Tak se autorka posltavila k mé připomínce čelem, nejen, že můj příspěvek nesmazala, ale dokonce se k němu poměrně obšírně vyjádřila, její odpověď sem připojuji. Jistě si všimnete, že můj názor nevyvrací, odvolává se na historická fakta, ale zároveň mě háže do jednoho pytle se všemi zavrhovateli jejího díla, se kterými se setkala (no, alespoň, že můj příspěvek označuje za "osobitý"
![Rolling Eyes :roll:](./images/smilies/icon_rolleyes.gif)
):
"Dasha:
Díky za osobitý příspěvek. Zdá se, že zjevně nemá smysl se hájit, ani Vám cokoliv vymluvat. Knihy o Angelice jsem sice kdysi četla, když vyšly poprvé, bude to už pěkných pár pětiletek - tuším, že jen první dvě (či dvě z celé řady, již nevím které). To, co mi z Angeliky dodnes zůstalo v hlavě, je obdivuhodná preciznost práce s fakty a mnoho historických reálií, které velmi dobře popisují dobu Ludvíka XIV. i jeho samotného a to nejen v knize, ale i ve filmech. Snažila jsem se o totéž, ale nikoliv podle Angeliky, ale podle pravdy a faktů - existuje jen pár dobových záznamů, které jsou (světe div se) zdrojem pro 90% všech románů i historických studií této doby. Jediné, v čem při troše snahy shledávám jistou podobnost s mým příběhem, je vedlejší postava Filip de Plessis Beiliére, který mě tenkrát jako knižní postava zaujal rozporuplností své povahy a nejslíš zůstal kdesi v mém podvědomí. V některých rysech mohl být podobný "mému" Filipovi - avšak podkládáte-li Filipa de Grazac za zakomplexovaného sadistu, kterým Filip de Plessis bezpochyby byl (byť se léčil...), možná bych se spíš měla zamyslet nad svou schopností psaní jako takovou... Mohla jsem Vás nějak odbýt a věřte, že by mi to nikdo nevyčítal, kdo ví, jak mé knihy vznikaly. Už se tu před časem objevil i příspěvek ve smyslu že jsem celý příběh někomu ukradla od A do Z, takže Vaše ironické jedůvky mě nechávají v klidu. Považuji to za odvrácenou stranu "úspěchu"... Jediné, co k tomu mohu říci je, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Přeji pěkný den."