David Chaillou a Čokoláda

Pre milovníčky Angeliky a čokolády otváram vlákno aj našemu čokoládovemu Davidovi:

Tuto na Wikipedii sú udalosti vo Francii po rokoch, čo je cekom dobrá pomoc pri rešeršovaní:

https://fr.wikipedia.org/wiki/1659_en_France

okrem iného sa napríklad sa dozvedáme že v Novembri v Toulouse dostal David Chaillou, služobník grofky de Soissons, patent na výrobu čokolády


Prvým " Kráľovským Čokoládovníkom " v histórii Francúzska sa stal David Chaillou.

V skutočnosti mu dal Ludvik XIV patent už v roku 1659 platný na 29 rokov . Tento mu zaručoval výhradné privilégium na výrobou a predaj čokolády v celom Francúzsku. David Chaillou otvoril obchod na ulici la Rue de l’Arbre Sec neďaleko od Louvru, kde bol prvým, kto ponúkal horúcu čokoládu na pitie.

Perličkou je aj že v roku 1780, kráľovská patentová výsada predávať čokoládu bola znovu oživená, A komu myslíte že bol patent udelený? Nikomu inému než pra-synovcovi Dávida Chaillou:
Sulpice Debauve sa stal oficiálnym čokoládovníkom kráľovnej Márie Antoinetty.

Zdroj:
http://blog.debauve-et-gallais.com/hist ... -de-france

Pripomeňme si také menšie úryvky z knihy:

Angelika se rozhodla uvést do francouzské společnosti exotický nápoj čokoládu. Ta myšlenka jí nešla z hlavy i přesto, že když tu směs poprvé ochutnala, byla zklamaná. David jí ukázal slavný patent svého otce. Listina vypadala podle Angeličina názoru autenticky a pravoplatně. Končila podpisem krále Ludvíka XIV., který panu Chaillouovi uděloval výsadní právo vyrábět a prodávat ve Francii čokoládu, a to po dobu dvaceti devíti let.
Ten holobrádek vůbec netuší, jakou cennost zdědil, napadlo Angeliku. Musíme s tím lejstrem něco podniknout.




a ešte:

Angelika rychle pochopila, že pokud budou smlouvat, pak jen formálně. Její pozice byla výborná.Když po dvou hodinách opouštěla ctěnou společnost, odnášela si příslib, že dostane z královy pokladny padesát tisíc liber na rekonstrukci hospody U rudé masky; patent na výrobu čokolády, udělený otci mladého Chailloua, byl potvrzen. Tentokrát na něm bude Angelika jmenovitě uvedená a bude tam výslovně řečeno, že nebude podléhat žádnému cechu. Byly jí poskytnuty veškeré výhody pro dovoz základních surovin. A konečně z titulu náhrady škod žádala řádnou účast v nedávno založené Východoindické společnosti.

ach ... dofrasa... dostala som chuť na horúcu čokoládu ..ideme si nejakú uvariť ...

pri tom mínusovom počasí vonku je to na pohodu pred spaním ako stvorené .... až na tie kalórie UF!

Recept na Angelikynu čokoládu:

„Můžeš mi říct, co to doňa Teresita tak pečlivě míchá? To jídlo voní tak podivně, že nejsem
schopna rozeznat čím.“
„Ale to je přece královnina čokoláda!“
Angelika okamžitě vstala a šla nahlédnout do kastrůlku. Uviděla černou hustou kaši, která
nevypadala vůbec vábně. Prostřednictvím Barcarola navázala kontakt s trpaslicí, která jí vysvětlila,
co všechno potřebuje, aby se jí dílo podařilo.

Sto zrnek kakaa, dvě zrníčka chilli nebo mexického
pepře, hrst anýzu, šest alexandrijských růží, kousek kampešského dřeva, dvě drachmy skořice,
dvanáct mandlí, dvanáct oříšků a půl homole cukru.

„To vypadá strašně složitě,“ řekla zklamaně Angelika. „Je to aspoň dobré? Mohla bych
ochutnat?“
„Ochutnat královninu čokoládu! Coura, tulačka jako ty! To je ale kacířství!“ vykřikl trpaslík
s hraným zděšením.

Len na pripomenutie Angelikine skúsenosti s cechmi, keď chcela zaviesť výrobu čokolády:

"Nazítří ráno se s Davidem vydala do cechu obchodníků. Přijal je tlustý upocený muž s poněkud ušmudlaným límcem, který je ujistil, že patentní listina mladého Chailloua je platná pod podirkou, že uhradí další poplatky.

Angelika namítla:
„Ale za hostinec jsme už zaplatili; hostinskou, kuchařskou i živnostenskou dávku. Proč bychom měli platit ještě za prodej nealkoholického nápoje?“
„Máte pravdu, děvenko: teď mě napadá, že členy našeho cechu jsou i obchodníci s kořením, kterých se ta záležitost také týká. Zároveň budete muset odškodnit i výrobce nápojů. Pokud všechno dobře půjde, budete mít právo zaplatit si dva dodatkové patenty: jeden obchodníkům s kořením, druhý výrobcům nápojů.“

Angelika jen stěží zadržovala zlostný výbuch: „A to bude všechno?“

„Oh ne,“ odpověděl zkroušeně. „To samozřejmě nemluvím o odpovídajících královských daních ani o poplatcích ochutnávačům a kontrolním měřičům váhy a kvality…“

„Jak byste chtěl kontrolovat výrobek, který jste v životě neviděl?“

„Tak otázka nestojí. Ten výrobek je zboží. Všechny spolky, kterých se to týká, nad ním musí mít kontrolu… a dostat svůj podíl na zisku. A protože je vaše čokoláda, jak tvrdíte, kořeněný nápoj, musíte mít u toho šéfa kořenáře a šéfa nápojaře a musíte je dobře platit, ubytovat a zaplatit za mistrovské právo nového obchodního podnikání všem cechům. A jelikož nevypadáte, že byste se chtěla dělit o zisk, upozorňuji vás hned, že se postaráme, abyste předpisy dodržovala.“

Tak musím uznať, že podnikať vtedy bolo ešte ťažšie ako je dnes na Slovensku. Ach to je úľava....

Maira píše:

Len na pripomenutie Angelikine skúsenosti s cechmi, keď chcela zaviesť výrobu čokolády:

Tak musím uznať, že podnikať vtedy bolo ešte ťažšie ako je dnes na Slovensku. Ach to je úľava....

Na tomto mieste vám musím oznámiť že Francúzi, a hlavne Okcitánci sa dodnes nezmenili.
Skupina výrobcov najznámejšieho francúzskeho mydla "Savon de Marseille" sa ešte donedávna, t.j. pár rokov dozadu
súdili o tom ktoré mydlo môže byť predávané pod týmto názvom.
Konzervatívni výrobcovia totižto tvrdili že do mydiel tejto značky nesmú byť pridané absolutne
žiadne vonné oleje napríklad levandulový jasmínový či ružový (bez týchto inak to mydlo smrdí ako nemocničné)
pretože to tak uzákonil minister Colbert a hotovo !!!!!!!!!

Vo francúzkom traileri je neznáma scéna s filmu kde sa Angelika háda s výberčím daní.

Viac o tej scéne tuto:

viewtopic.php?f=2&t=775

Historický fakt:
David Chaillou otvoril obchod na ulici la Rue de l’Arbre Sec neďaleko od Louvru,
kde bol prvým, kto ponúkal horúcu čokoládu na pitie.

Toto miesto dodnes existuje: Fontána Croix du Trahoir (Fontaine de la Croix du Trahoir,
česky doslovně Fontána Kříž zrádce) je fontána v Paříži. Stavba je chráněná jako historická památka.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Font%C3%A ... du_Trahoir

Všetka česť že okrem Francúzov majú informácie ako jediní Česi - ako výťažok z francúzskej Wikipédie



Úryvok z knihy:

„Jistě… ledaže…,“ přerušila ho Angelika. „Tak poslouchejte!“
A vyklopila mu své plány. Oznámila mu, že má ještě starší patent, než je ten jeho, což mu
může udělat pořádnou čáru přes rozpočet. Ale nebylo by lepší dohodnout se? Ona se bude starat o
zpracování bobů, on o přípravu nápoje. A aby mohla mít podíl na zisku kavárny, bude v ní Angelika
pracovat a dá mu k dispozici zařízení.
„Kde hodláte tu vaši kavárnu zřídit?“ zeptal se. ###
„Ve čtvrti Saint-Honoré, u Trahoirského kříže. Jenže ty vaše plány se nedají uskutečnit.“
„Ale dají, a vy to moc dobře víte. Čtvrť Saint-Honoré se pro tenhle účel výborně hodí.
Louvre je blízko, královský palác taky. Ale kavárna nesmí připomínat hospodu nebo hostinec.
Chtělo by to krásné černobílé dlaždičky, zrcadla a pozlacené pulty, a vzadu zahrádku a besídku
obrostlou vínem jako v zahradě u Celestinů… loubí pro zamilované.“
Audiger zprvu poslouchal zachmuřeně, ale při posledních slovech se usmál.
„Jste opravdu rozkošná, když se takhle necháte unášet svým elánem, drahoušku.

### V knihe je chybne "zeptala se" - nie ona sa pýtala ale ON sa pýtal.

Takže na tomto mieste stála Angelikyna čokoládovňa:



PS: Samozrejme že sme tam s mladou slečnou Rescatotovou už boli

A vypukla medzi nami debata či sme alebo nie sme na správnom mieste, kedže na fontáne sa spomína
Ludovít XVI a nie XIV - záhada sa však vyriešila - vysvetlenie nájdete aj v českej wikipédii.

O Davidově otci:

„Ale jo, jsem z Toulouse,“ namítl kuchtík, zasažený do živého. „Můj otec byl pan Chaillou. Nic vám to jméno neříká?“
„Ne. Co vlastně tvůj otec přesně dělal?“
David vypadal zklamaný jako dítě, kterému vzali bonbón.
„Přeci ho musíte znát! Velký cukrář na Garonnském náměstí. Měl jediný cizokrajná koření do jídel.“
V těch dobách jsem sama nenakupovala, pomyslela si Angelika.
„Přivezl si ze svých cest mnoho ještě neznámých věcí, byl kuchařem na královských lodích,“ pokračoval David. „Víte přece… to on začal vařit v Toulouse čokoládu.“
Angelika vynaložila značné úsilí, aby ze své paměti vymazala příhodu, kterou jí připomnělo slovo čokoláda. Ano, o tom se v salónech mluvilo. Vybavilo se jí, jak jakási toulouská dáma protestovala:
„Čokoláda? Ale to je indiánský nápoj!“
David byl najednou nesmírně vzrušený, neboť pro něj začínalo být Angeličino mínění strašně důležité.
Naklonil se k ní a řekl, že ji chce přesvědčit o genialitě svého otce, a tak jí svěří tajemství, které ještě neprozradil nikomu, ani strýci.
Ujistil ji, že jeho otec, v mládí velký cestovatel, ochutnal čokoládu v nejrůznějších cizích zemích, kde ji vyráběli ze zrnek přivezených z Mexika. A tak se ve Španělsku, v Itálii a dokonce až v Polsku mohl přesvědčit, jak příjemnou chuť má ten nový výrobek, který měl zároveň i vynikající léčebné vlastnosti.
Jak David jednou načal toto téma, nebyl k zastavení. Ve své touze probudit zájem dámy svého srdce začal neobyčejně vzrušeně vykládat, co o té záležitosti ví.
„Ale neříkej,“ namítla Angelika, která poslouchala jen jedním uchem. „Já jsem čokoládu nikdy neochutnala a ani mě to neláká. Ale královna, původem Španělka, jí prý pije spousty. Celý dvůr se podivuje téhle její choutce a dělá si z ní legraci.“
„To protože lidi od dvora nejsou na čokoládu zvyklí,“ prohlásil celkem logicky kuchařský učedník. „Otec to taky věděl a požádal krále o patentní listinu, aby mohl ten nový nápoj zavést. Dostal ji, ale bohužel hned nato zemřel, a protože matka byla v té době už taky mrtvá, můžu ten patent použít jedině já. A já nevím, co s ním. Ani se strýcem jsem o tom raději nemluvil. Mám
strach, že se mi vysměje a otci taky. Neustále opakuje, že otec byl blázen.“
„Máš ten patent u sebe?“ zeptala se najednou Angelika, zastavila se, postavila košíky a upřeně se zadívala na svého mladého obdivovatele.
Ten z jasu toho zeleného pohledu málem omdlel. Když byla Angeličina mysl zaujata nějakou utkvělou myšlenkou, oči jí zářily téměř magicky, což nemohlo nezapůsobit na člověka, s
nímž právě mluvila. Navíc když si v tu chvíli nebyl schopen vysvětlit důvod té záře.
Chudák David byl před těma očima předem ztracený. Neodolal jim.
„Máš ten patent?“ opakovala Angelika. „Ano,“ vydechl.. „Z kterého je data?“
„Z 28. května 1659 a povolení platí devětadvacet let.“
„Prosté a jednoduše máš dvacet devět let právo vyrábět a prodávat ten exotický výrobek?“
„No ano…“
„Musíme zjistit, jestli není čokoláda nebezpečná,“ zamumlala Angelika zamyšleně, „a jestli by mohla lidem chutnat. Tys to někdy pil?“
„Ano.“
„A co si o tom myslíš?“
„Na mě je to dost sladké. Ještě když se tam přidá paprika a skořice, pak to trochu štípe. Ale pokud jde o mě, dám přednost pořádnému poháru vína,“ dodal a zatvářil se světácky.

Nuž a Dámy podržme sa, čokoládovňa potomkov Dávida Chaillou v Paríži ešte existuje.

https://www.debauveandgallais.com/

Vidím že má aj pralinky v podobe ľaliového kvetu. Nuž lepšie s čokolády, ako ho mať vytetovaný... pardón vypálený ako Angelika.

Takto išiel rodokmeň, patent bol ako som písala hore vyššie prerušený a neskoršie obnovený:



V skutočnosti:

V roku 1659 udelil kráľ Ľudovít XIV. Davidovi Chaillouovi titul "Chocolatier du Roi" na 29 rokov, čím mu udelil výhradné právo vyrábať a predávať čokoládu vo Francúzsku. Chaillou si otvoril obchod na Rue de l'arbre sec neďaleko Louvru, kde ako prvý v Paríži podával horúcu čokoládu na pitie.

Takže pani AG keď vraví že čokoládovňa bola neďaleko v predošlých príspevkoch opísaného miesta Croix Trahoir - hovorí o skutočnom historickom mieste.

A tiež ten údaj že Patent bol na 29 rokov je správny.

Rue de l'Arbre-Sec (Paris)
https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_de_l% ... ec_(Paris)

tuto je ulica označená, my sme tam samozrejme s Dauphine boli



Tuto je Angelika na obrázku s Flipotom a ešte nejakým kuchtíkom:

No tak teď je jasné, kam se musíme v červenci podívat! :-D

PenelopaW píše: *

30 bře 2022, 13:15

No tak teď je jasné, kam se musíme v červenci podívat! :-D

No podívať ano, ale čokoládu odporúčam piť štýlovo v jednom s lokálov pod arkádami na Kráľovskom námesti , tam sme ju pili aj my.

Ta fontána Croix Trahoir pri ktorej bola tá čokoládovňa je autentická. Tam si kedysi chodili z okolitých domov po vodu.
Do Louvre dodávala vodu pumpa Samaritánka.

A skoro som celkom zabudla na skvelý článoček o čokoláde na webe.
Okrem iného je tam aj o tom že čokoláda sa pôvodne predávala v lekárňach ako liek a pár citátov z knihy.

Chuť čokolády
Čokoláda je v celém díle Anne Golon možná tou úplně nejdůležitější rostlinou-potravinou, která ovlivní další Angeličin život. Jak chutná čokoláda podle Madame Chocolat?

https://angelique.cz/zahrady-a-historie-cokolady.php



A ešte k tej fontáne. Zaujímavé že jedniný jazyk do ktorého bola preložený článok na Wikipedii je Čeština:

Zvláštní jméno fontány, které v překladu znamená Kříž zrádce, je odvozeno od starého názvu zdejší křižovatky, kde se až do roku 1698 konaly popravy. Do roku 1739 se zde rovněž sekaly uši nepoctivým trhovcům. Nacházel se zde kříž pro poslední modlitby odsouzených, který byl zničen v roce 1789.
První fontánu postavil architekt Jean Goujon z rozhodnutí krále Františka I. v roce 1529. V roce 1606 byla přestavěna a v roce 1636 přemístěna o několik metrů, aby se zlepšil provoz v ulici Rue Saint-Honoré. V roce 1775 byl architekt Jacques-Germain Soufflot pověřen úpravou kašny, která byla ve velmi špatném stavu.
Polygonální stavba je vyzdobena sochami nymf. Voda vytéká z maskaronu do malé nádržky ve tvaru lastury. Nad nimi je pamětní deska s latinským nápisem věnovaným Ludvíku XVI.

Nymfa z fontány:

Tereza píše: *

29 bře 2022, 21:58

Precious píše: *

29 bře 2022, 09:43

Moirra, ty určite budeš vedieť (alebo budeš určite vedieť nájsť), koľko malo Toulouse v čase Angeliky obyvateľov. Rozmýšľala som totiž nad tým, ako to, že David Chaillon - synovec majstra Bourjousa z "Cesty do Versailles", ktorý bol z Toulouse a má v druhom dieli asi 16 rokov, Angeliku, keď sa s ňou zoznámil, nespoznal. Veď ako krásna grófka de Peyrac musela byť miestnou "celebritou", proces s jej manželom musel byť v Toulouse verejne známy a aj keď David bol v tom čase viac - menej dieťa a možno ju videl len zdiaľky, určite o nej počul, určite vedel, ako vyzerá. Alebo malo Toulouse toľko obyvateľov, že David nemal možnosť ju rozoznať v dave?

Výborný a zajímavý postřeh. Dohledala jsem část, kdy David vysvětluje, kdy a za jakých okolností odešel do Paříže :

Byla z toho setkání až směšně šťastná. To je ale změna! Kdysi byla jednou z nejurozenějších toulouských dam a teď došla tak daleko, že objímá nějakého kuchtíka jen proto, že mluví tím prosluněným přízvukem s vůní česneku a květin. , „Překrásné město,“ zamumlala. „Pročpak jsi tam nezůstal?“
David jí vysvětloval:
„Umřel mi otec. On vždycky chtěl, abych šel do Paříže, kde může člověk udělat velké obchody. Toužil jsem být kavárníkem. Otec byl cukrář. Pracoval jsem s ním, a dokonce už jsem měl dělat své mistrovské dílo z vosku, těsta, cukru a koření, když otec zemřel. Tak jsem odešel do Paříže. Přišel jsem zrovna v den, kdy teta, paní Bourjusová, umřela na neštovice.

Pokud dobře uvažuji, mohl David vidět Angeliku naposledy v květnu 1660 a znovu se setkali v říjnu 1661. Takže mu bylo v Toulouse čtrnáct let. Předpokládám, že většinu dne strávil prací s otcem. Kdy takový kluk od cukráře vidí hraběnku? Zpovzdálí v kostele, když jela v otevřeném kočáře. V době, kdy přišla do hospody U Kokrháče, měla sice ostříhané vlasy a dvě děti, ale poznat by ji asi David i tak měl.

moirra píše: *

29 bře 2022, 22:10

Tereza píše: *

29 bře 2022, 21:58

Pokud dobře uvažuji, mohl David vidět Angeliku naposledy v květnu 1660 a znovu se setkali v říjnu 1661. Takže mu bylo v Toulouse čtrnáct let. Předpokládám, že většinu dne strávil prací s otcem. Kdy takový kluk od cukráře vidí hraběnku? Zpovzdálí v kostele, když jela v otevřeném kočáře. V době, kdy přišla do hospody U Kokrháče, měla sice ostříhané vlasy a dvě děti, ale poznat by ji asi David i tak měl.

Díky za doplnenie Tereza.

Takže pekne po poriadku: Toulouse. ktoré bývalo za starého Ríma najväčším mestom, malo v Angelikynom čase okolo 50 tisíc obyvateľov. S predmestiami snáď o niečo viac, možno aj 70 tisíc.

Môj názor je takýto: Nielen že bol skoro dieťa v tom čase, ale nepochádzali z rovnakej tiredy. Jeho otec mal obchod s cukrovinkami a korením - a nakupovať chodilo služobníctvo poprípade majordóm.
David ju teda mohol naozaj zahliadnuť iba kdesi z veľkej diaľky a to ešte k tomu poriadne načančanú.
Spoznať človeka, hlavne ke´d zmenil účes a štýl šatov by mohol maximálne niekto kto ho pravidelne vídaval z blízka -
takže on nemal šancu.
(myslím že by sa to dalo vyskúšať na hocakom chlapovi, aj dospelom, dámu ktorú vždy obdivoval z diaľky by z ostrihanými vlasmi a úbohých šatoch nespoznal)

A ako to už vlastne často býva. zasa nám v podstate na našu otázku odbovedá pani AG:

Nieže on nespoznal ju, ale ešte bol aj takmer urazený že ona nepoznala jeho otca, keď je tiež z Toulouse.
(iba tá adressa sa mi nezdá, musím mrknúť do francúzskeho vydania)
Možno by aj zamdlel keby mu prezradila koho manželka bola, veď o Joffreyovom upálení rozprávala celá provincia, ktorá potom aj povstala vedená na čele Andijosom.

„Ale jo, jsem z Toulouse,“ namítl kuchtík, zasažený do živého. „Můj otec byl pan Chaillou. Nic vám to jméno neříká?“
„Ne. Co vlastně tvůj otec přesně dělal?“
David vypadal zklamaný jako dítě, kterému vzali bonbón.
„Přeci ho musíte znát! Velký cukrář na Garonnském náměstí. Měl jediný cizokrajná koření do jídel.“
V těch dobách jsem sama nenakupovala, pomyslela si Angelika.
„Přivezl si ze svých cest mnoho ještě neznámých věcí, byl kuchařem na královských lodích,“ pokračoval David. „Víte přece… to on začal vařit v Toulouse čokoládu.“
Angelika vynaložila značné úsilí, aby ze své paměti vymazala příhodu, kterou jí připomnělo slovo čokoláda. Ano, o tom se v salónech mluvilo. Vybavilo se jí, jak jakási toulouská dáma protestovala:
„Čokoláda? Ale to je indiánský nápoj!“
David byl najednou nesmírně vzrušený, neboť pro něj začínalo být Angeličino mínění strašně důležité.


Z toho som pochopila že vznešené dámy v tom čase čokoládu nepili.
Historicky sa až do dňa kým Dávid neotvoril prvú čokoládovňu v Paríži pri Louvre čokoláda považovala za liečivý nápoj a nie za pochutinu. Takže možno ju jeho otec pripravoval iba na tento účel, hoci podľa mojich poznatkov to robili lekárnici.

Viac o Dávidovi a Čokoláde tuto, má svoje vlastné vlákno:

viewtopic.php?f=3&t=724&p=30564#p30564

Mně k tomu napadlo, nakolik tehdy byla šlechta považována za celebrity, aby z ní malý kluk / puberťák byl natolik odvařený, aby měl potřebu ji sledovat, když jela kolem? Pokud David řešil problémy svého věku, tak je dost dobře možné, že ho nějací Peyrakovi nezajímali, protože prostě byli, patřili k Toulouse a nebyli pro něj v jeho věku nikterak atraktivní - o holky se David touhle dobou ještě asi nezajímal, běhal po otcově krámku, učil se být cukrářem a jak převzít kšeft, a tak ho eskapády hraběte de Peyrac nechávaly chladným a maximálně si doma vyslechl, jak se o hraběti a jeho manželce baví rodiče. Možná zpozorněl, když do Toulouse zavítal král a později, když byl hrabě zatčen, ale vlastně ani nemusel cítit potřebu na hraběcí pár koukat a mít tak povědomí, jak Angelika vypadá.

Mám stejný názor jako Penelopa. Svět šlechty a měšťanů jako byli kupci, řemeslníci apod. byly dva světy. Každý se stýkal s lidmi své vrstvy. Takový chlapec byl zavalen povinnostmi a ve chvílích volna se podle mě věnoval aktivitám s vrstevníky. Možná slyšel o krásné hraběnce, mohl jí i někdy zahlédnout, ale mít její podobu uloženou v paměti, to asi ne.

PenelopaW píše: *

31 bře 2022, 11:20

Mně k tomu napadlo, nakolik tehdy byla šlechta považována za celebrity, aby z ní malý kluk / puberťák byl natolik odvařený, aby měl potřebu ji sledovat, když jela kolem? Pokud David řešil problémy svého věku, tak je dost dobře možné, že ho nějací Peyrakovi nezajímali, protože prostě byli, patřili k Toulouse a nebyli pro něj v jeho věku nikterak atraktivní - o holky se David touhle dobou ještě asi nezajímal, běhal po otcově krámku, učil se být cukrářem a jak převzít kšeft, a tak ho eskapády hraběte de Peyrac nechávaly chladným a maximálně si doma vyslechl, jak se o hraběti a jeho manželce baví rodiče. Možná zpozorněl, když do Toulouse zavítal král a později, když byl hrabě zatčen, ale vlastně ani nemusel cítit potřebu na hraběcí pár koukat a mít tak povědomí, jak Angelika vypadá.

No myslím že takí dnešní (ale aj včerajší) ôsmaci by sa veľmi smiali keby si im vysvetlil že v tom veku sa ešte o holky nezaujímajú, keď ešte aj uvážime že šľachtici sa v tom čase v tom veku ženili alebo velili plukom.
Nuž ale David možno patril k tým čo bol posadnutý svojim remeslom - veď vysvetluje Angelike že sa vtedy práve pripravoval na záverečné skúšky, a že už mal nacvičený a pripravený svoj majstovský objekt.

Nuž po Joffreyovom zatknutí sa už Joffrey ani Angelika do mesta nevrátili, takže aj keby ho povedačky okolo zatknutia zaujali, ale ja mám pocit že odišiel z mesta v roku 1659 po otcovej smrti - musím na to mrknúť. Kráľovská svadba a zatknutie boli až v júni 1660.

teraz si mi nasadila chrobáka do hlavy - idem sa na to pozrieť

no ano Patent je datovaný Z 28. května 1659 - a Dávid vraví že otec krátko na to zomrel - takže možno už ani príchod kráľa do Toulouse nezažil ak by som to brala historicky čo bolo až v Novembri 1659
ale knižne samozrejme bol kráľ v Toulouse keď sa narodil Florimond teda v máji 1659 (vtedy tam historicky bolo iba pár významných ľudí od dvora)

ale na druhej strane Dávid hovorí že prišiel do Paríža krátko po smrti pani Boujoursovej - a tá podľa všetkého zomrela krátko po Vianociach, pretože pán Boujours dávajúci Angelike šaty a šperky svojej zosnulej manželky vraví:
Koupil jsem jí ho k posledním vánocům. Ta ale měla radost! Kdo by tehdy řekl, že pár dní nato… bude… mrtvá

čiže sa pravdepodobne jednalo o Vianoce 1660-1661 - ale možno sú myslené tie 1659-1660 pretože Davidov otec zomrel v lete roku 1659

PenelopaW píše: *

30 bře 2022, 13:15

No tak teď je jasné, kam se musíme v červenci podívat! :-D

Už se také moc těším, abych nejedlá sladké, a pak se nabrala čokoládou.
Perfektní novinky, nyní se odebírat za Angelinou a Filipem, bohužel bez čokolády

Ďakujem vám, dievčatá, za všetky postrehy ohľadom Davida a jeho potenciálnych znalostí ohľadom Angeliky. Vďaka citáciám z knihy som si istá, že Palác veselého poznania prinajmenšom u Chailloucov nakupoval, keďže ich obchod bol jediný, ktorý v Toulouse predával cudzokrajné korenie. Takže David určite vedel, že sú dodávateľmi pre Peyracovcov. Taktiež ma napadá, že Angeliku mohol vidieť počas mnohých slávností, ktoré gróf poriadal - mohol doniesť zásielku korenia do kuchyne, alebo sa mohol mihnúť medzi služobníctvom - čo ak mu otec, ako by sme dnešnou rečou povedali, vybavil prax v paláci?
Alebo taká samotná svadba - celé Toulouse o nej hovorilo a Chaillouvci ju určite zásobovali. Nehovorím, že David ako dieťa by bol z Angeliky "na větvi", ale šarvanci a vlastne všetci obyvatelia určite túžili uvidieť aspoň na chvíľu a zblízka novomanželku pána Toulouse.
Ako uviedla Penelopa, pre Davida boli určite Peyracovci niečo, čo bral automaticky, ako samozrejmosť - rodina, ktorá v meste bývala a teda ju vnímal len tak okrajovo, ako niečo normálne. Ale zas na druhej strane, nedá mi dať sem tento kráľov citát z knihy "Angelika a kráľ", ktorý dokazuje, že Angelika nebola len taká hocijaká "celebrita":
"Na druhej strane spupnosť provincie Akvitánie, dlho súperiacej o léno Ile-de-France. Vy ste vtedy boli jej kráľovnou, moja drahá. Hovorilo sa o toulouských zázrakoch a ako vaša krása vraj vzkriesi krásnu Eleonóru Akvitánsku."

V každom prípade, David ju v druhej časti nespoznal, takže všetko toto sú len moje úvahy. Ale vždy som si predstavovala, že po návrate do Francúzska sa Angelika a Joffrey vyberú Davida a Javotte navštíviť, dajú si u nich čokoládu a predstavia sa mu pod svojím skutočným menom. A David bude v šoku (aj keď možno nie, ak sa mu donesú klebety z kráľovského dvora)

Precious píše: *

17 dub 2022, 11:38

Ako uviedla Penelopa, pre Davida boli určite Peyracovci niečo, čo bral automaticky, ako samozrejmosť - rodina, ktorá v meste bývala a teda ju vnímal len tak okrajovo, ako niečo normálne. Ale zas na druhej strane, nedá mi dať sem tento kráľov citát z knihy "Angelika a kráľ", ktorý dokazuje, že Angelika nebola len taká hocijaká "celebrita":

"Na druhej strane spupnosť provincie Akvitánie, dlho súperiacej o léno Ile-de-France. Vy ste vtedy boli jej kráľovnou, moja drahá. Hovorilo sa o toulouských zázrakoch a ako vaša krása vraj vzkriesi krásnu Eleonóru Akvitánsku."

V každom prípade, David ju v druhej časti nespoznal, takže všetko toto sú len moje úvahy. Ale vždy som si predstavovala, že po návrate do Francúzska sa Angelika a Joffrey vyberú Davida a Javotte navštíviť, dajú si u nich čokoládu a predstavia sa mu pod svojím skutočným menom. A David bude v šoku (aj keď možno nie, ak sa mu donesú klebety z kráľovského dvora)

Vďaka za pripomenutie skvelého citátu o Angelike ako kráľovne Akvitánie.

Angelika sa raz v mojej fikcii obliekla ako ona na Joffreyovú žiadosť na Monfortové slávnosti. Tuto zbierka obrázkov krásnej Eleanor.

https://www.pinterest.at/Moirra48/aquitania/

Možno to sem celkom nepatrí, ale nedá mi uviesť jeden zábavný príklad o nespoznávaní celebrít, hlavne chlapmi, keď niesu upravené ako celbritty: Skúsim to skrátiť - rodina Irskych kamarátov pootvárala v Čechách aj na Slovensku Irske puby. Prvým bol Molly Malone v Prahe kúsok od Pražského Orloja. Keď Prahu vtedy navštívila Nicole Kidman s vtedajším manželom Tomom Cruisom prejavili záujem Pub navštíviť. Majitelia teda Pub uzavreli pre verejnosť a čakali. Jeden s nich, Billy, neustále stál medzi dverami a vyzeral kedy prídu. Návštevníkov snažiacich sa dostať dnu upozorňoval že dnes je pre verejnosť uzavretý. Tých ľudí čo si nápis vonku nevšimlo bolo totižto hodne. Medzi nimi aj jedna mladá žena, ktorá sa veselo rozbehla v nestráženej chvíli dnu, ktorej Billy s poľutovaním oznamoval kým ju jemne vytláčal z dverí: Je mi ľúto mladá slečna, rád by som vás pustil, ale Pub je uzavretý z bezpečnostných dôvodov... viete príde sem Nicole Kidman .... Dostal poriadný buchnát do chrbta od brata ktorý nenamalovanej slečne v tričku a džínsoch s nesmierným ospravedlňovaním vysvetlovaľ: Viete on ten starý cap už dobre nevidí ..... Tá domnelá slečna totižto bola osobne Nicole Kidman ... predpokladám že tam možno aj dones visí jej foto z venovaním pre "Crazy Billy"

Ach a toho Davida, šiel v Paríži navštíviť Florimond:

Díky Florimondovým dopisům se Angelika necítila odloučena od svých synů oním těžkým mlčením, které se obvykle rozhostí mezi těmi,kdo přeplují oceán, a těmi, které nechají za sebou. Florimond žil ve Francii déle než jeho bratr a díky své družné povaze si na ni uchoval vzpomínky, na něž dokázal navázat.
Napsal Angelice, že se byl podívat v ulici FrancsBourgeois na jejich první byt, kde žil jako dvou či tříletý se služkou Barbe, když matka vedla hostinec U rudé masky. Pak jako pravý zálesák našel stopu Davida Chaillouxe a Javotte, z nichž se stali prosperující obchodníci. I přes konkurenci čaje pořád ještě v Paříži vaří čokoládu.
Věděla tedy, že její synové jsou živí a zdraví.

Moirra, áno, to s tým Florimondom a ako vypátral Davida som mala v zahmlenej pamäti, vďaka za pripomenutie. Florimonda prosto nemožno nemilovať