Klasicky krásna, múdra, jemná a dobrá to je Abigail Berne.

Pamätáte si ešte ako Angelika na ňu žiarlila, keď ešte nenosila priezvisko Berne?


Jestli se jí dotkne, začnu ječet, pomyslela si Angelika.
Rescator uchopil Abigail pod paží a Angelika se roztřásla, jako by cítila dotek jeho prstů na vlastním těle (…) Pak se klidně opřel a s úsměvem na rtech, pod maskou přímo okouzlujících, pozorně naslouchal slovům své společnice.
Angelika si uměla představit, jak Abigail, zprvu zděšená zájmem tak znepokojujícího muže, pomalu nabývá jistoty a podléhá kouzlu jeho osobnosti. Jeho chápavost ji uklidňuje, láká a povzbuzuje, aby předvedla, co je v ní nejlepšího. Její půvabný obličej ožívá a září inteligencí, potlačenou přísnou výchovou. Vyslovuje podivuhodné, přesné postřehy a vidí, jak se mu v očích rozsvěcuje upřímný obdiv. Z toho jediného rozhovoru si uchová dojem, že chvíli žila v úplně jiném světě než její společníci. Ten svůdník nachází neomylně cestu k ženským srdcím.
Jen k mému ne, zuřila Angelika. Můžu jen říct, že si vůbec nedal práci, aby se mi zalíbil.


Takto si predstavujem Abigail na lodi:

Nenosily ty ženy vlasy pečlivě schované pod čepcem?

Tereza píše:

Nenosily ty ženy vlasy pečlivě schované pod čepcem?

No to ano, ale mne sa tato fotka páčila. je to taký polovičný kompromis, ani s čepcom ani bez neho.

Ale inak spomínam si dobre aj na toto:

Angelika se zachvěla a pohlédla na Abigail. Dívka vypadala v kalném ránu unaveně. Poprvé
za dobu plavby byla neupravená. V rozrušení na sebe přestala dbát. Neodvázala si zástěru,
ušpiněnou od nočního čištění protestantských mušket, ani si nevzala bílý čepec a dlouhé vlasy jako
len jí splývaly na ramena, takže vypadala mladší a působila vyděšeně. Angelika ji skoro
nepoznávala.

Tja ale hugenotský štandart bol celkom iste vlasy schované pod čepcom.

„Abigail,“ přistoupila rozrušeně k přítelkyni, „máte zrcadlo?“
Ano, Abigail měla. Ta moudrá panna, která za ctnost pokládala jen slušné oblečení a dobře
posazený čepec, jediná myslela na to, aby si vzala věcičku, na kterou všechny kokety zapomněly.
Podala ho Angelice a ta se do něj nedočkavě podívala.

Ako tuto:

http://images3.cinema.de/imedia/8495/18 ... GI6g==.jpg

Všimla som si, ako AG v šiestom dieli prezentuje Abigail ako mladučkú dievčinu. Píše o nej ako o "mladom dievčati", či "dívenke" (v češtine), hoci je iba o pár rokov mladšia ako Angelika. Berne hovorí:
"To nie je možné. Od detstva sme sa priatelili, prichádzala k nám ako susedka. Obetavo ošetrovala moju ženu v jej poslednej chorobe a potom ju so mnou oplakávala..."

Už z tohto mi vychádza, že počas plavby do Ameriky to nebola žiadna svieža osemnástka. V deviatom dieli - Diablici - pani Carrérová hovorí:

"Abigail už nie je najmladšia," povedala ustarostene. "Tridsaťpäť rokov je neskoro na prvé dieťa."

AG ju asi takto opisovala kvôli tomu, aby zdôraznila jej "čistotu", panenskosť a nevinnosť. Tak, ako opisovala Filipa du Plessis ako mladého muža, chlapca či mladíka (hoci mal už okolo tridsať či viac). Abigail je naozaj taká "nepoškvrnená madona", čistá a úprimná duša. Mám ju veľmi rada.

Máš pravdu Precious, Abigail bola veľmi čistá duša.

Tereza píše: *

06 zář 2015, 10:10

Nenosily ty ženy vlasy pečlivě schované pod čepcem?

na toto som už našla odpoveď, vždy to až tak striktne nedodržiavali:

„To je ale teplo,“ vykřikla mladá Bertille Mercelotová a sundala si živůtek. A protože se jí posunul i čepec, strhla ho a prohrábla si nádherné vlasy.

A ešte:

Angelika se zachvěla a pohlédla na Abigail. Dívka vypadala v kalném ránu unaveně. Poprvé za dobu plavby byla neupravená. V rozrušení na sebe přestala dbát. Neodvázala si zástěru, ušpiněnou od nočního čištění protestantských mušket, ani si nevzala bílý čepec a dlouhé vlasy jako len jí splývaly na ramena, takže vypadala mladší a působila vyděšeně. Angelika ji skoro nepoznávala ..... takže tá moja ilustrácia čo som vyrobila hore vyššie vôbec nieje až tak pritiahnutá za vlasy ako by sa na prvý pohľad zdalo