To je dobré téma, taky o tom v poslední době docela přemýšlím.
Jak jsem se dostala k Angelice popisuji ve svém čtenářském příběhu, o čem jsem tam ale nepsala, byly posměch, předsudky a pohrdání, se kterými jsem se pravidelně setkávala, a to i u - ne přímo přátel, ale poměrně blízkých lidí.
Kladu si otázku: Nebylo to také tím, že než jsem se zapojila do "oficiálních řad fanynek" tohoto webu, měla jsem sama předsudky a pochybnosti sama o sobě a o kvalitě Angeliky? Raději jsem se o tom moc nešířila a četla a snila jsem si v ústraní...
Jak se popisuje Alex, že je "ošklivá", asi všechny tušíme, jaký je to nesmysl, ale já byla na střední škole možná podobná - vysoká, trochu ošuntělá zamindrákovaná holka. Ze čtenářských příběhů většiny z vás jsem pochopila, že jsme přišly k Angelice v pubertě a pomohla nám přežít těžké životní období, kdy jsme byly nevyrovnané, okolí nám nerozumělo, nebo jsme dokonce prožívaly životní tragédie.. já jsem o tom ve svém příběhu nechtěla psát, ale určitě by se tam podobná shoda našla.
Pro okolí Angelika = brak, limonáda, červená knihovna. Přiznejme si to dívky a ženy, je tam láska, je tam erotika, je tam osudovost a maximální tělesná přitažllivost, prostě všechno, co mají holky rády. To je přesně důvod, proč si myslím, že nikdy nepřesvědčíme okolí, že to brak NENÍ. I pokud bychom natočily naši vysněnou seriálovou ságu a držely se předlohy. Ale kdyby byla Angelika jenom toto, nikdy by se zřejmě nestala naším oblíbeným čtivem i v dospělosti.
Nějak jsem odbočila, ale chtěla jsem každopádně napsat, že jsem hrdá na to, že jsem fanynka Angeliky a jsem vděčná Jeanne, že můžu těm, které to zajímá, povědět i podrobnosti ze života AG, o okolnostech vzniku díla a o jejím boji s vydavateli... a od té doby, co jsem zaujala takovéto stanovisko "když jí miluju, není co řešit", a přestože už se mi blíží 3 křížky, a přestože mám vysokoškolský diplom (nebo právě proto
), setkávám se s pohrdáním a úsměšky mnohem méně často, než když jsem byla puberťačka.