Som presvedčená že Mazarin ktorý sa už v prvom diely spomína viac ako 60 krát, myslím tým starú verziu, v integrále je ho ešte viac, si zaslúži svoje vlastné vlákno.
Kardinál Mazarin v skratke:
Ľudovít XIV. sa stal francúzskym kráľom po smrti svojho otca Ľudovíta XIII., keď mal necelých päť rokov. Bolo to v roku 1643, keď v Európe stále zúrila tridsaťročná vojna. Ľudovít bol ešte príliš mladý na to, aby sám prevzal vládu. Urobila to pre neho jeho matka Anna Rakúska a jej prvý minister, kardinál Mazarin (1602-1661). Keďže však v závete Ľudovíta XIII bolo o regentstve niečo iné, vyjednal kráľovnej regentstvo ústupkami členom parlamentu.
Mazarin: sivá eminencia
Kardinál Mazarin bol hlavným francúzskym ministrom v rokoch 1642 až 1661 a mal veľkú moc až do nástupu Ľudovíta XIV. k moci (čo sa viac či menej stalo až po smrti Francúzmi nenávideného kardinála). Bol známy aj ako "šedá eminencia". Mnohí Francúzi nedôverovali kráľovi talianskeho pôvodu a obávali sa jeho silného vplyvu na ešte veľmi mladého kráľa a jeho matku.
Jeho najzáslužnejšou činnosťou podľa môjho názoru bolo ukončenie 30 ročnej vojny - tým že vyjednal Pyrenejsky Mier za pomoci viacerých ľstí. Za svojho života nazhrňal rozprávkové bohatstvo, kým kráľovská pokladnica zívala prázdnotou.
Po Mazarinovej smrti v roku 1661 sa vlády ujal sám kráľ Ľudovít XIV. Jeho cieľom bolo urobiť z Francúzska najsilnejšiu mocnosť v Európe, čo sa mu aspoň na istý čas podarilo.
Pozrime sa čo si o Mazarinovi myslí Joffrey de Peyrac
všimol si vôbec neikto že Joffrey sa s kardinálom na kráľovskej svadbe stretol osobne osamote
(teda ak opomeniem stretnutie kde boli aj kráľ a kráľovná)
Angelika si uvědomila, že ze včerejších událostí si nejjasněji pamatuje setkání s oněmi třemi knězi, z nichž jeden, pan de Valence, odešel jako první hlásit kardinálovi, co o něm řekl špatného, aby ho na to neupozornil některý z jeho špionů, například abbé de Bonzi. Takové chování člověka, který se nezdál nijak zvlášť bázlivý, navíc biskupa v rozkvětu mládí – nebylo mu ještě ani třicet – jí vůbec nepřipadalo k smíchu, spíš jí připomnělo atmosféru strachu, která ode všech vyžadovala obzvláštní soustředění a opatrnost.
Sdělila výsledek svých úvah manželovi.
„Joffreyi, včera ráno, když jsme mluvili s Binetem, jsem slyšela, jak nazýváte kardinála ,ten darebák ministr‘. I Bineta to vyděsilo a doporučil nám, abychom si dávali pozor.“
Joffrey ji vzal kolem pasu a se smíchem ji roztočil.
„Moje malá vílo! Moje malá čarodějnice! Zbožňuju vás, když mi děláte kázání.“
Díval se na ni tím pobaveným a zároveň obdivným pohledem, jímž ji občas pozoroval.
„Neustále mě udivujete a okouzlujete. Takže vy jste se nenechala obloudit pozlátkem dvora a vidíte jeho skryté hrozby? A říkáte mi: Buďte ve střehu?“
Měla pravdu. Toto srocení lidí bylo pro mnohé příležitostí lépe se poznat, ale také se vzájemně špehovat, odhadovat, jak si kdo stojí. Joffrey jí řekl, že pro něj se zdánlivě všechno vyvíjí dobře. Včera večer ho zavolali do Ciboure, kde sídlí kardinál, a po dlouhém rozhovoru ho kardinál požádal, aby odjel na zámek, kde se shromáždily všechny významné osobnosti z Guyenne. Pověřil ho, aby jim předal pozvání na královskou svatbu, na niž dosud neměly přístup, neboť ministr si nebyl jist jejich loajalitou. Dnes se tam musí vrátit, takže večer opět nebude doma.
Stejně jako Joffrey v případě kardinála Mazarina Angelika tušila, že díky přátelství jedné z nejúctyhodnějších osobností královské rodiny, slečny de Montpensier, pro ni bude velice obtížné vyhnout se požadavku, aby slečnu doprovázela – pokud ho zopakuje.