Zuzanka62 píše: *

24 bře 2022, 20:42

Já jsem měla tuto představu:
V šestém díle Jofrey vzpomíná, ze u Molinese deponoval majetek, který by zajistil jeho ženu.
Dle mě představy si uvědomil, ze mu můžou zabavit majetek, tak jak se říká v Čechách, ODKLONIL část majetku, skryl ho u Molinesa. Ale při setkání Molinesa s Angelinou při dohadování sňatku mezi Angelinou a Filipem se o tom Molines vůbec nezmínil.

moirra píše: *

04 zář 2017, 00:33

A potom Angelika zmizla zasa chudák Molines

Ale zasa zvládol starať sa o majetky a dokonca dal znovu postaviť zámok Plessis:

Len čo som dorazil do Plessis, pamätáte sa, čo som tam našiel…?
Vypálený zámok, mŕtveho potomka Charla-Henriho, ale vy ste tam neboli. (...)

Hneď som sa vrátil späť ku kráľovi, odovzdal mu list, ktorý ste už nepotrebovali a ktorý som vám ani nemohol vrátiť,
lebo som nevedel, kde ste.
„Postavila sa proti mne,” povedal vtedy kráľ. „A ja jej musím pohroziť prstom spravodlivosti…
Tú ženu treba poraziť… Jej hlavu vystavíme na dražbe …”

Kráľ vtedy tú obálku vložil do tajnej zásuvky. No kým som odišiel, požiadal ma, aby som v prípade potreby ostal
sprostredkovateľom medzi ním a vami. Roky sa míňali v znamení bojov, krviprelievania, bolestí,
utrpenia, biedy ,.. Dnes vládne na vidieku pokoj … Zámok v Plessis som dal prestavať a obchody mi idú. Neskôr vás oboznámim s podrobnosťami, no najprv musíte vedieť, že z príkazu kráľa vracajú vám späť pozemok
a jedno z vašich detí má právo zdediť ho.

PenelopaW píše: *

21 bře 2022, 09:47

Coby momentálně nejaktivnější čtenářka, položila Zuzanka několik zajímavých otázek, které by se mohly s klidem stát odrazovým můstkem k nějaké pěkné fikci:

V 6. dílu je zmíněno, že Joffrey pověřil Molinese, aby spravoval Angeličiny finanční záležitosti v případě, že by se s ním něco stalo. Z toho by se dalo vyvodit, že Joffrey "odklonil kus majetku", aby jeho manželka zůstala zajištěná, ta ale skončila na ulici. Odpověď jsme sice nalezly ve 3. dílu, vyvstala ale otázka, jestli se Molines pokoušel Angeliku po procesu vyhledat a zjistit, co se s ní stalo. A jak to bylo s obchodem s mulami, který Joffrey inicioval a Molines do něj byl zapojený? Nepadl na hugenotského správce po procesu nějaký stín, že byl obchodním partnerem usvědčeného čaroděje?

(Podrobněji můžeme diskutovat v tématu věnovaném přímo Molinesovi: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=745)

PenelopaW píše: *

04 lis 2019, 21:13

Pokud by šlo o klasickou závěť, pak bych chápala, že ji Joffrey psal PŘED procesem. Protože v tom okamžiku očekával, že ještě má nějaké majetky a logicky by se snažil vypořádat své záležitosti, pro případ, že by zemřel.

Kdyby to bylo PO procesu, napadá mne jediná věc, s jakou by Molines mohl Angeliku zajistit. A to MOLINESŮV A JOFFREYŮV TAJNÝ BUSSINESS "S MULAMI" (čti: se španělským zlatem).

PenelopaW píše: *

05 lis 2019, 09:24

To mne dovedlo k zamyšlení (odbočka), jak to tehdy vysoce postavení šlechtici měli se správnou majetku a financí? Kdo se třeba Filipovi staral o rozpočet a hlídal mu výdaje? Molines? Komorník Fialka? A kdo mohl být správcem toulouského hraběte? Měl nějaký kapitál uložený po bankách nebo všechno v hotovosti doma v truhličce a v cenných předmětech? Kdyby zemřel klasickou smrtí, jak by probíhalo dědické řízení?

To je téma na rešerše! Škoda, že tu není Moirra .

PenelopaW píše: *

30 pro 2022, 09:36

Prosím administrátory fóra, aby jednotlivé diskusní příspěvky nepřesouvali sem a ponechali je v původní diskusi.

Pokud by na ně někdo chtěl reagovat v tomto tématu, využijme prosím funkce "Citovat".

PenelopaW píše: *

05 lis 2019, 09:24

To mne dovedlo k zamyšlení (odbočka), jak to tehdy vysoce postavení šlechtici měli se správnou majetku a financí? Kdo se třeba Filipovi staral o rozpočet a hlídal mu výdaje? Molines? Komorník Fialka? A kdo mohl být správcem toulouského hraběte? Měl nějaký kapitál uložený po bankách nebo všechno v hotovosti doma v truhličce a v cenných předmětech? Kdyby zemřel klasickou smrtí, jak by probíhalo dědické řízení?

To je téma na rešerše! Škoda, že tu není Moirra .

Tereza píše: *

04 zář 2017, 16:27

Molines by jistě hrál další nějakou úlohu v románu, byl významná osoba.
Tady ještě předtím mluvil o tom, jak balil kufry :
Kolesá osudu sa už roztočili, tí hore vedia, čo robia, niet cesty späť. A pretože ešte žijem, nezabudol som sa postarať o seba. I o deti. Peniaze, ktoré mi dal kráľ na cestu a výdavky, som si dal poukázať do Holandska. Deťom na ceste do La Rochelle pomôžu moji priatelia.
– Do La Rochelle? Nie je to neopatrné? Veď tam hugenotov najviac strážia.
– Nie vždy. Teraz tam je chaos. ... Tu žijú prevažne protestanti. Moja rodina bude môcť nasadnúť na niektorú z holandských lodí, ktoré tu občas kotvia.

Právě na takových místech vidím, jak moc chybí poslední díl, který by celý ten zajímavý a krásný příběh uzavřel.

Zuzanka62 píše: *

24 bře 2022, 20:42

Já jsem měla tuto představu:
V šestém díle Jofrey vzpomíná, ze u Molinese deponoval majetek, který by zajistil jeho ženu.
Dle mě představy si uvědomil, ze mu můžou zabavit majetek, tak jak se říká v Čechách, ODKLONIL část majetku, skryl ho u Molinesa. Ale při setkání Molinesa s Angelinou při dohadování sňatku mezi Angelinou a Filipem se o tom Molines vůbec nezmínil.

Citovat:

Angelika sa pokúsila predstaviť si svoju rodnú provinciu Poitou bez protestantských dedín s ich prísnymi obyvateľmi, ktorí síce pochovávali svojich mŕtvych v noci, ale hovorili rovnakým nárečím ako miestni katolícki roľníci. A čo by sa stalo s rodinou baróna de Sancé de Monteloup, keby nebolo správcu markíza du Plessis-Belliere, hugenota Molinesa, ktorý si ich zo súcitu vzal pod svoje krídla a vštepil im, že len tvrdou prácou si udržia svoje majetky, aj keď je to v rozpore s tradíciami šľachty?
Keď si spomenula na Molinesa, opäť ju premohol hnev na toho prefíkaného intrigána, ktorý zariadil jej manželstvo s Joffreym. Áno, v tomto zväzku našla neuveriteľné šťastie, získala všetko, o čom snívala, ale nátlak, ktorý na ňu vyvíjal správca panstva Plessis, vydieranie, ku ktorému sa uchýlil, aby ju presvedčil, aby sa vydala za grófa de Peyrac, mu dlho nevedela odpustiť.
„Zaujímalo by ma - keď som sa zúfalo snažila vyhnúť manželstvu, ktoré sa mi protivilo – keby ho upálili ako kacíra, potešilo by ma to alebo rozrušilo?“ pomyslela si Angelika a ihneď sa za svoje myšlienky zahanbila. Nie, nikomu by nepriala takú strašnú smrť...

"Pane Molinesi," řekla úsečně, "otec mi s velkým důrazem vykládal o svatbě s jistým hrabětem de Peyrac, kterou jste pro mě zorganizoval vy. Vzhledem k tomu, jaký máte na mého otce v posledních letech vliv, nepochybuji, že i vy sám přikládáte této svatbě velkou důležitost, že jsem tedy určena hrát nějakou roli ve vašich obchodních plánech. Chci vědět, jakou."
Chladný úsměv rozvlnil tenké rty jejího společníka.
"Děkuji nebesům, že jste se vrátila taková, jakou jste slibovala být v době, kdy vám tu říkali malá víla z blat. Skutečně jsem hraběti de Peyrac slíbil krásnou a inteligentní ženu."
"Příliš jste riskoval. Mohla jsem zošklivět a zhloupnout, a to by velice poškodilo vaši pověst."
"Nikdy se do ničeho nepouštím na základě domněnek. Přátelé, které mám v Poitiers, mi o vás několikrát podali zprávu a já sám jsem vás zahlédl vloni při procesí."
"Takže vy jste mě dal hlídat," vykřikla zuřivě Angelika, "jako meloun, který zraje pod skleněným příklopem."
Zároveň jí však ta představa přišla tak směšná, že se najednou rozesmála a vztek ji přešel. V podstatě raději věděla, na čem je, než aby se dala zavřít do posady jako husa.
"Kdybych chtěl mluvit tak, jak je zvykem ve vašich kruzích " řekl vážně Molines, "mohl bych se uchýlit k tradičním frázím: mladé, a to velice mladé dívce není vůbec nic do toho, proč jí rodiče vybrali toho či onoho ženicha. Problémy s olovem a stříbrem, obchod a cla nejsou téma pro ženy, zvlášť ne pro šlechtičny. Chov mul tím méně. Ale myslím, že vás znám, Angeliko, a tak si promluvíme jinak."
Jeho důvěrný tón jí vůbec nešokoval.
"Proč si myslíte, že se mnou můžete mluvit jinak než s otcem?

moirra píše: *

14 úno 2023, 17:59

Keď sa pozrieme na to ako sa Molines príkladne staral o Angelikyne majetky keď sa preháňala po Stredomorí, a vôbec nevedel či ju ešte niekedy uvidí, dokonca pre ňu opatroval veci aj po tom čo kráľovi ušla po druhý krát a priniesol ich jej do Ameriky, tak jednoznačne vidíme že Molines si vždy plnil povinnosti dôsledne, a že dokonca robil ešte aj veci navyše, ktoré vôbec nemusel.

Tereza píše: *

16 bře 2024, 13:58

Myslím, že Molines myslel i na Angeličiny syny - mohla se mu od popravy Joffreye stokrát vetřít myšlenka obava z toho, že Angeliku už nikdy neuvidí, ale mohl se i zabývat myšlenkou, že se někdy objeví její syn.

Precious píše: *

30 bře 2024, 19:17

V prvom dieli hovorí, keď dostane list od otca, že aj napriek tomu, že je momentálne veľmi šťastná, stále rodine zazlieva svoj sobáš. Aj v dieli v Quebecu, po toľkých rokoch, keď sa po rozhovore so Sabine zveruje Joffreymu a na pretras prídu okolnosti ich svadby, "ožije v nej dávny hnev" a posťažuje sa: "Molines sa plietol do vecí, ktoré sa ho vôbec netýkali!" Takže na rozumovej úrovni si určite uvedomovala, aké mala šťastie, ale stále cítila určitú krivdu za to, že bola donútená vydať sa. Samotná AG ju tu prezentuje ako "modernú ženu" (podľa tvojich slov)

„Když jste se rozhodl, že se oženíte, proč jste se nepoohlédl spíš po nějaké bohaté gaskoňské dědičce než po cizince, jako jsem byla já?“
„Ale drahoušku, já jsem se přece nechtěl ženit. Žil jsem si svobodně jako pták a velice mi to vyhovovalo. Byl jsem ovšem dědic toulouského majetku, a tak jsem věděl, že mu budu muset zajistit dědice a hodlal jsem se někdy, co možná nejpozději, oženit prostě z vypočítavosti. Tak to přece chodí, ne? Jistě si vzpomínáte, že to byla obchodní záležitost, slovo nenáviděné ve šlechtických kruzích, jež mi způsobilo mnohé potíže, jenže mě tyhle záležitosti zajímaly, protože jsem si tím upevnil své postavení v provincii a nemusel jsem být závislý jako mnozí jiní na králově velkorysosti. Svobodu, kterou mi zajistilo zlato a stříbro, jsem ale stejně draze zaplatil. Tím výhodným obchodem jsem si zajistil možnost dalšího vědeckého bádání. Mezi mými nejaktivnějšími spolupracovníky byl Molines, protestantský správce statků vašeho otce, barona de Sancé. Molines měl jako všichni protestanti obchodní zájmy na mnoha stranách. Podařilo se mi získat vaše stříbrné hutě v Poitou, ale musel jsem se oženit s jednou z dcer barona de Sancé de Monteloup, která žádné jiné věno neměla.“

„Molines se pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo,“ vykřikla Angelika, která znovu pocítila tehdejší vztek: vzpomněla si, jak se snažila vybojovat na svém otci i správci odklad toho nenáviděného sňatku. „Prostě jsem byla jako mnoho podobných prodaná nevěsta. A vám to bylo naprosto jedno. Koupil jste si mě jako dobytek a byl jste připraven mě po Svatební noci opustit a dál si užívat se svými akvitánskými kráskami.“
„To máte pravdu.“
Hrabě de Peyrac vstal. Vzal ji do náručí a vlastnicky ji přivinul k sobě.
„Ale ve chvíli, kdy jsem se střetl se zelenýma očima té čarodějky Meluzíny, jsem na všechny ostatní ženy zapomněl.“
„Co by se bylo stalo, kdyby…“
„Kdyby mi byli nepřivedli i s několika stříbrnými doly malou Poitevanku? Nepoznal bych skutečnou vášeň. Nepoznal bych Lásku…“