presne tak, Rescator sa zrejme podobne ako Angelika zriedka kedy niekomu zvykol zverovať zo svojimi záležitsťami a hlavne svojou minulosťou ...Poznámka len tak na okraj ku všetkým fanfiction na tejto stránke: páči sa mi, že tu máme vnímaný Angelikin (a Angelikin a Joffreyho) príbeh aj z pohľadu tretích osôb. Je to vždy osviežujúce a zábavné vidieť, ako sa na to pozerajú ostatné postavy, ktoré poznajú z histórie rodiny de Peyrac/Rescatora iba určité úlomky a z toho sa snažia predstaviť si celok. Napríklad taký kapitán Jason, čo ten všetko vedel o Rescatorovi? Vedel aspoň jeho pravé meno? Poznal Cantora? Nedal si dokopy jeho podobu so zelenookou otrokyňou, ktorú silne podozrieval, že za jej vzťahom s kapitánom Gouldsbora je čosi viac, ako len batistan v Kandii? (čítala som teraz veľa variácií na tému Stredomorie, tak ma napadol práve tento príklad s Jasonom.)
Koľko toho vedel Jason je veru dobrá otázka. Spomínam si že Joffreyovi na lodi vravel že mu tá ženská máta v hlave:
Joffrey de Peyrac pozorně pohlédl na svého pobočníka. Poďobaná tvář, hořký úsměv. Oči má chladné jako acháty. Deset let plaveb ho spojuje s tímhle tichým zamračeným chlapíkem.
„Posádka reptá,“ pokračoval Jason. „Samozřejmě ne naši druhové z Orientu, ti se nebouří, ale ti noví, co jsme je museli najmout v Kanadě a ve Španělsku, abychom doplnili posádku Gouldsbora. Je nás šedesát. Je těžké držet celou tu smečku pevně v ruce, tím spíš, že nevědí, co zamýšlíte. Stěžují si, že se v Cádizu nevylodili na tak dlouho, jak jste sliboval, a taky že nedostali svůj díl španělského zlata, co naši maltští potápěči vylovili u Panamy… Taky protestují, že jim zakazujete zkusit štěstí u žen na palubě… a sám jste si vzal tu nejkrásnější…“
Ta vážná výčitka, kterou kapitán neřekl jen tak do vzduchu, kapitána Gouldsbora rozesmála.
„Takže je nejkrásnější, Jasone, viďte?“
Věděl, že jeho smích kapitána, kterého nic na světě nerozveselí, ještě víc rozčilí.
„Že je nejkrásnější?“ naléhal.
„Na to já vám kašlu,“ bručel rozhněvaně Jason. „Já vím jen to, že se na palubě k něčemu schyluje a vy to nevidíte, protože jste posedlý tou ženskou.“
Při tom slově hrabě de Peyrac nadskočil. Přestal se smát a zvedl obočí.
„Posedlý? Viděl jste někdy, že bych byl posedlý nějakou ženou, Jasone?“
„Samozřejmě že ne, pane. Žádnou… ale touhle jo. Copak jste kvůli ní už neudělal spousty hloupostí v Kandii? A jinde? Kolik zbytečných plaveb! Kolik špatných obchodů, protože jste ji chtěl za každou cenu najít a nestaral jste se o nic jiného.“
„Uznejte, že je normální snažit se dopadnout otrokyni, která vás stála pětatřicet tisíc piastrů.“
„Jenže v tom je něco jinýho,“ namítal Jason tvrdohlavě. „Něco, s čím jste se mi nikdy nesvěřil. Nevadí. Je to pryč. Myslel jsem, že prostě zmizela, je mrtvá, pohřbená. A najednou je tu znovu!“
No ja som si v tom texte teraz práve všimla niečo čo som si doteraz nevšimla: Že Jasona a Joffreya v roku 1676 spojovalo 10 rokov spoločných plavieb - čiže bol s nim od roku 1666.
Podľa historických indícií muselo prísť k bitke pri mise Passero, pri Sicílii v roku 1667. To znaména keď si Rescátor bral na palubu svojho syna Cantora bol už pravdepodobne Jason s nim.
Rok predtým koncom roku 1665 alebo začiatkom 1666 poslal Joffrey, tesne predtým ako sa Angelika vydala za Filipa, posla za Desgrezom. Cantor Joffreya podľa knihy od prvého momentu volal otec. Je veľmi čudné že Jason neprišiel na to že by to mohla byť Rescatorová bývala manželka.