HUGENOTI z La Rochelle

Všimla som si že Hugenoti tu ešte nemajú vlákno, a myslím že ako dosť častí aktéri v knihách Angelika si ho zaslúžia.

Myslím že pána Berneho najneskoršie odvtedy keď ho Rescator na svojej lodi mučil svojimi otázkami si zapamätal snáď každý.

Tuto pripomínam jeho prvé stretnutie s Angelikou, keď sa z Charentonu do Paríža dostala stopom:

Jezdci zadrželi koně. Byly z nich vidět jen pláště se zvednutými límci a promočené klobouky. Vyměnili si neznámým jazykem pár slov. Pak se k Angelice napřáhla jakási ruka a mladý hlas řekl francouzsky:„Tak si vyskočte, krasavice.“
Byla to energická ruka. Vzápětí mladá žena seděla pohodlně za jezdcem. Koně pokračovali v cestě. (...)
Angeličin společník řekl, aniž se otočil:„Držte se pevně, dítě. Můj kůň má tvrdý krok a sedlo je úzké. Abyste nespadla.“
Poslechla, ovinula paže kolem mladíkova pasu, spojila promrzlé prsty na jeho teplé hrudi. To teplo jí dělalo dobře. Opřela si hlavu o pevná záda neznámého a vychutnávala chvilku odpočinku. Teď, když věděla, co musí udělat, cítila se klidnější. Podle řeči jezdců pochopila, že jde o skupinku protestantů, vracejících se z kláštera v Charentonu. Zanedlouho vjeli do Paříže. Angeličin společník za ni zaplatil mýto u Svatoantonínské brány.
„Kde vás mám složit, krasavice?“ zeptal se a tentokrát se obrátil a pokusil se zahlédnout její obličej.
Setřásla ze sebe otupělost, která se jí cestou zmocnila.
„Nechci vás připravovat o čas, pane, ale opravdu byste mi velice pomohl, kdybyste mě odvezl až k Velkému Châteletu.“

Celkom iste sa splnilo pravidlo že každý sa v živote stretne najmenej dva krát.
A pripomínam že pre Angeliku samozrejme "stopovala" Polačka Stavím sa že v dnešnom čase by skočila aj pred auto.

A keďže Tereza práve uhádla hádanku v ktorej tiež Berne vystupoval pridávam aj tento citát, z 5 dielu, v jeho domácnosti v La Rochelle:


Angelika se vrátila, hbitě vzala pohárky stojící na stole a v kuchyni je umyla.
„Pane Gabrieli, promiňte, že vás ještě vyrušuji. Za dům odpovídá paní Anna? Rozkazy mi tedy bude dávat ona?“
„Teta v životě nedokázala rozeznat kastrol od klobouku,“ zabručel.
„Když ta se do něčeho zaplete, vždycky je to malér, a navíc ji to otravuje.“
„Kdo má tedy vést dům?“
„Proč ne vy?“ řekl a pohlédl na ni přes brýle. „Vypadáte jako schopná žena.

Snažím sa vyrobiť zoznam Hugenotov na lodi aj v Gouldsboro a Wapassu aj z ich povolaniami - pokiaľ viem Joffrey vravel že ich bolo 15 mužov takže:

O Hugenotoch ktorí v 17 storočí hromadne prchali do Ameriky ale vo veľkom aj do Anglicka som našla takúto informáciu v jednom anglickom článku s názvom: Hugenoti - Prví utečenci v Anglicku.

Počet hugenotov, ktorí hľadali útočisko v Anglicku, bol taký veľký v pomere k národnej populácii, ktorá mala na konci 17. storočia asi päť a pol milióna obyvateľov, že asimilácia a vzájomné manželstvá znamenajú, že väčšine anglických čitateľov tohto časopisu koluje v žilách hugenotská krv. Tá je silne prítomná vo vyšších vrstvách anglickej spoločnosti. Napríklad princ William a princ Harry pochádzajú z otcovej strany z rodov ako Bourbon Montpensier, Coligny, d'Olbreuse, Rohan a Ruvigny; a z matkinej strany, lady Diany Spencerovej, z rodov Bourbon Vendome, Bulteel, Guinand, Navarre, Rochefoucauld, Ruvigny, Schomberg a Thellusson.

Ja som vedela že šľachtické rody Europy sa vždy brali medzi sebou, ale toto už je sila. Tým pádom sú rodinou napríklad Vznešenej slečny a tiež markízy de Montespan

https://www.historytoday.com/archive/en ... t-refugees

Asi som toho moc nevymyslela môj zoznam je zatiaľ úbohý, sú tu iab hlavné rodiny - chlapov ale malo byť podľa knihy 15:
Neviem či do toho počítali aj mládnecov.

Manigault rozpřáhl mocné paže, hlásil se o slovo:
„Nenechme se příliš unést. Jistě, máme víru, máme duši, ale je nás na tak obrovský úkol jen patnáct mužů.“
„Počítáte špatně, pane Manigaulte. A co vaše ženy a děti? Mluvíte o nich stále jako o hlučícím stádu nerozumných ovcí. A ony přesto dokázaly, že pokud jde o odvahu a odolnost, vyrovnají se vám všem. Až po vašeho malého Rafaela, který všechno přežil, přestože nedostatek a bolesti plavby nemluvňata zřídkakdy snesou. Ani neonemocněl… A i dítě, které nosí pod srdcem
jedna z vašich dcer, pane Manigaulte, vděčí za stěží započatý život výdrži své matky. Narodí se tedy tady, na americké půdě. Poznamená tuto zemi a vzhledem k tomu, že nepoznalo nikdy jinou, bude ji milovat jako svou rodnou. Máte odolné potomstvo, pánové z La Rochelle, i odolné ženy. Není vás patnáct opuštěných mužů. Je vás celý národ.“

Takže tí hlavní:

1. Pastor Beaucaire pastor v La Rochelle, má synovce pastora
2. pan Berne, obchodník - záchranca Honoriny a Angeliky, obchodník z La Rochelle.
3. Advokát pán Carrere - mali z manželkou 11 detí
4. Mercelot výrobce papíru z La Rochelle
5. Bréage lodní tesař z La Rochelle
6. Le Gall - rybár a lodivod z La Rochelle
7. Pán Jonas hodinár s manželkou
8. Pán Manigualt - loďař z La Rochelle
9. doktor Albert Parry


nespomínam si koľko s tých pánov malo nejakých dospelých synov.

Pridávam prozatímny zoznam vo Worde v prílohe. V tom sú aj synovia, dcéry, tetičky, manželky.


Moja obľúbená Hugenotka je popri Abigail Berne sčítaná teta Anna

Tuto hugenotské dámy váli ako sa snažia prezrieť veľkomožného pána Rescatora:

Přála by si, aby plavba trvala věčně. Rescator se rozloučil s Abigail a sestoupil po žebříku napravo.
Paní Carrerová strčila loktem do Angeliky a naklonila se k ní:
„Už od svých šestnácti jsem snila o tom, že mě unese nějaký takovýhle pirát a odveze mě na nádherný ostrov.“
„Vy?“ užasla Angelika.
Advokátova žena na ni spiklenecky mrkla. Připomínala černého aktivního a nehezkého mravenečka. Vysoký čepec žen z Angoumois, vždycky pevně uvázaný, jako by drtil něžné tělíčko, které však dokázalo porodit jedenáct dětí. Oči za brýlemi jí zazářily, když dodala:
„Ano, já. Víte, já měla vždycky ohromnou fantazii. Občas si na toho vysněného piráta vzpomenu ještě dnes. A najednou ho mám tady, přímo před očima. Všimněte si, jak je krásně oblečený. A pak, ta maska! Z té na mě jdou mrákoty.“
„Tak já vám, přítelkyně drahá, řeknu, odkud je,“ prohlásila paní Manigaultová hlasem, jímž
se oznamuje veledůležitá zpráva. „Paní Angelika mi promine, ale v duchu se ptám, jestli o tom nevím dokonce víc než ona.“ „To bych se divila,“ procedila Angelika skrz zuby.
„Notak, co o něm víte?“ ptaly se ženy a přistoupily blíž. „Je to Španěl? Ital? Turek?“
„Nic takového. Je od nás,“ prohlásila triumfálně kmotra.
„Od nás? Z La Rochelle?“
„Mluví snad někdo o La Rochelle?“ ušklíbla se paní Manigaultová a pokrčila rameny, „řekla jsem od nás, tedy z mého kraje.“
„Z Angouleme,“ vykřikly unisono nevěřící a pokořené Larochellanky. „Ne tak úplně. Víc na jih… Z Tarbes… nebo z Toulouse, nejspíš asi z Toulouse,“ řekla skoro s politováním. „V každém případě je to akvitánský šlechtic, Gaskoněc,“ mumlala a černá očka zarostlá v tuku se jí hrdě leskla. Angelika cítila, jak se jí svírá hrdlo. Byla by tu tlustou ženskou objala.

Menší přehled nabízí už sama Angelika při licitaci u Rescatora:

„Jeden pekař, dva rybáři. Jsou to bývalí lodníci, kteří založili malé loďstvo a zásobovali rybami tržnice v La Rochelle. Doufají, že se na ostrovech uchytí. Je tam také pan Mercelot, výrobce papíru, mistr Jonas, hodinář…“
„K ničemu…“
„Pan Carrere, advokát…“
„Čím dál hůř.“
„Jeden lékař…“
„Ach, to stačí… Tak je naložíme, [/color][/i]

Teď jsi mi opět nasadila brouka do hlavy, tohle je úkol pro mne .
Koukám do svých výpisků z knihy Angelika se bouří, kde je dost zevrubně uvedeno, do jaké domácnosti Angelika zavítala, kdy a kdo odcházel. Nezapomínejme na to, že v tom výčtu mohou být i ti, co se k útěku spontánně připojili, když viděli Hugenoty prchat ke Gouldsboro . Plus ve výčtu nemusí být třeba uvedeni nápadníci dospělých dcer. Jdu se podívat na Tvůj seznam a do výpisků, i když bych měla dělat něco úplně jiného .

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 11:08

Teď jsi mi opět nasadila brouka do hlavy, tohle je úkol pro mne .
Koukám do svých výpisků z knihy Angelika se bouří, kde je dost zevrubně uvedeno, do jaké domácnosti Angelika zavítala, kdy a kdo odcházel. Nezapomínejme na to, že v tom výčtu mohou být i ti, co se k útěku spontánně připojili, když viděli Hugenoty prchat ke Gouldsboro . Plus ve výčtu nemusí být třeba uvedeni nápadníci dospělých dcer. Jdu se podívat na Tvůj seznam a do výpisků, i když bych měla dělat něco úplně jiného .

Ja som si aj myslela že pán Clopot*** by to asi sclopotoval len taký fukot - ibaže viem že toho má momentálne veľa ......

Len aby si bola v obraze, môj prozatímny zoznam hugenotov je z výpiskov s s filtrovaného zoznamu 6 dielu zo zoznamu postáv ktorý sme mali na fóre.

Ja si myslím že keď Hugenoti sami hovorili o 15 mužoch myslli tým zrejme iba hlavy rodiny, a synov do toho nepočítali - ale kto vie
--------------------------------------

*** aby sa nám tu nové Angelikoložky (čitateľky zaoberajúce sa knihami Angelika) nestratili v slangu , pán Clopot bol niekto kto Desgrezovi pripravoval spisy keď bol ete advokát, najlepší vo svojom odbore

Takže jsem hledala v knihách Angelika se bouří a Angelika a její láska, přičemž se mi podařilo dohledat nějaká další jména. Když jsem počítala dospělé muže, včetně zeťů či učňů, došla jsem k číslu, které bylo větší než 15 .

Myslím, že pan Manigault neměl na mysli úplně všechny a nepočítal třeba
- nedospělé chlapce (nejstaršímu synovi Carrerových bylo 16 let, asi by mohl být i jako dospělá počítán, ale myslím, že ho Manigault nebral v potaz),
- sluhy (otrok Siriki určitě nebyl počítán jako někdo, kdo je "hoden" zakládat nové pokolení v Novém světě...)
- a asi i učně řemeslníků (podle toho, kolik jim třeba bylo let).

Naopak kromě Hugenotů z La Rochelle je v knihách zmíněno několik námořníků (bez uvedení jmen), které jako dospělé muže počítat mohl...

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 11:08

„Ach, to stačí… Tak je naložíme, když je tolik chcete zachránit… Všechny! V životě jsem nepotkal takhle otravnou ženskou. A teď byste mě, drahá markýzo, laskavě mohla seznámit s plánem, který by vedl k úspěšnému uskutečnění vašeho rozmaru. Nehodlám trčet navěky v téhle krabí díře, kam jsem se tak hloupě vecpal. Chtěl jsem odplout za úsvitu. Takže počkám do příštího přílivu po poledni.“

Teď jsem si všimla toho, že Rescator Angeliku oslovuje jako markýzu .

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 13:31

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 11:08

„Ach, to stačí… Tak je naložíme, když je tolik chcete zachránit… Všechny! V životě jsem nepotkal takhle otravnou ženskou. A teď byste mě, drahá markýzo, laskavě mohla seznámit s plánem, který by vedl k úspěšnému uskutečnění vašeho rozmaru. Nehodlám trčet navěky v téhle krabí díře, kam jsem se tak hloupě vecpal. Chtěl jsem odplout za úsvitu. Takže počkám do příštího přílivu po poledni.“

Teď jsem si všimla toho, že Rescator Angeliku oslovuje jako markýzu .

No prečo by to malo byť čudné, to určite narážal na jej manželstvo s Filipom. Veď keď ju kupuje v Kandii je tam predávaná ako Markýza du Plessis-Beliére. (Rescatorové oči kedysi metali hromy-blesky keď sa tú správu dozvedel.)
Mäa maximálne napadlo že to vlastne bola degradácia - kedysi bola grófka, potom už iba markíza. (ano v Slovenčine je to správne s "í" )

Když mu kupec z Mylosu s orientálním nadšením vyprávěl o posledním „kvalitním zboží“, o zajatkyni se zelenýma očima, pobavilo ho to. Jedinečná! Obdivuhodná! (...) Jméno? Proč by ho vlastně neřekl, i když tím sděluje velké tajemství: markýza du Plessis-Belličre. Údajně vynikající jméno. Tvrdí to Rochat, francouzský konzul, který ji viděl a mluvil s ní.

Ešte k tomu hore vyššie: Hugenoti by celkom určite k chlapom nepočítali sluhov či dokonca otrokov. Na to boli príliš nafúkaní, na rozdiel od Rescatora ktorý bral aj Kouassibu ako seberovného človeka. Aj Angelika bola taká, nikdy nehodnotila ľudí podľa titulov či postavenia, ale podľa osobných kvalít. Preto sa aj Peyracovci ako manželia k sebe hodili. Uznávali rovnaké hodnoty.

moirra píše: *

25 lis 2021, 16:16

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 13:31

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 11:08

„Ach, to stačí… Tak je naložíme, když je tolik chcete zachránit… Všechny! V životě jsem nepotkal takhle otravnou ženskou. A teď byste mě, drahá markýzo, laskavě mohla seznámit s plánem, který by vedl k úspěšnému uskutečnění vašeho rozmaru. Nehodlám trčet navěky v téhle krabí díře, kam jsem se tak hloupě vecpal. Chtěl jsem odplout za úsvitu. Takže počkám do příštího přílivu po poledni.“

Teď jsem si všimla toho, že Rescator Angeliku oslovuje jako markýzu .

No prečo by to malo byť čudné, to určite narážal na jej manželstvo s Filipom. Veď keď ju kupuje v Kandii je tam predávaná ako Markýza du Plessis-Beliére.

Mně to pak záhy taky doteklo . Ale jak jsem "deformovaná" Desgrezem a těmi díly, kde vystupuje, automaticky mi skočila Markýza andělů. Až pak mi došlo, že když se Rescator s Angelikou setkal poprvé, byla vdovou po markýzovi a měla i jeho titul. (Jak správně píšeš, z hlediska šlechtické hierarchie si pohoršila.) Zpětně mi teď přijde vtipné, že Rescator a) ví, že Angelika je vlastně hraběnka, b) oslovuje ji tím titulem v okamžiku, kdy za ním přijde ukoptěná a oblečená jako služka (a JE služka), c) neopomene si tím oslovením trochu kopnout do toho, že se provdala, i když byl její legální manžel naživu .

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 11:08

Menší přehled nabízí už sama Angelika při licitaci u Rescatora:

„Jeden pekař, dva rybáři. Jsou to bývalí lodníci, kteří založili malé loďstvo a zásobovali rybami tržnice v La Rochelle. Doufají, že se na ostrovech uchytí. Je tam také pan Mercelot, výrobce papíru, mistr Jonas, hodinář…“
„K ničemu…“
„Pan Carrere, advokát…“
„Čím dál hůř.“
„Jeden lékař…“
„Ach, to stačí… Tak je naložíme, [/color][/i]

Takže totho druhého rybára som už našla:
Na můstku stál Le Gall. V ranní mlze se přikradl až k Jasonovi, zabil ho a zmocnil se jeho hlásné trouby. Manigault tomuhle lodivodovi svěřil velení, protože byl mezi protestanty nejzkušenější námořník.
Bréage držel kormidlo. Larochellané byli v podstatě všichni námořníci, a nebyli tedy nezkušení mořeplavci.

Představil je: Bréage, lodní tesař, Charron, jeho společník při rybolovu v La Rochelle, také
bývalý námořník. Jeho zeť Marengouin, němý jako ryba, ale ne hluchý, který jako všichni ostatní
začal jako plavčík na obchodní lodi, teprve později obchodoval s rybami a langustami.
„Moře my známe, umíme i vázat lana a pohybovat se nahoře v ráhnoví.“
Le Gall měl poctivý pohled a Joffrey de Peyrac nezapomínal, že provedl Gouldsboro obtížným úsekem bretonské zátoky. Pokud může dojít k nějakému kontaktu mezi posádkou a protestanty, pak to dokáže jedině Le Gall.

Pekára zastrelili pri povstaní - toho počítať nemôžeme - jeho vdova bola Elvíra, ktorá sa neskoršie vo Wapassu vydala za katolíka z Joffreyovej družiny

Už je máš doplněné v přehledu .

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 17:12

Zpětně mi teď přijde vtipné, že Rescator a) ví, že Angelika je vlastně hraběnka, b) oslovuje ji tím titulem v okamžiku, kdy za ním přijde ukoptěná a oblečená jako služka (a JE služka), c) neopomene si tím oslovením trochu kopnout do toho, že se provdala, i když byl její legální manžel naživu .

Ano ano to na ňom práve zbožňujem , ten jeho povestný cynizmus - a tento pán je v tomto veru tiež veľmi podobný:

ich hlášky sú exotickým korením kníh Angelika .... preto som neodolala poslať po Joffreyovom návrate tých dvoch pánov spolu na záťah po stopách markízy anjelov

PenelopaW píše: *

25 lis 2021, 17:26

Už je máš doplněné v přehledu .

moirra píše: *

25 lis 2021, 01:07

Snažím sa vyrobiť zoznam Hugenotov na lodi aj v Gouldsboro a Wapassu aj z ich povolaniami - pokiaľ viem Joffrey vravel že ich bolo 15 mužov takže:

Nuž super som si fandila, kým som včera večer pred spaním v knihe našla toto (pred spaním je dobré v posteli čítať, človek lepšie spí) už som bola pomaly uspatá a vyleteli mi oči tak že som porád bola zasa zobudená

Pozvala řečníka, aby si sedl, a nabídla mu pohár bílého vína, ale nebyla si jistá, jestli je jeho přátelské chování upřímné, nebo jí chce dát najevo, že není hloupý a že si dá na cizince z Gouldsbora, jehož prosperita je výsledkem práce šedesáti hugenotů z La Rochelle, které přivezli do Akádie, velký pozor. "A co když je to ten králův špeh," vyjekla Polačka a pohlížela za odcházejícím mužem.


No toto má byť asi číslo spolu so ženami a deťmi. Aj mňa inak Rescátor poriadne dostal, podobne ako Angeliku, tým že vlastne už v momente keď sa hral na veľkorysého že splní Angelike jej želanie zachrániť priateľov, už kalkuloval že je to húževnatý a pracovitý národ a že si nimi snáď osídli svoje Gouldsboro.
Už mi je jasné prečo sa tak vehementne vypytoval na povolania tých, ktorých mal naložiť.

Musím povedať že v poslednom čase ako keby mi vesmír plnil želania sa v nemeckej a rakúskej televízii zjavujú nové veci prebraté od Francúzov o histórii 17 storočia a teraz tam bol nádherný dokument o Hugenotoch z La Rochelle - s vysvetlívkami a mapkami, tak ako to milujem.

Som si to s telky nahral aj stiahla - lebo nám to chem spracovať na mapky obrázky a materialy, a že neviete nemecky lutovať nemusíte, ja vám tuto postupne všetko pekne z obrázkami prerozprávam.

Pre tie čo by dokument chceli pozrieť:

že je tam veľa o kardinálovi Richellieu a obliehaniu La Rochelle vás nemusí iritovať, je tam hromada iných úžasných informácií o Hugenotoch ktoré aspoň pre mňa boli nesmierne zaujímavé a užitočne.

A napokon toto obliehanie sa spomína aj v 5 diely.

Jistě si vzpomenete, pane abbé, že za obléhání La Rochelle jsem jedl vařenou kůži a polévku z bodláků. Nedělal jsem to proto, abych se o padesát let později zřekl víry, ve jménu níž z osmadvaceti tisíc obyvatel mého města jich třiadvacet tisíc zemřelo.“

„Co vás to napadá?“ vykřikla uraženě stařena. „My, Larochellané, jsme nejbohatší ze všech obyvatel ostatních měst království. Přestože jsme na tom kdysi byli hrozně špatně. Po obléhání byste tu nenašla ani suchou kůrku. Jděte se ale teď podívat do skladů v přístavu… Leží tam hromady zboží – víno, sůl, potraviny.“

Válka, obléhání, hladomor, co byste chtěla, když už to jednou začalo. Vždycky jen neštěstí. A proč by zrovna vás vynechalo? Není důvod. Jak se říká: Když jede husar na koni, každou dcerku dohoní. Já prožila obléhání, mý tři děti umřely hladem… Já bych vám mohla vyprávět.“ .... Pod vysokým čepcem, připomínajícím rozepjatá křídla, měla stará Rebeka plet jako vysušenou a oči se jí ztrácely ve spleti vrásek. I když vážně vykládala o nesmírně tragických věcech, jako by si v očích uchovávala posměšný záblesk

„Já,“ řekla Angelika tentokrát nahlas a skoro ji udivilo, že slyší vlastní slova, „já jsem držela v náručí své zavražděné dítě.“
Zachvěla se.
„Ano, já vám rozumím, děvenko. Když člověk ztratí dítě, jako by už přešel do onoho světa. Už není jako předtím. A já přišla o tři, o tři neviňátka, který jsem uložila do hrobu během obléhání. Přežila jsem tu kalvárii, ano, děvenko, bylo mi pětadvacet a byla jsem matkou tří dětí, nejstaršímu bylo sedm. Právě ten odešel první. Myslela jsem, že spí, a nechtěla jsem ho budit,
protože jsem si říkala, že když spí, nemá takovej hlad. Ale kvečeru, když jsem viděla, že se nehejbá, jsem začala mít strach… A jak jsem se pomalu blížila k jeho postýlce, docházelo mi to. Byl mrtvej už od rána. Umřel hlady. Říkala jsem vám, děvenko, války, obléhání, proč čekáte, že by nám to mělo přinýst štěstí?“
- „Jak to, že jste se nepokusili město opustit?“ rozhořčila se Angelika. „To nešlo?“
„Kolem byli vojáci pana de Richelieu. A pak, nebylo na mně rozhodovat, jestli se město vzdá nebo ne. Celou dobu jsme čekali na Angličany. Jenže Angličan přišel a pak zas odešel a pan de Richelieu vybudoval příkopy. Denně jsme doufali, že se něco stane. Co přesně? Vojáci umírali hlady na hradbách. I můj muž tam chodil celej nemocnej. Už neměl sílu ani udržet kopí a já viděla, jak se opírá o zeď. Když se jednou večer nevrátil, pochopila jsem. Padl na hradbách a mrtvýho ho shodili do hromadnýho hrobu. Neopovažovali se házet mrtvoly přes hradby, aby královský oddíly nezjistily, že zanedlouho nezbyde z posádky jedinej chlap. Hlad, to je něco, co se nedá popsat ani pochopit, když to člověk neprožil… zvlášť když trvá dlouho… Pokaždý když vyjdete na ulici, doufáte, že… musíte něco najít… Hledáte všude, za každým rohem, pod každým schodem, hledáte i po zdech, jako by mohlo bejt něco k jídlu mezi kameny… aspoň tráva… Když jsem zaslechla pod podlahou šustit krysy, to bylo radosti! Sledovala jsem je celý hodiny a můj nejstarší hošík je uměl šikovně chytat. Jeden vlámskej kupec prodával šest nebo sedm let starý kůže. Moc dobrá věc. Město jich koupilo – osm set a rozdalo je vojákům, schopným držet zbraň. Z vývaru jsme dělali výbornej sulc… Získala jsem kousek i pro svý dvě děti, který mi zbyly… Nedělo se vůbec nic, jen každej den přinesl o trochu víc bolesti… Na ulicích se už procházely jen strašlivý kostry, mrtvý těla jsme stěží dovlekli ke hrobu… Manžel nesl svou ženu přes rameno jako kus špeku… Dcery nesly na prkně starýho tátu… Matka nesla syna v náručí jako ke křtu…“
„Nemohli jste opustit město? Utéct před hladem?“
„Za hradbama na nás čekali královi vojáci. Muže věšeli, se ženama si dělali, co se jim zlíbilo, a děti?… Copak jsme mohli vědět, co se s nima v jejich rukách stane? A pak, opustit město se nedalo. To by sme uznali, že nás porazili… Jsou věci, který se nesmějí udělat. Člověk neví proč. Museli jsme buď umřít s ním, nebo… Ani si už nevzpomínám, kdy umřel můj druhej syn. Pamatuju si jen, že když naše delegace odešla pokleknout před králem Ludvíkem XIII. a nesla mu na polštářku klíč od La Rochelle, zbejval mi už jen nejmenší. Každej křičel a pospíchal: Honem k bráně… vozy, chleba… tak jsem taky utíkala… myslela jsem si, že běžím, ale zřejmě jsem sepotácela jako ostatní, jako přízrak, šourala jsem se podél zdí… Vypadali jsme všichni jako mátohy… dívala jsem se na maličkýho, na ty černý oči, tak veliký v hubený tvářičce, a říkala jsem si: Je konec, vyslanci se podrobili… Král vchází do města… Konec, město je poražený. Ale zůstane ti tenhle. Aspoň tenhle. Podlehli jsme včas pro toho maličkýho, říkala jsem si. Ještě pár dní a byla bys matka s prázdným náručím. Buď Bohu chvála. Už asi víte, co se stalo…“ (...)
Ne,“ pohlížela na ni zděšeně Angelika a ani si neuvědomovala, že se to všechno odehrálo už před čtyřiačtyřiceti lety.
„No tak poslouchejte. A napijte se, nebo vám víno zteplá. Víno z ostrova Ré se musí pít pěkně chladný. Takže před branami nám vojáci rozdávali kousky ještě teplýho chleba, jak ho zrovna vytáhli z pece. Měli rozkaz chovat se ke statečným Larochellanům dobře… No a vojáci, když je nikdo nežene, jsou přece lidi jako všichni ostatní… Viděla jsem dokonce, jak některý plakali, když se na nás podívali… No tak jsem se najedla a malej taky jedl, držel chleba v ručičkách jako veverka… A pak najednou umřel… Moc se najedl, moc rychle… Hlavička mu padla na rameno a byl konec. Nezbylo mi, než ho pochovat jako ty ostatní…

VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=iHF2cXCH59A&t=1198s

Nuž tie opísané hrôzy obliehania sú pravdivé. Dokonca sa vo vídeu hovorí že sa Hugenoti pokúšali dostať ženy a deti z mesta ale že ich kráľoví vojaci znovu zatlačili naspäť.

Okrem iného vo vídeu rozpráva aj známy historik Christian Petitfils od ktorého mám pár dobrých kníh.

moirra píše: *

02 pro 2021, 19:42

výsledkem práce šedesáti hugenotů z La Rochelle

Tak teď doufám, že sestavíš kompletní seznam se všemi jmény .

PenelopaW píše: *

02 pro 2021, 19:56

moirra píše: *

02 pro 2021, 19:42

výsledkem práce šedesáti hugenotů z La Rochelle

Tak teď doufám, že sestavíš kompletní seznam se všemi jmény .

Ďakujem za povzbudenie ha ha

Hore som niečo doplnila a stará Rebeca ktorá o obliehaní rozpráva a na ktorú si sa pýtala bola aj v Novom Svete.

Obliehanie La Rochelle a Traja mušketieri:

Od septembra roku 1627 do októbra 1628 trvalo obliehanie La Rochelle, ktorému velil kardinál Richelieu. Táto udalosť je dobre známa predovšetkým vďaka románu Traja mušketieri, ktorý práve vychádza aj v edícii Svetová knižnica SME.
Dumasovi vyčítajú príliš negatívne zobrazenie osobnosti kardinála.

Faktom však zostáva, že Richelieu zvíťazil nad mestom najmä vďaka špionáži. Anglický vojvoda z Buckinghamu sa nevyznal len v krásnych šperkoch, ale vyslal na pomoc La Rochelle aj flotilu 80 lodí a 6000 mužov, ktorú Richelieu zastavil pri neďalekom Ile de Ré. Vyhladované mesto sa nakoniec 28. októbra 1628 vzdalo.

Čítajte viac: https://cestovanie.sme.sk/c/2526181/obl ... tieri.html

tak tých hugenotov - mužov, ktorí priplávali na Gouldsbore, bolo určite viac ako pätnásť. Je možné, že Manigault rátal len hlavy rodín, a aj to len priamo z La Rochelle (napríklad nepočítal tých dvoch sedliakov z osady Saint Maurice, ktorí sa na Gouldsboro pridali na poslednú chvíľu). Veď len podľa mien ich takto z hlavy viem vymenovať okolo desať - niežeby som sa chcela chváliť alebo mala takú geniálnu pamäť, len som akurát na konci 6. dielu

PenelopaW píše: *

02 pro 2021, 19:56

moirra píše: *

02 pro 2021, 19:42

výsledkem práce šedesáti hugenotů z La Rochelle

Tak teď doufám, že sestavíš kompletní seznam se všemi jmény .

No tak to si píš, ten už mám zostavený dávno a preto ho teraz v slepej nádeji že mi pomôžete doplňovať pridávam vo Worde aj v PDF na stiahnutie.

Dovolujem si upozorniť na nový dokuementárny na stiahnutie s názvom

Obležené pevnosti Legendární.bitvy. La Rochelle Pád protestantské bašty. 2020

Ja som si to stiahla.

Možno že niektoré z vás si to ani nebudú musieť stiahnuť - mne to samozrejme nejde lebo zo zahraničia sa to púšťať nedá:

https://zoom.iprima.cz/porady/oblezene- ... tske-basty

Zdá sa že to je nemecký dokumentárny ktorý mám nahratý z Nemeckej TV

Hore vyššie vo vlákne je celý úryvok z kánonu ako teta Anna rozprávala Angelike o tom ako prežívali to obliehanie.

Obliehanie La Rochelle
Kardinál Richelieu proti hugenotom (2020)

Kráľ Ľudovít XIII. chce dobyť poslednú protestantskú baštu v krajine: La Rochelle. Kardinál Richelieu nechal na otvorenom mori postaviť obrovskú hrádzu, aby mesto uzavrel.
V roku 1627 zúrila vo Francúzsku konfesionálna vojna. Francúzky Protestanti, nazývaní hugenoti, sú tŕňom v oku kráľa Ľudovíta XIII. Chce zničiť ich pevnosť La Rochelle. Mesto však kladie tvrdý odpor.
La Rochelle je najväčšou protestantskou baštou vo Francúzsku. Jeho výhodná poloha na pobreží Atlantického oceánu zabezpečuje jeho občanom záujem a podporu ich spojenca: Anglicka. Oba tábory spája viera a sú proti katolíckemu kráľovi Ľudovítovi XIII., ktorý chce čo najrýchlejšie dobyť toto spurné mesto vo vlastnej krajine, aby sa mohol sústrediť na skutočnú vojnu s Habsburgovcami.
La Rochelle sa však poučilo z predchádzajúcich obliehaní. Mesto leží v zálive, obklopené močiarom a tromi kilometrami pevnostných hradieb a zdá sa byť nedobytné. Kráľova pravá ruka, kardinál Richelieu, sa uchýli k drastickým opatreniam: Na otvorenom mori dal postaviť obrovskú hrádzu. Cesta Angličanov je tak zablokovaná, rovnako ako akákoľvek možnosť dopraviť zásoby do mesta. Kardinál Richelieu plánuje La Rochelle vyhladovať a raz a navždy tak zlomiť protestantský odpor.

výzva prijatá

Precious píše: *

24 led 2023, 20:20

výzva prijatá

super ♥ teším sa že budem mať ďalšieho pomocníka - Môj TIP: inak bohužiaľ je Adobe Reader XI lepší a stabilnejší na vyhľadávanie a robenie si poznámok v kniháchvo forme PDF ako tie jeho novšie verzie - a fičí aj s Windows 10, nie iba na všetkých predošlých windowsoch

v príspevku som doplnila link na dokumentárny o La Rochelle, ale tebe to asi na Slovensku nepôjde - uvidíme či to pôjde holkám v Čechách. Dá sa však stiahnuť.

A myslím že som v mojom vlastnom zozname hneď našla chybu, toto tam mám zapísané :

Mercelot Jonas výrobce papíru z La Rochelle
Mercelot Bertille dcera
Pani Mercelotová Manželka

Malaprade Elvira mladá vdova po pekaři z La Rochelle
Neter Jonasových

neboli Jonasovci a Mercelotovci dve rozličné rodiny ?

Já jsem ten dokument viděla na iprimacz. Peyrac ho měl za úkol nahrát a vložit na web. Musím se ho pozeptat zda ve své laboratoři nezahálel.
Moc doporučuji, je to doopravdy skvělá dokumentace.

moirra píše: *

24 led 2023, 20:54

Precious píše: *

24 led 2023, 20:20

výzva prijatá

super ♥ teším sa že budem mať ďalšieho pomocníka - Môj TIP: inak bohužiaľ je Adobe Reader XI lepší a stabilnejší na vyhľadávanie a robenie si poznámok v kniháchvo forme PDF ako tie jeho novšie verzie - a fičí aj s Windows 10, nie iba na všetkých predošlých windowsoch

v príspevku som doplnila link na dokumentárny o La Rochelle, ale tebe to asi na Slovensku nepôjde - uvidíme či to pôjde holkám v Čechách. Dá sa však stiahnuť.

A myslím že som v mojom vlastnom zozname hneď našla chybu, toto tam mám zapísané :

Mercelot Jonas výrobce papíru z La Rochelle
Mercelot Bertille dcera
Pani Mercelotová Manželka

Malaprade Elvira mladá vdova po pekaři z La Rochelle
Neter Jonasových

neboli Jonasovci a Mercelotovci dve rozličné rodiny ?

posielam ti do mailu, čo som stihla doplniť, červenou som značila mužov, ktorí by mohli dávať to číslo pätnásť a div sa svete, ono to zatiaľ vychádza

Precious píše: *

27 led 2023, 19:05

posielam ti do mailu, čo som stihla doplniť, červenou som značila mužov, ktorí by mohli dávať to číslo pätnásť a div sa svete, ono to zatiaľ vychádza

Och super! ♥

Pozriem na to a poprípade doplním a doplnené zavesím znovu sem aby sme mohli všetky zasa dopĺňať.

Ja som uvažovala nad týmito dvoma výrokmi, obidva sú tu uvedené aj hore vyššie vo vlákne:

Precious píše: *

27 led 2023, 19:17

Penelopa v niektorom vlákne uviedla, že hugenotov, ktorí prišli do Ameriky na Gouldsbore, bolo okolo šesťdesiat.

Manigault rozpřáhl mocné paže, hlásil se o slovo:
"Nenechme se příliš unést. Jistě, máme víru, máme duši, ale je nás na tak obrovský úkol jen patnáct mužu."

15 mužov a 60 osôb - do mužov zrejme počítali iba dospelých chlapov, potom tam boli ešte mladí chlapci, deti oboch pohlaví, dospelé ženy a mladé dievčatá - ktorých by teda podľa výpočtu malo byť 45.

Zrejme to budeme musieť zadeliť do kategórií ženy muži mládež a deti.

Keď si dobre spomínam, detí mali ako smetí: Pani Carrerová sama mala myslím 11násť. Koľko ich mal Berne?

A ešte k tomuto:

Precious píše: *

27 led 2023, 19:17

........Joffrey de Peyrac bol naozaj odvážny človek: prišiel si do La Rochelle pre manželku, a okrem nej - jednej cestujúcej navyše, pre ktorú bolo miesto už prichystané (a nielen miesto, ako dokazuje truhlica so šatami a Dauphinina fanfiction), vzal na loď desiatky viac-menej čiernych pasažierov, pre ktorých musel nachystať stravu a nájsť miesto na bývanie v priebehu niekoľkých hodín. Šesťdesiat ľudí navyše. Áno, námorníci si odtŕhali od úst, aby hugenoti a ich deti mali čerstvé a lepšie jedlo, ale nabrať vodu a zásoby pre šesťdesiat ľudí navyše na tri týždne plavby a to za pár hodín? Gróf de Peyrac mal určite skvelé organizačné schopnosti, ale aj tak klobúk dolu!

keďže už mám zrešeršované celkom podrobne plavby 17 storočia medzi Franciou a Novým Svetom, vychádzam s toho že ako skúsený námorník mal Joffrey oveľa v§čšie zásoby aké boli treba - kvôli nepredvídateľným okolnostiam.
Podľa skutočných záznamov z tej doby totižto dĺžka takej plavby mohla kolísať medzi 3 týždňami až dvoma mesiacmi - podľa poveternostnej situácie, pretože jediný pohon v tom čase bol vietor a napnuté plachty. A to ešte musel fúkať zo správnej strany - plaviť sa v bezvetrí, či dokonca proti vetru bolo takmer vylúčené. (Vidno že sa namňa niečo nalepilo , môj Peyrac vlastnil pár lodí, keby ešte bol medzi nami by nám to všetko podrobne vysvetlil len taký fukot, sám mal Kapitána na more aj na rieky) okrem toho som už do fikcie šťastné a nešťastné časy Toulouske zisťovala maximálne rýchlosti rôznych lodí 17 storočia

napriek tomu sa museli námorníci uskromniť, a Rescator im zredukoval svoj prídel čo sa aj v knihe hovorí - nezabúdajme že pani Golonová bola s Toulounu, prístavu ktorý mal veľký význam v časoch Ľudovíta XIV a ešte k tomu bol jej otec námorný kapitán! Preto sa zrejme tak dobre vyzná.

Šťastím bolo že prisúpili sedliaci z osady St.Maurice pri ktorej kotvil Rescátor a od ktorých predvídavo kúpil nejaké zvieratá. Podľa mňa neboli jediní čo mu niečo predali. Rescátor predsa nebol hlupák a nesedel zo založenými rukami a čakal. Dobre vedel čo to znamená mať na palube 60 hrdiel navyše, i keď polovica s toho boli možno deti. Keďže mal ešte pár hodín času kým sa Angelika zo svojou hugentotskou perepuťou dostaví na pláž, istotne s tej dediny a okolia poskupoval všetky potraviny čo sa kde u sedliakov dali nájsť. Veď platil zvonivými strieborniakmi, a ak všetko preplatil, nemali problém mu to predať - pretože sedliaci si mohli po jeho odchode zasa kúpiť inde čo potrebovali a ešte im aj nejaké peniaze zostali .

----------------------------------------------

Poznámka pod čiarou: Inak už mám presne zrešeršovaný ich únik z mesta a únik Rescatorovej lode Gouldsboro z vôd v okolí La Rochelle. - Ešte aby sa niekto sťažoval na tie geniálne opisy miest z kánonu! Ja ich doslova milujem, Lebo doslova animujú k ďalším výpravám po stopách Angeliky. Bez nich by som veru nemohla kresliť presné mapky.
Budem kresliť podrobné mapky aj k 5 dielu, a začnem útekom z mesta La Rochelle.

to celé musela pani AG definitívne písať spolu s nejakými skúsenými lodivodmi - poprípade si Golonovci poslúžili nejakými denníkmi skúsených lodivodov a kapitánov z la Rochelle 17 storočia Ono totižto pri plavbe loďou sú oveľa dôležitejšie lesy a hory pod vodou ako tie nad vodou, plus samozrejme príliv a odliv, ako dokonale v 9 diely vysvetlila diablica a zožala za to ovácie, a ten vietor ako som už spomínala. (tieto veci som zasa podrobne rešeršovala k fikcii o mladom Joffreyovi, keď sa v Montpelieri zaúčal za námorníka)

Tie opisy ako Rescator zo všetkým vybabral, s pevnosťou s nabitými delami, s vojenskou loďou čo ho prenasledovala, a tak ďalej sú proste geniálne. Klobúk dolu pani AG. Sama totižto viem koľko rešerší treba na pár takýchto odstavcov.

Precious píše: *

27 led 2023, 19:05

posielam ti do mailu, čo som stihla doplniť, červenou som značila mužov, ktorí by mohli dávať to číslo pätnásť a div sa svete, ono to zatiaľ vychádza

Precious ty si génius ♥ v tom tvojom zozname ich už je približne 45

Nuž ja si práve predstavujem ako sa pani AG na nás smeje a žmurká na nás zhora že ako ju tu kontrolujeme - spomenula som si totižto že aby sa v spleti tých postáv nestratila, tak si ich s Golonom písali a potom si ešte vyrobili pomôcky, aby vedeli v ktorom diely sú ktoré postavy v hre.

PS: Ja más zatiaľ najmenej 100 postáv v hlave, ale už sa tiež v tom začínam pomaly strácať. Sanžim sa dopilovať Fikciu odohrávajúcu sa v Januári až Marci 1661 a pridať ju sem ešte dnes - elbo prvá časť končí 29 januárom - čo je dnes

Moirra, keď budeš na dôchodku, mala by ťa Naďa, dcéra AG, zamestnať a dať ti napísať Kráľovstvo francúzske. Toto myslím skutočne, smrteľne vážne. Máš toľko nazbieraného materiálu, že je škoda, aby ostal len v tvojom múzeu a poprípade na týchto stránkach, či už vo forme príspevkov alebo fanfiction, ktoré vzišli z tvojho bádania. To len tak na okraj.

Hugenotov určite ešte nejakých doplním, verím, že ma ešte osvieti.

Berne mal so svojou prvou ženou tri deti - Martiala, Severine a Lauriera. S Abigail mal dve dcéry, prvá sa volala Elisabeth (tej pomáhala na svet Angelika.) Ale domnievam sa, že zostavujeme zoznam len tých hugenotov, ktorí sa priplavili do Ameriky na Gouldsbore?

Precious píše: *

29 led 2023, 16:38

Berne mal so svojou prvou ženou tri deti - Martiala, Severine a Lauriera. S Abigail mal dve dcéry, prvá sa volala Elisabeth (tej pomáhala na svet Angelika.) Ale domnievam sa, že zostavujeme zoznam len tých hugenotov, ktorí sa priplavili do Ameriky na Gouldsbore?

Nie, nie nie len tých čo sa plavili . chceme mať kompletný zoznam
Kedy to vlastne Joffery hovoril o tom počte 60 ?

Výborný článok o Hugenotoch na ktorý som narazila čírou náhodou - dobré zhrnutie:

Útek hugenotov na slobodu

„My, kráľ a kráľovná... týmto vyhlasujeme, že všetci francúzski protestanti, ktorí budú hľadať útočište a dopravia sa do nášho kráľovstva, budú mať nielen našu kráľovskú ochranu... ale vynaložíme tiež úsilie na to, aby sme ich všetkými primeranými spôsobmi a prostriedkami podporovali a aby sme im pomáhali... aby ich život a existencia v tejto ríši mohli byť pre nich príjemné a ľahké.“

TAK znie vyhlásenie anglického kráľa Viliama a kráľovnej Márie z roku 1689. Ale prečo museli francúzski protestanti, známi ako hugenoti, hľadať útočište a ochranu mimo Francúzska? Prečo by nás mal ich útek z Francúzska zaujímať dnes, asi po 300 rokoch?

Viacej:

https://wol.jw.org/sk/wol/d/r38/lp-v/1998606

Super a zajímavý článek!! Osvětluje mnohé scény z knih, které mohou čtenáři 21. století přijít vymyšlené a přitažené za vlasy. Kromě všech událostí týkajících se Buřičky z Poitou třeba tajné lesní bohoslužby v prvních dílech, později únos Bernových dětí či cavyky kolem umírajícího příbuzného, kterému byl na smrtelné posteli vnucován křest. Že Francie přišla o mnoho kvalitních lidí, řemeslníků i inteligence, dokazuje složení protestantů Gouldsbora a to, co dokázali vybudovat z ničeho. Peyrac by vlastně měl Ludvíkovi poděkovat .

Poznámka: Líbilo se mi, že článek uváděl jména panovníků v naší formě. Na tenhle jev mne kdysi upozornila spolužačka a přikládala ho globalizaci: Jak se jmenoval ten, co dobyl Anglii? Vilém. Jméno krále, co měl tolik manželek? Jindřich. Jméno královny? Alžběta. Ale jak se jmenuje její syn a vnukové? Charles, William, Harry. Tedy už ne Karel a Vilém...

česká televízia dávala kardinálovi Richelieu z cyklu Špióni, šifry a spiknutí (4)

Kardinál Richelieu. Dokument VB (2015). Poznejte příběhy lidí, kteří byli více či méně skrytými hybateli mnoha události ....

dá sa stiahnuť ale našla som ho aj na ulož to

Spomínate z knihy ako teta Anna rozprávala o obliehaní La Rochelle?

Stará služka Rebeka hovorí:

„My, Larochellané, jsme nejbohatší ze všech obyvatel ostatních měst království. Přestože jsme na tom kdysi byli hrozně špatně. Po obléhání byste tu nenašla ani suchou kůrku. Jděte se ale teď podívat do skladů v přístavu… Leží tam hromady zboží – víno, sůl, potraviny.“
„Proč tedy ta lakomost?“
„No to je hned jasný, že nejste zdejší. Víte, pro nás je od dob obléhání zvykem rozdělit slanečka na čtyři díly a počítat každej brambor.

Berneho strýko, pan Lazar Berne tiež na to spomína:

Jistě si vzpomenete, pane abbé, že za obléhání La Rochelle jsem jedl vařenou kůži a polévku z bodláků. Nedělal jsem to proto, abych se o padesát let později zřekl víry, ve jménu níž z osmadvaceti tisíc obyvatel mého města jich třiadvacet tisíc zemřelo.“

Čo je jasné lebo prístavy zabezpečovali šikovným obchodníkom prosperitu. na tej druhej strane brehu tam niekde kde sú tie domy, musel mať Berne svoje sklady o ktorých hovorí v knihe:



Inak môžeme uvažovať prečo za vlády Ľudovíta XIII otrávili Joffreyovho otca. Do čoho sa zamiešal?
Bol na strane Hugenotov čo sa vraj snažili zvrhnúť kráľa, (toto ešte nemám poriadne zrešeršované) alebo proti nim?
Komu stúpal na päty, takže sa ho snažili baviť, podobne ako Joffreya?

https://www.youtube.com/watch?v=q4fKbaZSFHE

Při mém prvním čtení pro mě byli Hugenoti oblíbenou skupinou ani vlastně nevím proč a takovou velmi zajímavou kapitolou z dějin Francie, ale co se mnou i dřív ale i teď velmi rezonuje je příběh Jenny, kdy se vrací jako "indiánka" a její muž jí nepříjme a ona se pak vrací zpět k Indiánovi, co ji unesl. Jak si volí ten druhý svět, i když v něm může po útěku zemřít. A zase se mi tam opakuje i to pro mě nejdůležitější téma vnitřní svobody, proti sešněrované společnosti. Jak sama říká, že raději vyhledá náruč divocha než jejího chladného manžela. V něčem je její příběh opravdu smutný, ale zároveň tímto prohlášení i velmi silný.

Lole, líčení života Hugenotů mě taky bavil.
Mě hodně zajímá 17. Století v českých dějinách. To bylo opravdu bouřlivé a hodně lidí, kteří nebyli katolíci odešli navždy z rodné země.
Nejznámější exulant je Komenský.
Já hodně čtu o této době. Třeba i klasiky Třebízského nebo i Jiráska. Přečetla jsem i Temno a hodně mě ta kniha překvapila. Není to tak temné.
Trochu mi to právě připomnělo osudy Hugenotů v Angelice.
Ty díly v Americe jsou také zajímavé. Jsou tam další postavy a osudy. Je o čem přemýšlet.

hahaha toto je vtipné ako Rescator hugenotmi vydesil Perrota:

A ta naše cháska už nám zas začíná votravovat uši svejma žalmama,“ ulevil si Kanaďan najednou.
„Na začátku jste jim to dovolil jen večír, teď se už modlej třikrát denně. Jako by hodlali vyhnat tím
zpěvem z lodi zlý duchy.“
„Možná to skutečně mají v úmyslu. Jak jsem si všiml, nemají nás zrovna za svaté.“
„Je to vobtížnej a hádavej spolek,“ bručel Perrot.
„Doufám, že je nechcete vzít s sebou do těch dolů tisíc mil vod pobřeží, do irokézskejch lesů?“
Dlouhé odmlčení hraběte ho mírně vyděsilo.
Ten však zavrtěl hlavou.
„To ne,“ prohlásil konečně, „to jistě ne.“
Nicolas Perrot zadržel další otázku: Co s nima teda uděláte? (...)
Šmátral po kapsách, hledal dýmku. Pak toho bezmocně nechal.
„To jste nalodil divný zboží, pane. Nemůžu si na ně zvyknout.

ako vždy som sa tuto zasa skvele pobavila na tom ako vraví že oni mu to tí Hugenoti ešte zaplatia .... spomína si niekto aký diabolský plán pomsty si veľkomožný pán Rescátor pripravil na svojich Hugenotov ?

Jeho španělští odběratelé marně čekali na jeho návrat. Kvůli Larochellanům se musel vrátit před cílem plavby, jež měla být jeho poslední cestou za zlatem, a nedovedl ke zdárnému konci rozhovory o budoucích obchodních smlouvách. A to všechno pro ženu, o níž tvrdil, že je mu lhostejná. Nikdo v životě ho nedonutil k tolika obchodním chybám. Však oni mu to ti hugenoti zaplatí. A pěkně draho! Nakonec to všechno ještě bude k něčemu dobré.

Mňa inak skvele pobavilo aký diabolský plán pomsty si Joffrey vymyslel:
Presne tak uhádla si. Najskôr si všetky manželky hugenotov v podstate získal svojim šarmom a veľkodušnosťou, potom lichôtkami a darčekami hlavne keď im porozdával zrkadlá, a nakoniec si dovolil im do hlavy zasadiť v očiach Hugenotov totálnu blasphémiu: že sa vo všetkom oni ako ženy vyrovnajú svojim manželom, a neskoršie to ešte zabil tým že im povedal že sú jasnozrivejšie ako ich manželia ha ha: Nečudujem sa Angelike že sa na tom tak smiala.


Vím, dámy, že jste se pokoušely odvrátit své muže od zločinných úmyslů, jejichž neúspěch jste předvídaly. Ať si říká kdo chce co chce, vy jste daleko jasnozřivější. Dokažte to využít k dobrému a buďte energické, neboť tady budete žít v zemi, kde nelze lhát.“ (...) Přijaly jeho radu tak, jak ji mínil. Hrabě jim popřál dobrou noc a ony odešly.
„Nevím, jestli vaše rady připravují jejich manželům slastné zítřky,“ řekla zamyšleně Angelika.
„Určitě ne. A to mě těší. Je to má zvláštní pomsta. Vydat je energickým rukám jejich manželek, není to snad nakonec strašnější, než je vydat katovi?“
„Vy jste nenapravitelný,“ rozesmála se.
Chytil ji oběma rukama kolem pasu, zvedl ji a roztočil ji.

moirra píše: *

02 čer 2024, 13:11

Precious píše: *

13 kvě 2024, 10:37

trochu ma mätie ten "porast" na tvári muža v reťaziach. Ak je to scéna, na ktorú myslím, mal by mať hladkú tvár. (alebo si ho len ja takto predstavujem?)

no ja neviem či sa ten pán v retaziach presne v tomto období mal možnosť sa pravidelne holiť .....

Lole píše: *

02 čer 2024, 22:03

Za mě bych si typla že klidně mohl být zarostlí byli už nějaký čas na palubě domov opustil za spěchu, tak by mě nepřekvapilo, kdyby neměli k dispozici věci na holení a nevím zda by Jofrey milostivě panu Bernovi půjčil svoje I když by to mohla být vtipná minifikce

Ako vždy na všetko nájdeme odpoveď v knihe.

Stáli tu před ním, klobouky tiskli na žaludek, vlasy měli pečlivě ostříhané. Přestože absolvovali obtížnou plavbu, vůbec nevypadali
nepořádně jako muži z posádky. Kdyby těm nabídl nůžky a nejostřejší břitvu, stejně by chodili zarostlí a neučesaní. To totiž byli většinou katolíci ze Středomoří.
Při těch úvahách se usmál, jenže hugenoti zachovali kamennou tvář.
Ten, kdo by jim na obličeji rozeznal přátelství, lhostejnost nebo nenávist, by musel mít pořádný postřeh.
„Pane,“ oslovil ho Le Gall, „máme dlouhou chvíli, nemáme co na práci.
Dovolte nám, abychom se začlenili mezi posádku.

Táto znánka je z Hugenotského múzea, ktoré je na nete trojjazyčne, a zobrazuje Mayflower, loď ktorú Joffrey spomína a pripomína v 6 diely keď dorazia do Gouldsboro, ale myslím že sa v knihách ešte spomína viackrát.

https://museeprotestant.org/de/notice/d ... h-amerika/



Obraz: Útek Hugenotov z Francie.

Emigration of the Huguenots by Jan Antoon Neuhuy

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... euhuys.jpg



Joffrey alias Rescator je nielen záchranca zúfaliek, ale dokáže doslova nemožné: Potešiť neprístupných Hugenotov.


Člun, nesený zpěněnou vlnou, narazil na pláž rudou jako krev, pod průhlednou vodou
přecházející do fialova. Námořníci skočili do moře, aby přitáhli člun ke břehu.
Joffrey de Peyrac se na přídi obrátil k pastorovi Beaucairovi:
„Pane pastore, tahle ztracená zátoka, skrytá očím všech, byla odjakživa úkrytem pirátů. Už od časů, kdy sem v dávných dobách připluli severští mořeplavci, slavní Vikingové, vyznávající pohanské bohy, tady přistávali i Evropané. Byli to však jen bandité a dobrodruzi, lidé mimo zákon. I já se k nim řadím, přestože jsem se nedopustil zločinu ani nevedu válku, neboť poslouchám jen jediný zákon – svůj.
Chci tím říct, pane pastore, že jak praví Písmo, budete první služebníci Hospodina, Boha Abrahamova, Jákobova a Melchiedechova, jejichž noha vstoupí na tyto břehy a přisvojí si je. A proto vás žádám, pane pastore, abyste vystoupil první a vedl své lidi na novou zem.“
Stařec, který podobnou žádost naprosto nečekal, vyskočil. Přitiskl si na prsa obrovskou bibli, celé své bohatství. Bez pomoci hbitě vylezl z loďky a přebrodil malou vzdálenost, dělící ho od břehu. Bílé vlasy mu vlály ve větru, neboť během plavby ztratil klobouk. Kráčel kupředu, hubená postava v černém, pak vystoupil na břeh, zastavil se, zvedl svatou knihu nad hlavu a začal zpívat žalm. Ostatní se k němu sborem přidali.


Takto nejako si predstavujem to ich vylodenie. Obrázok je zo stránky opisujucej odyseu Hugenotov v 17 storočí.

https://www.gethistories.com/p/the-first-refugees-1685

Moiro, Gesto Joffreye vůči pastorovi bylo opravdu nádherné

Stáli tu před ním, klobouky tiskli na žaludek, vlasy měli pečlivě ostříhané. Přestože absolvovali obtížnou plavbu, vůbec nevypadali
nepořádně jako muži z posádky. Kdyby těm nabídl nůžky a nejostřejší břitvu, stejně by chodili zarostlí a neučesaní. To totiž byli většinou katolíci ze Středomoří.
Při těch úvahách se usmál, jenže hugenoti zachovali kamennou tvář.
Ten, kdo by jim na obličeji rozeznal přátelství, lhostejnost nebo nenávist, by musel mít pořádný postřeh.
„Pane,“ oslovil ho Le Gall, „máme dlouhou chvíli, nemáme co na práci.
Dovolte nám, abychom se začlenili mezi posádku.


áno, tento citát ma priviedol k tomu, že Berne by mal byť oholený. Jednak husté brady vtedy neboli v móde, jednak sa protestanti o seba starali.