že bych v někdy v budoucnu zorganizovala výlet, aby takovou radost mohlo zažít víc nadšenců. Bylo to totiž neskutečné a myslím, že jsem pět dní jen brečela. A co teď s tím. Ačkoliv se částečně živím literární tvorbou, nejsem si jistá, jak to všechno pro vás zpracovat a zda by byl zájem. Mám spoustu fotek a postřehů.Tak uvítám nápady. A jsem i srozuměna s tím, že by to vhodné nebylo, protože každý si takovou cestu chce třeba zažít sám.
dauphine píše: Oh, to se krásně čte! Musela jsem si jít hotel vygooglit. Jestli je to ten Waldorf Astoria, co na mě vyskočil jako první a co by odpovídal popisu, tak je to vážně nejstylovější místo na začátek angelikologické jízdy. Moc se mi líbí, že jste se rozhodli si to užít a rovnou to vzali ve velkém stylu a se vším všudy. Takovou elegantní cestu by měla podniknout každá angelikoložka! A poklona tvému muži za velkorysost.
Už se těším na další vyprávění!
PenelopaW píše: Četlo se to moc hezky a také se těším na pokračování!Bude i nějaký obrazový doprovod? (Za sebe navrhuji zpracovat to pak do článku na web, tzn. nikoli jen zde v diskusi.)
Nejvíc mne pobavil příchod do hotelu. A snaha o příchod ve velkém stylu (přezutí, kabát) mne naprosto uchvátila. To budu muset taky praktikovat!
Tereza píše: Děkuji za krásné čtení.
Znovu mě vrátilo do doby, dy jsem i já jedinkrát navštívila Paříž a Versailles. Ještě teď cítím, jak mi bušilo srdce, když jsem těmi místy známými jen z filmů a knih procházela.
Pan Tomáš má u mě už teď obrovské sympatie.
Moc se těším na pokračování.
P.S.
Neumím procházet točitými dveřmi, jsem z toho vždycky vykolejená a oddechnu si, když to mám za sebou.
A pokud to nebude vadit, přidám i já svůj první zážitek z Francie.
Je též o francouzském vzduchu, ale trochu úsměvný, silvestrovský.
Náš zájezd, jehož účastníci byli pouze zaměstnanci naší školy, měl první zástávku pa malém odstavném parkovišti na okraji lesa za německými hranicemi. Otevřeli se dveře autobusu a mé kamarádce(a nejen jí) zvlhly oči, protože nastala chvíle, o které jsme všichni jen snili. Bolševik padl a my jsme mohli vycestovat do vysněné FRANCIE! Země Angeliky a mušketýrů! Protože tuto chvíli prožívala kamarádka snad nejemocionálněji z nás všech, dostala možnost jako první z nás vystoupit na francouzskou půdu. A přesně jako ty se ve dveřích autobusu začala rozplývat nad tím neuvěřitelným vzduchem, udělala první krok a .....šlápla do hovna. A pořádné řídké hromady. Novými botami, které si kvůli Paříži koupila. Neuvěřitelné na této situaci ovšem bylo to, že na tomto přírodním parkoviště byl u studánky na stromě zavěšený i kartáč na boty.
Takže je vypucovala, ale i tak musely díky své vůni, která rozhodně nebyla fialková, skončit v zavazadlovém prostoru.
dasha píše: Wow, to je nádhera!!!
Tvé vjemy z Angeliky kolem třináctého roku naprosto odpovídají tomu, jak jsem to vždycky cítila i já. Roky jsem měla palčivý pocit, že musím uskutečnit cestu do Francie, ale nakonec to nějak tak pragmaticky nánosem všední reality nedopadlo. Trochu jsem přestala litovat, když jsem se setkala s Anne Golon na autogramiádě v Praze a mám od ní podepsané dvě knížky.
Ale je fakt, že mnohaletá vášeň si prostě zaslouží být korunována takovouhle cestou!
Krásně s humorem napsáno a jak už bylo řečeno, obdiv a respekt k panu manželovi.
.
Ono to bude mým úzkým zaměřením 
. (A pak hned na Pont Notre-Dame, kam se přestěhoval jako policista 
.)
, že stavby nevypadaly dříve stejně, jako dnes. Moirra by mi za předešlé poznámky asi pěkně vyplísnila. 
, ovšem jak mám pořád vytipovaná nejrůznější místa v Paříži, nedošlo mi, že budu muset i zpátky do Marseille!! 
. Sama mohu těžit jen ze skromných zkušeností při plavbě od zámku v lednickém parku k Minaretu a Janovu hradu. Jenže tam je pak okolo louka a nikoli zeleň, představa "zelených Benátek" tedy naprosto padá. Pár fotografií dávala Moirra sem: 
...ale protože i tahle výletní loď byla hodně jednoduchá, nedalo mi moc práce si představovat, že se plavíme ve dřevěnném korýtku...nic nerušilo pohled. Anděliku jsem hledala a nenašla...hledala jsem ji v opatství...píšu o tom dál, ale už teď mohu prozradit, že zdejší mniši se asi o román AG příliš nezajímali...připadala jsem si zase jako pitomec. A to jsem se naučila fráze...ukázala překladač...originální fotku obalu knihy a nic...asi to není jejich oblíbená literatura....Blázni. 
a keď zahral prvú pesničku vo Francúžtine 
Angelika mi dokonale vyletela z hlavy ... HA-HA ![[ img ]](https://farm5.staticflickr.com/4724/39221636535_bcb71cca7e_z.jpg)
a gestikuloval tak vášnivě, až
