Před dvěma a půl lety jsme vážně uvažovali o stěhování, a při té příležitosti - nevím, kde jsem k tomu přišla - jsem si začala plánovat přibližný vzhled dekorací v bytě. Říkala jsem si, tak takovéhle barevné ladění by měla mít ložnice. Nadchla jsem se pro to tak, že jsem si - téměř rok dopředu - začala vymýšlet, jaké záclony bych chtěla, jaké povlaky, jaké obrázky. Postupně se mé názory tříbily, měla jsem na netu odkazy na www obchody s bytovým textilem a pod. Mimo tyto aktivity mě ale při pohledu na pár úžasných pohledů napadl způsob dekorace v části bytu: koupit si rámečky a na zeď místo obrázku přiťukat ty nejkrásnější pohledy ze všech, které mi (nebo nám) něco říkají.
Manžel mi víceméně nechával volnou ruku, a tak se sny staly skutečností. Ložnice sice není lososová - prostě proto, že jsem nemohla koupit vybavení celé nové a tak máme žlutý lakovaný nábytek, barva výmalby tudíž nemůže být růžová. Ale v koutku ložnice zbylo místo na toaletku, a nad toaletkou... jsou jedny z nejkrásnějších pohlednic květin. Chodba lososová ale je, vybrala jsem odstín, který se hodí k naší předsíňové stěně. A nad komodou jsou opět pohlednice, tentokrát z míst, která máme rádi - úžasný západ slunce nad Karlovým mostem, lososově růžový interiér našeho oblíbeného zámku, nejkrásnější pohlednice z našeho současného bydliště...
Při tomhle úžasném budování došlo k tomu, že jsem začala kupovat nové a nové pohlednice - nejen už na poslání někomu k narozkám, ale přímo sobě. Za ty dva tři roky se mi to tak zalíbilo, že dneska neminu papírnictví, abych se nešla podívat, jaké mají pohledy
. Svou novou vášeň zužitkovávám i při dekoraci nástěnky, kterou mám v kuchyni (a kam si píšu důležité akce a vystavuju nejzajímavější "díla" našeho synka).Teď jsem necelé tři týdny po operaci žlučníku. Zatímco se kurýruju, snažím se také nabrat další síly na péči o naše postižené dítko - procházíme krizí, a musím přiznat, že jsem na pokraji svých duševních sil. Asi si člověk musí tak trochu nabít nos; projít si peklem, aby si začal vážit i nejnepatrnějších roztomilých drobností, i nejnepatrnějších chvilek štěstí. Znovu jsem začala vidět věci, které jsem už hezkých pár let neviděla. Radovat se z drobností, z úplně maličkých chvilek klidu a spokojenosti. Moje mamka mi třeba do nemocnice přinesla blok a pastelky, že jsem si kdysi ráda kreslila. A pak jsem potkala jednu knihu pro zamyšlení a potěšení - zaměřenou na rodičovství: jako ilustrace byly použity dětské kresby. A já dostala hroznou chuť kreslit úplně obyčejné kytky, srdíčka a hrady, jako když jsem byla malá holka.
Při tomhle hledání jsem jednou spokojeně listovala Toulouskou svatbou - a zakoukala jsem se na pohlednici, kterou jsem si do ní vložila jako záložku. A v tu chvíli mi to došlo - ta luxusní kytice růžových růží se saténovým srdíčkem přesně pasovala na děj tohoto dílu! Pro zajímavost jsem si prošla svou sbírku pohlednic, a viděla jsem ještě další podobnosti s dějem v Angelice. Okrové růže v obyčejném květináči s elegantně naaranžovanou snítkou sena přesně vyjadřovaly Angeličin život v hospodě u Kokrháče. Růžové růže, červená gerbera a růžové perly na smetanově bílém saténu mi zase připomněly Angeličin život u králova dvora.
A tak si teď při každé vycházce zaběhnu do (různých) papírnictví. Pokaždé narazím na pohlednici, která vystihuje v mých očích kus děje románu o Angelice. Jistě, dřív jsem do čtené knížky založila kus papíru vytrženého z bloku. Ale Angelika je tak nádherné dílo, že mi stojí za to, abych spojila dvě ze svých vášní - každý díl Angélique L'Intégrale bude mít svou záložku korespondující s dějem
...
(možná starobylé počítače 
, případně které mají vazbu na Travičskou aféru, dějiny policie nebo každodennost v období baroka. 
