Piksaret je prudce přerušil s tím, že zajatkyně přece nebude debatovat o vlastním výkupném, to že si vyřídí sám s Tekonderogou, Vládcem hromu.
"Chceš, abych tě k němu odvedla?" nabídla mu Angelika, když
zjistila, že nemá dobrou náladu.
"Umím si ho najít sám," prohlásil Piksaret povýšeně.
Co je to s ním najednou? Je to s podivem, ale Piksaret, ten veselý vtipálek, byl najednou skutečně ustaraný. V očích černých
jako trnky se zračilo soustředění a natolik zvážněl, že jeho zářivá maska jako by najednou ztvrdla a znehybněla a začala působit skutečně děsivě. Rozhlížel se kolem sebe, tentokrát však už ne zvědavě, spíš podezíravě, jako by cosi větřil. Pak se konečky prstů dotkl Angeličina čela.
"Hroziti nebezpečí," zabručel. "Vím to, cítím to."
To prohlášení Angeliku vyděsilo.
Neměla ráda, když divoši stejně jako prostáček Adhemar vyrukovali se svými tajemnými výstrahami. Hrozilo totiž vážné nebezpečí, že budou mít pravdu. "Jaké nebezpečí, Piksarete, prozraď mi to."
"Nevím." Potřásl vlasy propletenými liščími tlapami.
"Jsi pokřtěná?" zeptal se s výrazem jezuitského zpovědníka,

+

který se naprosto nehodil k jeho grotesknímu pomalování.
"Jistěže jsem. Už jsem ti to říkala."
"Tak se modli k Panně Marii a všem ostatním svatým. Nic jiného nemůžeš dělat. Modli se, modli a zase modli," nabádal ji slavnostně. Vztáhl paže k namaštěné kštici, něco tam hledal a pak vymotal jednu ze svých mnoha ozdob, růženec s velkými zrnky ukončený dřevěným křížem, a pověsil ho Angelice na krk. Pak ji třikrát pokřižoval a odříkával přitom posvátnou formuli:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého...
Poté vyskočil a uchopil oštěp. "Pospěšme si," nařídil svým dvěma nohsledům.
"Musíme vyrazit, dokud nezaplaví naše lesy Irokézové.
OBRAZ HURONA
Jezuiti v tom období krstili Hurónov ako na bežiacom páse, z niektorých sa stali doslova fanatickí operení katolici.

+

Narozprávali im aj že protestanti zavraždili pána - a tým vyvolali ďalšie krvavé boje medzi Indiánmi.
Omylom som našla na stránke Rakúskej národnej knižnice vynikajúcu mapu z nášho obdobia - z názvom JESUITI v Kanade datujú ju okolo roku 1657.
Tuto si môžete pozrieť aj jednotlivé detaily z mapy. Autorom map s kresbami je Jezuita Francesco Giuseppe Bressani
https://www.onb.ac.at/sammlungen/karten ... da-um-1650
Preklad textu:
Oblasť okolo Veľkých jazier bola osídlená kmeňom Algonkinov. Medzi nimi sa usadili Irokézi, ktorí boli nepriateľmi Hurónov. Európania sa čoskoro ocitli zapletení do sporov medzi indiánskymi kmeňmi. Francúzi podporovali Hurónov, Briti víťazných Irokézov, čím oslabili pozíciu francúzskych osadníkov a misionárov.
Od roku 1624 pôsobili jezuiti v Kanade a museli každoročne podávať správy o svojich úspechoch. Tieto správy, uverejnené v „Relations des Jesuits“, obsahujú cenné informácie o Kanade a jej obyvateľoch. Tento jezuita napísal pojednanie o činnosti svojho rádu v Nova Francia, ku ktorému priložil aj mapu. Bressani pôsobil v rokoch 1642 až 1651 ako misionár u Hurónov a po ich zániku sa vrátil do Európy. Mapa zobrazuje územie, ktoré Francúzi považovali za svoju kolóniu, od Veľkých jazier po ústí rieky Svätého Vavrinca a americké východné pobrežie medzi zátokou Chesapeake Bay a Newfoundlandom.
Z etnografického hľadiska sú zaujímavé naturalistické zobrazenia každodenného života indiánov: chaty z kôry, zasadnutie rady, ženy nesúce deti na chrbte, lov s lukom a šípmi. Obzvlášť pôsobivý je veľký obrázok mučenia niekoľkých jezuitov. Vytvoril ju Giovanni Frederico Pesca podľa obrazu, ktorý sa nachádza v Quebecu. Existujú len dva kompletné exempláre tejto mapy (Rakúska národná knižnica a Bibliothèque nationale, Paríž).
![[ img ]](https://www.onb.ac.at/fileadmin/_processed_/4/f/csm_22x_gr_dac9671b7f.jpg)