Ninon D'Enclos

Galantní doba
V 17. a 18.století se nevěstince výrazně rozdělily na chudé a zločince na jedné straně, a na luxusní a velké boháče na straně druhé. Současně s totální degradací pouliční prostituce to byla i doba vznešených kurtizán, metres a salonů. Kurtizány byly- stejně jako jejich starověké kolegyně hetéry- inspirátorkami velkých uměleckých děl, ale také byly mecenáškami, dnes bychom řekli sponzory začínajících vědců a umělců i sociálně pozitivních projektů (zakládaly sirotčince). Například pařížská kurtizána Ninon de Lenclos podporovala Moliéra a mladému Voltairovi zanechala odkaz, aby si mohl koupit knihy.

Zdroj: Z HISTORIE PROSTITUCE

http://www.kubata.nazory.cz/clanky/kap14.htm

Vidim ze nasi cesky bratia
povysili Ninon na spisovatelku, ale ked sa to tak vezme, oan nou aj bola!

Ninon de l'Enclos

Francouzská spisovatelka a kurtizána
*10.11.1620 ✝17.10.1705

Moj oblubeny citatat od Ninon:

Není ošklivých žen. Jsou jen ženy, které nevědí, jak se učinit krásnými.

A Par dalsich:

http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Ninon_de_l%27Enclos

Moirro, a já myselala že tenhle výrok vyřkla Coco Chanel...

Mimochodem jsem objevila v antikvariátu starou knížku s názvem Příklad Ninony de Lenclos kterou napsal Jean de Tinan. Protože jsem plná dojmů z Jeanniny fikce, pustila jsem se do čtení, autor sám (psal to v 19. století) hned na začátku říká, že mu nejde o to, napsat naprosto pravdivý příběh, což bych klidně souhlasila, alespoň když bych jí měla konfrontovat s fikcí od Jeanne, jednotlivá fakta jsou tam přehozená (třeba nejdřív byla s Villacreuxem a až pak se mluví o svatbě Scarrona), řekla bych že je to spíš taková legenda o Ninon, ale je to velice zábavné a je tam spousta vtipných historek a nádherných duchaplných citátů od Ninon i jiných osobností v jejím okolí, byla to opravdu úžasně vtipná a chytrá žena!

Čím víc o ní čtu, tím spíš docházím k závěru, že fikce od Jeanne je naprosto realistická a odpovídá Ninonině povaze, určitě by nenechávala hraběte de Peyrac čekat jako Angelika. Byla to prostě jiná žena.
Máte s touhle knihou někdo zkušenosti??

Moirro, to je moc fajn, že jsi sem dala tuto úžasnou a nesmírně zajímavou osobnost Navíc jsem díky tomu přišla na to, proč je mi právě tato dáma tak sympatická a svými výroky, myšlenkami a náhledem na svět tak blízká

A moc se těším na její Jeannin portrét na webu. Já o ní žádné knihy nemám, vím o jejím životě jen z pár článků z internetu a z Jeanniny fikce (nové budoucí knihy)
Ale mám doma knihu citátů "Výroky slavných", tak ji asi zase opráším a trochu si tyto úžasné životní postřehy připomenu

jeanne píše:

Musím o ní sepsat portrét na web, než všechno nastudované zapomenu... - každopádně se pak nedivte, že některá data najdete v různých zdrojích jinak. S tím se počítá.

Mimochodem, můj favorit mezi jejími citáty je Žena, která vás miluje, by vám dala cokoli, kromě další ženy.

Jeanne aj ja sa uz moc tesim na clanok.
Tvoj oblubeny citat je bomba!

mne sa Ninon veľmi páči na tejto fotke (no na tejto maľbe )

No, tady je opravdu moc pěkná.

Molliére číta Tartufa u Ninon

Pretože obraz však vznikal podľa portrétov až okolo roku 1800, nemajú dobovo správne oblečenie.



Vo väcsom rozliseni:

http://www.histoire-image.org/photo/zoo ... uffe-f.jpg

Osoby na obrázkoch:
Pierre et Thomas Corneille (1 et 3), de Jean-Baptiste Lully (2), de Racine (7), Jean de la Lafontaine (4), Nicolas Boileau (8), Chapelle (5), Baron (6), le grand Condé (10), La Bruyère (15), Pierre Mignard (14), La Rochefoucault (16), mais aussi le Maréchal de Vivone (17), Philippe Quinault (9), Saint Evremont (12) et François Girardon (18). Ninon de Lenclos (11)

Ocislovany obrazok:

http://www.histoire-image.org/photo/zoo ... ffe2-f.jpg

Pribudol nám úžasný článoček od Jeanne o Ninon:

http://angelique.cz/ninon_de_lenclos.php

Ilustrácia z knihy Život, listy a epikurejská filozofia Ninon de l'Enclos,
oslavovanej krásky 17teho storocia

Je tu niekto z vás kto čítal korešpondenciu Ninon de Lenclos z Villarceauxom ?

Correspondance secrète entre Ninon de Lenclos et le marquis de Villarceaux?

Mňa teda v prvom rade zarážajú dátumy.

I keď sa odborníci dodnes nedohodli ktoré listy by mohli byť pravé a ktoré nie, veru i keď by to hneď mala byť fikcia, je
to veľmi zaujímavé!

Človek niekedy náhodou narazí na všelijaké rarity , napríklad comix o Ninon ktorý vychádzal v 60 tich rokoch:

Autor: Jean-Michel Charlier



vo väčšom rozlíšení:

http://bdzoom.com/wp-content/uploads/20 ... enclos.jpg

myslím že je to celkom dobre nakreslené.

Existuje ešte jedna kreslená séria, ale tá už sa mi až tak nepáči, hlavne vykresľuje Ninon ako rafinovanú
intrigantku.

http://bd-girls.mon-oueb.com/belles/nin ... ndex.phtml

V Integrále Touloská svadba sa rozoberá či Joffrey navštívi alebo nenavštívi Ninon pri jeho ceste do Paríža a tiež aký majú vzťah. Kedysi som uvažovala o tom či pani AG niečo doplnila aj neskoršie, ale keďže už poznáme obsah cesty do Versailles, nič tam doplnené nieje. Zdalo sa mi totižto vždy čudné že sa Ninon aspoň v určitom momente nedozvedela že Angelika je vlastne vdova po Peyracovi.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 322#p34322

Všechny zajímalo, kolik je Ninon let, v čem tkví tajemství jejího kouzla, které zdánlivě svědčilo o jejím věčném mládí.
Konšel zarecitoval:
„Slavná Ninon je stvořena
moudrostí Matky přírody
a důvtipem Catona
i epikurejců důvody.“

neskoršie sa v knihe ešte píše, to už po Joffreyovom návrate:


Angelika, zabývající se svými obvyklými povinnostmi, znovu natahovala uši, aby mezi ostatními hlasy rozeznala hlas Joffreye de Peyrac.
Ale ano, v Paříži samozřejmě zpíval u Ninon de Lenclos.
„Jistě víte, že ta půvabná preciózka hraje nádherně na loutnu. V jejím bytě kraluje hudba.“
Prý jí věnoval loutnu vyrobenou v Bologni.
Tyto nástroje nejenže mají dokonalý zvuk, ale jsou také velice lehké, což umožňuje ženám hrát na ten vypouklý a neskladný nástroj daleko snáze. Angelika si rovněž všimla, že mu na pravé ruce chybí jeden z prstenů, snad ten s pečetí. Přesvědčila samu sebe, že ho věnoval Ninon de Lenclos.

Obrázok je samozrejme iba ilustračný. Autorom je Bartolomeo Veneto

V čase keď bol Joffrey v roku 1657 v Paríži Ninon ešte nebývala v Rue Tournelles ale na ulici Rue du Richellieu.

Ak si vezmeme historickú časovú osu slávnej kurtizány, a podľa knihy predpokladáme že Joffrey odišiel do Paríža na jaro v roku 1657 - tak nám to pri troche šťastia vychádza tak, že ju akurát prepustili s kláštora a ona sa akurát sťahovala.

Ulica Rue Richellieu existuje do dnes a Ninon bývala na čísle 66. Ten byt jej poda mojich rozsiahlych rešerší zaobstaral jej milenec markíz de Villarceaux - mnohé z vás ho poznajú práve z filmu Kráľová Alej o ktorom tiež najdete viacej tu na fóre.

Ninon v roku 1656 na príkaz kráľovnej zavreli do kláštora. najskôr v Paríži

Písal sa marec 1656 keď vo veku 36 rokov bola Ninon de Lenclos zatknutá a na príkaz kráľovnej poslaná do kláštora Madelonnettes sídliaceho priamo v Paríži. Tento kláštor bol nezvyčajný tým, že to bolo akési väzenie pre bývalé kurtizány a prostitútky. Madelonky z pôvodného veľkorysého zhromažďovania hriešnikov, ktorí si slobodne zvolili cestu vykúpenia, postupne krok po kroku prešli k tradičnejšiemu zriadeniu. Zariadeniu v ktorom každú ženu alebo dievča podozrivé z nevhodného správania uväznili na príkaz kráľa, sudcov alebo jednoducho na žiadosť ich rodín. Pravidlá boli veľmi prísne. Krásna kurtizána tam však nezostala dlho, taký silný bol tlak jej milencov, ktorí sa zhromaždili okolo kláštora a žiadali jej prepustenie. Mnohí z nich pochádzali z bohatých rodín, ktoré im vyplácali vysoké dôchodky a kláštor si s nimi nevedel poradiť. Bolo to do slova a do písmena ako vojenské obliehanie.

Madelonnettes: https://en.wikipedia.org/wiki/Madelonnettes_Convent



Ninon preto bola prevezená do kláštora v Lagny, kde aby s vyhli obliehaniu ako v Paríži, aspoň teda mohla prijímať návštevy. A že ich bolo hojne, to sa rozumie. Dvere na jej kláštornom byte, nazvime to tak pretože na celu sa to v žiadnom prípade nepodobalo, sa tam jednostaj otvárali zatvárali. Tam ju navštívila švédska kráľovná Kristína, ktorá už veľa o nej počula a bolo jej veľkým želaním zoznámiť sa s ňou osobne. Obe ženy boli voľnomyšlienkarky a preto si od prvej chvíle výborne rozumeli. Napokon nadviazali skutočné priateľstvo. Bývalá švédska kráľovná, ktorá dala slobode prednosť ped korunou, sa za svoju priateľku osobne prihovorila mladého francúzskeho kráľa. tento potom na jaro roku 1657 napriek urazeným protestom matky kráľovny rozhodol o jej prepustení.

Vzťah s Markízom de Villarceaux


Ninon, ktorá dovtedy nevydržala z jedným milencom viac ako 3 mesiace, čo vlastne bolo u nej pravidlom, sa bezhlavo zamilovala.


„Stálosť“ jej vzťahu s Villarceauxom nebola v kruhu libertinov okolo Ninon chválená. Jej blízky priateľ Charles de Marguetel de Saint-Denis, seigneur de Saint-Evremond (asi 1614-1703), dokonca poznamenal, že lesk jej očí a úst bol vždy priamo úmerný počtu jej milencov. Zmyselná Ninon totiž nemohla byť dlho uspokojená jedným mužom. Preto sa v roku 1655, obklopená krúžkom mladých, obdivujúcich ju šľachticov, sa opäť dala dokopy s Miossensom, čím vo Villarceauxovi vyvolala šialený záchvat žiarlivosti. A v marci 1656 už došla na svoju hranicu s Ninoniným správaním aj kráľovská trpezlivosť.
Napokon prehrala v tejto dvojitej hre, ktorou sa snažila zachovať si svoju zdanlivo neporušitelnú fasádu
Ako verejnú uražku všeobecne platnej morálky ju na príkaz kráľovnej matky, ktorú už dávnejšie pohoršovala Ninonina otvorená bezbožnosť a zhýralosť, zavreli do Madelonnettes, a to všetko pod blízkym dohľadom Louvru.

Prostitúcia, ktorej hlavnou príčinou bola zrejme nezamestnanosť žien, bola v tom čase v Paríži a v provinciách veľmi rozšírená a je známe, že mnohí Versaellskí aristokrati navštevovali verejné domy hlavného mesta. Teoreticky bola zakázaná zákonom už v roku 1560 kvôli šíreniu syfilisu a všeobecnej starostlivosti o zdravie a hygienu, ale napriek tomu bola široko tolerovaná. V skutočnosti mal buržoázny kronikár Louis-Sébastien Mercier do roku 1780 napočítať len v Paríži 30 000 obyčajných diev a 10 000 luxusných prostitútok. Napriek tomu sa počas vlády Ľudovíta XIV. legislatíva stávala čoraz represívnejšou a prostitútky boli považované len za jednu z kategórií deviantov v rámci celkového systému sociálnej kontroly typického pre túto dobu zvanú aj ancien régime.
Dôležité je, že vykonávaním platných nariadení bol poverený generálny policajný poručík v Paríži. V zriedkavých prípadoch boli prostitútky deportované do kolónií a vo väčšine prípadov boli odovzdané do jednej z celého radu viac či menej trestných inštitúcií určených na nápravu ich životného štýlu.

Madelonnettes na ulici des Fontaines na severe Marais bola takouto inštitúciou. Odovzdať tam Ninon znamenalo zaobchádzať s ňou ako s obyčajnou prostitútkou a žiadať od nej pokánie. Našťastie po krátkom pobyte v prísnom režime mníšok Ninonini priatelia na dvore - opozícia voči moralizujúcej strane tzv. dévotov - dosiahli jej preloženie do kláštora v Lagny, kde boli podmienky o niečo menej tvrdé. Lagny sa nachádzalo na rieke Marne, 30 km od Paríža, a bolo to starobylé opátstvo založené v roku 644 benediktínskym rádom, ktorý od roku 1641 patril rádu svätého Maurícia. O živote Ninon sa vie len málo, okrem toho, že čoskoro dostala povolenie prijímať návštevníkov, z ktorých najznámejšia bola švédska kráľovná Kristína , ktorá si počas svojho pobytu v Paríži dala za cieľ vyhľadať slávnu kurtizánu.

---------------------------------------------------

Toto je zámok na ktorom žila Ninon z jej milencom, je tam galéria fotografií:

https://www.valdoise-tourisme.com/fiche ... llarceaux/

Ninon trávila hodne času nielen na žámku jej milenca ale aj na nedalekom sídle jeho sčítaného priateľa vo VEXIN. Vždy keď sa Villarceauxová manželka rozhodla že sa z Paríža vyberie na ich sídlo vypukol poplach a všetko sa sťahovalo k s Valliquiervillovi do Vexin. Často trávila Ninon celé hodiny, ba i dni a týždne čakaním na svojho milenca. Niekedy bývali spolu na chvíľu aj v Paríži, kde jej kúpil byt v ulici Rue Richellieu na čísle 66. A sebe hneď naproti aby Ninon mohol neustále sledovať.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Louis_de_Mornay

No pridávam sem to čo som našla v knihách o Ninon ako celok, aby sme to mali stabuľkované:

Po odchode Joffreya do Paríža:

Jednoho dne zaslechla, že hosté mluví o Ninon de Lenclos.
„Jsem si jist, že za ní zajde,“ prohlásil kdosi, „nebo spíš znovu zajde.“
„Vy si myslíte, že ji zná?“
Protesty vyšly z úst kterési přítomné dámy.
„Paříž je velká a náš hostitel necestuje do Paříže tak často…“
„Muž jako on nemůže zůstat lhostejný k pověstem o té slavné kurtizáně.“
Nastal rozruch vyvolaný různými názory na krásnou Ninon de Lenclos.
Někteří soudili, že termín kurtizána jí nepřísluší, protože ona je mnohem víc než to. Jeden konšel o ní mluvil, jako by znal všechny podrobnosti, což ovšem nevylučovalo jeho upřímný obdiv. Měla své „dobrodince“, kteří nebyli vždy jejími milenci, milence, kteří byli nezřídka velice chudí, muže, které milovala a jejichž jména nikdo přesně neznal, neboť ona se nijak často nezamilovávala. Angelika pochopila, že všichni řadili Joffreye de Peyrac, Velkého Kulhavce z Languedoku, k těm, kdo v této složité ženě vzbuzovali cit, v němž touha po penězích nebo urozenost nehrály sebemenší roli.
„Přestože návštěvy našeho přítele v Paříži nejsou příliš časté, nikdo mě nepřesvědčí, že se neznají.“
Mluvkové ztichli, sotvaže zaznamenali Angeličin příchod. Tvářila se, jako by je neslyšela. Ve skutečnosti to jméno znala. Už dlouho totiž kolovalo po krajích a klášterech v rozpravách o Paříži a jejích salonech, o „uličkách“, kde preciózky přijímaly nápadníky a vzdělané lidi, mezi nimiž si tato kurtizána vysloužila svoji reputaci.
Ninon de Lenclos už víc než dvacet let vládla srdcím volnomyšlenkářských mužů a vyznavačům lásky, ale také literatury, duchaplnosti a té nejjemnější dvornosti.

Z tohto textu pre mňa vyplýva že tí čo sa tu dohadovali moc toho nevedeli, ale iba hádali a očividne tí čo vedeli viac, ako napríklad Andijos a Lauzun a iní, ti mlčali.
Pre mňa je dokonale logické že Joffrey určite navštevoval salóny v ktorých panovala uvoľnená myšlienka a voľnomyšlienkárstvo - a tých až tak veľa nebolo. K takým salónom patrili salón Ninonin a tiež salón duchaplného spisovateľa Paula Scarrona. Duchaplnosť jeho mladej a krásnej manželky salónu ešte pridala k popularite. treba si uvedomiť že aj Ninon, podobne ako Scarron a jeho manželka mala šľachtický pôvod, i keď jej otec bol z veľmi nízkej šľachty.


Všechny zajímalo, kolik je Ninon let, v čem tkví tajemství jejího kouzla, které zdánlivě svědčilo o jejím věčném mládí.
Konšel zarecitoval:
„Slavná Ninon je stvořena
moudrostí Matky přírody
a důvtipem Catona
i epikurejců důvody.“

Ninonin otec ju vychovával ako epikurejku - či skôr epikurejca, viac či menej ako volnomyšlienkárskeho chlapa, a tak sa vlastne stala predchodkyňou moderných emancipovaných žien.

Ninon vraj vrtuózne hrala na lutnu a tiež vynikajúco spievala.
Záber ako Ninon hraje na lútnu je z filmu Kráľova Alej - v tomto filme navštívili nielen salón básnika Scaronna ale aj ten jej a tiež spoznávame rodinu Villarceauxa.

Záber je na tomto videe od minuty 1:56:13 Kto by mal záujem o verziu filmu zo slovenským audiom nech mi napíše SZ alebo mail.
Tu je o filme viacej:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=10&t=65

-------------------------------------------------------------------

po Joffreyovom návrate z Paríža sa dozvedáme toto:

Palác trubadúrské poezie opět ožil.
Angelika, zabývající se svými obvyklými povinnostmi, znovu natahovala uši, aby mezi ostatními hlasy rozeznala hlas Joffreye de Peyrac.
Ale ano, v Paříži samozřejmě zpíval u Ninon de Lenclos.
„Jistě víte, že ta půvabná preciózka hraje nádherně na loutnu. V jejím bytě kraluje hudba.“
Prý jí věnoval loutnu vyrobenou v Bologni. Tyto nástroje nejenže mají dokonalý zvuk, ale jsou také velice lehké, což umožňuje ženám hrát na ten vypouklý a neskladný nástroj daleko snáze. Angelika si rovněž všimla, že mu na pravé ruce chybí jeden z prstenů, snad ten s pečetí. Přesvědčila samu sebe, že ho věnoval Ninon de Lenclos.


To slovo "Prý" by poukazovalo na to že Angelika sa to nedozvedela z Joffreových úst ale zasa iba začula nejaké domienky hosťov v paláci.

Avšak doslovný preklad z francúžtiny znie takto:

A áno, samozrejme, spieval s Ninon de Lenclos v Paríži. „Ako viete, táto očarujúca Preciózka hrá nádherne na lutnu.
Hudba je v jej dome kráľovnou...“.
Daroval jej lutnu z Bologne, ktorá sa považuje za najdokonalejšie znejúcu a najľahšiu lutnu, čo umožňuje dámam hrať na tomto silne klenutom a objemnom nástroji s veľkou virtuozitou. Angelika si tiež všimla, že mu na pravej ruke chýba jeden z prsteňov, možno práve ten s pečaťou. Bola presvedčená, že ho dal Ninon de Lenclos.


A napokon sa ešte Ninon spomína v Joffreyovom krásnom vyznaní lásky. Angelike takto manžel odhaľuje svoje srdce po ich návrate zo zlatej bane v Salsinge.

Toto ma presvedčilo definitívne že Joffrey sa po tom čo Angelike spieval pod oknom letohrádku zámerne vybral bez rozlúčky do Paríža a hlavne že sa bol vyrozprávať u Ninon.
Veď kto ho mohol lepšie pochopiť ako ona, ktorá hoci sa vždy vysmievala dlhodobej zamilovanosti, sa napokon celkom bezhlavo zamilovala do Villarceauxa, a som si istá že o tom s Joffreyom diskutovala a že si ju tento za to celkom iste aj doberal. Teraz prišla rada naňho.

Nino vždy dookola omielala svoju poučku:

Láska je ako motýľ, ani ten nezostane dlho sedieť na jednej kvetine

a preto dávala milencom maximálne 3 mesiace. Tuto tú poučku máme v origináli.

V podstate ich postihol podobný osud. Toľko prednášali o neviazanej láske a o dôležitosti slobody, až to už univerzum nevydržalo a dalo im obom poriadnu lekciu.

Hrabě jí rovněž vysvětlil, proč se rozhodl odjet do Paříže a nic jí neříct.
„Držel jsem vás v náručí… Blíže jsem poznal poklad, který mi odmítáte věnovat… Nechtěl jsem se dál trápit rozmary ženy nechápající mou touhu. Proto jsem odjel.
- Ne, drahé neviňátko, nehledal jsem útěchu u Ninon de Lenclos. To odporuje přirozenosti muže, kterého postihne nemoc lásky, o níž mluví básník a kterou tak málo lidí zná… Může ho uspokojit jediné – zmocnit se předmětu své touhy. Každé jiné vlastnictví ho odpuzuje. Vy jste byla mým cílem. Objevil jsem mnohá z tajemství Umění milovat, které mi byla dosud skryta…“
Muž, jenž nebyl zvyklý prozrazovat svá tajemství, s Angelikou mluvil o tom, jak ji poprvé spatřil, když vystoupila z kočáru a stála na slunci v prachu cesty, mezi tanečníky, ohlušená vrzáním hudebních nástrojů a cinkotem tamburin.
„Tak jste se přede mnou zjevila před branami Toulouse, v hlomozu tance a hudby… Tušil jsem, že vás mnou děsili… A možná jsem se bavil předem… Jenže pak se stalo něco, co jsem nečekal. Měl jsem před sebou tu nejjemnější a nejkouzelnější ženu! S dobrým srdcem. Tu nejodvážnější. Ženský klenot.
A vás vydali tomu nejhoršímu, nejodpornějšímu!
Prožil jsem šok, který jsem až do toho dne nepoznal… Bylo to to, čemu básníci říkají láska na první pohled. Vytržení, jistota, že budu trpět, Amorův šíp, jemuž nelze uniknout.
Dostal jsem zlost na ty, kteří vás obětovali, a nezatěžoval jsem se skutečností, že jsem jim bez výčitek svědomí pomáhal. Pak jsem usedl vedle vás do kočáru a vy jste mě v tom svém zděšení ani neviděla, neviděla jste květiny, které jsem vám přinesl. A tehdy jsem si přísahal, že vás dobudu… a že vás budu věčně milovat.“