Citovat:

Angelika novu navštívila královnina trpaslíka a tentokrát směla ochutnat výrobek ještě neopaprikovaný a ne tak sladký. Zdál se jí chutnější. Doňa Teresita, pyšná na své tajemství, ji ujistila, že moc málo lidí, dokonce i cizinců, dokáže čokoládu připravovat. Ale vševědoucí trpaslík Barcarol jí řekl, že slyšel o jednom mladém měšťanovi, který studoval kuchařské umění v Itálii a údajně umí ten nápoj znamenitě připravit.
Ten mladý měšťan jménem Audiger byl teď majordomem hraběte de Soissons a právě získal právo vyrábět čokoládu ve Francii. Tak to tedy ne, řekla si Angelika. Výhradní právo na výrobu mám já. Rozhodla se, že se na majordoma Audigera poptá. (...) Několik dnů nato, když odpoledne s pomocí Linota právě aranžovala květiny do cínovýchváz na stolech, vešel do hostince hezký, bohatě oblečený mladík a přistoupil k ní.
„Jmenuju se Audiger a jsem majordomem hraběte de Soissons,“ představil se. „Doslechl jsem se, že se obíráte myšlenkou vyrábět čokoládu, ale že nemáte patent. No a já ten patent mám. Takže vás přicházím přátelsky upozornit, že se tím nápadem zabýváte zbytečně. Prohrajete.“
„Jsem nesmírně poctěna vaším zájmem, pane,“ odpověděla. „Ale pokud jste si jistý svým vítězstvím, nechápu, proč jste za mnou přišel.

Citovat:

Odmlčela se, protože se před ní ukláněl pan Duchesne s třemi stolníky. Podávali Angelice a
králi křehké porcelánové číše se zelenou a žlutou zmrzlinou, zdobenou třešněmi a melounem.
Pak se několikrát uklonili a vzdálili se.(...) Přerušil je silný náraz. Číše, kterou nesla Angelika ke rtům, se převrhla.
Zmrzlina vytekla na zem, porcelán se rozbil, po modrých šatech stékaly barevné stružky.
Barcarol si špatně vypočítal skok a vrazil do Angeliky jako koule.
„K čertu s těmi trpaslíky,“ vztekal se král. Vzal hůl a zasypal nešiku ranami. Ten s křikem utekl