Ráda bych se pokusila vzkřísit, skvělou, bohužel zapomenutou hru Rozhovory s postavami. Teď když už máme určitou praxi s psaním, mohla by nám jít lépe. Pojďme si představit že se do 17. století teleportuje reportérka z našeho středu, aby vyzpovídala monsignora de Fontenac pro náš web.

Kdybyste měly tu možnost, na co byste se chtěly arcibiskupa zeptat?
Já začínám, pokládám jednu otázku, úkolem ostatních je vymyslet co nejpřesnější a nejzajímavější odpověď ve stylu arcibiskupa, dávám lhůtu dva dny, poté se vybere nejlepší odpověď a vítěz může pokládat novou otázku, podrobná pravidla viz "Pravidla pro rozhovory s postavami".

Otázka č. 1
Vaše Excelence, je o vás známo, že jste velice zbožný muž, který se těžko smiřuje se hříchem ve svém okolí. Strávil jste však dlouhá léta vedle zkaženého hraběte de Peyrac, který nejevil přílišné známky pokory a zbožnosti. Jak by podle vás vypadalo ideální pokání tohoto hříšníka? Co by měl udělat, aby vykoupil své těžké hříchy?

Ach ano, tak těžkého případu si nejde nevšimnout. Již léta se snažím následovat příkladu trpělivosti a odpuštění našeho Pána, který odpustil i hříšnici Marii z Magdaly, a dokonce ji oslovil jménem. Proto i já se snažím jít cestou této božské trpělivosti. Kdyby ke mně přišel hrabě de Peyrac v prostém oděvu bos, byv rozdal svůj majetek nejpotřebnějším této země, mé srdce by zaplesalo radostí. Poté, co by odříkal příslušná místa z evangelia a odpřisáhl, že se již nebude nadále dopouštět smilstev, zaříkávání a jiných ohavností, by mi směl umýt nohy a jistě by se mu dostalo odpuštění z míst nejvyšších!
Do té doby, než ten den přijde, se za to budu modlit a postit. Byl by to nejkrásnější den v mém životě - omlouvám se, ale nemáte náhodou kapesník?!

Ach, madam ihneď som vedel že vás ON za mnou posiela....aby ste sa ma tak povediac inkognito....
ale v jeho mene spýtala či by ešte bolo možné zachrániť jeho biednu dušu.

Boh vyslyšal predsa len moje modlidby a dal mu vnuknutie!
Ach, keď som sa dozvedel že ten bezbožník ešte žije ihneď som si spomenul na moje vnuknutie, na moju starú víziu!
Istotne mu musel pomáhať samotný diabol, keď prežil aj vlastné upálenie. Premenil sa na dym a uletel z námestia de Greve aby sa v zapätí objavil ešte mocnejší ako kedysi v Stredomorí. A ja som sa tu zatiaľ staral o jeho letohrádok a modlil za jeho hriešnu dušu o ktorej som sa nazdával že sa už smaží v pekle.
Ale bude sa! Veru sa bude!
Ja som to tušil! Odjakživa som to tušil! Zapredal diablovi svoju dušu, zato ho on urobil najmocnejším na svete. Na taký hriech, ako je spiknutie sa so zlovoľným nepomôže iba tak hocaké pokánie . Ale ešte je nádej. Čas však súri.
Existuje jediný liek: Peyrac musí ísť do Prahy!

Keď som sa dopočul že je medzi živými, počul som aj že tá jeho bezbožná žena, tá diablica z Akádie, ho chce stoj čo stoj odhovoriť aby do tej Prahy išiel!
Och pri všemohúcom ale on tam ísť musí! Inak bude jeho čierna duša navždy stratená.
Vraj ale prišiel do Európy bez nej. Toto je príležitosť, aby sa dostal z nebezpečných spárov tej bosorky a dal sa na pokánie.

Pôjde do Prahy pre prevzácnu sochu nachádzajúcu sa na Karlovom moste.
Predá paláce i majetky a v Prahe musí stoj čo stoj vydražiť sochu svätého Prokopa ktorý skrotil diabla tak že ho zapriahol do pluhu a na českej pôde s ním vyoral obrovskú brázdu. Tá socha má liečive účinky a dokáže spraviť z hocakého bezbožníka svätca. Veď aj z diabla čo vyoral brázdu medzi Sázavou a Chotouní je teraz vážený anjel v nebi. Pchhhhh.... ale veru pre Peyraca nestačí iba tých 21 kilometrov čo stačilo diablovi. Och veru nie!

Keď sochu kúpi, kúpi ešte starý pluh na ktorý túto naloží. Oblečie si dlhú lanovú halenu a na krk si zavesí kríž siahajúci až po kolená.
Potom sa sám zapriahne a povlečie Svätého Prokopa peši z Prahy až sem do Toulouse, pričom ale musí odtiaľ až sem vyorať poriadnu brázdu. Tu nám potom ešte spraví pre väčší efekt pár kolečiek okolo našej katedrály,
aby sme si mohli na pamiatku jeho pokánia zasadiť ruže. Potom sa verejne vyzná zo svojich hriechov a my mu dáme rozhrešenie.

Ach keby sa len tejto slávy dožil môj verný Becher......

Úplně jsem na našeho arcibiskupa zapomněla! Dámy, jako arcibiskup perlíte naprosto dokonale. Nicméně štafetu přebírá Moirra, neb si to za tu vysmajlíkovanou mini fikci zaslouží.

Díky, ja osobne som sa poriadne zasmiala pri tej od Jeanne
a aj pri tej od Dashi som si živo vedela predstaviť arcibiskupa ako sa zasa raz zasníval.

Ja teraz idem zubárke a potom preberiem štafetu. Keď to tu potom za mňa napíše injekcia či tabletka,
bude štafeta zaujímavejšia.