Moderátor
|
|
Offline |
|
Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele: SZ
|
| |
|
|
Z chuti som sa zasmiala na recenzii od Penelopy:
Hlavní viník je navíc poměrně brzy odhadnutelný, takže za mne se žádné "ÓCH!" z odhalení zločinu nekonalo.
Haha, díky za citaci . Pro úplnost dodávám celý text:
Po knize jsem sáhla, neboť v ní vystupuje policista Desgrais. Leč jedná se o fikci a Desgrais, i jeho nadřízený pan de La Reynie, jsou zde líčeni jako hlupáci a krutí uplatňovatelé svévůle (policejní brutalita hadr). Paní de Scuderi navíc není žádná madame Marplová, kdyby se jí klíčoví svědci nesvěřili, k rozmotání klubka záhad, kdo zabil zlatníka a kdo loupil majetné, by vůbec nedošlo. Hlavní viník je navíc poměrně brzy odhadnutelný, takže za mne se žádné "ÓCH!" z odhalení zločinu nekonalo. Víc jsem spíše oceňovala historická fakta týkající se Travičské aféry a madame de Brinvilliers (byť byly zřejmě převzaty z Pitavala), zbytek byl fikce, a to ne úplně nejkvalitnější. Nicméně jistá pravdivost reálií se asi najít dá.
Slečnu de Scudéry jsem samozřejmě četla v rámci plnění svého předsevzetí, přečíst všechny knihy, ve kterých Desgrez vystupuje. U nás kniha vyšla tuším 2x, sama mám první vydání z roku 1909, které jsem koupila za nějakou naprosto směšnou částku v místním antikvariátu. Tuším ale, že kniha vyšla i slovensky, nesháněla jsem Ti ji?? Nebo to byla jiná kniha?
Nemci natočili aj film ku ktorému sú tu dva trailery a jedna ukážka s filmu:
http://www.hervedumont.ch/page.php?id=f ... =4&idc=335
Filmových zpracování Slečny de Scudéry existuje víc a většina z nich je německá.
Oni vůbec Němci tenhle příběh mají hodně v oblibě - našla jsem dokonce komiksové zpracování (s naprosto příšernou kresbou).
Mně na celé Slečně ze Scudéry asi nejvíc pobuřovalo pojetí pařížské policie . Posuďte samy:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 321#p22321
Desgrez číhal u Louvru na markýze de la Fare ( https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_A ... de_la_Fare), aby ho chránil před lupiči šperků. Leč když byl markýz kousek od něj, odnikud se zjevil lupič, markýze přepadl a začal prchat pryč. Při honičce Desgrez zakopl o vlastní plášť a upadl. Markýz pak přeskočil zeď a zmizel Desgrezovi i jeho policistům. Historka se rychle rozšířila, vyšla tiskem s rytinou ďábla, před kterým stojí vystrašený Desgrez, a šířena po městě. Desgrezovi muži ztráceli kuráž a vyráželi do ulic s amulety a pokropeni svěcenou vodou .
Kteréhosi jitra přišel Desgrais k presidentovi la Regnie bled, všecek změnen, bez sebe.
"Co je, jaké zprávy? Našli jste stopu?" volá mu president vstříc.
"Ha, milostpane," počíná Desgrais, zlobou koktaje, "ha milost pane - včera v noci nedaleko Louvru byl markýz de la Fare přepaden v mé přítomnosti.
"Země a nebesa," jásá la Regnie radostí - "máme je!"
"Oh, jen slyšte," vpadá Desgrais s hořkým smíchem, "oh jen slyšte dříve, jak se vše mělo. - Stojím tedy u Louvru, a s celým peklem v prsou čekám na ty ďábly, již se mně posmívají. Tu těsně mimo mne přejde postava nejistým krokem, stále se ohlížejíc, aniž by mne viděla. V přísvitu měsíce poznávám markýze de la Fare. Mohl jsem zde na něj čekati, věděl jsem, kam se plíží. Sotva byl deset - dvanáct kroků opodál, vyskočí jakoby ze země jakási postava, srazí ho a padne na něj. Nerozvážně překvapen tímto okamžikem, jenž mohl vraha vydati mým rukám, vykřikl jsem hlasitě a chci ze své skrýše mocným skokem jej zastihnouti; avšak zapletu se do svého pláště a padnu. Vidím člověka toho utíkati jako na perutích větru, vzchopím se, pádím za ním - v běhu zatroubím na svůj roh - a z dálky odpovídají píšťaly slídičů - ulice se oživuje - řinčení zbraní, dusot koní se všech stran. - Sem - sem - Desgrais - Desgrais! křičím, až se to ulicemi ozývá. - Stále vidím člověka toho před sebou v jasném světle měsíčním; aby mne oklamal, zahýbá - sem - tam; přicházíme do ulice Nicaise - zdá se, že jeho sil ubývá, zdvojnásobuji své - je napřed již sotva o patnáct kroků -"
"Vy jste ho dohonil - chopil se ho - slídiči vaši přišli," volá la Regnie s blesky v očích a chápe se paže Desgraisova, jakoby on byl sám prchajícím vrahem.
"Patnáct kroků," pokračuje Desgrais dutým hlasem a ztěžka oddychuje, "na patnáct kroků přede mnou skočil stranou do stínu a zmizel zdí.
(...)
Desgraisův příběh vešel v Paříži ve známost. Hlavy byly přeplněny kouzly, zaklínáním duchů, společenstvím s ďáblem, jež pěstovali la Voisin, Vigoreux, zlopověstný kněz le Sage; a jak to již je v povaze člověka, že náklonnost k nadpřirozenému, zázračnému, nabývá vrchu nade vším rozumem - byla brzo všeobecnou víra, že jak Desgrais jen v nevoli prohodil, skutečně ďábel zločince ony chrání za to, že mu duši prodali.
Jest přirozeno, že příběh Desgraisův byl všelijak pošetile vykrášlen. Byla o tom vytištěna a na všech nárožích prodávána povídka, nahoře s dřevorytem, představujícím ohyzdného ďábla, jenž před polekaným Desgraisem propadá se do země. Dosti, aby lid byl přestrašen, ba i špehové zbaveni odvahy; tito nyní bloudili v noci ulicemi s chvěním a váhavě, ověšeni amulety a pokropeni svěcenou vodou
|
|