Jéé, to jsem ráda, že se podařilo rozhýbat diskusi!
A moc, Claro, děkuji za zapojení, v poslední době mám pocit, že tu na fóru konverzuji sama se sebou, občas s Terezou, Moirrou či Mimi
.
Líbí se mi, jak literární vývoj Filipa vystihla Dasha v e-mailu, co jsme si psaly:
Drsný pan maršál nejdřív začne mít smysl pro humor, potom si začne vylívat srdíčko (co by za to dala Carrie u Pana Božského a nakonec ho všechny čtenářky litují!
No já nevím... Nejsem jistá, zda by Filip vůbec byl schopen uvažovat o opuštění dvora, zvlášť když uvážíme, že se král postaral, aby mimo Versailles, nebo kdekoli jinde, kde se on a jeho dvůr pohyboval, znamenalo naprosté zapuzení a nemilost. Po finanční stránce by to možná díky Angeličiným obchodním zájmům problém nebyl... a kdyby Filip nemusel financovat svůj život u dvora a u armády a nechal Molinese nechat dělat jeho práci se vším jeho talentem, brzo by Plessis nebylo ani zadlužené a ani žádné jiné jeho panství.
Vezmu to od konce - sám Molines toho s majetkem Plessisů moc nenadělal, když jsem to teď znovu četla, vyloženě tam Angelice při vyjednávání otázek svatební smlouvy říká, že Filip je na tom finančně hodně zle, má sice tři paláce (v Paříži v ulici fabourg Saint-Antoine, v Poitou + jakýsi palác po matce, už nevím kde), ale zatížené hypotékou. Nemluvě o tom, že aby mohl vytapetovat komnaty pro Angeliku, přiznává Filip později, že musel prodat koně. Molines hovoří o tom, že má i jiné klienty a majetek Plessisů "spravuje" z nostalgie...
Ale máš asi pravdu v tom, že Filip by se přes veškerý rodící se cit k Angelice od dvora asi nevzdálil. Pominu-li nelibost panovníka, tak u dvora měl velmi pevnou pozici, a když nad jeho dosavadním životem přemýšlím, nic jiného než život zde nepoznal. Pokud by s Angelikou jel na Plessis, tak jen na krátká období a vždy s povolenkou od krále + s tím, že na jeho zavolání by se ihned vrátil zpět... Možná by Angelika na venkov odjela sama a nějakou dobu si užívala klidu, ale je otázka, jak by se v takovém případě jejich vztah vyvíjel. A ve hře jsou i další faktory: její úřady u dvora, úřady zastávané jejími syny, … (a to úplně stranou nechávám Ludvíkovo nadbíhání a snahu mít Angeliku při sobě).
No, a tady se dostáváme k tomu, proč krále nemám tak v oblibě. (…) Také si nejsem jistá, zda se dá Filipova oddanost králi nazvat pouze oddaností, a ne dokonce jistým druhem lásky...
Jsem ráda, že jsem tam ty náznaky neviděla jen já. V mých očích to Ludvíka dost zakalilo. A to nemluvím o tom, že vlastně už měl za milenku Montespanovou, ale přesto to zkoušel na Angeliku, to mi taky úplně fair ani dospělé nepřipadá
. Ve vztahu Angeliky a krále se mi líbí to, že ona v něm neviděla primárně panovníka, ale hlavně muže, se všemi jeho rozmary a nedostatky - a nerozpakovala se mu to v mnoha situacích dát najevo. (což byl určitě jeden z důvodů, proč ho tak brala...) Přestože již v době manželství s Filipem jsou tam náznaky, že jí taky dovedl pomotat hlavu (ve Versailles v altánku či polibek v hostinci večer před posledním setkáním s Filipem).
Co se vztahu Filipa a krále týče, asi bych to nenazývala láskou. Podle mne to přesně vystihuje ten citát od Ninon - "šlechtic par excellence". Prostě ta úcta vůči panovníkovi byla v něm tak zakořeněná, k tomu je pojily osobní pouta a zážitky, že jeho úcta k Ludvíkově osobnosti a ke králi Francie coby vyvoleném "z boží vůle na zemi" byla na prvním místě...
Pak si tak nějak Angeliku a Filipa nedokážu představit žít šťastně na venkově v Plessisu. A to z důvodů, kvůli kterým si myslím, že by stejně nikdy nezapomněla na Joffreye.
Jak jsem při čtení Tvého příspěvku nad tím přemýšlela, kloním se k Tvému názoru
. Láska by to sice asi byla velká, ale po nějaké době by zřejmě vyčerpala svoji kapacitu. Filip byl v prvé řadě voják a hlavně dvořan, je otázka, nakolik by dokázal odsunout stranou své povinnosti u dvora, u vojska "jen" kvůli ženě, byť by ji hodně miloval (viz výše) + ať se nakonec Filip jako postava ukázal docela sympaticky a příjemně, kvalit Joffreye prostě dosahovat nemůže. V tomhle mi vytanul na mysli citát Osmana Ferradžiho, kdy Angeliku nabádá, že si jsou s Rescatorem souzeni, že jiný muž vedle ni nemůže existovat - zkrátka oba byly velmi silné osobnosti, které mohly fungovat jen spolu.
Víš, Penelopo, já totiž nevěřím, že Filip by se kdy stal Angeličinou životní láskou. Rozhodně nebyl ani tou první. I tady to postavení patří Joffreyovi de Peyrac.
viz výše
. Asi by to nakonec s Angelikou a Filipem dopadlo jako v té fikci od Precious, kterou jsem si včera v rychlosti přelétla. Kdy Angelika nejprve našla štěstí, i Filip byl spokojený, ale ve finále to vlastně nebylo tak úplně ono...
Ale musím říct, že by mne i přesto hodně zajímal Filipův vývoj, kdyby spolu zůstali, právě to lavírování a balancování mezi životem, na který byl doposud zvyklý, a všemi novnostmi, kterými mu ho nabourala Angelika...
Tahle Clařina úvaha mě zaujala:
Taky mě při psaní tohohle napadlo, že vlastně neznáme Filipovu sexuální orientaci. U Joffreye víme, že byl heterosexuál, tam je to zcela jasně v příběhu řečeno. Ale u Filipa vyvstávají otázky... pohrdal ženami, kvůli tomu, že ho jako dospívajícího chlapce, zneužila nějaké šlechtična (možná jich i bylo víc) a pohyboval se ve společnosti králova bratra o kterém se ví, že byl gay. Nebo přinejmenším bisexuální, ať už proto, že takový byl, nebo proto, že vlastně neměl na výběr, a musel se oženit a zplodit dědice. Samozřejmě to ve Filipově případě může být jako s Lauzunem, ten se koneckonců taky pohyboval se suitou králova bratra a v historii není zmínka o tom, že by byl bisexuální. Ale v případě Filipa... kdo ví, třeba si párkrát v životě zaexperimentoval... zvlášť, když víme jak ženy, aristokratky vnímal...
Vzpomněla jsem si, jak Ninon říkala, že se ho pokusila svést, ale že větší štěstí by měla z sněhuláku na dvoře. Asi to necituji přesně, ale možná to trochu vypovídá i o jeho orientaci.
Tady se ho za sebe musím zastat. To, že si ho jako prvního do postele vzal mužský, z něj ještě gaye nedělá. Myslím, že tehdy bylo běžné, že i heterosexuální muži se oddávali homosexuálním hrátkám, ať už proto, že byli v nižším postavení jako pážata, anebo protože jim z toho kynul nějaký prospěch. Vezměme si takového rytíře de Lorraine. Co vím, tak měl taky milenky-ženy, a jeho nenávist k manželkám králova bratra vidím hlavně v obavách, aby nepřišel o své výsadní postavení (anebo jsem moc ovlivněná historickou beletrií). V tomhle kontextu by mne beztak zajímalo, k z těch dvou ve vztahu "nosil kalhoty"
.
Třeba násilnosti u Rudé masky jsou u Filipa zpětně vysvětlovány opilostí a tím, že se prostě nechal unést mocí a krví - jak zmiňuje Molines, ve válce se choval surově a jen z plezíru vojáci nabodávali na kopí malé děti, čistě v opojení z páchaných násilností... Tohle si teda osobně moc představit neumím, a ani nechci, ale věřím, že v nějaké válečné vřavě a duševním "vytržení" člověk může páchat věci, které by normálně neudělal, což je případ všech válek (kdo četl Remarqua či nějaké holocaustové záležitosti, tak ví).
Filipův negativný a chladný vztah k ženám je v knihách hodně vysvětlován - jednak si ho jako "nevinného" (už tehdy měl za sebou zkušenost s chlapem) braly do postele samé zkušené, protřelé a zkažené ženské, které si jím jen zpestřovaly chuť a vůbec jim nešlo o to ho "zaučit", naučit lásce a brát na něj ohledy. Pak v dospělosti mu nadbíhaly povrchně kvůli jeho kráse + měly očekávání, že někdo, kdo vypadá jako Adonis, bude i božsky milovat (což přímo Angelice říká), ale protože on to neuměl a znal jediný způsob, kdy může mít nad ženou navrch, a to znásilnění, dával jim ta jejich očekávání a koketérii sežrat a ani neměl potřebu se snažit, být trpělivý a usilovat o nějakou jejich rozkoš. To vše poznal až s Angelikou. A určitě vliv hrálo i to, že většina těch dam byla vdaných, což si on dobře uvědomoval, znal jejich protějšky, bojoval po jejich boku... a takových koket si nemohl vážit. I u souboje s Lauzunem se nechal zranit proto, aby "ten nesmyslný spor" ukončil a nezahodil vojenské přátelství (ale pak neopomněl na Angeliku zahrát divadélko, což svědčí o tom, že už v té chvíli to za úplný nesmysl nepovažoval
).
Ninon sama zmiňuje, že ji odmítl s tím, že ho nepřitahuje a bere ji za přítelkyni - a v tom já osobně vidím obrovský náznak jeho úcty k ní jakožto ženě. Protože věděl, že kdyby s ní šel do postele, tak by jí taky ublížil, nebo se třeba i vnitřně bál, že by ji zklamal (jako se po prvním hezkém aktu vyhýbal Angelice, protože si nebyl jist, zda to zvládne zopakovat), a protože ji hodně choval v úctě, raději ji takhle "necitelně" odbyl.
Filipova sexualita byla hodně ovlivněná těmi jeho ranými i pozdějšími zážitky, ale řekla bych, že gay nebyl - už jen proto, že Angelika ho přitahovala a vzrušovala, i v době, kdy ji nenáviděl. A nenáviděl ji právě o to víc, protože v ní spatřoval ztělesnění všech těch zkažených nemorálních ženských, s nimiž měl doposud tu čest, a protože se neuměl s těmi novými vjemy popasovat... Filip mi v tomhle kontextu přijde tak trochu jako vyděšený kluk - a já se mu ani nedivím. Musím říct, že když jsem v životě poprvé poznala, jaké to je spát s někým, s kým i duševně souzním, a samotnému fyzickému aktu to dodalo mnohem hlubší smysl a hodnotu, dokázala jsem si teprve s hrůzou představit, jak hrozné musí být znásilnění, kdy si někdo vezme vaše tělo bez ohledu na duši... A on nezažil nic jiného...
Ale abych nekončila v tak vážném tónu. Osobně mne velmi pobavily pasáže, kdy Angelika Filipovu případnou sexuální orientaci řešila s... Desgrezem!
Ten večer od ní vůbec chudák dostal docela dardy - nejprve se mu svěřila, že si chce Filipa vzít za muže (což jí hezky nemilosrdně předhodil, jestli je to tentýž bratránek, co si s ní tuhle pohrál u Rudé masky), básnila o jeho přednostech, aby pak za ním vyběhla do noci a chtěla se líbat... a do toho mu kladla otázka na případnou Filipovu homosexualitu
. Ani bych se nedivila, kdyby po tomhle Desgrez zamířil do nějaké hospody a pořádně se tam opil
.
A když si to teď znovu čtu, hezky tam
vlastně předvídá i to, že jejich vztah by nakonec ztroskotal (byť se podle mého Desgrez mýlil v tom, že Filip nemá ducha):
Ukázala na Filipa:
„Vidíte toho šlechtice v bledě modrém scénovém obleku? Toho si budu brát.“
Desgrez se zatvářil udiveně: „Ale? Není to ten bratránek, který si s vámi jistého večera zahrával v hospodě U rudé masky?“
„Osobně,“ přiznala Angelika a provokativně vystrčila bradu. „Co vy na to?“
„Na co? Na svatbu nebo na bratránka?“
„Na obojí.“
„Manželství je delikátní záležitost a já přenechám starost o ně vašemu zpovědníkovi, dítě,“ řekl Desgrez zdrženlivě. „Pokud jde o bratránka, musím s politováním poznamenat, že to vůbec není váš typ.“
„Jak to? Vždyť je přece krásný!“
„No právě. Krása je přesně to, co vás u muže okouzluje nejmíň. Vy nemilujete muže pro vlastnosti, které je sbližují se ženami, ale pro ty, které je odlišují: pro inteligenci, názor na svět, možná ne vždy úplně správný, ale zdánlivě nový, a také pro tajemství jejich mužnosti. Ano, madame, už jste jednou taková. Nemusíte se na mé pod tou maskou dívat tak vyděšeně. A dodal bych, že čím víc se muž liší od okolního stáda, tím víc ho uznáváte. Proto milujete výtržníky, vyděděnce, vzbouřence. A proto taky vaše lásky nekončí vždycky dobře. Ale pokud vás muž dokáže rozptýlit, rozesmát, jste ochotná jít za ním až na konec světa. A když je k tomu ještě navíc dost mužný, má dost zkušeností a dokáže uspokojit požadavky vašeho malého rafinovaného tělíčka, pak
mu odpustíte všechno. Ostatně tenhle není hloupý, ale nemá ducha. Pokud vás miluje, strašně riskujete, že se vedle něj budete k smrti nudit.“
„Nemiluje.“
„Tím líp. Pak se vždycky můžete bavit tím, že se budete pokoušet se mu zalíbit. Pokud však jde o fyzickou lásku, pak bych se klidně vsadil, že je něžný asi jako vesnický oráč. Nedoslechl jsem se snad, že je z bandy králova bratra?“
„Nemám ráda, když se o Filipovi takhle mluví,“ zamračila se Angelika. „Oh, Desgrezi, strašně se za tu otázku stydím. Ale nezabrání tyhle praktiky muži mít… mít například děti?“
„To záleží na tom, o jaký druh muže jde, mé krásné neviňátko,“ usmál se Desgrez. „Jak je ten chlapec stavěný, myslím, zda má všechno, co je potřeba na to, aby udělal ženu šťastnou a obdařil ji celým hejnem dětí. Jenže jemu chybí srdce. Ani po smrti nemůže mít srdce v hrudi chladnější než dnes. Oh, vidím, že chcete ochutnat krásu. No prosím, chutnejte, lámejte si na tom vaše krásné zoubky a hlavně ničeho nelitujte. Já odcházím.“
Vstal a políbil jí ruku.