Zda sa ze nas Arcibiskup baron Benoit Fontenac je postava fiktivna.

podla zoznamu Arcibiskupov Toulouse by v case ked sa Angelika vydavala mal byt Arcibiskupom
Pierre de Marca:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_de_Marca
Zoznam Toulouskych Arcibiskupov podla rokov:

Cesky:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tou ... skup%C5%AF

Francuzky aj z linkmi na jednotlivych Arcibiskupov:

http://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des_ ... e_Toulouse

A ešte lepšia stránka s informáciami o všetkom možnom týkajúcom sa cirkve v ružovom menste - Od zvonov na kostoloch až po biskupov:

http://neep.free.fr/Bienvenue_Carillons ... louse.html


Sídlo arcibiskupov v Toulouse toho času:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Palais_ar ... e_Toulouse



Procesia pred sídlom Arcibiskupov na námestí svätého Etiena (Place Saint-Étienne)



Tuto vo väčšom rozlíšení (treba na to kliknúť):

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... ustins.jpg

A úžasný obraz katedrály St.Sernin kde arcibiskup zosobášil Joffreya a Angeliku:


ja si to rada rozklikávam na čo najväčšie a pozerám si detaily ako napríklad tých modliacich sa na kolenách alebo celkom vľavo že si tam chodili naberať vodu

tuto v mimoriadne veľkom rozlíšení:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 5.14.1.jpg

JOFFREY A ARCIBISKUP V TOULOUSE

Joffrey a Arcibiskup sa NA SVADBE hádajú o histórii Toulouse:


„Proboha!“ vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. „A máme tu dědice Foulquese de Neuilly, biskupa a pravé ruky strašného Simona de Montfort, který vystavěl hořící hranice albigenských a proměnil nádhernou akvitánskou kulturu v popel. Ještě po čtyřech staletích oplakává Languedoc svou zničenou nádheru a třese se při vyprávění o těch hrůzách. Já, potomek nejstaršího toulouského rodu, jemuž v žilách koluje ligurská a vizigótská krev, já se chvěju, jakmile na mě upřete ty své modré seveřanské oči. Čtu v nich Foulquesův odkaz, dědictví těch nejstrašnějších barbarů, kteří k nám zatáhli sektářství a nesnášenlivost.“

„Moje rodina je jedna z nejstarších v Languedoku,“ zvolal arcibiskup a povstal. V tu chvíli začal mluvit se silnějším jižanským přízvukem, takže mu Angelika skoro nerozuměla. „Vy sám dobře víte, vy drzý tvore, že mi dědictvím patří polovina Toulouse. Už po staletí nám náležejí toulouská léna!“
„Jen čtyři století, necelá čtyři století, pane,“ křičel Joffrey de Peyrac a také povstal. „Vy jste přijel na vozech Simona de Montfort s potupnými křižáckými výpravami! Vy jste uchvatitel! Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu?“

Nuž ja už som toho Monforta aj Albigenských viackrát rozoberala. Písala som o tom, o čom sa tú tí dvaja hádajú už aj v Šťastných a Nešťastných časoch Toulouských - kde Joffrey Angeliku po tom čo sa konečne zblížili, postupne oboznamuje s históriou jeho rodu - ktorý sa má v skutku čím pyšniť. Má vo svojom starobylom rodokmeni pár bývalých kráľov a je oveľa starší a honosnejší ako ten kráľa Ľudovíta XIV. A ten to samozrejme dobre vie, preto sa na začiatku svojej vlády tak trochu schizofrenicky obával že by sa mu Aquitánia mohla odtrhnúť od kráľovstva. Keď si všimneme že na starých obrazoch nosí gróf Raymond VII Toulousky na klave korunu, tak vieme prečo. obrazoch (Pozor nemýliť si Aquitánske kráľovstvo z Okcitánskom)

POZVANIE NA KRÁĽOVSKÚ SVADBU

Joffrey řekl, že si myslí, že za to pozvání na sňatek francouzského krále vděčí svému obvyklému protivníkovi, toulouskému arcibiskupovi, který doprovázel kardinála Mazarina až na hranici.

Takže on chystal na Joffreya pascu. Chcel mu dať príučku, ale vymklo sa mu to z rúk.

A samozrejme slávny výrok Toulouskeho arcibiskupa na kráľovskej svadbe:


„Namouvěru," vykřikl najednou král. „Ten kulhavec mě skutečně mate."
„Ten mate všechny, kdo se s ním setkají," řekl toulouský arcibiskup kysele. „Já ho znám už
několik let a neopovažuju se tvrdit, že mu rozumím. Je v něm něco ďábelského."
Už zase žvaní, řekla si malomyslně Angelika.


A ešte:

„Sire, nebuďte smutný. Jsou-li cesty osudu nevyzpytatelné, platí to právě tak o cestách malého boha Erota. Když už jste se zmínil o té dvojici, která vás zřejmě zaujala, můžu vás ujistit, že ten šlechtic a jeho žena se před svým svatebním dnem, kdy jsem jim v toulouské katedrále požehnal, v životě neviděli. A přece po několika letech svazku, posvěceného narozením syna, je jejich vzájemná láska zjevná naprosto každému, kdo se s nimi setká.“
Anna Rakouská na něj vděčně pohlédla a monsignore se pyšně nafoukl.
Je to pokrytec, anebo to myslel upřímně? uvažovala v duchu Angelika.


Ako ilustrácia skvelá štúdia Arcibiskupa z ďalekohľadom v ruke od Dauphine:
Tá proste jednoducho patrí sem do kolonky Arcibiskup.

ZMIENKY O ARCIBISKUPOVI PRI PROCESE S PEYRACOM:

Když slečna zahlédla vyděšený pohled mladé ženy, vstala, objala ji kolem ramen a pokoušela se ji uklidnit. Všechno dobře dopadne, je si tím jistá. Ale je třeba zjistit, o co vlastně jde. Přece nikdo bez důvodu neuvrhne tajně do vězení tak vysoce postaveného muže, jako je hrabě de Peyrac. Snažila se něco vypátrat u pařížského arcibiskupa, kardinála Gondiho, který byl kdysi také frondista, a navíc nemá v lásce toulouského monsignora de Fontenac.
Od tohoto kardinála, jehož nelze podezírat ze sympatií k mocnému rivalovi z Languedoku, se dozvěděla, že toulouský arcibiskup byl skutečně strůjcem prvotního obvinění z čarodějnictví, ale tajnými cestami dostal příkaz, aby se procesu vzdal ve prospěch královské spravedlnosti.

Monsignore de Fontenac ve skutečnosti neměl v úmyslu hnát věc tak daleko, on sám totiž v žádné čarodějnictví nevěří, alespoň ne v případě vašeho manžela. Byl by se spokojil s pokáním buď u církevního soudu, anebo u toulouského parlamentu. Jenže mu jeho obviněného ,vyrvali‘ speciálním zatykačem, který byl už dávno připravený.“
Slečna jí poté vysvětlila, že během dalšího pátrání u svých známých nabyla podle reakce z nejvyšších míst stále určitějšího dojmu, že Joffrey de Peyrac byl násilím unesen, aby ho nemohl soudit toulouský parlament.

---------------------------------------------------------------------------------

Ale taktiež si myslím že toho neskoršie ľutoval a aj že musel mať výčitky svedomia, ako vyplýva z Desgrezovej reči:

„Vy si děláte legraci ze soudu a
církve! Zapomínáte snad, že obvinění z čarodějnictví vznesl nejprve arcibiskup? Zapomínáte, že
hlavní svědek obžaloby je kněz a že byl proveden exorcismus, který prokázal, že obžalovaný je
posedlý ďáblem?"
„Nezapomínám na nic, pane Bourié," odpověděl vážně Desgrez, „a odpovím vám.

Je skutečně pravda, že toulouský arcibiskup první hraběte de Peyrac obvinil z čarodějnictví. Je jeho
dlouholetým sokem v kraji. Ale copak tento duchovní později nelitoval gesta, které ve svém hněvu
dost neuvážil? Věřím, že ano, mám tu totiž obsáhlý spis, kde monsignore de Fontenac několikrát
žádá, aby byl hrabě de Peyrac předán církevnímu soudu a odmítá všechny rozsudky, které v tomto
případě přijme civilní soud. A také odmítá, mám tu jeho dopis, pánové, a mohu vám ho přečíst —
skutky a slova toho, jemuž říkáte první svědek obžaloby, Conana Béchera, mnicha.

Takže Arcibiskup ešte aj dopis napísal, ktorý Desgrez použil pri obhajovacej reči.

POŹIAR V TOULOUSE

18 august 1672 – Toulouse – Skutočné Historicke fakty:
Hrozný požiar vypukol na okraji Toulouse. Keď zničil 200 domov a ohrozoval palác parlamentu a celé mesto, arcibiskup sa vyzbrojil sa Najsvätejšou sviatosťou (hostiou v Monštrancii zo zlata , katolíci veria že znamená skutočnú prítomnosť Krista). Osobne sa s ním vybral na miesto skazy, žiadajúc pritom Ježiša , aby oheň uhasil ..jEžIš však oheň neuhasil....
O tom čo sa vtedy udialo vedú Toulouskí teológovia búrlivé diskusie až dodnes.
Ešte stále snažia nájsť prijateľné vysvetlenie.

My však vieme že iba jeden muž pozná odpoveď. Spanilý Benoit de Fontenac, arcibiskup Toulousky.


Pre tých čo sa nevyznajú, ukážka Monštrancie zo zlata:



O Rimanoch a prekliatom zlate z Toulouse, ktoré spomínal Arcibiskup v kanóne bude Joffrey Angelike rozprávať onedlho v šťastných a nešťastných toulouských časoch.....

Zatiaľ pridávam ilustráciu (dva obrazy z tématikou Požiaru v Toulouse v roku 1672 visia dodnes v katedrále
čiernej panny - Daurady)

Toulousky Arcibiskup a jeho procesia mestom:




Malý objav na pobavenie:
Nielen Rochat písal pamäti o Joffreyovi ale aj Arcibiskup,
myslím že to bude poriadna Sodoma-Gomora ked sa ti dvaja jedného dňa stretnú v Toulouse.

Úryvok Z Toulouskej svadby:
Monsignore de Fontenac coby Francouz z jihu, jímž byl i přes své severské kořeny, které mu vyčítali, nebyl schopen potlačit svou první reakci. Přestože dobře věděl, že se v Paláci trubadúrské poezie může setkat s tou nejpřekvapivější společností, byl, jak se svěřil později ve svých pamětech, často téměř „zaskočen“.

HA-HA Mne sa však lepšie páči originál a nemecky preklad kde je napísane:

Napriek jeho severským korenom, ktoré mu vyčítali, bol Fontenac predsa len už Južan, a ako taký nebol schopný zamaskovať svoju prvú reakciu. Pritom mu malo byt nad slnko jasnejšie, že v paláci veselého poznania mohol vždy naraziť na tých najčudnejších hostí. Avšak, ako to neskoršie priznal vo svojich pamätiach, boli jeho očakávania v tomto smere veľmi často vysoko prekročené.

HA-HA -HA Arcibiskup podobne ako Rochat nikdy nesklame a pobaví...dokonca nie len ten náš fikčný, tak trochu komický, ale aj ten z kanónu....

Originál obraz z Toulouse:
Toulousky Arcibiskup vedie svoju procesiu z La Daurade - Čiernou madonou ulicami
Svojho ružového mesta.

Dovolila som si sem skopírovať časť citátu od Terezy týkajúci sa Arcibiskupa z komentáru k mojej fikcii o meste Toulouse.

Tereza píše: *

13 kvě 2021, 00:39

Jsem si jistá, že se arcibiskupův život po "smrti" Joffreye stal opravdu prázdným a pronásledovaly ho výčitky. Ti muži se v jistém slova smyslu potřebovali - vedli jakýsi intelektuální souboj, což je oba muselo bavit.

Není jen náhoda, že si Joffey na arcibiskupa vzpomněl ve chvíli prvního milování s Angelikou:

.......Lehl si k ní na lehátko a tiše se rozesmál.
„Když si pomyslím, že arcibiskup právě shlíží z výše své arcibiskupské věže na Palác trubadúrské poezie a proklíná mé volnomyšlenkářství! Kdyby věděl, že zrovna prožívám onu ,zavrženíhodnou rozkoš‘ s vlastní ženou, a on tomu spojení sám požehnal…“

Řekla bych, že ta myšlenka na Frontenaca bylo něco jako : " Tak, a teď je moje a ty můžeš jít do kelu..."

A tato slova od arcibiskupa směrem k mladičké Angelice vyzněla také jako přátelská obava :
...ale skutečně si myslíte, pane arcibiskupe, že bych nějak dokázala ovlivnit takového vědce a muže, jako je pan de Peyrac?“
Kněz se chladně usmál; jeho neproniknutelný pohled dokázal uvést do rozpaků i ty nejzatvrzelejší hříšníky.
„Ano,“ prohlásil, „opravdu tomu věřím. Budete-li mít příležitost, madame, upozorněte pana de Peyrac, že by měl být opatrnější.“

Ano Tereza tak to si trafila kline po hlavičke. Tí dvaja zrejme nemohli jeden bez druhého.

Myslím že do určitej miery to bolo práve tak:
vedli jakýsi intelektuální souboj, což je oba muselo bavit

A že práve prvá Joffreyová myšlienka po konečne naplnenej noci patrila práve jemu je naozaj vtipné Keď si to tu tak vypichla príde mi to zrazu ešte viac smiešnejšie ako keď som to čítala v knihe. Holt, chlapi!

Ako sa to Angelika sťažovala? že:

Všichni muži jsou stejní, říkala si hořce. Jen tak mimochodem se uráčí vám věnovat trochu času, ale nakonec dají vždycky přednost svým koníčkům. Někteří soubojům, jiní válčení. Joffrey křivulím.


No a súbojom - ale hlavne tým slovným a jeden z jeho sokov bol aj Arcibiskup.

A ja si dovolím pridať úryvok z knihy v ktorom Joffrey dobre analyzuje Arcibiskupovu osobnosť:


Den po slavnosti byl palác tichý. Angelika zatoužila poobědvat s hrabětem de Peyrac o samotě: pokud se ovšem neobjeví nepostradatelný Bernard ďAndijos.
„Všimla jste si,“ řekl najednou hrabě, „jak je ten velký inkvizitor mazaný? Nejdřív pohovoří o morálce, jen tak mimochodem se zmíní o orgiích v Trubadúrském paláci, udělá narážku na mé cestování a odtud nás zavede k Šalamounovi. Najednou je zkrátka člověku jasná jediná věc: že pan baron Benoît de Fontenac, toulouský arcibiskup, mě žádá, abych se s ním rozdělil o tajemství výroby zlata, jinak mě nechá na Solném náměstí upálit jako čaroděje.“
„Ano, přesně tím hrozil,“ přisvědčila vyděšeně Angelika. „Myslíte, že se opravdu domnívá, že jste ve spojení s ďáblem?“
„On? Ne, to nechává na tom naivním Bécherovi. Arcibiskup je příliš inteligentní a příliš dobře mě zná. Je pouze přesvědčen, že znám tajemství výroby zlata a stříbra. Chce ho znát rovněž a chce mě k tomu zneužít.“
„Ten je ale podlý!“ zvolala mladá žena. „A to se tváří tak ctihodně, důvěryhodně a velkoryse!“
„Ale on takový je. Věnuje své bohatství na dobročinné účely. Každý den krmí chudé úředníky. Financuje hasičskou strážnici, nalezinec a co já vím co ještě. Chce zachraňovat duše a upřímně ctí Boha. Jenže podléhá jednomu démonovi: chce vládnout. Touží po oněch časech, kdy jediným pánem města, ba celé provincie byl biskup, který s berlou v ruce soudil, trestal, odměňoval. Takže když vidí, jak vedle jeho katedrály sílí vliv Trubadúrského paláce, bouří se. Jestli to takhle půjde dál, bude za několik let vládnout v Toulouse hrabě de Peyrac, váš manžel, drahá Angeliko. Zlato a stříbro dávají moc, a ta moc se najednou přesunuje do rukou zplozence ďáblova. To už nemůže monsignore váhat! Buď se o moc podělíme, nebo…“
„Nebo co?“
„Nebojte se, drahoušku. Dokud nám intriky toulouského arcibiskupa nemohou škodit, nebudeme se jich děsit. Odhalil svou hru. Chce znát tajemství výroby zlata.

Angelika mala však s tých ich slovných súbojov poriadnu traumu. V knihe v Quebecu sa vraví:

Byla svědkem toho sporu Gaskoňců z lidmi ze severu a nedokázala se ubránit, aby si nevzpomněla na hádky z Toulouse, které, jak později na vlastní kůži zažila, ohrozily jejich štěstí, by dokonce život.

A ešte jedne citát:

V tomhle paláci, v tomhle městě, kde arcibiskup občas vrhá blesky z kazatelny a svolává ďábly, peklo a svatou inkvizici na libertiny a jejich milenky honosící se šperky a bohatými tretkami, všichni pořád mluví o lásce. I arcibiskupovy výpady jsou namířeny především proti Paláci trubadúrské poezie.

Tereza píše: *

19 říj 2021, 08:58

Jistě si vzpomínáte na tuto scénu z Angeliky, markýzy andělů - slovní přestřelku mezi arcibiskupem a hrabětem :

„Poslyšte drahý hrabě, Vy opravdu neděláte nic jako ostatní. Vy nedáváte do hraběnčiny číše žabí kámen?“
„Nedávám ho ani do své.“
„To není vysvětlení.“
„Kdo by chtěl mou ženu otrávit? Vy?“
„Nepodezírám nikoho z přítomných. Ale Vaše novomanželka má právo na jisté ohledy.“
„Věříte, že žabí kámen ve styku s jedem změní barvu?“
„Tradice jsou hodny následování.“
„Ale Monsignore, snad nedáte na babské pověry.“
„Všechna šlechta žabího kamene používá.“
„Znám lidi, kteří ho spolkli. A udusili se.“

Ano aj pri tejto scéne sa Borderie krásne držal knihy:

„Existují-li dva způsoby, jak něco dělat, vy vždycky vymyslíte ještě nějaký třetí,“ zažertoval arcibiskup mrzutě. „Před chvílí jsem si všiml další vaší speciality. Nedáváte si do sklenky ani žabí kámen, ani kousek jednorožcova rohu. A přece každý ví, že jsou to dva nejjistější prostředky proti jedu, který by vám mohla nepřátelská ruka zamíchat do vína. I vaše mladá žena je opatrná.
Vždyť oba ty předměty při doteku s nebezpečným nápojem skutečně mění barvu. Jenže vy je nikdy neužíváte. To si myslíte, že jste tak nezranitelný nebo… že nemáte nepřátele?“ dodal kněz s pohledem, jehož záblesk Angeliku zaujal.
„Ne, pane,“ odpověděl hrabě de Peyrac. „Jen si myslím, že nejlepší způsob, jak se ubránit jedu, je nedávat nic do sklenice, ale všechno přímo do těla.“
„Co tím chcete říct?“
„Každý den si beru nepatrnou dávku nějakého obávaného jedu.“
„To opravdu děláte?“ vykřikl zděšeně arcibiskup.
„Od nejútlejšího mládí, Vaše Milosti. Vy přece víte, že můj otec se stal obětí jakéhosi florentského nápoje, přestože si vkládal do sklenice žabí kámen velký jako holubí vejce. Moje matka byla žena bez předsudků a snažila se najít takový prostředek, který mě skutečně ochrání. Od jednoho maurského otroka z Narbonne se dozvěděla o metodě, jak se jedu bránit jedem.“

„Vaše úvahy vždycky skrývají nějaký paradox, který mě děsí,“ přiznal ustaraně arcibiskup. „Někdo by mohl říct, že chcete všechno reformovat, a přitom každý ví, kolik nepořádků do církve i do království zavedlo samo slovo reforma. Takže opakuji: proč používat metodu, o jejíž účinnosti nemáte žádný důkaz, jsou-li ty ostatní ověřené? Člověk musí mít samozřejmě pravý kámen a pravý jednorožcův roh. Teď s nimi obchoduje mnoho šarlatánů a namísto pravých věcí prodávají bůhvíco. Ale zrovna mnich Bécher, františkán a velký vědec, který se v mých službách věnuje alchymii, vám dodá vynikající vzorky.“

Filmovú scénu si možete pozrieť tuto:

viewtopic.php?f=2&t=22&p=29712#p29712

Práve som narazila na informáciu že Arcibiskup mal v čase svadby v Toulouse zrejme iba niečo cez 40 rokov. Ja osobne som si predstavovala že bol starší.

Díky vštípené klášterní disciplíně se i přes únavu držela zpříma a vznešeně. Jen s hrabětem nebyla schopna promluvit ani slůvko, a protože si svého podivného chování byla vědoma, obracela veškerou pozornost k druhému sousedovi, k arcibiskupovi. Byl to hezký čtyřicátník, muž v nejlepších letech. Tvářil se přívětivě a měl velice chladné modré oči.
Jediný ze společnosti zřejmě nesdílel všeobecné veselí.
„Takové plýtvání! Taková rozmařilost!“ vzdychal a rozhlížel se. „Když pomyslím na všechny ty chudáky, kteří se denně shromaždují přede dveřmi arcibiskupství, na nemocné, o něž se nemá kdo starat, na děti z kacířských vesnic, které nejsme s to přivést na pravou víru, protože nemáme peníze, rve mi to srdce. Věnujete se dobročinnosti, děvenko?“
„Nedávno jsem se vrátila z kláštera, monsignore. Budu velice šťastná, když pod vaším vedením budu moci pracovat pro farnost.“
Vrhl na ni pronikavý pohled a jeho nepatrný úsměv téměř zmizel v počínajícím podbradku.
„Děkuji vám za snahu, dcero. Ale vím, nakolik je život mladé paní domu plný nových věcí, které pohlcují veškerou její pozornost. Proto vás od nich nebudu odvádět dřív, než o to sama požádáte. Největší úkol ženy, jemuž musí věnovat veškerou energii, je přece získat vliv na duši manžela, že? Milovaná a šikovná žena může dnes ovlivnit manžela úplně ve všem.“
Naklonil se k ní a drahokamy na jeho arcibiskupském kříži se fialově zablýskly.
„Žena dokáže všechno,“ opakoval, „ale mezi námi, madame, vy jste si vybrala opravdu zvláštního manžela…“
Vybrala… pomyslela si Angelika ironicky. Copak můj otec viděl třeba jen jednou svého budoucího zetě? Pochybuju. Otec mě má upřímně rád. Za nic na světě by mě nechtěl uvrhnout do neštěstí. Jenže: v jeho očích jsem teď bohatá. Já jsem si přála být milovaná. Sestra Anna by mi znovu zopakovala, že člověk nesmí být romantický… S tím arcibiskupem bych mohla dobře vycházet. To jeho služebnictvo se popralo s pážaty hraběte de Peyrac v katedrále?


vo filme sa tá scéna zjavila tiež:

V 16.století sv. Karel Boromejský přijal biskupské svěcení ve věku 24 let Dnes je v katolické církvi dolní hranice pro přijetí biskupského svěcení 35 let.

Sob píše: *

22 kvě 2024, 11:03

V 16.století sv. Karel Boromejský přijal biskupské svěcení ve věku 24 let Dnes je v katolické církvi dolní hranice pro přijetí biskupského svěcení 35 let.

Sob, keď sme diskutovali o arcibiskupovom veku vo vlákne v Penelopinej fikcii o Desgrezovi, ja som skonštatovala, že nie som úplne stotožnená s tým, že arcibiskup pomáhal Bécherovi publikovať knihu v r. 1638, keďže cca o dvadsať rokov neskôr, keď príde Angelika ako nevesta do Toulouse, je opisovaný ako "štyridsiatnik v najlepších rokoch", ALE sú z histórie známe prípady, že vysoké cirkevné hodnosti dostávali aj tínedžeri. (V tejto chvíli mi prichádzajú na um len historické postavy z obdobia druhej polovice 15. storočia, konkrétne za vlády Lorenza Nádherného vo Florencii, kedy omšu, pri ktorej zavraždili jeho brata Giuliana, celebroval násťročný kardinál. A myslím, že aj syn samotného Lorenza sa neskôr stal kardinálom v detskom veku.) Benoit de Fontenac svoju hodnosť zdedil - vieš mi vysvetliť, aký je rozdiel medzi tým, keď postupuješ ako vysvätený kňaz v cirkevnej hierarchii a keď niečo len zdedíš? Z textu AG som mala dojem, že Fontenac nebol vysvätený, ale vykonával svoj úrad horlivo ako pravý kňaz. (ja som v tom ako viac-menej ateista vôbec neorientujem.)

Precious, Vysvěcený muž se stává knězem a bere na sebe kněžské závazky skrze sliby poslušnosti , chudoby a čistoty. Kněz po svěcení uděluje svátosti kromě biřmování a svěcení. Může spravovat území určité farnosti. Biskup přijimá vyšší svěcení. Uděluje všechny svátosti a spravuje území diecéze. Biskupem se obvykle stává muž, který se osvědčil jako kněz. Arcibiskup spravuje provincii s několika diecézemi. Kdo úřad zdědil stával se přímo biskupem nebo arcibiskupem, často přijímal kněžské a biskupské svěcení dodatečné, ale ne vždy se tak stalo.

Sob píše: *

23 kvě 2024, 20:13

Kdo úřad zdědil stával se přímo biskupem nebo arcibiskupem, často přijímal kněžské a biskupské svěcení dodatečné, ale ne vždy se tak stalo.

aha, to znamená, že "náš" arcibiskup vlastne nemusel byť ani kňazom... A asi ani nebol, keď zo slov AG mám taký pocit: nebol kňazom, ale správal sa tak, ako keby bol, t. j. hlavne žil v celibáte. Ešte poznámka: ak teda takýto človek, ktorý úrad zdedil, sa nedal vysvätiť, mohol si aj založiť rodinu? Dodatočne? Resp. keď už rodinu mal, mohli deti po ňom dediť? Ďakujem za vysvetlenie!

Pripomínam že ani Mazarin nebol vysveteným kňazom, hoci bol kardinálom a že práve uňho, lebo sníval o tom že bude novým pápežom, sa chystali použiť formulu zrýchleného vysvätenia.
Podľa toho aj slepý vidí že si tá cháska z Ježišovho učenia spravila výnosný bussines. (pravý opak toho čo im on kázal, keď vravel že je vylúčené slúžiť naraz bohu aj mamonu)

A keď už tu máme odborníčku čo tieto veci študovala, prosím vysvetliť aj rozdiel medzi biskupom a arcibiskupom.

Moiro,Arcibiskup stojí v čele církevní provincie a jsou mu formálně podřízeni biskupové na území dané církevní provincie např. biskupstvi v Čechách patří pod arcibiskupství v Praze a na Moravě pod arcibiskupství v Olomouci. Arcibiskup metropolita je titul spojený s arcibiskupem z hlavního města země. Už jsem přemýšlela , které diecéze patří pod arcibiskupa z Tolouse.
Precious, Myslím, že arcibiskup z Tolouse vysvěcen byl, protože mu v Tolouské svatbě vadilo, že k němu Angelika nechodí ke zpovědi. Kdyby nebyl vysvěcen, nemohl by zpovídat.

Sob píše: *

24 kvě 2024, 13:06

Moiro,Arcibiskup stojí v čele církevní provincie a jsou mu formálně podřízeni biskupové na území dané církevní provincie např. biskupstvi v Čechách patří pod arcibiskupství v Praze a na Moravě pod arcibiskupství v Olomouci. Arcibiskup metropolita je titul spojený s arcibiskupem z hlavního města země. Už jsem přemýšlela , které diecéze patří pod arcibiskupa z Tolouse.

Sob píše: *

24 kvě 2024, 13:06

Moiro,Arcibiskup stojí v čele církevní provincie a jsou mu formálně podřízeni biskupové na území dané církevní provincie např. biskupstvi v Čechách patří pod arcibiskupství v Praze a na Moravě pod arcibiskupství v Olomouci. Arcibiskup metropolita je titul spojený s arcibiskupem z hlavního města země. Už jsem přemýšlela , které diecéze patří pod arcibiskupa z Tolouse.

Takže v podstate neexistovala situácia že bol v jednom meste biskup aj arcibiskup?

Zoznam skutočných arcibiskupov toulouských tuto:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des ... e_Toulouse

A tu je ktoré diocézy tam patrili:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Archidioc ... e_Toulouse

Sob píše: *

24 kvě 2024, 13:06

Precious, Myslím, že arcibiskup z Tolouse vysvěcen byl, protože mu v Tolouské svatbě vadilo, že k němu Angelika nechodí ke zpovědi. Kdyby nebyl vysvěcen, nemohl by zpovídat.

To je skvelý argument! Určite existuje celý zoznam vecí ktoré môžu robiť iba vysvätení kňazi.
Keď som bola v kláštore, myslím teda v kláštornej nemocnici zo 17 storočia (haha zneje to skvele, Polačka v kláštore ) tak napríklad mníšky mohli dávať príjmanie na izbách, ale požehnanie mohol iba kňaz.

Moiro, Spolu s arcibiskupem nemůže být v jednom městě jiný sidelní biskup. Arcibiskup může mít po boku pomocného nebo emeritního biskupa.
Udělovat svátosti a kněžské požehnání může v katolické církvi pouze vysvěcený muž s výjimkou křtu a manželství. Řádová sestra , která smi podávat svaté přijímání, může dát požehnání v podobě křížku na čelo misto svatého přijímání dětem a dospělým, kteří nemohou k svatému přijímání.

Sob píše: *

25 kvě 2024, 11:04

Arcibiskup může mít po boku pomocného nebo emeritního biskupa.

Díky za objasnenie.
Ešte by sa zišlo viacej info kvoli tomu pomocnému a emeritnému biskupovi. Pýtam sa kvoli aj kvoli Toulouskej fikcii.

Moiro, Není zač. Pomocný biskup, jak již název napovídá, je pomocník sidelního neboli diecézního biskupá či arcibiskupa např.na rozlehlém území s mnoha obyvateli. Pomocný biskup má vymezeny úkoly a pravomoci. Pro výběr pomocných biskupů platí stejná kritéria jako pro sidelního biskupa. Emeritní biskup je biskup na odpočinku, který podle svých sil pomáhá svému nástupci. Nevím přesně jak to bylo v 17.století . Pokusím se zjistit.

Sob píše: *

24 kvě 2024, 13:06

Precious, Myslím, že arcibiskup z Tolouse vysvěcen byl, protože mu v Tolouské svatbě vadilo, že k němu Angelika nechodí ke zpovědi. Kdyby nebyl vysvěcen, nemohl by zpovídat.

tak potom je to jasné, bol vysvätený! Vďaka za vysvetlenie , vidno, že na to treba odborníka, ktorý zistí z jednej vety, ako to celé vlastne s jeho stavom bolo!

Precious, Děkuji. Snažím se.

Ako vám Polačka vždy hovorila, nič sa od 17 storočia vo svete nezmenilo, iba technika.

A máme to tu zase, Toulouse nikdy nespí

Francúzsky arcibiskup chce chrániť svoje mesto pred „bránami temnoty"

Francúzsky arcibiskup Guy de Kerimel zasvätil mesto Toulouse a arcidiecézu Najsvätejšiemu Srdcu Ježišovmu uprostred kontroverzie okolo mestského predstavenia, ktoré využíva ezoterickú ikonografiu. Odpor odhaľuje rastúci rozkol medzi svetom kultúry a časťou katolíkov.

Kultúrna priepasť

Začiatkom júla vyjadril kňaz katedrály Saint-Étienne, otec Simon d'Artigue, na sociálnych sieťach znepokojenie nad plagátom k výstave, ktorý zobrazoval Toulouse a jeho kostoly v plameňoch spolu s diablom.
Krátko nato diecéza dostala vyjadrenie obáv od farníkov a kňazov, po ktorých nasledovali stretnutia katolíckych a protestantských predstaviteľov s Delarozièrom, ako aj diskusie so starostom. „Nikdy však nebolo zámerom výstavu zakázať alebo obviniť umelca zo zlých alebo rúhavých úmyslov,“ povedal otec d'Artigue.

„To, čo spochybňujeme, je používanie biblických alebo náboženských symbolov, ktoré odkazujú na diabla a temnotu,“ vysvetlil. „Počas týchto troch dní sa bude v uliciach premietať Luciferova pečať a Satanov kríž. Nedeľné ráno je poznačené šelmou, teda dňom, keď sa katolíci schádzajú na omšu,“ lamentoval.

---------------------------------------------------------------------------------------

Operátori pracujú na Lilith, „strážkyni temnoty“, postavenej pre metalový festival Hellfest (pekelný festival) v Toulouse na juhozápade Francúzska 15. októbra 2024. „Lilith“ je jednou z postáv mestskej opery francúzskej spoločnosti La Machine s názvom ‚Strážca chrámu opus II: Portál temnoty‘.

Táto iniciatíva vyvolala na prekvapenie Delarozièra mediálne šialenstvo. Sediac pod stanom, ktorý slúžil ako jedáleň za veľkou sálou, kde orchester skúšal, je tvorca zaskočený touto „reakciou z inej doby“. „Myslím, že sme svedkami návratu istej formy puritánstva,“ povedal. „Nemám v úmysle vyjadrovať satanistické názory.“

------------------------------------------

No samozrejme že som sa pobavila pri myšlienke že by sa Arcibiskup Toulousky omylom teleportoval do roku 2024 - to by teda nerozchodil.

--------------------------------------------------------

Avšak: Hocičo poviete, že blbosti a povery, ale ten plagát je definitívne Satanistický. Dala som to sem v dostatočne veľkom rozlíšení aby ste si mohli pozrieť detaily.

Napokon ten názov La Porte des Ténèbres - Brána temnoty - čiže vchod do pekla


A Ešte tam na začiatok dajú horiace číslo 666

https://www.youtube.com/watch?v=sTc8XmK9ubk

Tu je ešte jedno - nemusíte počúvať čo hovorí stačí si urobiť dojem

Festival sa volal celým menom: Le Gardien du Temple - Opus 2 : La Porte des Ténèbres

Takže čosi ako strážcovia chrámu - Portál do temnoty.

https://www.youtube.com/watch?v=hbcJUHumUb8&t=391s

keby som nehľadala nejaké veci vo Francúzskej Integrále,

ani by som si nebola všimla že náš ctený arcibiskup tam je degradovaný na funkciu preláta
čo je tiež hodne vysoká hodnosť, ale nieje to Arcibiskup

vysvetľovalo by to prečo nebýval v Arcibiskupskom paláci ale býval v katedrále St. Sernin

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prel%C3%A1t

https://sk.wikipedia.org/wiki/Prel%C3%A ... ka_cirkev)

Moiro, Děkuji za zajímavý objev. Našla jsi důvod, proč se tak stalo ?

Sob píše: *

06 kvě 2025, 22:49

Moiro, Děkuji za zajímavý objev. Našla jsi důvod, proč se tak stalo ?

No ja si myslím že inak by musel bývať pri katedrále St Etienne v arcibiskupskom paláci. A on býval v St Sernin a tiež tam sobášil Joffrey a Angeliku. Akurát pilujem na fikcii z Toulouse kde toto osvetlím.

Ja mám dotaz na teba coby odborníčku, pokiaľ bol arcibikup Toulousky tak nosil sutanu fialovú, ale určite nie červenú, alebo?

Akú farbu by vlastne nosil ako prelát? (ja sa najkôr musím pozrieť čo alebo kto celkom presne ja prelát) a ešte aj aký je presný rozdiel medzi biskupom a arcibiskupom, hoci niekde som is to už ukladala.

POdľa mňa môže byť čestným Arcipiskupom ale niesom na tomto poli expert

WIKIPEDIA: Prelát (rímskokatolícka cirkev)

Prelát (lat. praelatus Ecclesiae) je v katolíckej cirkvi:

cirkevný hodnostár zastávajúci úrad, s ktorým je spojená riadna jurisdikcia vo vonkajšom fóre (lat. in foro externo), t. j. najmä:
vyšší prelát: biskup, titulárny biskup, arcibiskup, patriarcha, pápež a pod.
nižší prelát: predstavený kláštora (opát), predstavený katedrálnej či kolegiátnej kapituly (prepošt) a pod.
čestný prelát (titul udeľovaný pápežom)
vyšší vatikánsky úradník/duchovný, slúžiaci pápežovi
novšie aj: predstavený osobnej prelatúry (napr. Opus Dei)
Najčastejšie sa dnes vyskytujú čestní preláti.

https://sk.wikipedia.org/wiki/Prel%C3%A ... ka_cirkev)

Ešte je tu rýchle zhrnutie o farbach odevov cirkevných hodnostárov od AI ale zatiaľ som ho vôbec neoverovala

Übersicht mit KI
Farby odevov rímskokatolíckych biskupov a prelátov sa líšia podľa toho, či ide o
chórový odev (bežný úradný odev mimo liturgie alebo pri asistencii) alebo liturgický odev (pri slávení omše).
1. Biskup (Chórový odev)

Reverenda (sutana): Fialová (violová) farba je typická pre biskupov.
Pás (fascia): Fialový hodvábny pás, často so strapcami.
Biret: Fialový so strapcom (historicky sa spomína aj purpurová/ružová farba).
Možeta (krátke plášť): Fialová (nosí sa cez rochetu).
Solideo (čiapka): Fialová.
Štóla: Fialová.

Poznámka: Pri bežných príležitostiach mimo liturgie nosia biskupi čiernu sutanu s fialovým lemovaním, gombíkmi a fialovým pásom.
2. Kardináli (Preláti vyššieho stupňa)

Farba: Hlavnou farbou je kardinálska červená (šarlátová).
Reverenda: Červená (chórová), čierna s červenými prvkami (bežná).
Biret a Solideo: Červené.

3. Ostatní preláti (Opáti, Monsignori)

Opáti: Často čierna reverenda s fialovými/čiernymi prvkami, ale chórový odev môže byť odlišný.
Monsignori (kapláni Jeho Svätosti): Čierna reverenda s fialovým lemovaním a fialovým pásom.

moirra píše: *

21 říj 2014, 15:26

Zda sa ze nas Arcibiskup baron Benoit Fontenac je postava fiktivna.

podla zoznamu Arcibiskupov Toulouse by v case ked sa Angelika vydavala mal byt Arcibiskupom
Pierre de Marca:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_de_Marca

rsz_pierre_de_marca.jpg

Zoznam Toulouskych Arcibiskupov podla rokov:

Cesky:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tou ... skup%C5%AF

Francuzky aj z linkmi na jednotlivych Arcibiskupov:

http://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des_ ... e_Toulouse

prvý obraz je AI od Penelopy a druhy je od neznámeho autora.
Ako vidíme hore vyššie aj vo filme mal fialový odev.

Moito , Proč myslíš, že byl čestným arcibiskupem ?

Arcibiskup je v katolické církvi biskup s vyšší hodností, který spravuje významnější diecézi (tzv. arcidiecézi). Zatímco biskup vede standardní diecézi, arcibiskup bývá často metropolitou, který stojí v čele církevní provincie a má čestné postavení vůči ostatním biskupům v regionu. Oba jsou biskupského svěcení.
Hlavní rozdíly a fakta:
Pravomoc a postavení: Arcibiskup (z řeckého archi – prvý) má obvykle na starosti arcidiecézi a zároveň metropolitní arcidiecézi, čímž získává určitý dozor nad sufragánními (podřízenými) biskupy v provincii.
Hierarchie: Z hlediska svátostného svěcení jsou biskup i arcibiskup stejní; povýšení na arcibiskupa je administrativně-čestná záležitost, nikoliv nové svěcení.
ČR: V ČR působí dva arcibiskupové – pražský a olomoucký. Pražský arcibiskup je zároveň metropolitou českým a primasem českým.
Zjednodušeně řečeno: každý arcibiskup je biskupem, ale ne každý biskup je arcibiskupem. Arcibiskup je diecézní biskup, který je v hierarchii výše.
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/trad ... ni-hodnost, https://cs.wikipedia.org/wiki/Arcibiskup
Biskup nosí růžovou barvu jako znamení Kristova utrpení i svého úřadu

Sob píše: *

08 úno 2026, 22:31

Zjednodušeně řečeno: každý arcibiskup je biskupem, ale ne každý biskup je arcibiskupem. Arcibiskup je diecézní biskup, který je v hierarchii výše.

No pre mňa ako laika sa tým nič nezjednodušilo. kde je v tom všetkom prelát, ktorý je vraj tiež biskupom či arcibiskupom?

V knihe mal Arcibiskup (neskoršie v integrále vydaní premenovaný na preláta) fialové rúcho.

Ešte jeden dotaz, je teoreticky možné aby bol zároveň niekto iný Arcibiskupom Toulouskej diacezy (ktorý zaberala rozsiahle územie, nielen mesto Toulouse) a Fontenac prelátom či arcibiskupom MESTA TOULOUSE? (keby bol iba biskup by nemal fialovú sutanu, alebo?)
Preto som narážala na ten titul čestného arcibiskupa.

Ono katedrála St.SERNIN bola významná katedrála v meste, ale nebola to katedrála arcibiskupská. Tou bola ST ETIENNE, pri ktorej bol aj arcibiskupský palác.

Dalo by s pochopiť prečo Arcibiskup sobášil Joffreya v SaintSERNIN a nie v hlavnej katdrále - pretože je úzko spätá s historiou Toulouskych grófov.

Apropos sutany: Niečo zábavné na okraj pre fanúšičk sután: Skvelý komentár k serialu Vtáci v trni -
Richard Chamberlain není vůbec můj typ, sutany mi puls nezrychlují (a kardinálské klobouky už vůbec ne),
https://www.csfd.cz/film/81040-ptaci-v-trni/prehled/

Nuž vo Francii 17 storočia by taký problém ako u vtákov v trni nemali. Za smilstvo sa vystavovali na pranier iba chudobní. Preláti, biskupi, arcibiskupi a iní väčší i menší hodnostári mali bez škrupúl milenky (a niekdy aj milencov), lebo vrana vrane oko nevykole, a oni vedeli že ich teda nikto nepotrestá. Nezabúdajme že byť cirkevným hodnostárom boli a sú výnosné úrady, kupovali a predávali sa, v 17 storočí ich zastávala väčšinou šľachta (bol to skvelý bussines) takže sa tam sotva dostal niekto kto bol skutočne veriaci a oddaný bohu.

Česť výnimkám ako bol Vincent s Pauly.

PS: ten Pierre de Marca, oficiálny arcibiskup toho času v Toulouse, mal fialový odev, aj keď očividne bledo-fialový - bledofialový asi z úsporných dôvodov, už sme rozoberali ceny farbív. ( viac celkom hore, prvý príspevok v tomto vlákne)

Prelát (latinsky praelatus představený) je synonymem pro pojmenování biskupa nebo arcibiskupa. Teoreticky by náš arcibiskup čestným (emeritní)arcibiskupem být mohl, ale vidím jednu trhlinu. Emeritním biskupem se stává biskup nebo arcibiskup po odchodu do penze a významnou osobu jako byl hrabě de Peyrac určitě oddávál úřadující biskup nikoli biskup emeritní. Emeritní arcibiskup by mohl být spolu s arcibiskupem hostem na svatební hostiné apod.

PenelopaW píše: *

27 úno 2026, 17:49

Tereza píše: *

20 úno 2026, 20:02

Arcibiskup s krásnou tváří působí jako dobrák od kosti, měl to chlapec s Joffreyem opravdu složité.

Za mě arcibiskup nebyl a priori padouch, ale hrdý člověk hrající roli v odvěkém sporu, zda je víc světská moc nebo ta církevní. Joffreye respektoval a považoval za důstojného protivníka, věřím, že si to jejich pošťuchování užíval. Chtěl ale Peyraka dostat na kolena a dokázat mu svoji svrchovanost, v čemž byl hodně malicherný. Ale zas ho to dělá lidským. O tom, že to nechtěl zahnat tak daleko svědčí, že v době procesu posílal králi protestní listy a žádal o stáhnutí žaloby.

Ani Joffrey si o ňom nemyslel že je to zlý človek. Hovoril iba že má Démona Túžby po MOCI

Den po slavnosti byl palác tichý. Angelika zatoužila poobědvat s hrabětem de Peyrac o samotě: pokud se ovšem neobjeví nepostradatelný Bernard ďAndijos.
„Všimla jste si,“ řekl najednou hrabě, „jak je ten velký inkvizitor mazaný? Nejdřív pohovoří o morálce, jen tak mimochodem se zmíní o orgiích v Trubadúrském paláci, udělá narážku na mé cestování a odtud nás zavede k Šalamounovi. Najednou je zkrátka člověku jasná jediná věc: že pan baron Benoît de Fontenac, toulouský arcibiskup, mě žádá, abych se s ním rozdělil o tajemství výroby zlata, jinak mě nechá na Solném náměstí upálit jako čaroděje.“
„Ano, přesně tím hrozil,“ přisvědčila vyděšeně Angelika. „Myslíte, že se opravdu domnívá, že jste ve spojení s ďáblem?“
„On? Ne, to nechává na tom naivním Bécherovi. Arcibiskup je příliš inteligentní a příliš dobře mě zná. Je pouze přesvědčen, že znám tajemství výroby zlata a stříbra. Chce ho znát rovněž a chce mě k tomu zneužít.“
„Ten je ale podlý!“ zvolala mladá žena. „A to se tváří tak ctihodně, důvěryhodně a velkoryse!“
„Ale on takový je. Věnuje své bohatství na dobročinné účely. Každý den krmí chudé úředníky. Financuje hasičskou strážnici, nalezinec a co já vím co ještě. Chce zachraňovat duše a upřímně ctí Boha.

Jenže podléhá jednomu démonovi: chce vládnout.
Touží po oněch časech, kdy jediným pánem města, ba celé provincie byl biskup, který s berlou v ruce soudil, trestal, odměňoval. Takže když vidí, jak vedle jeho katedrály sílí vliv Trubadúrského paláce, bouří se. Jestli to takhle půjde dál, bude za několik let vládnout v Toulouse hrabě de Peyrac, váš manžel, drahá Angeliko. Zlato a stříbro dávají moc, a ta moc se najednou přesunuje do rukou zplozence ďáblova. To už nemůže monsignore váhat! Buď se o moc podělíme, nebo…“
„Nebo co?“
„Nebojte se, drahoušku. Dokud nám intriky toulouského arcibiskupa nemohou škodit, nebudeme se jich děsit. Odhalil svou hru. Chce znát tajemství výroby zlata.

Pridala som odkartovanú podobu Arcibiskupa od Penelopy