Drahe priatelky, tymto slavnostne a svojvolne otvaram katedru HLASOLOGIE ako dolezitu sucast nasej Angelikarskej univerzity. Na uvod predavam slovo nasej expertke v mnohych odboroch, kolegyni Dauphine:
dauphine píše:
Drahé kolegyně,
jakožto ředitelka našeho Ústavu si Vás prostřednictvím tohoto obježníku dovoluji informovat, že počínaje dnešním dnem se náš Ústav rozrůstá o nový vědní obor hlasologie, kterým se bude zabývat stejnojmenná katedra. Vědecká práce této fakulty spočívá v desgrézování zvuku Zlatého hlasu království, jeho polohy, rozsahu, barvy atp. dále se zaměřuje na jihofrancouzské případně středomořské dialekty, včetně desgrezování trubadúrských pěvců. Sekundární badatelskou činností je pak desgrezování příčin ztrátu hlasů, kloktadel atp. včetně zkoumání charismatických chrapláků.
A tuto maly vyber z toho co sme sa o Zlatom hlase kralovstva dozvedeli z pera pani AG:
Neviditelný muzikant začal zpívat. Ten hluboký mužský hlas nepatřil pážeti.
Už první tóny Angeliku úplně okouzlily. Krásný, sametově zabarvený hlas byl tak
výjimečný, že se mu galantní amatéři, jimiž byl Toulouse v noci zaplaven, nemohli rovnat. V
Languedokuje spousta dobrých zpěváků. Melodie se rodí samy na rtech, přivyklých smíchu a
recitaci. Tady ale bylo okamžitě jasné, že zpívá skutečný umělec. Měl neobyčejně zvučný hlas. Byla
ho plná zahrada, jako by rozechvěl i měsíc na obloze. Zpíval starobylou kantilénu v tom jižním
nářečí, jehož vytříbenost hrabě tak často vychvaloval. Znal každýjeho odstín. Angelika nerozuměla
všem slovům, ale jedno se neustále vracelo: Amore, Amore! Láska!
Najednou si byla jista: To je on, poslední trubadúr, Zlatý hlas království.
Aaaaaaach!

