Angelika byla menší než Margot, a proto jí zřejmě komorná dlouho naháněla strach.
Teď už ji dobře znala. Živá, pracovitá a prchlivá Marguerita, řečená Margot, byla Peyrakově rodině oddaná na život a na smrt.
„Možná bys taky chtěla odejít?" zeptala se najednou Angelika. „Nedovedu si vůbec představit, jak tohle všechno může dopadnout. Vidělas, že sluhové okamžitě dostali strach, a mají možná pravdu."
„Nikdy jsem si nebrala příklad ze sluhů," řekla pohrdavě Margot a oči jí svítily jako řeřavé uhlí.
Po chvíli přemýšlení dodala:
„Můj život se točí kolem jediné vzpomínky. Strčili mě s hrabětem do nůše jakéhosi
katolického sedláka a ten nás odnesl do Toulouse k jeho rodičům. To bylo po masakru naší vesnice,
kde žila má matka jako kojná. Byly mi sotva čtyři, ale vzpomínám si na to úplně jasně. Byl hrozně
raněný a sténal. Nešikovně jsem mu otírala krvácející obličejík, a protože měl strašnou žízeň,
strkala jsem mu do pusy roztálý sníh. I kdybych měla umřít někde v žaláři na slámě, neopustím ho,
jako jsem ho neopustila tehdy..."
Angelika neodpověděla, jen se silněji přitiskla ke služce a položila jí obličej na rameno.
Inak zaujímavý článok o hierarchii služiek v angličtine:
https://lifetakeslemons.wordpress.com/2 ... t-1-women/
Perlička je aj že Anglické šlachtičné volali svoje komorné pochádzajúce z Francie Abigails.
![[ img ]](https://i0.wp.com/cookit.e2bn.org/library/1240167865/alehousedoor_henry_singleton.original.jpg)