Tereza píše: *

09 zář 2022, 20:09

Sob píše: *

08 zář 2022, 14:51

Také přidám dotaz. Měl Joffrey výčitky svědomí, když Honorina skočila do vody ? Co prožíval po její záchraně? Myslím, že tento incident přispěl k jeho rozhodnutí přijmout Honorinu za vlastní.

Tuhle otázku jsem si kdysi také položila a protože ráda hraběte ve fikcích trápím, odpověď jsem připsala do fikce Gaskoňská sázka:

.....Honorine zacvičila dokonale s jeho sebekontrolou už na palubě Gouldsbora. Od okamžiku, kdy tam před ním, obávaným Rescatorem, stála jako tříletá holčička a svírala v zatnutých pěstičkách drahokamy, věděl, že je ztracený. Byla snad ještě vzdorovitější než její matka.
Říkal si: „Jak může mít to škvrně takovou odvahu , když mi sahá sotva nad kolena?“
A potom mu připravila jedny z nejkrušnějších chvil v životě.
Přinutila ho sedět v křesle kapitánské kajuty se svíravým pocitem v hrudi, který ho drtil a nedovolil mu ani se nadechnout , když zoufale čekal na informace od Nicolase Perrota, jak se daří děvčátku vylovenému námořníky z ledové vody. Myslel tenkrát na jedinou věc – jestli se tomu dítěti něco stane, jestli zaviní její smrt, bude to jeho konec. Ztratí navždy Angeliku. Nikdy, nikdy by mu to neodpustila. A když mu jeho přítel sdělil , že je holčička v pořádku, opil se.

No to si opísala nádherne Tereza. Díky za pripomenutie. Teraz ma práve trklo že niesom jediná kto Peyraca vo fikcii opil.

Celkom určite to Joffreya trápilo, a tie slová čo mu vtedy Angelika povedala ho určite boli priamo do srdca.

Tuto pripomína Berne Rescatorovi aká dôležitá je Honorine pre jej matku:

Věřím, že je příliš rozumná, než aby vám padla do pasti,“ prohlásil Berne tím vehementněji, čím víc o vlastních slovech pochyboval. „U mě hledala zapomenutí na svůj strastiplný život. Příliš dobře zná cenu klidu. Nemůže jen tak lehce popřít všechno, co nás spojuje. Dny prožité v přátelství, pochopení, ve vzájemné pomoci… zachránil jsem život jejímu dítěti.“
„Ach, tak to já také. Takže místo o jednu ženu soupeříme o dvě.“
„Ta malá je velice důležitá,“ odsekl výhružně Berne, jako by před něj věšel strašáka. „Paní Angelika ji nikdy neobětuje. Kvůli nikomu.“
„Já vím. Jenže já mám čím okouzlit i malé slečny.“
Otevřel klenotnici a pobaveně se probíral šperky.
„Myslím, že to dítě má velkou slabost pro lesk drahokamů.“
Gabriel Berne zaťal pěsti. Nedokázal se tváří v tvář tomuto muži ubránit dojmu, že má co do činění s ďáblem.

Toto je úplná pravda: nechali malé dieťa úplne opustené motať sa bezprízorne po palube, inak by sa do Rescatorovej kabíny nikdy nebola dostala. A tie slová čo Angeliak vmietla Joffreyovi do očí neboli najmilšie:

Holčička za to nemohla. Dospělí, zaujatí svými hloupými hádkami, ji opustili, odstrčili.
Pomstila se, jak dovedla.
Veškerý Angeličin strach a výčitky se obrátily proti tomu, kdo svým chováním postavil dítě
proti matce, jejíž vinou si málem zoufalo.
„Za to můžete vy,“ křičela na něho s tváří staženou hněvem, „málem jste mě svou zlomyslností připravil o dceru. Nechybělo moc a ztratila jsem ji. Nenávidím vás, ať jste za tou maskou kdokoliv. Raději jste měl umřít, než aby se z vás stal někdo takový.“
Rozběhla se na opačný konec lodi a jako raněné zvíře se odpotácela do svého kouta v podpalubí. Začala svlékat Honorinu. Dítě se zmítalo, což neklamně svědčilo o tom, že je živé, ale mohlo v ledové vodě prochladnout.

Dítě se samo vydalo ji hledat, v tu chvíli se o ně nikdo nestaral. Na lodi, poškozené bouřkou, si mohlo stokrát zlámat nohy v nějakém palubním otvoru, a dokonce i spadnout do moře. Nikdo by se nikdy nedozvěděl, co se stalo s malou holčičkou beze jména, s tím prokletým dítětem…

Myslím, že Joffrey Honorinu hodně rozmazloval, jak je vidět mimo jiné na epizodě s chlapeckým loveckým oblekem. Malá slečna si tatínkovi postěžuje, že jí v zimě sukně překáží při hře s chlapci a on problém elegantně vyřeší. Znovu se zde o panu de Peyrac potvrzuje výrok, když existují dva způsoby, vy vymyslíte třetí

No to máš pravdu, že to vyriešil elegantne- veď sám o sebe vraví že ho vždy zaujímalo o čom sníva ženské srdiečko, a že keď môže rád to želanie splní.
(to povedal Angelike tesne potom čo povedal Honorine že je jej otec)

v každom prípade to bola na 17 storočie doslova revolučná myšlienka obliecť dievčatku chlapčenské šaty, lebo v tom čase
sa práve naopak - chlapci približne do 5-6 roku obliekali do šatočiek ako dievčatá

viac k tomu tuto:


https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=5&t=986

Jaká asi byla první reakce Joffreye na žádost synů, aby se vydal na pomoc jejich matce ?

To by byla za mě velmi pěkná fan fikce, ještě kdyby to bylo obdobně hezky popsané jako v díle Angelika a její láska, podobně rozpolcená. Mohlo by to být super

Lole píše: *

14 čer 2023, 20:01

To by byla za mě velmi pěkná fan fikce, ještě kdyby to bylo obdobně hezky popsané jako v díle Angelika a její láska, podobně rozpolcená. Mohlo by to být super

Lole, Fikce se bude muset ujmout někdo jiný, ale také bych si ji ráda přečetla

Ani já se nehlásím, ale mohlo by to být zajímavý pohled Jak oje pravda že v ten moment se teprve dozvěděl že žije pokud sem to správně pochopila.

Precious píše: *

23 zář 2023, 16:10

moirra píše: *

19 zář 2023, 21:56

Mňa by teda zaujímalo akú "železnú masku" si to vraj natiahol Joffrey -keď sa po jeho domnelej poprave plížil Parížom.

Tá železná maska pri Joffreyho úteku je potvrdená aj niekým iným ako starým Pascalouom, starčekom, čo ťahal vodu zo studne a grófa videl po poprave? Vždy som si myslela, že hoci Joffreyho sluha ho naozaj videl, tú železnú masku mu "dokreslila" jeho fantázia. (veď ako mohol na takú diaľku vidieť, z akého materiálu tá maska bola?). Možno napokon de Peyrac nemal na tvári žiadnu masku a sluha len zle videl, predsa, bol už postarší a nebola vtedy náhodou aj tma?

Ja som vedela že to ešte niekde je, iba že som to hľadala an nesprávnych miestach. Tak teda je to v 4 diely, máme sevdectvo otca Antoina:


Otec Antoine se modlil v kapli. Laický bratr mu přišel oznámit, že si s ním přeje bezodkladně mluvit jakýsi žebrák. Žebrák, jenž strčil poslovi do ruky zlaťák, takže se ho neopovážil vyhodit. Otec Antoine zamířil do hovorny. Stál tam ubožák, opřený o mohutnou berli a olejová lampička promítala jeho dlouhý kymácející se stín na vápnem vybílené stěny. Oblečený byl slušně. Na tváři měl černou ocelovou masku. Sundal ji a otec Antoine padl na kolena a prosil nebesa, aby ho zbavila těch příšerných vidin, protože měl před sebou přízrak, přízrak čaroděje, kterého viděl na vlastní oči hořet na náměstí Gréve.

Ono to mohlo byť kadečo - napríklad nejaká maska čo visela ako ozdoba an stene, poprípade rozobral nejakého výstavného zbrojnoša. Keď je človek v núdzi, a potrebuje sa zachrániť, fantázii sa medze nekľadú. A ako vieme Joffrey bol nadmieru kreatívny

Ono to vôbec nemusela byť taká ako filmová železná maska tuto:




Napríklad mohla byť takáto zo zbronoša: https://foto.turistika.cz/foto/11507/90 ... cf6640.jpg

alebo: https://trencin.dnes24.sk/images/photoa ... rad-7-.jpg

alebo nejaká dekoračná maska ktorá visela na stene:

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

PenelopaW píše: *

29 led 2024, 10:08

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

No starý baskický sluha Pascalou ho vraj videl vo veľkej galérii. To už mal masku.

Viac prezradím v pokračovaní fikce z roku 1661. Pokračko dúfajem že dnes, maximálne zajtra, konečne dopilujem. Keď che človek písať fikcie dôveryhodne, tak musí byť presvedčený že to čo napísal, že to aj presne tak bolo.

PenelopaW píše: *

29 led 2024, 10:08

He, mě by zajímalo, kde tu masku sebral? Ve svém pařížském paláci? Cestou do Vincennes asi těžko...

Řekla bych, že tu masku mohl mít ve skrýši společně s pokladem. Protože víme, že v té chvíli už téměř umíral vyčerpáním, takže pochybuju, že šel na jarmark do Saint Germain a tam si nějakou masku koupil. A taky mi to prostě sedí k Joffreyově povaze, on vždycky tíhnul k tomu, maskovat si tvář a hodně věcí předvídal. Takže proč by si jednu masku neschoval "pro případ"? Naopak by byl nerozum, kdyby tam žádnou neměl. Otázkou je, proč byla železná a ne kožená nebo sametová...

Sob píše: *

11 čer 2023, 17:41

Jaká asi byla první reakce Joffreye na žádost synů, aby se vydal na pomoc jejich matce ?

Nad tímhle jsem zrovna nedávno uvažovala!
Řekla bych, že je to tak trochu "plot hole" v kánonu. Protože když se hrabě setkal s Florimondem musel se dozvědět:
1. že Angelika přežila útěk z harému
2. že je v nemilosti u krále a že jí hrozí nebezpečí od jeho vojáků
3. že se vydala do Středomoří najít svého manžela - důkaz, že na něj nezapomněla a že se s ním chce setkat

Přijde mi, že v 6. díle se občas chová jako by o těchto věcech nevěděl. Ale je možné, že prostě jen stále pochyboval, jak to vlastně s Angelikou doopravdy je, nevyznal se v ní, myslel, že je povrchní a přelétavá.
Myslím, že po informacích od Florimonda musel mít opět mnoho protichůdných pocitů. Radost, že je A. naživu, pochybnosti o vážnosti její situace, domněnky, že se vrátí ke dvoru ke "královskému milenci", strach, že se opět zraní, zlost, že mu stále není jedno a že má stále touhu jí přispěchat na pomoc...
Pokud Florimond naléhal, že musí jet A. napomoc, pochybuju, že by ho odmítl, nebo alespoň ne otevřeně. Vždycky, když zjistil, že hrozí Angelice nebezpečí, snažil se jí jet na pomoc. Na druhou stranu, byl na začátku nového projektu kolonizování Maine, neměl zázemí a ještě ani pozici v Maine, možná stavěl Katarunk, měl teda sám co dělat a neměl zodpovědnost jen za sebe, ale za mnoho dalších životů včetně svých synů. A pak prakticky: kde by jí hledal? Šel by do Versailles se po ní poohlédnout, nebo by se zastavil na Plessis?

Osobně to vidím takto:
Florimond odjel v říjnu 1671 - v knize je zmíněno, že mu dlouho trvalo, než se dostal do Ameriky (během zimy možná tolik lodí neplulo) a doplul do Charlestonu, což je v Jižní Karolíně. Do Bostonu je to dle Google maps okolo 1600 km. Takže by mě nepřekvapilo, kdyby na otce narazil až třeba za rok, nebo i víc od svého odjezdu. Řekněme, že ho potkal buď na podzim roku 1672, nebo na jaře roku 1673.
K setkání v La Rochelle došlo přibližně v květnu 1676. Takže je mezi tím rozdíl kolem 3-4 let.
Taky víme, že Joffrey podnikl několik cest do Španělska se zlatem Inků a během zimy do Evropy nejezdil. Což nám taky zúžuje možnosti.

Jenže nevěděl, co s Angelikou je, kde se nachází a jestli je opravdu potřeba jí hledat a zachraňovat. Mohl třeba vyslat nějaké informátory, aby zjistili, co s ní je (to by mu bylo, myslím, podobné). Jenže zas než ti by se dostali z Francie do Ameriky a než on by mohl všeho nechat a vyplout jí na záchranu, to by opět trvalo určitě dost dlouho. Třeba rok...
Možná tomu teda v tu dobu nechával volný průběh, protože nebylo jednoznačné řešení.
Já mám představu, že se spojil se svými informátory a ti mu nemohli dát konkrétní informace - buď proto, že Poitou se zmítalo v bouřích, nebo prostě proto, že se po markýze slehla zem. A vyřešila to až po letech náhoda jménem Rochat, který mu všechno vyzvonil. To by vysvětlovalo, proč na nic nečekal a okamžitě vyplul ze Španělska směr La Rochelle (posádka si přece stěžovala, že ve Španělsku neměli tolik času, kolik jim bylo slíbeno).

Milá Ms_Rescator, vítej na fóru! První příspěvek a hned tolik erudovaný a orientovaný v tématu . Smekám . Souhlasím s tím, co píšeš, a líbí se mi, že bereš v potaz časovou prodlevu i vzdálenost. Dnes jsme už zhýčkaní technikou, že bývá těžké si představit, že svět byl tak velký, že lidi o sobě roky nevěděli. V tomhle kontextu se mi líbilo, že AG zavřela i linku Angeličina bratra Josselina a jeho americké dobrodružství.

Tak mne napadá, byl tu někdo jiný než Jeanne, kdo se věnoval Joffreyově působení v Akkadii před setkáním s Angelikou a příjezdem Hugenotů?

PenelopaW píše: *

16 úno 2024, 23:09

Tak mne napadá, byl tu někdo jiný než Jeanne, kdo se věnoval Joffreyově působení v Akkadii před setkáním s Angelikou a příjezdem Hugenotů?

už si asi zabudla že si pre nás spravila prehľad fikčných vlákien a myslím aj že podľa tématiky.
Ja sa Joffreyom v Novom svete zaoberám vo fikčnej paródii Pirát Čierna Brada - ale to už je tam zasa Angelika.

V každom prípade by to chelo fikcie o Joffreyovi v Novom svete v období pred príchodom Angeliky, čo by malo byť obdobie trvajúce približne 5 rokov.

srdečne vítam novú prispievateľku! A veľmi sa mi páči, ako si nášho pána grófa zanalyzovala, keď sa stretol s Florimondom. Tvoje slová sú podľa môjho gusta, aj ja takto pracujem v bodoch A ešte aj číselne a dátumovo podložené, výborne!
Súhlasím s tebou, že niektoré veci sú "plot hole", dierou v zápletke - a že ich tam je. (Mňa vždy napadne, že ako je možné, že kapitán Jason nepochopil, že Angelika je Cantorova matka.) Určite na ne narazíš, keď si budeš prečítavať fórum. Ja to AG ani nevyčítam, udržať si pozornosť a linky každej postavy pri takom literárnom opuse je priam nemožné. A myslím si, že veľa urobilo aj to, že pôvodná verzia bola zeditovaná. Ktovie, čo všetko z nej vypadlo.

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Súhlasím s tebou, že niektoré veci sú "plot hole", dierou v zápletke - a že ich tam je.

Ano, samozřejmě by bylo spíš zvláštní, kdyby u tak rozsáhlého díla žádná díra nebyla (zejména v době bez počítačů), ale díky bohu za ně, protože alespoň máme o čem přemýšlet. Napadá mě další "plot hole", totiž že pokud chlapci Joffreye několikrát prosili, aby jim našel matku, pravděpodobně by si musel všimnout, že chlapci mají s Angelikou pěkný vztah tudíž asi nebude ke svým synům tak lhostejná. Ale chápu, že když byl zasažen nešťastnou láskou tak v té věci asi nebyl schopen uvažovat logicky a nestranně.

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Mňa vždy napadne, že ako je možné, že kapitán Jason nepochopil, že Angelika je Cantorova matka.

Tak to je naprostá pravda! Sama se divím, že mě tahle otázka taky nikdy nenapadla! Ale máš pravdu, je to opravdu zarážející, zvlášť když Jason o vztahu Rescatora k záhadné francouzské otrokyni musel kolikrát přemýšlet. (Jinak příběh A. a J. z pohledu zapšklého Jasona nebo i Ericksona je námět na skvělou grotesku. Chudáci si s nima užili své a vůbec netušili která bije. ).

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Já bych určitě fikci na téma setkání Joffreye a Flo uvítala! Sama jsem si asi tak před 15 lety nějakou psala ale nedokončila, kdo ví, kde je... Možná si jednou taky napíšu novou verzi, ale zajímá mě pohled ostatních!

(Jinak jak už asi někteří uhádli, tak tu nejsem úplně nová, nějak se stále nemůžu dostat do svého účtu s nickem "dauphine", tak proto nový účet. Ostatně to není velká oběť, být slečnou Rescatorovou. )

Mně pointu zákulisně prozradila Moirra , ale říkala jsem si, že taková provokativní přezdívka by Dauphine jistě nenechala chladnou . Tak znovu a lépe: Vítej zpět!

Nemůže to být proto, že fórum teď vyžaduje po určité době aktualizaci hesla? Kontaktovala mne takto i Ada, že jí po delší nepřítomnosti nefungovalo přihlášení. Zkus napsat Fantině .

Už jsem všechno zkoušela, nic nefunguje. Ale nevadí, nějak na tom nelpím...

Vítej zpět.

Tak je to nelogické v kontextu znalých informací co víme jako čtenáři my, ale zase v kontextu myšlení postava je jejich chování na lodi pro mě naopak celkem pochopitelné a co víc zábavné. Vnímám to jako kdyby emoce vyhráli na ráciem v jeho uvažování a vedli až takovým suprovým myšlenkovým kotrmelcům někdy až vtipným. Mě se asi nejvíc líbí v tomhle úvaha, kdy Angeliku obviní z vícero protichůdných věcí na jednou. Já nevím, ale připadá mi to realistické v tom, jak se člověk chová když je zamilovaný a nezávislé na věk člověka, ale občas mám pocit že i zamilovaný člověk ve 40 letí se dokáže chovat poblouzněně jako puberták. A musím říct, že pan Hrabě byla mega puberťák ješitnej a uraženej a hrál ještě nedostupnýho. No jo no, ale prostě perfektně funguje. A co víc chovali se tak oba a celkově není dojemné, že muž, který nikdy neztrácí klid, prostě ztratí na lodi hlavu pro milovanou ženu?

Ale to s tím Jassonem je dobrá poznámka a celkově mi příjde až neuvěřitelné že by nikdo z posádky si nedal dva a dva dohromady ve spojitosti se syny. Ale tak zase by to asi ubralo tomu jak byl 6 díl napínavý a řekněme dokážu opustit nelogiku v ději pokud to nejsou velké chyby, který obrací celý děj.

Ms_Rescator píše: *

22 úno 2024, 15:45

Precious píše: *

18 úno 2024, 12:04

Priznám sa, že som už viackrát uvažovala o tom, že napíšem kratulinkú fikciu, ako sa Joffrey stretol s Florimondom, resp. ako zistil, že jeho žena žije. Ale neviem, či by to niekoho zaujímalo, nemalo by to veľmi zápletku, skôr by išlo o akési vysvetlenie, ako to celé mohlo byť.

Já bych určitě fikci na téma setkání Joffreye a Flo uvítala! Sama jsem si asi tak před 15 lety nějakou psala ale nedokončila, kdo ví, kde je... Možná si jednou taky napíšu novou verzi, ale zajímá mě pohled ostatních!

(Jinak jak už asi někteří uhádli, tak tu nejsem úplně nová, nějak se stále nemůžu dostat do svého účtu s nickem "dauphine", tak proto nový účet. Ostatně to není velká oběť, být slečnou Rescatorovou. )

tak som veľmi rada, že si späť, Dauphine! Dúfam, že tu budeš veľmi dlho!

Ja som už niečo napísala, alebo nebude to presne scéna stretnutia otca a syna, skôr niečo, čo sa odohráva krátko po tom. Uvidíme, kedy sa mi to podarí dočistiť. Možno by si potom ty mohla napísať to samotné stretnutie...

Tiež súhlasím s tým - a nikdy ma to nenapadlo - že áno, Joffrey mohol vidieť, že chlapcom na matke záleží a že teda asi to nebola chladná, neprítomná osoba, ktorá bola viac na Dvore než s nimi. Ale máš pravdu, keď sú v tom city a urazená hrdosť, bolesť, tak človek neuvažuje veľmi racionálne. A v tej mojej minifanfikcii sa práve orientujem takto a chcem dať pánovi grófovi najavo, že o svojej nevernej žene má trochu pomýlené predstavy...

Precious píše: *

02 bře 2024, 10:33

Ja som už niečo napísala, alebo nebude to presne scéna stretnutia otca a syna, skôr niečo, čo sa odohráva krátko po tom. Uvidíme, kedy sa mi to podarí dočistiť. Možno by si potom ty mohla napísať to samotné stretnutie...

Tak to zní moc zajímavě, jsem zvědavá a těším se! Já už mám ty roky mezi 1671 - 1676 z velké části dopsané (není to úplně dopodrobna, měl to být spíš flashback ve vzpomínkách, v jiné fikci, něco na způsob 6. dílu, ale nabobtnalo to víc, než jsem zamýšlela, tak uvidím).

Precious píše: *

02 bře 2024, 10:33

A v tej mojej minifanfikcii sa práve orientujem takto a chcem dať pánovi grófovi najavo, že o svojej nevernej žene má trochu pomýlené predstavy...

Dobrý nápad! To je něco, co mi popravdě v 6. dílu chybí, nějaké uvědomění, sebereflexe, zhodnocení svých utkvělých, chybných představ ze strany Joffreye. Aby se celý ten děj 6. knihy trochu víc uzavřel, za mě je tam trochu useknutý...

moirra píše: *

03 říj 2024, 20:57

najskôr k tej debate o tom znamenám Golon sa narodil v nedelu 23 Augusta 1903 v Turkestane v Bukhare.
a to definitívne v znamení LEVA

Ještě k té spojitosti mezi narozením Sergeho Golona a Joffreye (už tu byla debata, že Joffrey se narodil taky v srpnu ve znamení lva).
Napadlo vás někdy, že si vlastně Joffrey nadělil nejlepší dáreček k padesátinám, jaký si vůbec nadělit mohl?
Pokud počítáme, že Joffrey byl ročník 1626 (v roce jeho svatby 1656 mu bylo 30) a v roce 1676 si odvážel Angeliku na Gouldsboru do Ameriky, pak nám vyplývá, že během cesty nebo lehce po přistání Joffrey oslavil své kulaté výročí a sám sobě nadělil Angeliku.

Zajímalo by mě, jestli to takhle krásně vyšlo čistě náhodně...

V téme o Molinesovi sme sa rozpísali o tom, komu mohol Joffrey okrem Desgreza a Molinesa ešte dôverovať. A tak som si pomyslela, že úvahy Ms. Rescator by si zaslúžili viac prebrať priamo v tomto vlákne.

Ms_Rescator píše: *

27 led 2025, 14:36

V mých představách to mohli být spíš nějací obchodní partneři tipu Molinese, se kterými ho nepojilo přátelství ale spíš seriózní byznys záležitosti a kterým důvěřoval.
Možná nějaký správce financí, účetní, tajemník v Toulouse. Nebo nějaký kolega z městského parlamentu, se kterým měl bližší vztah ale ne vyloženě přátelství atd. Jak řekla Precious, toulouského Joffreye vnímáme spíš romantickým pohledem Angeliky, nevíme téměř nic o jeho agendě, angažovanosti v parlamentu a jiných institucích o jeho běžném dni kdy úřadoval ani o lidech se kterými během toho pravidelně přicházel do styku.

Podľa kánonu vieme, že keď sa začala chystať kráľova svadba, arcibiskup mal iné starosti, ako "dohliadať" na svoje ružové mesto a Joffrey k veľkej spokojnosti mnohých obyvateľov Toulouse sa začal viac venovať mestským záležitostiam a v podstate nahradil arcibiskupa. Alebo rovno parlamentným záležitostiam? Presne si tie citáty nepamätám, ak máte niektorá poruke PDF verzie, sem s nimi, pls!
Takže môžeme uvažovať, čo všetko jeho úradovanie zahrňovalo.

Tiež sa v tejto súvislosti domnievam, že to bol nejaký obchodný partner, ktorému mohol dôverovať, na koho sa mohol obrátiť v čase núdze. Šľachtici ako Andijos a Cerbalaud boli skôr do "koča" ako do "voza", teda skôr na zábavu ako na seriózny biznis. Veď Andijos by bol bez Peyracovho priateľstva a peňazí na dlažbe, nebolo naňho veľmi spoľahnutie. Spomínam si, že krátko po príchode do Paríža prehral kopu peňazí a Angelika bola naňho veľmi nahnevaná.

V rámci komentárov k mojej fikčnej série Osudy grófov Toulouskych som v diskusii položila nasledovnú otázku:

PS: Joffrey de Peyrac bol sukničkár tiež, alebo? (ako jeho predok Raymond IV de Toulouse) čo myslíte vy?

Precious píše: *

23 črc 2025, 14:10

PS: Na tvoju otázku, či bol Joffrey sukničkár, odpovedám: Joffrey z kánonu podľa mňa nie. Sukničkár je podľa mňa chlap, ktorý často strieda partnerky. On bol medzi ženami obľúbený, to áno, a aj niekde v amerických dieloch sa spomína, že mal medzi Južankami niekoľko mileniek, ale nikdy som z kníh nemala dojem, že by ich bolo toľko a v takej frekvencii, aby si toto pomenovanie "vyslúžil". V prvom dieli sa ako milenka spomína len Carmencita.
A propos, ako dlho žil vlastne Joffrey v Toulouse po návrate z ciest po svete? Odišiel ako šestnásťročný, ale máme niekde zmienku, koľko asi mal, keď sa vrátil? Arcibiskup hovorí Angelike niečo v tom zmysle, že "ešte pred pár rokmi bol prepychový palác, v ktorom dnes žijete, na spadnutie". Z toho mi nejak logicky vyplýva, že Joffrey nebol rozprávkovo bohatý muž, keď sa ženil, nejak veľmi dlho. Po návrate z ciest sa musel teda najprv sústrediť na obnovu rodinného sídla a celkovo majetku, takže asi nemal veľa času a ani príležitostí očarúvať spoločnosť na prepychových hostinách a zvádzať ženy aj za pomoci šperkov a bohatstva.
(Ale to som už veľmi odbočila, ospravedlňujem sa a budem rada, ak môj príspevok presunieš. Sorry!)

príspevok som sem okopírovala

Nuž naša knižná Angelika bola ako "všetky ženy v jednej" - krásna, inteligentná a ešte aj dobrá. V tomto ohľade mal Joffrey, ktorý sa podľa vlastných slov pôvodne chystal žiť ďalej svoj bezstarostný život, z pekla šťastie - ako to v 10 diely sám vraví Villedavrayovi

Joffrey na súde vraví že mal vždy iba jednu milenku. Ale Carmenčita nebola určite ani prvá ani posledná.
A tiež vravel ž bol Angelike počas ich manželstva verný. Ja si však z knihy pamätám jeden aspekt ktorý niektorým z vás možno ušiel: Joffrey vraví že by konal rovnako aj keby Angelika nebola jeho manželkou.

AnastaziaRodo píše: *

23 črc 2025, 15:06

V některé fikci jsem četla, že se Joffrey vrátil do Toulouse, když mu bylo pětadvacet. Přiznám se, že už nevím, ve které. Snad v Toulouských časech. Myslím, že sukničkářem se stal až ve fikcích, kde si možná některé autorky líčením jeho erotických dobrodružství plní vlastní sny. Nakonec, proč ne. K tomu přece fikce jsou. Sama Anne Golonová ho ovšem neukazuje jako neviňátko. Po odmítnutí ve svatební noci přece říká Angelice:..."patřilo mi mnoho žen. Bílé, černé, žluté, rudé. I vy jednoho dne ..."

predpokladám že si to čítala v mojej fikcii. len už neviem v ktorej, Za chvíľu už budem ako Dumas a budem mať rozpísaných toľko "diel" že v nich budem musieť začať sama rešeršovať.

A máš pravdu, s tým "patřilo mi mnoho žen. Bílé, černé, žluté, rudé." to fakt vo svadobnú noc zabil.

Joffrey byl nebo nebyl sukničkář?
No ono záleží, jak si sukničkáře představujeme. Podle mě je to typ, který prostě nenechá žádnou ženu na pokoji a může být i dotěrný, vlezlý a ženám je to i někdy nepříjemné. Jak se říká, co neuteče na strom, tak má smůlu. Taky si myslím, že má vztahy i s více ženami najednou.
Joffrey byl inteligentní a myslím, že by přes určitou hranici nešel. Žen poznal mnoho a to i v době, kdy byl ženatý, ale pro Angeliku oficiálně mrtvý.
Vzpomínám si, že Angelice přiznal, že neměl v úmyslu změnit svůj styl života ani po svatbě.
Potom uviděl vystoupit z Angeliku z kočáru v den svatby a byl ztracený.
Ta věta o svatební noci, no to už prostě ztratil nervy. Byl svou novomanželkou okouzlen, toužil po ní a viděl její strach a odpor. Tak to vypálil. Jak prožil svatební noc on, to si jen můžeme domýšlet. Jisté je, že přinesl Angelice do pokoje růži, kterou ráno objevila. Kdy ji tam donesl nevíme. Snad to byla i trochu omluva. To si myslím já. Tak vznikly hezké fikce.
On byl schopen hlubokého citu.

O tom, jak Joffrey prožil svatební noc, napsala krásnou fikci Tereza. Jmenuje se "Jeho svatební noc". Je to má oblíbená, četla jsem ji už několikrát. V této fikci je záhada s růží moc hezky vysvětlena. Ta růže figuruje ještě v několika fikcích a je zajímavé, že si autorky navzájem neprotiřečí. Kouzelné na tom je, že AG vlastně napsala v kánonu o růži jedinou větu, a ta byla ve fikcích několikrát použita a rozpracována do dalších reminiscencí, které na ni odkazují.

Pridávam pár citátov týkajúcich s mileniek a lásky zo súdneho pojednávania proti Joffreyovi de Peyrac. Tieto texty sú z intgrále vydania, z dielu Popravný u Notre-Dame, do ostatných knih musím ešte pozrieť.

Co se týká volnomyšlenkářství, které je mi vyčítáno, v mém paláci se nikdy neodehrálo víc skandálů než v dobách, kdy rytířská dvorská láska podle tvrzení vzdělanců ,civilizovala‘ společnost, a určitě méně, než se jich odehrává dnes a denně u dvora a ve všech pařížských hospodách.“

„Je všeobecně známo a potvrzeno mnoha svědectvími, že ve vaší ,škole lásky‘ v Toulouse, což je nečistá instituce už jako taková, protože Bůh řekl: ,Budeš milovat, abys dal život,‘ jste veřejně oslavoval mileneckou lásku.“
„Pán také nikdy neřekl: ‚Budeš plodit jako pes a fena,‘ a mně naprosto není jasné, proč by ve vyučování umění milovat bylo něco ďábelského.“ (...) Ve svých takzvaných školách lásky jste hlásal neposlušnost zákonům církve: tvrdil jste, že instituce manželství škodí lásce a že není zásluhou být zbožný a věrný.“
„Skutečně jsem mohl říct, že zásluha není být pouze zbožný, pokud je člověk současně lakomý a zlý, ale že skutečný muž, který se chce líbit ženám, musí být zábavný, vtipný, velkorysý a zkušený milenec. A pokud jsem také řekl, že manželství zabíjí lásku, nemluvil jsem proti instituci posvěcené Bohem, avšak proti tomu, že z ní naše doba udělala obchod, ostudný trh, kdy rodiče diskutují o pozemcích a věnech a kdy se pod hrozbou násilí spojují mladí lidé, kteří se nikdy neviděli. Tyto zásady ničí svatou podstatu manželství, neboť manželé spojení takovými pouty se snaží jen o to, aby se z nich osvobodili – třeba za cenu hříchu.

a tuto máme o tej jednej jedinej žene, pre istotu pozriem aj do iných prekladov.
Je tam toho okolo milostného života Jofferya de peyrac ešte oveľa viac, a potom ešte aj Desgrez rozoberá to ako Joffrey pôsobil na ženy vo svojej obhajovacej reči. Z textu vyplýva že hona tému ženy láska a sex vyslúchali aspoň dve hodiny.Peyrac si zo sudcov uťahoval, vraviac že sú tou témou vzrušení ako pubertálni mladíci.

Uběhla další hodina, během níž různí soudci kladli obžalovanému množství značně pošetilých otázek. Ptali se ho, jak začarovával květy tak, že už pouhá jejich vůně přiváděla osobu, která je dostala, do transu. Jak vyráběl pilulky lásky, které dával svým hostům ve škole lásky a které je přiváděly do „chlípného vytržení“. A konečně s kolika ženami najednou je schopen se milovat.
Hrabě de Peyrac odpovídal na podobné výplody buď pohrdavě, nebo s ironickým úsměvem.
Bylo zřejmé, že mu nikdo nevěří, když prohlásil, že miloval vždycky jednu jedinou ženu. ***
Bourié, jemuž ostatní soudci přenechali tento delikátní výslech, se zašklebil a prohlásil:
„Vaše milostná výdrž je tak proslulá, že nás neudivuje, když se dovídáme, kolik ostudných radostí jste si dopřával.“
„Kdybyste měl tak velké zkušenosti, jak velkou já mám milostnou výdrž,“ odpověděl hrabě de Peyrac s vražedným posměchem, „musel byste vědět, že vyhledávání podobných rozptýlení je spíš příznakem neschopnosti, která nalézá vzrušení v nenormálních radovánkách. Pokud jde o mě, přiznávám, pánové, že jedna jediná žena, s níž se setkám o samotě za tiché noci, mi stačí, abych uspokojil svou touhu. Dokonce bych rád dodal,“ řekl vážněji, „že žádám pomlouvače z Toulouse a Languedoku, aby dokázali, že jsem byl od své svatby milencem nějaké jiné ženy než své vlastní.“
„Ve spisech je o této maličkosti skutečně zmínka,“ souhlasil Delmas.
„Oh, tak to je tedy maličkost,“ zasmál se Joffrey.

*** presne na tú vetu musím pozrieť, ako je to v origináli

tuto je ešte koniec debaty o Joffreyových milostných úspechoch a o jeho škol lásky. Ono bolo cítiť že sudcovia boli v tomto ohľade hodne zvedaví.

„Vidím, že vás tyto otázky zaujaly, páni soudci, stejně jako dospívající mladíky. Ať je muž student, nebo soudce, vždycky přece touží podmanit si svou krásku, že? Bohužel, pánové, bojím se, že vás zklamu. Stejně jako pro zlato, ani pro lásku nemám nějaké magické zaklínadlo. Moje učení vychází z lidské moudrosti. Když jste, pane předsedo, jako mladý písař pronikal do tajů svého vážného povolání, nepokládal jste za normální seznámit se se vším, co vás jednoho dne dovede až k postavení, které zaujímáte dnes? (...) Pročpak nevěnujeme stejnou péči věcem lásky? Ve veškerém podnikání je neznalost škodlivá, ne-li přímo vražedná. Moje poučky neobsahují nic nadpřirozeného. (...)
„Samozřejmě musím přiznat,“ pokračoval Joffreyův melodický hlas, „že jsem v příliš politováníhodném stavu, než abych mohl vést takovéto disputace. Ale protože jsem nucen odpovědět na obvinění, uzavřu tím, že zopakuju to nejdůležitější: když se chce člověk věnovat radovánkám Venušiným, největší vzrušení mu podle mne poskytne krásná dívka, jejíž zdravé tělo ho odvrátí od veškerého pohrdání tělesnou láskou.“
„Obžalovaný,“ řekl přísně Masseneau, „znovu vás musím volat k pořádku.
Uvědomujete si, že v tomto sále sedí svaté ženy, které pod rouchem jeptišek věnovaly své panenství Bohu?“
Pane předsedo, dovoluju si vás upozornit, že já jsem s touhle... konverzací na lechtivé téma, pokud to tak mohu nazvat, nezačal!“

AnastaziaRodo píše: *

27 črc 2025, 10:36

O tom, jak Joffrey prožil svatební noc, napsala krásnou fikci Tereza. Jmenuje se "Jeho svatební noc". Je to má oblíbená, četla jsem ji už několikrát. V této fikci je záhada s růží moc hezky vysvětlena. Ta růže figuruje ještě v několika fikcích a je zajímavé, že si autorky navzájem neprotiřečí. Kouzelné na tom je, že AG vlastně napsala v kánonu o růži jedinou větu, a ta byla ve fikcích několikrát použita a rozpracována do dalších reminiscencí, které na ni odkazují.

Ano to je úžasná fikcia ktorá nám doplnila kánon. je uplne logické že Joffrey musel v letohrádku zostať a do Toulouse sa nevracal, pretože by sa všetci čudovali. Ale iba Tereza sa nad tým poridne zamislela a rozhodla sa to pre nás spísať. Keď sme pôvodne videli iba názov fikce, viaceré z nás si mysleli že ide Tereza ide rozpisovať svadobnú noc Joffreya a Angeliky. O to väčšie bolo naše prekvapenie.

Fikcí, kterou napsala Tereza jsem četla a je velmi podařená. Joffrey samozřejmě nemohl odjet z letohrádku po odmítnutí novomanželkou. V kánonu to nikde není zmíněno. Je jasné, že brzký návrat by neprošel bez povšimnutí. Musel před společností a přáteli dělat, že je vše v pořádku. Dokonce Bernard, který byl skoro jako bratr, tak nic nepoznal. Usuzují z rozhovoru, který vedl s Angelikou na slavnosti po svatební noci v paláci v Toulouse.

Nadšeně ji pozoroval.
„Ach! Tolik jste se změnila ve srovnání s tím, jak jsem vás měl tu čest nebo možná smůlu poznat, když jsem vám sloužil jako náhradní manžel. Je skutečně pravda, že díky lásce ženy zkrásní, láska změní tu nejbázlivější dívku v okouzlující královnu. Copak
jsem vám neříkal, že váš manžel je mistrem v poskytování rozkoše? Vyprávějte mi o svých objevech, o vašich slastech… Dlužíte mi to za všechny ty slzy, které jsem vás viděl prolévat!“
„Co mi to tu vykládáte? Žádné slzy jsem neprolévala!“
„Bylo to ještě horší. Byl jsem jako kat, který vás vede na popraviště…

moirra píše: *

26 črc 2025, 21:25

PS: Joffrey de Peyrac bol sukničkár tiež, alebo? (ako jeho predok Raymond IV de Toulouse) čo myslíte vy?

No - to je zase slovo do pranice.
Přemýšlela jsem nad tímto dotazem a abych nebyla příliš ovlivněná fikcemi / což se mi nedaří/ a svou vlastní představou sukničkáře / běhá za každou sukní a chová se jak blbeček/, tak jsem potupně požádala AI o definici sukničkáře :
sukničkář je muž, který má mnohé milostné aféry nebo vztahy se ženami, často bez vážného úmyslu. Rád se obklopuje ženami, aniž by se chtěl usadit nebo vytvořit trvalý vztah

O životě Joffreye mezi 16 - 25 rokem nevíme vůbec nic kromě jeho vlastní slavné hlášky o svatební noci o mnoha ženách různých barev, kterou se poněkud odkopal. A upřímně, byl by hloupý, kdyby si na svých cestách všemožná dobrodružství neužil.
Myslím, že po návratu do Toulouse si - co se týká milenek - volil spíš příjemnou společnost s výhodami než bezhlavá dobrodružství . Byl to hrabě, byl na očích, a hlavně - byl inteligentní.
Pak měl pětiletou pauzu s Angelikou.
Ve Středomoří se následně zdrženlivě rozhodně nechoval.
A pak k němu vkráčela na palubu Gouldsbora opět Angelika.

Než že byl sukničkář bych řekla, že naplno žil a bral, co mu život dal. A že mu život dal luxusní dárek, díky kterému měl ta krásná meziobdobí s vlastní ženou, to mám prásknul v Novém světě :

Jako zkušený muž věděl, v čem je jedno z tajemství Angeličina osobního kouzla a proč ti, co ji poznali, se už v biblickém slova smyslu nikdy nevyléčí z neuhasitelné touhy po ní. Je totiž nádherně stvořená právě tam, kde je to třeba. Dokonalé orgány na pravém místě, všechny ty, o nichž Mistr umění milovat píše, že se v nich skrývá umění dvojího požitku. Úzké, vláčné a přitom pevné Venušiny útroby, jichž instinktivně umí využít. Poznal to hned v prvních dnech jejich lásky. Malá děvka, která o tom neví, pomyslel si tehdy pobaveně a nadšen, že odhalil v tom malém panenském těle dokonalost, kterou nenašel často ani u těch nejslavnějších kurtizán.
A to nádherné tělo stvořené pro muže a jeho rozkoš si zachovalo svou moc a i po patnácti letech v něm Peyrac s překvapením prožívá tu nejzázračnější slast.

Slovo "sukničkár" máme spojené s niečím negatívnym, preto hlavne mne nejde dokopy s naším hrdinom Isteže, nežil v celibáte; ako tu už Tereza napísala, bral všetko, čo mu život ponúkal. Len niektorí ľudia v kánone o ňom preháňali (viď. citát z Angeliky a jej lásky, kde de Peyrac sám hovorí Jasonovi o tom, že ženy nie sú oproti moru a zemi až také dôležité, sú síce príjemným spestrením, ale ľudia preháňajú: narážal očividne hlavne na svoju kariéru a povesť Rescatora. Ktorú možno sám aj schválne "priživoval" ).

Ten výrok zo svadobnej noci o ženách všetkých rás, ktoré mal ako milenky, beriem rovnako ako vy ostatné: trochu sa chcel pomstiť za Angelikino odmietnutie. Preháňal? Možno aj áno. Verím, že ako mladík, ktorý veľa cestoval, skrátka na každej svojej zastávke využil to, čo miestne ženské osadenstvo ponúkalo. Nebrala by som to ako to "pravé sukničkárstvo" Dlhé obdobia na mori skrátka značili, že v prístave sa muži odviazali. A možno mieste ľahké devy napr. v takom Karibiku boli všetkých možných rás a ešte aj pomiešaných. Možno na jednom mieste stihol všetky farby pokožky

Skôr som mala na mysli, že keď sa vrátil do Toulouse, zvádzanie žien nebolo na prvom mieste. Ako vravel Jasonovi, dámy, s ktorými sa zaplietol, mal ako príjemné spestrenie svojej práce na obnovách majetku, pri ťažbe drahých kovov, pokusoch v laboratóriu. Pri sukničkárovi si predstavujem muža, ktorý má v hlavne len ženy a ako sa im dostať (pokiaľ možno čo najväčšiemu množstvu) pod sukňu. Aký máte v Česku výraz pre takéhoto muža? "Děvkař"? Či to je už príliš hrubé?

Tereza píše: *

27 črc 2025, 22:39

O životě Joffreye mezi 16 - 25 rokem nevíme vůbec nic kromě jeho vlastní slavné hlášky o svatební noci o mnoha ženách různých barev, kterou se poněkud odkopal. A upřímně, byl by hloupý, kdyby si na svých cestách všemožná dobrodružství neužil.

No vieme iba útržky ktoré Joffrey sem tam prezradil. Vieme že cestovať začal v 16 tich, že už prvý krát bol preč viac ako dva roky. Vieme že bol v Číne a Indii, vieme že bol dokonca až pri ohnivej zemi (nový svet) a tiež že bol v Sýrii odkiaľ si priniesol stan. Keďže mal nejaké obchody na Cínovom ostrove, predpokladám že bol aj v Anglicku. Ja som si po mojich rozsiahlych rešršiach o cestovaní v starých časoch povedala že si kľudne môžeme vziať ako vzor cestovateľov ako Vasco de Gama lebo Marco Polo, na to koľko s toho z tých 9-10 rokov dalo stihnúť. To preto že až do vynájdenia motora sa všetky lode plavili približne rovnakou rýchlosťou (a všetky vozy a koče a kone šli rovnakou rýchlosťou v staroveku, stredovku či za starého Ríma ako aj v 17 storočí).

Ako som prišla na to že Joffrey musel byť prinajmenšom z veľkých ciest už ako 25 ročný doma?
Nuž kvôli tomu čo vraví Molines približne 5 rokov pred Angelikynou svadbou v Toulouse. To už musel Joffreya poznať, keď Angelike sľúbil manžela. (Kapitola 4 na začiatku knihy, píše sa rok 1649 )

Byla šťastná. Pan Molines jí slíbil manžela. Nebyla si úplně jistá, jestli je to tak vzácný dar. Co s ním bude dělat? No, jestli bude tak milý jako Nicolas, bude mít aspoň s kým lovit raky.

haha lovenie rakov z Joffreyom sa očividne nekonalo!

Precious, tak v češtině máme kromě výrazu "děvkař", ten je mírnější, ještě jeden, ale ten částečně vytečkuji.
Ku........k.
Nerada používám takové výrazy.

moirra píše: *

28 črc 2025, 10:15

Byla šťastná. Pan Molines jí slíbil manžela. Nebyla si úplně jistá, jestli je to tak vzácný dar. Co s ním bude dělat? No, jestli bude tak milý jako Nicolas, bude mít aspoň s kým lovit raky.

haha lovenie rakov z Joffreyom sa očividne nekonalo!

Tento citát ma vždy pobaví!

No počkaj, počkaj! Ako môžeš vedieť, že lovenie rakov napokon nebolo? Máme máličko podrobností o ich živote v Toulouse potom, ako sa zblížili. Takže pokojne sa mohli pri nejakej obhliadke majetkov, na ktoré určite chodili - a o ktorých píše aj AG v integrale - zastaviť pri nejakom potoku a ísť na to.
Normálne si viem predstaviť - veď aj Ty si to vo svojej verzii šťastných a nešťastných čias popísala - ako idú na výlet a divožienku Angeliku napadne aj takáto aktivita.

Mimi, presne tak, sú to silné slová a aj vulgárne a také si predsa nikto nechce spájať s grófom de Peyrac, nie? Ozaj, AG písala v tomto smere veľmi slušným jazykom a nadávok sme videli naozaj veľmi málo, ak vôbec. Hrubý slovník mám spojený s Dvorom zázrakov, ale to je tak asi všetko. A pamätám si, ako Joffrey nadával po anglicky, keď zistil, akú pascu nachystali naňho začiatkom 7. dielu kanadskí Francúzi v Katarunku (použil slovo "damn" - teda aspoň v slovenskom preklade.) Dámy, tie, čo píšete rozsiahle fikcie, ku ktorým musíte veľa rešeršovať, nevšimli ste si, aké nadávky boli "populárne" v 17. storočí?

Precious, tyto výrazy si s Joffreyem de Peyrac nespojuji.
Co se týká jeho vztahů se ženami, tak je to vždy věcí těch dvou. On ženy přitahoval, byl inteligentní, trochu záhadný, věděl, jak s ženami jednat. Ženy na to slyšely.
Jaké nadávky se používaly v 17. století, to by bylo zajímavé zjistit. Naši hrdinové se pohybovali v různých prostředích a ta měla každá svůj slang.
Chudina, krčmy, venkované, námořníci.
S těmi raky jsem si také říkala, že třeba při nějaké společném výletu, mohlo dojít i na tuto činnost. Dokážu si představit, jak by se Joffrey pobavil, kdyby viděl svou ženu, jak v nějakém potoku chytila raka a svůj úlovek mu pyšně ukazuje.
Vždycky jsem litovala, že společný život po sblížení Angeliky a Joffreye, byl v knize dost stručný.

Připojuji se do debaty. Peyraka nemám tak nastudovaného jako Vy, přeci jen mě zajímá jiný "týpek" , ale vnímala jsem ho vždy jako muže zkušeného, který ví, jak ženu svést a ví, co jí v posteli dělat, aby ráno odkráčel jako bůh. V celibátu jistě nežil, ale určitě ženské nelovil a nestřídal jako ponožky, i když třeba "chodil" s větším vzorkem. Ostatně proč by měl někdo hanět sex i na jednu noc, pokud byl za oboustranného souhlasu, obě strany si to užily a ráno se v dobrém rozešly? Z dílu Angelika a král víme, že na dvoře se na mravy moc nehledělo a když někdo s někým chtěl, a druhá strana měla zájem, tak si to prostě dali... To Joffrey byl podle mě vybíravější a sofistikovanější, jistě mu nešlo jen o postel - což bývá definice sukničkářů.

Za mě to hezky shrnula Penelopa rozdíl mezi sukničkářem a postavou hraběte. Mě ještě nepadá, že něco jiného je do určité míry bohémská povaha ve vztahu k ženám a lásce celkově. Sukničkář je za mě člověk co je hnaných pouze sexuální touhou a množství zářezů. Nikoliv kvalitou vztahu s danou osobou. Nejde mu o to jí poznat. Já si myslím, že celkově představa a celková volnost ve vztah ve Francii je asi oproti čechách jiná. Příjde mi že celkově je dílo spíš o nějaké sexuální svobodě spojenou s procítěním. Celkově větším napojením na druhou osobu, kdy k tomu prostě zkrátka patří určitá forma citu. Přece jenom ani se Sabin, nespal jen tak a byl tam nějaký cit, který se vysvětloval podobnosti s jeho matkou a taky spojení díky kraje z nějž oba pocházejí.

http://stavitele-katedral.cz/praha-vlas ... -fraleove/ V článku se objevuje jméno templáře Geoffreye z Charny a jeho jméno i osud mi trochu připomíná Joffreye de Peyrac . S Moirou jsme řešily už včera

Smrť mnícha Bechera a Joffreyová predpoveď že do konca mesiaca aj on zatrepe bačkorami nám pripomenula upálenie veliteľa Templárskeho rádu vo Francii, ale mám pocit že sme to tu na fóre už niekedy dávnejšie riešili:

Kráľ aj pápež + žiarlili na BOHATSTVO a VPLYV templárov a teda použili starú dobrú metódu ako sa zbaviť tých ktorým chceme zhabať majetky a zbaviť ich vplyvu na ovečky: Obžalovali ich v MENE BOŽOM

samozrejme že odvtedy medzi ľudom kolovali rôzne historky a legendy - ale zdá sa že táto tu, o kliatbe ktorú Molay vykríkol, je historicky dôveryhodná

Nahý a horiaci templár vykríkol svoju kliatbu


Slávne sa stali posledné slová Jakuba de Molay: „Boh vie, kto je vinný a kto zhrešil. Čoskoro postihne nešťastie tých, ktorí nás nespravodlivo odsúdili. Boh pomstí našu smrť.“
Keďže v tom istom roku zomreli Clemens V. a Filip IV., súčasníci boli presvedčení o účinnosti templárskej kliatby. Odvtedy podnecuje konšpiračné teórie, ako je hľadanie strateného zlata templárov – to poháňalo celé generácie hľadačov pokladov a výskumníkov a stále ich poháňa. Nielen v populárnej kultúre.

Zdroj ale iba sčasti - inak je zdrojom Polačkyna hlava :

https://www.welt.de/geschichte/article1 ... h-aus.html

Něco k titulům Peyraců: V kánonu se zmiňuje často titul: "Joffrey de Peyrac, de Morens, d´Irristru".
Při svatbě, v prvním filmovém dílu Angelika, markýza andělů, arcibiskup oslovuje ženicha i dalšími tituly:

Joffrey, Comte de Peyrac, d´Arval, de Cavareix, de Morens, d'Irristru ....

Zajímalo by mě, jestli to byl okamžitý nápad scénáristy, nebo jestli dávná hrabata z Toulouse třeba nenesla takový rozšířený titul. Existují vůbec v Languedocu místa s těmito názvy?

AnastaziaRodo, Také se velice zajímám o tituly Joffreye de Peyrac.

AnastaziaRodo píše: *

17 led 2026, 08:19

Něco k titulům Peyraců: V kánonu se zmiňuje často titul: "Joffrey de Peyrac, de Morens, d´Irristru".
Při svatbě, v prvním filmovém dílu Angelika, markýza andělů, arcibiskup oslovuje ženicha i dalšími tituly:

Joffrey, Comte de Peyrac, d´Arval, de Cavareix, de Morens, d'Irristru ....

Zajímalo by mě, jestli to byl okamžitý nápad scénáristy, nebo jestli dávná hrabata z Toulouse třeba nenesla takový rozšířený titul. Existují vůbec v Languedocu místa s těmito názvy?

Ja už som to tu niekde na fóre rozoberala, pretože som potrebovala osvetliť prinajmenšom tie mená Peyrac a Morens do môjho fikčného vlákna Osudy mesta Toulouse a tiež do vlákna Paríž roku pána 1661, kvoli jeho predkom.

Aj sama sebe musím neustále pripomínať funkciu vyhľadávania na fóre, lebo potom sa nám často stane že vyriešenú, alebo aspoň čiastočne vyriešenú tématiku začneme rozoberať zasa pekne od začiatku. Niektoré odpovede sa dozvedáme aj z kánonu.
Okrem toho nieje nič nového že sa naše fikcie a informácie z nich vzájomne prelínajú. často je to dokonca zámer. Takež ak sa ti niečo bude hodiť, kľudne si poslúž.

PS: Nikto nepovedal že všetky tie miesta z Joffreyovho priezviska musia byť v Languedocu. Aj starí Grófi Toulouskí mali majetky a léna aj mimo tohto územia.

Tuto je niečo:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 100#p33100

Inak jasne že Joffrey, hoci bol potomok Grófov Toulouských priezvisko "de Toulouse" už používať nemohol, toto pani AG očividne dobre vedela.
potomok Grófov Toulouských bol napríklad aj slávny francúzsky maliar Toulouse-Lautrec, ktorého plné meno znelo Henri Marie Raymond de Toulouse-Lautrec-Monfa.

Před zadáním dotazu na tituly jsem názvy "d´Arval, de Cavareix" zadala do místního vyhledávače, ale bez výsledku. Nevzpomínám si už, jestli byla uváděna v knižním vydání, ale myslím, že nebyla. Určitě nejsou v české verzi Integrale a nevzpomínám si na žádný jiný text, kde bych je viděla. Proto mě napadlo, že snad zdejší angelikoložky budou něco vědět o tomto detailu.

AnastaziaRodo píše: *

17 led 2026, 17:49

Před zadáním dotazu na tituly jsem názvy "d´Arval, de Cavareix" zadala do místního vyhledávače, ale bez výsledku. Nevzpomínám si už, jestli byla uváděna v knižním vydání, ale myslím, že nebyla. Určitě nejsou v české verzi Integrale a nevzpomínám si na žádný jiný text, kde bych je viděla. Proto mě napadlo, že snad zdejší angelikoložky budou něco vědět o tomto detailu.

Nene, tie budú zrejme iba výplod filmovej fantázie. Tie som nenašla nikde v knihách. V žiadnom jazyku.
Rozoberala som iba to Morens a d'Irristru. Inak v mojej fikcii Osudy mesta Toulouse, na čo som už skoro zabudla, kráľ poveril Arcibiskupa Toulouského pohrabať sa v rodokmeni Joffrey de Peyrac.

PS: Inak pri funkcii vyhľadávania je lepšie použiť iba časť slova a dať na konci * - zistila som že tak nájdem viacej
v samotných vláknach fikcií sa dá použiť aj funkcia browsera (prehliadača) - prehľadať stránku

nielen ja ale aj Penelopa a samozrejme aj ty, vitaj v klube , radi dôkladne rešeršujeme

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 238#p31238

moirra píše: *

17 led 2026, 18:00

Nene, tie budú zrejme iba výplod filmovej fantázie. Tie som nenašla nikde v knihách. V žiadnom jazyku.
Rozoberala som iba to Morens a d'Irristru. Inak v mojej fikcii Osudy mesta Toulouse, na čo som už skoro zabudla, kráľ poveril Arcibiskupa Toulouského pohrabať sa v rodokmeni Joffrey de Peyrac.

Zabudla som dodať že ja som očividne aj jediný človek ktorý to kedy celé napísal, aj s tým d´Arval, de Cavareix ak si to hodiš do google zistíš sama. Aj na francúzkom FB, kam som to pridala v plnom znení s filmu, sme to rozoberali.

Takže sa teraz pýtam sama seba, odkiaľ viem že som to napísala správne, tak ako sa to píše? Mám to z hovorenej reči vo filme alebo z titulkov? Ale aj tam sú často mená vyslovené nesprávne, a ja mám iba francúzske titulky pre hluchonemých.

Ja len dúfam že som to neopísla odtiaľto:

https://robert-hossein.webnode.cz/produ ... des-anges/

Joffrey mal podľa knihy pozemky u Baskov, v Bearne (Morenx), medzi Lauzunovým zámkom a Toulouse, v Toulouse samotnom samozrejme, n predmestí Toulouse a v tiež Albi, kdesi medzi Toulouse a Narbonne (Peyrac)

Moiro, Vzpomínám si, že ve tvé fikcí dostal arcibiskup z Tolouse od krále za úkol prostudovat rodokmen Joffreye de Peyrac

Ano ano, haha to sa Arcibiskup ešte poriadne napotí veď pán Peyrac má vďaka predkom, Grófom Toulouskym, lepší rodokmeň ako Louis XIV

moirra píše: *

17 led 2026, 18:39

Takže sa teraz pýtam sama seba, odkiaľ viem že som to napísala správne, tak ako sa to píše? Mám to z hovorenej reči vo filme alebo z titulkov? Ale aj tam sú často mená vyslovené nesprávne, a ja mám iba francúzske titulky pre hluchonemých.

Ja len dúfam že som to neopísla odtiaľto:

takže určite to mám s tých titulkov pre hluchonemých, ktoré som si zohnala - viď príloha - a všetci na Internete, vrátane AI ktorá sa teraz robí múdra, odo mňa, ako v škole, opisovali

Lenže tie titulky pre hluchonemých generujú tiež nejakým software, takže často robí chybu v písanej podobe názvov.

AI tu vymudrovala toto: Názvy: „Peyrac“, „Morens“, „Irristru“ a „Cavareix“ sú fiktívne pozemky alebo tituly, ktoré podčiarkujú Joffreho obrovské bohatstvo a jeho vysoké, ale často sporné postavenie vo Francúzsku 17. storočia. Joffrey de Peyrac: Jeho hlavné meno, často označované ako gróf z Peyracu.de Morens, d'Irristru, d'Arval, Cavareix: Dodatočné majetky a tituly, ktoré podčiarkujú jeho bohatstvo a vplyv.

Ale to premudrovala - pretože Peyrac a Morens a tiež Irristru fiktívne niesu.

To Cavareix by mohal byť iba iná forma písania Cavares (ako Morens - Morenx) Cavarī alebo Cavarēs boli galský kmeň žijúci v západnej časti dnešného Vaucluse, v okolí súčasných miest Avignon, Orange a Cavaillon.


pre nás ale je dôležité že v knihe je iba Joffrey de Peyrac de Morens d'Irristru a ďalšie priezviská som nikde nenašla. Pripomínam že Angelika použila priezvisko Morens keď už bola pani čokoládová.

Myslím, že po čase začal mít Joffrey pocit , že Honorinna se mu povahou a zájmy v mnoha ohledech podobá, jak naznačuje Moira ve své fikci, přestože dobře věděl, že mezi nimi není příbuzenský vztah. Na druhou stranu Joffrey měl svou osobnosti na malou Honorinnu určitě velký vliv.

Hrabala som sa na net kvôli niečomu inému a našla pritom dva portréty Joffrey de Peyrac ktoré sme ešte myslím nevideli.

Jeden je na ruskej stránke a vychádza zrejme z tohto klasického portrétu od Tanyanor:



https://anngolon-angelique.com/wiki/personazhi/

OBRAZ: https://anngolon-angelique.com/wp-conte ... jrak-2.jpg

A druhý je z plaformy Shedevrum

https://shedevrum.ai/en/post/1b975438b5 ... 242dc1d78/

Si ich rozkliknite. U toho na Shedvrum autorka síce píše že má jazvy, ale ja veru žiadne nevidím.

Na tom druhom sme sa zo slečnou Rescatorovou zhodli:

Citovat:

ten druhý je zajímavý, takový hodně temný, umím si představit, že by se ho mladinká Angelika bála. Ale nevím, jestli už to není moc…

presne som si aj ja pomyslela že j hodne temný - a podla Villedavraya bol predsa Joffrey hrôzostrašný akurát ž by bolo treba prerobiť tie oči - v kánone mal Joffrey nádherné oči čo práve na tom portréte nevyznie

Citovat:

No jenže Villedavray vždycky přeháněl

to je pravda, ale podľa opisov od pani AG mal skutočne polovicu tváre znetvorenú!

inak na tom portrét má preťatú tvár na tri krát tak ako je to opísané v kánone:

Byly mi tři roky, když se katolíci a hugenoti do sebe pustili. Moje chůva a ženy z vesnice se uchýlily na zámek reformovaného šlechtice. Uprostřed noci ho přepadli katolíci. Všechny pobili a zámek zapálili. Já měl tvář natřikrát proťatou šavlí. Vyhodili mě oknem z druhého patra na zasněžený dvůr. Sníh mě uchránil před hořícími troskami, které padaly kolem mě.

Vypočujme si teda miláčka Villedavraya:

Akosi to vyznie tentokrát smiešnejšie v Slovenčine:

Ľahostajný k tomu ako by mohli jeho slova na grófa zaúčinkovať, Villedavray pokračoval v sklamanom tone.
- Ale prečo práve vy? Vy jediný? To mi je záhada! Je to nespravodlivé:
nie ste pekný...Ste dokonca dosť odpudzujúci, ide z vás strach.!


Pochádza to s tejto časti:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 935#p21935

v originále je to takto:

Mais pourquoi vous ? Vous seul ? Voilà le mystère ! Voilà l'injustice ! Vous n'êtes pas beau... Vous êtes même assez effrayant, intimidant. Certes, vous êtes riche...

Ale prečo práve vy? Vy jediný? To je záhada! Je to nespravodlivé: Nie ste pekný...Ste dokonca dosť desivý, odstrašujúci. Áno ste bohatý ... Ale to sme my všetci.

Nene, ten druhý se mi nepozdává - a když jsme u toho, ani ten první . Aktuálně jsem asi nejvíc spokojená s tím profilem, který mi vytvořila AI na hrací karty. Zkusím ji zaúkolovat, aby ho nakreslila i zepředu.

PenelopaW píše: *

25 bře 2026, 13:27

Aktuálně jsem asi nejvíc spokojená s tím profilem, který mi vytvořila AI na hrací karty. Zkusím ji zaúkolovat, aby ho nakreslila i zepředu.

Ano prosím! A súrne potrebujeme aj viacej Andijosov a Polačiek!