Královna temnot - Francoise Hamel

Originální název:
La Reine des Tenebres



O knize:

Královna temnot

Marie-Markéta byla ve svých třiadvaceti letech odsouzena k doživotnímu žaláři pro těžké provinilce. Jaký zločin tato dívka spáchala? Pouze to, že se narodila jako dcera Kateřiny Voisinové, neslavně proslulé věštkyně, astroložky, čarodějky – a především mnohonásobné vražedkyně z doby vlády Ludvíka XIV.


Krutým vězněním tělesně sešlá a pološílená Marie-Markéta, zprvu bezděčná oběť, poté nedobrovolná a nakonec vědomá pomocnice své matky, vypráví svůj životní příběh neviditelnému žalářníkovi, jehož tuší za zdí vězeňské kobky. V horečnatých vidinách líčí čáry i travičské praktiky své matky, její pomocníky i černé mše, při nichž byly na nahých tělech vznešených žen rituálně zabíjeny novorozené děti...


Neblahé účinky čarodějnického umění Voisinové vyzkoušel i sám král Slunce, ale když nařízené vyšetřování dospělo až k jeho favoritce madame de Montespan, nechal výslechy okamžitě ukončit. Trest tak stihl jen ty, nad nimiž nestála panovníkova ochranná ruka – mezi jinými i Marii-Markétu, která věděla až příliš mnoho o praktikách své matky i o urozených osobách, jejichž jména měla zůstat navždy utajena...

Dúfam že nám Penelopa ktorá knihu čítala pridá viac informácii.

https://www.dominoknihy.cz/historicka-r ... vna-temnot

Toto jsem psala do tématu k Voisince (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=603):

Francoise Hamel: Královna temnot. Voisinová, vražedkyně z Velkého století. DOMINO: Ostrava, 2004

Obálka českého vydání i název knihy zavánějí něčím značně kýčovitým, leč obsah je vskutku historickým románem, navíc - pokud mohu soudit ze své chabé znalosti reálií a osobností - velmi propracovaným. Autorka pěkně ilustruje pozadí Velké travičské aféry, a ačkoli nejde o nějakou historickou studii, zákulisí je zde představeno prostřednictvím Voisinové a její rodiny velmi pěkně.

Co mi vadilo nejvíc, je to, že hlavní hrdinkou knihy (byť nikterak glorifikovanou či oslavovanou) je zrovna Montvoisinová - žena pochybných mravů a způsobů, která se neštítila těch nejhnusnějších praktik. Proč sakra nikdo nemůže napsat knihu o hrdinných policistech (tím myslím samozřejmě ), kteří zločineckou síť rozkryli?? Zajímavý je ovšem autorčin záměr líčit vše z pohledu Marie Markéty, dcery čarodějnice. Leč zcela nevím, kam tento záměr směřoval - jestli měl dívku rehabilitovat nebo naopak ukázat, že ten kdo vidí a mlčí, je také vinen, a nebo jestli mělo jít jen o pouhé vyprávění bez jakéhokoli hodnocení. Protože ze všech tří variant to na mne působilo právě takto - prosté vyprávění, bez emocí, bez vyvozovaných závěrů... Marie Markéta vypráví po mnoha letech věznění přes dveře a přes zeď svým věznitelům svůj příběh, o němž čtenář netuší, jak nakonec skončí - zemřela nakonec věkem, vlastní rukou, rukou spoluvězeňkyň, z nichž mnohé byly de facto nevinné a provinily se jen příbuzenstvím se "třemi královnami"? Za nejsilnější tak kupodivu nepovažuji příběh o Voisinové jako takový, ale právě pasáže z vězení, do něhož přišla jako mladá dívka, která - kdyby se narodila někomu jinému - by měla celý život před sebou, ale takto jej strávila ve tmě vězeňské kobky, zapomenutá okolním světem.

Kniha obsahuje mnoho narážek nejen na poměry u dvora a mezi bohatými (kdo chtěl koho otrávit a proč), ale i na různé dobové reálie či místa v Paříži. Na začátku příběhu Voisinová s rodinou bydlí na "Pont Marie", který je zde překládán jako Mariův most. Říkala jsem si s despektem, jakou to práci překladatel odvedl (neboť jsem se domnívala, že Pont Marie je mostem Mariiným), ale nedalo mi to, ověřila jsem si fakta a zjistila, že tento most byl pojmenován dle svého stavitele jménem Christophe Marie. Takže skutečně most Mariův!

Poměrně negativně je zde vykreslena madame de Montespan a její služba DesOilletová, nechybí ani Soissonka a další figury. Zmiňované obrácené mše a nákupy jedů se ovšem odehrávaly již v novém bydlišti Sousedky - v ulici Beauregards (Krásná vyhlídka) ve Ville Neuve. Zde asi působil jako dveřník trpaslík Barcarole .

Samotná Voisinka je v knize popisovaná jako velmi nepříjemná osoba - neustále opilá, nadávající manželovi i dceři, sebestředná, posedlá tím, aby ji lidé obdivovali. Její hašteřivě vykreslená povaha velmi pěkně ladí s popisem jejího konce (který je znám i odjinud) - kdy jí při mučení dávali pít vína, kolik žádala, takže na popravu jela solidně nalitá, plivala na přítomné dámy, které se přišly podívat, odmítla opustit popravčí káru a na hranici ji museli vytáhnout násilím, aby pak všem přítomným nadávala a kopala do otepí slámy.

Zajímavé je, že vyšetřování travičské aféry je už zde (v souladu s pracemi erudovaných historiků) zmiňováno jako mocenský boj Colberta a Louvoise. Ostatně Voisinovou mladší uklidili do citadely Belle-Île-en-Mer právě proto, že toho hodně věděla a bohužel mluvila v době, kdy už se na aféru, a účast madame de Montespan v ní, chtělo zapomenout. Voisinka starší (která žádná jména neřekla) údajně nebyla mučena naplno právě proto, aby moc nemluvila.